Fact check: Strážnící bez viditelně nošených zbraní, BIS chce mluvit do zbrojních oprávnění. Ekonomický deník

Jan Hrbáček dne 5.12.2022 v Ekonomickém deníku publikoval článek s názvem Chyby v zákoně o zbraních a střelivu: strážníci by nemohli nosit viditelně zbraň, stopka na 20 let kvůli propadnutí věci, problém s archeologickým nálezem. Původně jsem se mu nechtěl věnovat, ale odkaz na něj mi poslalo tolik čtenářů, že jsem změnil názor.

Proces přípravy nového zákona o zbraních

Usnesením vlády ze dne 23. října 2017 č. 740, byla v návaznosti na novelizaci unijní zbraňové směrnice zahájena příprava zcela nového zákona o zbraních. Ten byl v roce 2019 předložen legislativní radě vlády, aby následně v důsledku koronavirové pandemie došlo k pozastavení jeho přijímání. V reakci na hrozbu sankcí ze strany Evropské unie pak došlo k schválení alespoň novely současné zbraňové legislativy, která vešla v účinnost 30.1.2021. Novele se na zbrojnice.com věnovala řada článků, mj. zaměřených na obecné pozadí jejího přijímání, shrnutí zásadních změn, kategorie C-I a D, ochranu měkkých prostor, ad.

V září 2022 pak Ministerstvo vnitra veřejně prezentovalo pracovní verzi nového zákona o zbraních. 11. listopadu došlo k pracovní schůzi k vypořádání zásadních připomínek povinných připomínkových míst, přičemž vypořádání bylo zfinalizováno k 3.12.2022.

O dva dny později, s pověstným křížkem po funuse, přišel Ekonomický deník se svým fantastickým článkem o zákonu plném chyb a strážnících bez viditelně nošených zbraní. Jak to tedy je?

Strážníci bez viditelně nošených zbraní

Nemám ambici (a hlavně ani čas) rozebírat celý článek Ekonomického deníku podrobně, zaměřím se tedy na nejkřiklavější tvrzení v nadpise a úvodu článku. Prvním z nich je nesmysl ohledně zbraní strážníků obecních policií.

Hrbáček jak v nadpise, tak i v úvodu informaci o nemožnosti strážníků nosit zbraň viditelně uvádí jako zjevenou pravdu. Později v textu ji relativizuje s tím, že jde o připomínku Svazu měst a obcí. Dodává, že dle důvodové zprávy má být nošení řešeno v zákoně o obecní policii, avšak svaz měst a obcí to tam nenašel.

Což je pochopitelné, když doprovodný změnový zákon k zákonu o zbraních může být logicky dopracován a představen až ve chvíli, kdy panuje zásadní shoda na obsahu samotného zákona o zbraních.

Současná pracovní verze změnového zákona vychází z toho, že § 20 odst. 3 zákona o policii bude znít následovně: “Služební zbraní se rozumí krátká nebo dlouhá palná zbraň, jejímž držitelem je podle zákona o zbraních obec. Služební zbraň je strážník oprávněn nosit viditelně.”

Ministerstvo vnitra dalo přednost řešení služebních zbraní (a to i jiných než palných) obecních policií v jediném předpise, Svaz měst a obcí toto řešení následně akceptoval.

“Stopka na 20 let kvůli propadnutí věci“

Druhé téma nadpisu a úvodníku článku se týká ztráty bezúhonnosti právnické osoby pro účely vydání zbrojní licence. Návrh Ministerstva vnitra do důvodů ztráty bezúhonnosti na dobu 20 let zařadilo také uložení trestu propadnutí věci. Ten může soud uložit, pokud by právnická osoba byla pachatelem trestného činu a věc této právnické osobě náležela. Jde-li o výnos trestné činnosti, uloží jej vždy, pokud o nástroj, pak záleží na rozhodnutí soudu.

Ministerstvu spravedlnosti se toto zdálo příliš přísné. V rámci vypořádání připomínek MV toto akceptovalo a v samotném zákoně již propadnutí věci nebude znamenat 20 letou ztrátu bezúhonnosti právnické osoby.

Je to tak správně? Aby právnická osoba mohla být odsouzena jako pachatel trestného činu, musel by být – zjednodušeně řečeno – trestný čin spáchán buďto jednáním orgánů či vedoucí osoby společnosti, nebo zaměstnancem, pokud společnost de facto takové páchání trestné činnosti tolerovala (srov. § 8 ZOTOP). Na jednu stranu lze souhlasit s MS, že trest propadnutí věci nevypovídá o míře společenské škodlivosti trestného činu. Na druhou stranu podmínky k vynesení tohoto trestu jsou v případě právnické osoby velmi přísné. Jeho uložení vypovídá o širším vnitřním nastavení chodů firmy – a to způsobem, který zásadně zpochybňuje její schopnost nakládat se zbraněmi jakožto držitel zbrojní licence.

Archeologický nález

V případě nálezu neaktivního torza či historické zbraně nalezené při archeologickém výzkumu Ministerstvo kultury požadovalo upřesnění textu, aby byla jednoznačnější výjimka z povinnosti oznamovat takový nález Policii ČR. Tato připomínka byla akceptována a zapracována.

Proč zrovna takovéto spíše menší formulační upřesnění zaujalo Ekonomický deník způsobem, že mu věnovali místo v nadpise i úvodníku, není jasné.

Zde si dovolím trochu odbočit mimo souvislost s návrhem zákona a připomínkami. Archeology by mohlo zajímat, že například v rámci Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 existuje zajímavá praxe trestního stíhání v souvislosti s torzy zbraní. Jednotlivé hlavní části zbraně pochopitelně v zemi nekorodují stejně rychle. Může se stát, že 90% zbraně bude podstatně zkorodovaných, nicméně třeba nosič závorníku bude v relativně dobrém stavu. Dle OSZP5 – i dle Českého úřadu pro zkoušení zbraní a střeliva – v takovém případě představuje v torzu se nacházející nosič závěru funkční hlavní část zbraně, na jehož držení se vztahují příslušná omezení zákona o zbraních a trestního zákoníku.

Bez ohledu na možnost policii k nálezu nepřivolávat tedy nelze než archeologům doporučit tak v případě torz činit – a trvat na vydání protokolu, ve kterém konkrétní policista svým podpisem potvrdí, že jde o torzo jako celek.

Spolehlivost a správní uvážení

Autor se v úvodu článku pozastavuje také nad připomínkami souvisejícími se správním uvážením v případě hodnocení “vážného nebezpečí pro vnitřní pořádek nebo bezpečnost” osoby, která spáchala více než jeden ze stanoveného okruhu přestupků za poslední tři roky. Tj. samotné dva přestupky nejsou důvodem pro odnětí zbrojního průkazu, musí k tomu přistoupit také podmínka z těchto přestupků vyplývajícího vážného nebezpečí.

Určitě lze souhlasit s názorem, že čím méně správního uvážení, tím lépe. Zejména pokud by posuzování spolehlivosti v tomto ohledu představovalo nový návrh, bylo by na místě k němu přistupovat s velkou mírou obezřetnosti.

Jenže tak tomu není. Daná úprava je v zákoně od roku 2003, její výklad a praxe je ustálená. Rozhodnutí o odejmutí zbrojního průkazu pro ztrátu spolehlivosti musí být podrobně odůvodněno právě ve vztahu k tomu, proč dva či více “podkladových” přestupků představují vážné nebezpečí pro vnitřní pořádek nebo bezpečnost.

Zpochybnění dvacet let trvající praxe by si vyžadovalo podrobnější analýzu rozhodnutí, na základě kterých jsou zbrojní průkazy pro ztrátu spolehlivosti odebírány. Svaz měst a obcí bohužel žádnou nepředložil. Mimochodem, analýza správního uvážení v případě vydávání výjimek na zbraně kategorie A, která se stala základem současné úpravy výjimek pro ochranu citlivých prostor, mi zabrala přibližně týden práce full-time. Z čehož jsem sice měl dobrý pocit, ale dobrý pocit účty nezaplatí. Není se pak co divit, že podobných podrobných analýz je jako šafránu.

BIS se chce vyjadřovat ke zbrojním oprávněním

Z výše uvedeného by se mohlo zdát, že článek Ekonomického deníku je nesmyslný celý. Jenže i zastavené hodiny ukazují dvakrát denně správný čas. Opravdu podstatnou část obsahuje připomínka BIS, kterou jsem v článku o vypořádání připomínek neuváděl, protože byla řešena jednotně s obdobnou připomínkou Ministerstva zemědělství, a tedy zanikla v informačním šumu.

BIS k tomu uvedla následující: “Navrhujeme doplnit možnost policie vyžádat si a zohlednit informace k žadatelům o zbrojní oprávnění i od v návrhu výslovně neuvedených orgánů a úřadů, zejména pokud k žadateli disponují informacemi o rizikových faktorech. (…) Jedná se o možné informační doplnění založené na místní znalosti, například městskou policií, obecním úřadem, ale také zpravodajskou službou, který by pak orgán policie měl možnost zohlednit a případně na jejich základě nevydat zbrojní oprávnění zejm. v rámci posouzení hrozby pro bezpečnost a vnitřní pořádek. (…) může jít i osoby na území ČR, které se vrátily ze zahraničí dříve než za 18 měsíců, nebo území ČR nikdy neopustili, ale s rizikovými osobami jsou v úzkém kontaktu a jsou jimi zjevně ovlivněny. Dle navržené úpravy takovým osobám nelze odepřít vydání zbrojního oprávnění, dokud se s nimi spojené rizikové aspekty neprojeví relevantním přestupkovým či trestným jednáním, což se ovšem neslučuje s preventivní rolí posuzování žadatele.”

Městské policie či obecní úřady v odůvodnění výše lze považovat za pouhou pozličku – doby, kdy se vedly kádrové složky na občany jsou dávno pryč, a úměrně tomu úřady např. v trestních řízení svá vyjádření omezují na konstatování skutečností vedených ve veřejných rejstřících. Relevantně tedy zbývá pouze Bezpečnostní informační služba.

Ministerstvo vnitra v poslední pracovní verzi uvedenou připomínku zapracovalo do části týkající se důvodů pro zajištění zbraně. Novým důvodem zajištění by mělo být: “pokud ze stanoviska orgánu veřejné moci vyplývá, že osoba, která s nimi nakládá, ohrožuje nebo může ohrozit vnitřní pořádek nebo bezpečnost“.

Minority report jsme zatím mohli sledovat jen v televizi, BIS nám jej nicméně chce zavést do zákona o zbraních. Takovéto novum by si jistě zasloužilo širší společenskou diskusi a jeho základem by mělo být velmi podrobné odůvodnění vycházející z praktických případů, nikoliv pouhé “chtění” Bezpečnostní informační služby.

Závěr

Příprava jakékoliv legislativy je dlouhodobý proces, do něhož jsou v určité fázi zapojeny i jiné resorty a místa, než která stála u samotného počátku. Předkládání a vypořádávání připomínek je jeho běžnou součástí. Zda-li samotné připomínky znamenají “chyby návrhu”, jak uvedl Ekonomický deník v nadpise, můžete v návaznosti na text výše zhodnotit sami.

Je škoda, že autor nevěnoval přípravě svého článku více času, a místo nesmyslu se zbraněmi strážníků se nevěnoval pre-crime novince od BIS.