Ozbrojená veřejnost a ochrana měkkých cílů II: Zabij si svého vraha

Tato série článků se věnuje širším souvislostem prosincových útoků a společenského hledání cesty, jak se s věcí vyrovnat a, v ideálním případě, znesnadnit její opakování..

Ozbrojená veřejnost a ochrana měkkých cílů:

• I. Mentalita obležení
• II. Zabij si svého vraha
• IIb. Odhodlání ke střetu se smrtí
• III. Bezpečnostní rámy a ochrana vstupu
• IV. Systematické zapojení
• V. Změny zbraňové legislativy

Zabij si svého vraha

Washington Post v roce 2017 uvedl článek k projednávané české ústavní novele zákona o bezpečnosti republiky posměšným nadpisem, že česká vláda lidem říká, aby si teroristy zastřelili sami. Autor jistě netušil, že pro desítky tisíc Čechů a Češek toto není posměšnou poznámkou, nýbrž na pozadí vlny moderního džihádu se to stalo shrnutím jejich vlastního přístupu k zajištění bezpečí pro sebe a své okolí. Ještě méně mohl autor předvídat, že o pár let později bude přijat zákon č. 14/21 (číslem odkazující k počátkům civilního držení zbraní v zemi), zavádějící tzv. stanovené zálohy státu a státem aprobovaný výcvik legálních držitelů zbraní, který je již v druhé úrovni zaměřen na zastavení aktivního útočníka.

Zabij si svého vraha [Pozn. 1] není jen provokativním nadpisem tohoto článku, ale také pragmatickým shrnutím zásadních závěrů plynoucích ze situací aktivních útočníků po celém světě. Ať už jde o osamělého vlka v USA nebo teroristickou skupinu ve Francii, všechny tyto případy pojí zásadní skutečnost: naprostá většina obětí je typicky zasažena v úvodních několika minutách. Pachatel(é) obvykle zasáhnou nejvíce obětí během úvodních 3 – 5 minut, kdy mají na své straně absolutní moment překvapení. Po této úvodní chvíli zbývající potenciální oběti typicky buďto utečou, případně se snaží schovat či zabarikádovat. Pachatel je již nemůže snadno zasahovat, musí je vyhledávat, v důsledku čehož – zpravidla – počet obětí již neroste tak rychle, jako na samém počátku.[Pozn. 2]

Procento pachatelů, kteří upřednostní místo útoku s přítomností bezpečnostních složek, je mizivé.[Pozn. 3] V době, která je nejvíce rozhodující, jsou tedy potenciální oběti prakticky vždy odkázány samy na sebe. Uteč, schovej se, bojuj, přesně v tomto pořadí, představuje dobrý návod pro bezbranné.

Svoboda se bránit

Naštěstí ale nežijeme ve společnosti, v níž by všichni byli odkázáni k bezbrannosti.

To je důležitý poznatek, a vůbec není samozřejmý. Zde si dovolím odbočit k momentu, který byl na začátku mé cesty k obraně občanských práv v oblasti civilního držení zbraní. Jednalo se o teroristický útok v Charlie Hebdo, a s ním následně související návrh Evropské komise zavádějící zbraňové restrikce. Z tohoto útoku jsem si odnesl přesně opačné ponaučení než politici v Bruseli: Šéfredaktor Stéphane „Charb“ Charbonnier byl sportovním střelcem a vlastnil dvě pistole. Žádal o povolení k nošení nabité zbraně pro sebeobranu, neboť byl na kill listu Al Kájdy a s týdenní frekvencí dostával výhružky smrtí. Jeho žádosti nebylo vyhověno.[Pozn. 4] Následně byl zavražděn teroristy vyzbrojenými útočnými puškami propašovanými zpoza hranic EU. Ty nikdy nebyly v legálním civilním držení, stejně jako naprostá většina zbraní teroristů.

Mnozí možná považují Francii za svobodnou zemi. Já stát, který svým občanům upírá právo účinně se bránit svým vrahům, za svobodný považovat nemohu.

Česká republika svobodnou zemí je, a tradice 600 let civilního držení zbraní, přetržená nacismem a komunismem, je zachována i v současnosti. U nás by Charb měl šanci se účinně bránit. Zda-li by se ubránil či nikoliv, by bylo spekulací, ale hlavně co do principu a podstaty věci je to podružné.

Ozbrojená veřejnost a aktivní vrazi

V ČR je 316.000 držitelů zbraní, z toho 260.000 má zbrojní průkaz sk. E. Při velmi hrubé práci s daty lze za ozbrojenou veřejnost, jak byla definována v předchozím článku, považovat 200.000 osob. Z toho počtu lze odhadovat, že 50.000 osob denně nosí palnou zbraň a má kvalifikované schopnosti s ní zacházet (v úrovni výrazně převyšující běžný policejní výcvik). Kolem 100.000 osob lze odhadovat, že má schopnosti běžné, případně zbraň nenosí denně. Zbývajících 50.000 lze, spíše z opatrnosti, pro účely této série považovat za mající spíše nízkou úroveň dovedností, avšak plně schopných je rapidně navýšit.

O všech těchto lidech platí, že si především připouštějí eventualitu útoku a obrany proti němu, a to i za pomoci palné zbraně. A jsou pro tento případ připraveni, jak mentálně, tak i prakticky.

Na těchto stránkách jsem podrobně popsal a analyzoval téměř 60 zásahů ozbrojených civilistů proti aktivním vrahům. Podrobné shrnutí poznatků z těchto případů je rozvedeno v článku z prosince 2022. Zde uvedu pouze nejzásadnější poznatky:

• 96% zásahů bylo úspěšných v tom smyslu, že došlo k zastavení útoku či alespoň poskytnutí prostoru pro únik potenciálních obětí.
• 83% zásahů bylo úspěšných v tom smyslu, že zasahující ozbrojený samaritán(/ka) přežili bez úhony. 4% utrpělo velmi těžká zranění. 9% bylo zavražděno útočníkem. 4% zabili policisté, a to ve všech případech následně, tedy po ukončení útoku aktivního vraha.
• 44% zasahujících ozbrojených civilistů bylo bezprostředně ohroženo a neměli bezpečnou možnost úniku. Zákrok proti pachateli tak pro ně představoval otázku vlastního přežití a nikoliv volby.
• Zbývající ozbrojení samaritáni se rozhodli zakročit proti útočníkovi, byť měli na výběr i jiné alternativy. Zčásti mohli bezpečně utéct, zčásti vůbec nebyli ohroženi, naopak, sami na místo útoku vyrazili a zasáhli rychleji než ozbrojené složky.
• Pokročilý střelecký výcvik je jistě ku prospěchu, nejde nicméně o rozhodující kritérium. Pravděpodobnost úspěchu, respektive přežití, je do značné míry situační a nepředvídatelná.
• Ozbrojení civilisté mohou uspět i za nejvyhraněnějších možných okolností, viz Charl van Wyk, Elisjsha Dicken, ad.

I pouhé zdržení pachatele o několik desítek vteřin může výrazně omezit jeho možnost zasažení potenciálních obětí. Zdržení o minuty, i pokud by nevedlo přímo k zastavení pachatele, může provedení útoku v zásadě znemožnit, či téměř znemožnit.

Zabij si svého vraha by mělo být považováno za heslo a cíl ozbrojených civilistů v případech aktivních útočníků, namísto obecného uteč, schovej se, bojuj.

Pozn. 1: Předmětem této série článků není hodnocení fines právních mezí nutné obrany v situaci útoku aktivního vraha, nýbrž vymezení základních principů taktického postupu. Podmínky a meze nutné obrany se uplatní i v případě útoku aktivního vraha.

Pozn. 2: Zásah bezpečnostních složek po úvodních několika minutách je zpravidla zásadní primárně pro umožnění rychlého poskytování první pomoci zasaženým, většina potenciálně dosažitelných obětí již však obvykle byla pachatelem zasažena.

Pozn. 3: Výjimku téměř výhradně představují pachatelé, kteří cíleně útočí právě na bezpečnostní složky. Ať už jde přímo o útok na bezpečnostní složky, nebo cílenou úvodní likvidaci přítomné ochrany měkkého cíle.

Pozn. 4: Moment, kdy jsem se dozvěděl tuto skutečnost, mne šokoval mnohem více, než celý teroristický útok ve svém souhrnu. Teroristé jsou teroristy a budou terorizovat. Avšak dovedeno do logického konce, stát stál na jejich straně. Nepochopitelné, neomluvitelné.