Jana Černochová
Domácí Zahraničí

Zbraně & poslankyně Jana Černochová

Poslankyně Jana Černochová je na české politické scéně dlouhodobě známá jako nekompromisní obhájkyně civilního držení zbraní. V druhé části rozhovoru paní poslankyně přibližuje svůj osobní vztah ke zbraním.


První díl rozhovoru: Rozhovor – poslankyně Černochová: obhajoba legální držby zbraní by neměla přestávat být principiální záležitostí ochrany svobody


Paní poslankyně, jaký je Váš osobní vztah ke zbraním?

Vztah ke zbraním mám samozřejmě kladný. Vždy jsem zastávala názor, že zbraň je pouze věc, kterou ovládá člověk, a tak nejsou špatné zbraně, ale pouze někteří lidé, kteří je drží v ruce a zneužijí je. Jsem realistka, a tak si dobře uvědomuji, že účinná obrana bez zbraní prostě není možná. Jsou situace, kdy si jednoduše se slovy a diplomacií nevystačíte. Útok musíte být schopní nějakým způsobem odvrátit. Zbraň je do jisté míry v mých očích vnímána i jako symbol svobody a uvědomění si, že obrana a bezpečnost nejsou jen odpovědností státu, ale i nás občanů. Nikdy a v ničem nechci spoléhat jen na stát, ale chci být soběstačná.

 

Řekla byste, že jste měla ke zbraním blízko už jako malá?

První seznámení se zbraněmi u mě samozřejmě proběhlo již v dětství a dospívání, kdy vzduchovka nebo „flusbrok“ nebyly považovány za něco skandálního a bylo normální součástí života vyzkoušet si, samozřejmě pod dohledem dospělých, střelbu na terč, naučit se odpovědnosti a pochopit, že zbraň není hračka a může při neodpovědném zacházení i ublížit. Jinak jsem ani jako malá nebyla typická „princezna“, která chtěla okolo sebe jen načančané panenky. Prostě normální holka, co se nebála přijít domů špinavá s odřeným kolenem.

 

Kdy se pro Vás osobně civilní držení zbraní stalo významným politickým tématem?

Ani dříve jsem tuto oblast nepovažovala za okrajové téma, protože úzce souvisí s mírou svobody společnosti a jednotlivců, která je pro mě tím nejzásadnějším tématem. Intenzivněji jsem se ale oblastí legální držby zbraní začala zaobírat především v souvislosti se stupňujícím se nesmyslným tlakem na její omezování. Tento trend souvisel u nás s útokem střílejícího šílence v Uherském Brodě, jež vyvolal atmosféru v některých momentech hraničící s hysterií, a v Evropě se sérií teroristických útoků, které se staly záminkou pro zcela neadekvátní snahu o zpřísnění regulace legálních zbraní namísto nelegálních.

 

Máte zbrojní průkaz? Jaká byla Vaše zkušenost při jeho získávání?

Ano, zkoušky jsem úspěšně složila asi před dvěma lety. Svým způsobem jsem si na vlastní kůži vyzkoušela, jak moc náročné je získat u nás zbrojní průkaz i zbraň a co všechno to obnáší. Ujistila jsem se, že to rozhodně není jednoduchý proces, ačkoliv odpůrci zbraní tvrdí mnohdy pravý opak. Tito lidé by si to měli nepochybně zkusit sami – hodiny učení, drilu se zbraní a manipulací na sucho, tréninku bezpečného zacházení, nervozita při samotné zkoušce s komisařem atd. Rozhodně nelze tvrdit, že zbrojní průkaz a zbraň může mít kde kdo.

 

Jak často se věnujete střelbě? Děláte na střelnici nějaké zvláštní drily?

Na střelnici se snažím chodit pravidelně, ale času je bohužel málo. Je to pro mě určitý způsob oddechu, relaxace, pročištění hlavy. Střelnici mám spojenou s chvílí, kdy můžu „vypnout“. Ale není to jen o uvolnění, zbraních a střelbě samotné. Komunita, která se zbraním věnuje, je velmi vstřícná a srdečná. Poznala jsem v ní mnoho skvělých přátel, takže jde i o setkání s těmito lidmi.

Zvláštní drily žádné nemám, ale považuji za důležité na sobě stále pracovat a zdokonalovat své dovednosti. Samozřejmě hodně záleží na tom, z jakého důvodu si zbrojní průkaz a zbraň pořizujete. V minulosti jsem již prošla několika kurzy sebeobranné střelby, ale nevěnuji se jí s nějakou železnou pravidelností. Všechny své zbraně se snažím hlavně co nejvíce poznat a drilovat manipulaci s nimi, bez toho to rozhodně nejde.

 

Je nějaká střelecká disciplína, která Vás přitahuje více než jiné?

Každá střelecká disciplína má určitě něco do sebe, ale raději mám ty tzv. neolympijské jako je IPSC a LOS, které se podle mě nejvíce přibližují využití v reálném životě, pokud by bylo třeba. Samozřejmě se mi dobře kouká i na skeet nebo trap. Snad se nikdo neurazí, ale raději mám akčnější střelbu.

 

Média si „oblíbila“ Vaši fotku s AR 15. Šlo o Vaši zbraň nebo pouze zapůjčenou k focení?

Jednalo se o mou vlastní zbraň PAR Mk3. Navíc to byl dárek, kterého si nesmírně vážím. Je pro mě tím pádem i dost osobní.

 

Můžete prosím čtenářům v detailu přiblížit Vaši oblíbenou zbraň a to, jakým způsobem jste si ji vybrala, její přednosti a případné nedostatky?

Každou svou zbraň mám z nějakého důvodu, ať už citového nebo ryze praktického.

Srdeční záležitost je pro mě limitovaná edice CZ 75B Operace Anthropoid. Bylo vyrobeno pouze 75 kusů k příležitosti 75. výročí hrdinského činu Jozefa Gabčíka a Jana Kubiše, kterým se podařilo zlikvidovat lidskou zrůdu Heydricha a kteří bohužel zaplatili v kostele sv. Cyrila a Metoděje, který se nachází na území městské části Prahy 2, jejíž jsem starostkou, cenu nejvyšší.

První a zároveň i ryze praktickou volbou zbraně byl pro mě Glock 26 Olive Gen4. Malá, praktická, dobře ovladatelná a v případě nutnosti i efektivní zbraň. Přeci jen jsem žena, a tak se ke mně tak nějak hodila a nejvíce vyhovovala.


Zbraně & …

Rozhovory

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *