Citát dne

Citát dne – Z. Ford: Kdyby se nebránila, mohli oba žít

Zack Ford, editor amerického online časopisu Think Progress, se následujícím způsobem vyjádřil k případu, při němž žena přepadená 19 letým nelegálně ozbrojeným lupičem tasila svou legálně drženou zbraň a lupiče zastřelila. Prozbraňoví komentátoři případ vyzdvihovali jako příklad významu práva držet a nosit zbraně, zejména s ohledem na to, že lupič byl teprve o dva měsíce dříve propuštěn z vězení.

Trestem za ozbrojené přepadení není smrt. Samozřejmě si myslím, že [lupič] taky neměl mít zbraň, nicméně kdyby se nechala oloupit, pravděpodobně by zůstali oba naživu.

Zack Ford. Foto: DavidFeldmanShow
Zack Ford. Foto: DavidFeldmanShow

Zdroj: Hot Air



Související:

Sdílejte:

10 Replies to “Citát dne – Z. Ford: Kdyby se nebránila, mohli oba žít

  1. Ten citát zní, jako kdyby oba zemřeli, ale pokud to chápu, dáma žije, byť asi psychicky pochroumaná. Zajímavé je přečíst si i zdrojový článek: pán se pak začal po negativní reakci omlouvat, ale jak srdečně, toť otázka 🙂

    1. To je ta krasa a zaludnost, asi nejen, cestiny:

      “Kdyby se nebránila, mohli oba žít.”

      a

      “Kdyby se nebránila, mohli žít oba.”

      (Pochopitelne by to fungovalo i u plneho citatu a ne jen nadpisu, ale pro nazornost to snad takhle vyhovuje)

  2. Asi by se pisálka někdo měl zeptat, proč propaguje a podporuje otroctví. Protože tím, že vyzývá, aby se oběti nechaly v klidu okrást, oběti de facto odsuzuje k nuceným pracem ve prospěch zloděje pod pohrůžkou i uplatněním násilí.

  3. To, co ted napisi, v zadnem pripade nevyjadruje, co si o veci v principu myslim. Jinymi slovy, sympatizuji s tou zenou, pachatel dostal, o co si koledoval.

    Ted me ale zajimaji hlavne pravni aspekty – otazky primerenosti obrany.

    Predpokladam ze prepadeni se zbrani bylo doprovazeno nejakou vyhruzkou, ktera zarhnovala i majetek prepadene zeny. A nyni tedy uvazujme v intencich ceskeho prava.

    1. varianta – vyhruzka byla ve smyslu: “penize nebo zivot”

    Zde se domnivam, ze by obrana strelbou mela byt zcela v souladu s ustanovenimi trestniho prava o nutne obrane, pachatel jasne deklaroval, ze usiluje dotycne o zivot.

    2. varianta – vyhruzka byla ve smyslu: “penize, nebo zivot”.

    Tady uz si tak jisty nejsem. Netlaci tady nahodou ceske pravo obet k jednani, ktere tak adoruje Zack Ford? Pachateli tu totiz jde vyhradne o hmotne obohaceni, utok na zivot hrozi az pri nevydani penez.

    Mozna to uz prehanim, ale mam tak nejak pocit, jako by takovy detail byl prave rozhodujici pri posuzovani primerenosti obrany. Nejstastnejsi bych pochopitelne byl, kdybych byl ujisten, ze ani ve druhem pripade neni o cem diskutovat a obrana strelbou je i zde nikoliv zcela zjevne neprimerena.

    Moznost bez vyhruzky vylucuji, pak by neslo o loupezne prepadeni, ale o ciste nasilny cin.

    Prosim, nepiste mi, at vratim zbrojak nebo at to nenosim, kdyz se musim takhle ptat. Rad bych diskutoval seriozne.

    Na druhou stranu, projevuji se verejne na internetu, jsem si vedom rizik, ktera to s sebou nese.

    1. § 173
      Loupež
      (1) Kdo proti jinému užije násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci, bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až deset let.

      Je úplně jedno, jestli pachatel hrozí smrtí, důležité je, aby hrozil násilím (mluvit u toho vůbec nemusí). Podle judikatury není loupež např. pouhé vytržení věci z ruky, ale přetahování se o tu věc (např. kabelku) už loupež je. Při posuzování, jestli se jednalo o nutnou obranu ale nemusí nutně hrát roli, jestli se jedná o loupež nebo o krádež. To záleží na konkrétní situaci, na tom, co se prokáže a na tom, jak je to pak posouzeno soudem.

      Příklad:
      1. Zloděj se snaží vloupat do domu. Majitel přijede před dům a řekne mu, ať toho nechá. Zloděj pokračuje v páčení dveří, majitel ho zastřelí.
      2. Zloděj se snaží vloupat do domu. Majitel je v domě a řekne mu, ať toho nechá. Zloděj pokračuje v páčení dveří, majitel ho zastřelí.
      Zloděj sice dělá v obou případech úplně to samé – páčí dveře a ignoruje výzvy majitele, aby toho nechal. Ale to druhé je nutná obrana, to první vražda. (Pokud tedy majitel řekne, že se bál, že ho ten pachatel pak v domě zabije a ne, že toho lumpa zastřelil, protože je to lump, pochopitelně.)

      1. ad 1) Pokud není majitel i jeho právník debil, tak prohlásí, že byl přesvědčen, že v tom domě spí dcera, syn nebo manželka (podle toho, co má. V případě nouze postačí i maminka.)

    2. Ani ve druhém případě není o čem diskutovat; obrana kupříkladu střelbou (nebo jakýmkoli jiným způsobem — zákon vůbec o střelbě nehovoří) je i zde nikoliv zcela zjevně nepřiměřená.

      Zákon totiž pro přiměřenost *naprosto nevyžaduje*, aby ohrožen útokem byl život; stačí, aby byl ohrožen libovolný zájem chráněný zákonem — kupříkladu tedy majetek nebo nedotknutelnost obydlí, což vše zákon chrání.

      „Zcela zjevná nepřiměřenost“ zcela zjevně vyčleňuje případy, kdy šlo o trivialitu, v jejímž případě nemá obrana smysl — např. ukradení jablka z ošatky, apod. Nicméně je zcela zjevné, že jde-li o majetek netriviální hodnoty (stačí i subjektivní) a/nebo obtížně nahraditelný či nenahraditelný, je zcela zjevně obrana libovolným účinným způsobem (což zahrnuje mj. také střelbu) přiměřená.

      Teď ta špatná zpráva: z toho, že podle zákona jde jednoznačně o NO, ještě naprosto neplyne, že Vás neodsoudí za vraždu; soudci (nejen) v ČR se řídí zásadně vlastními představami o právu, a zákonem se v tom typicky nedají příliš vyvádět z míry; na vyšších instancích je to o něco málo méně špatné než na nižších, ale dobré to není nikde. Srovnejte např. notorický případ pana Houšteckého 🙁

  4. Loupežné přepadení je útokem na život, zdraví a majetek. Všimněte si prosím spojky “a”. Jedná se o útok na všechny tři prvky současně.
    Můžete si to prokázat různými způsoby, zde je například utilitaristické hledisko: I kdyby se oběť rozhodla neodporovat a majetek útočníkovi vydala, tak bude současně poškozena i na zdraví (být přepaden rozhodně není příjemný zážitek – stres a případně i psychické trauma). A také přijde i o část svého života – čas a úsilí, které oběť spotřebovala na vytvoření majetku, o který byla nyní oloupena a dále čas a úsilí strávené během vyšetřování, soudů a dalších činností, které oběť rozhodně neměla v plánu absolvovat.
    Že mnozí soudci nejsou konzistentní a odporují sami sobě nebo dokonce úmyslně se vyhýbají zodpovědnosti a obránce odsoudí s tím ať se pak odvolá a vyšší soud do vyřeší, je věc druhá.

    1. Diky, citim to obdobne.

      Nicmene, trestny cin loupeze, je zarazen mezi trestnymi ciny proti svobode na rozdil napr. od vrazdy, trestneho cinu proti zivotu, nebo kradeze, tedy trestneho cinu proti majetku. Pry je to tak proto, aby byla zduraznena vyssi dulezitost aspektu omezeni svobodneho rozhodovani oproti ztrate majetku, obdobne jako v pripade vydirani. Nekomplikuje toto trochu situaci?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *