V třetí části exkluzivního rozhovoru pro zbrojnice.com Vitor Teixeira hovoří o svém osobním vztahu ke zbraním.
You can also read this interview in English original:
Firearms & Vítor Teixeira, Portuguese sport-shooter, police instructor and court expert on firearms
Rozhovor s Vítorem Teixeirou:
- Aplikace salámové metody k postupnému odzbrojení Portugalců po roce 2006
- Současný stav zbraňové legislativy v Portugalsku – dokonce i povolení na pepřové spreje se stávají nedostupnými
- Zbraně & Vítor Teixeira, portugalský sportovní střelec, policejní instruktor a zbraňový soudní znalec
Vitore, jaká byla tvá první zkušenost se zbraněmi? Jaký jsi k nim měl vztah, než jsi se stal sportovním střelcem?
Sportovním střelcem jsem od 15 let. Měl jsem štěstí na kolegy ve škole, kteří mě vzali do střeleckého klubu v mém domovském městě Portu. V 80. letech byly střelecké kluby podporovány státem, obzvlášť tréninkovou divizí portugalské armády. Měli jsme tedy tzv. “střelecké školy”, kde se mladí mohli zdarma učit a trénovat ve střelbě. Členům byly zapůjčovány také pistole a pušky. Střelivo, broky do vzduchovky a náboje .22LR, bylo zdarma pro trénink a účast na soutěžích. Měl jsem tak možnost naučit se praktickou střelbu ze vzduchovky a malorážky.
V těch dobách některé střelecké kluby měly od armády zapůjčeny také standardní plně automatické pušky Heckler & Koch G3. Seniorní střelci s nimi trénovali a soutěžili ve střelbě na 300 metrů. Dnes je něco takového nemyslitelné a většina lidí by ani nevěřila, že něco podobného bylo běžnou záležitostí. Například v našem klubu jsme měli dvě plně automatické G3 a spoustu střeliva. NIkdy se přitom nestal žádný incident. Nestalo se, že by někdo zneužil tyto pušky nebo jiné zbraně. A přitom takto byly plně automatické pušky v klubech po desetiletí…
V 21 letech jsem se přidal k armádě a zůstal u ní na téměř 10 let. Díky předchozím zkušenostem jsem se přidal k armádnímu sportovnímu střeleckému týmu a mohl jsem pravidelně trénovat a soutěžit s puškou. Prošel jsem taky kurzem pro střelecké instruktory a ve své jednotce jsem měl odpovědnost za výcvik ve střelbě.
V roce 1996 jsem se přidal k portugalské kriminální policii (Polícia Judiciária) a o dva roky později jsem začal působit jako policejní střelecký instruktor.
Jelikož se mou hlavní služební zbraní stala pistole, tak jsem změnil i své soutěžní zaměření a přešel z pušek na pistole. V roce 1998 jsem začal trénovat IPSC. Od té doby na soutěžní úrovni trénuji jen střelbu z pistole. Střílím taky z pušky a brokovnice, ale už ne na nejvyšší soutěžní úrovni.
Předpokládám, že asi budeš mít celou řadu zbraní. Jsou nějaké zbraně, které ti dělají obzvlášť radost?
Měl jsem více zbraní. Ale většinu jsem rozprodal, jamile se portugalské zákony staly více restriktivními po roce 2006. Předpověděl jsem – bohužel až příliš dobře – že část z nich bude překlasifikována jako zakázané zbraně kategorie A z důvodu jejich vzhledu připomínajícího vojenské zbraně. Tato klasifikace mimochodem zcela záleží na subjektivním hodnocení bezpečnostní policie (PSP).
Dnes mám pouze jeden Glock 17 pro IPSC a sebeobranu, jednu pušku a jednu brokovnici pro sportovní užití.
Má hlavní záliba spočívá ve sbírání patron a střeliva a ve věcech týkajících se historického výzkumu a zkoumání terminální balistiky střelných zbraní. Mám docela rozáshlou sbírku starých a vzácných nábojů. Jsem spoluzakladatelem portugalského spolku sběratelů nábojů Associação Portugesa de Coleccionadores de Munições” (A.P.C.M.) a členem “Asociación Española de Coleccionadores de Cartucheria” (A.E.C.C.) a European Cartridge Research Association (E.C.R.A.)
Samozřejmě, kdyby portugalské zákony nebyly tak restriktivní, sbíral bych taky zbraně. Především ty z doby před druhou světovou válkou. Jde o dobu, kterou mám nejraději, pokud jde o vývoj zbraní.
V současnosti se ale musím spokojit jen se sbíráním starých nábojů.
Jsou české zbraně známé v Portugalsku?
Ano, CZ je velmi známá, jak mezi lovci tak i sportovními střelci, hlavně pokud jde o IPSC. Pistole CZ byly vždy považovány za excelentní zbraně.
Přestože nemáme mnoho sběratelů, CZ a BRNO jsou velmi oblíbené i mezi nimi.
Jak často střílíš a v jakých soutěžích? Jaké byly tvé nejlepší úspěchy?
Naštěstí jsem hlavním střeleckým intstruktorem v našem policejním oddělení, takže můžu často trénovat policejní střelbu. Tento trénink je součástí mé práce, sportovní a soutěžní střelba je zase úplně jiná oblast.
Musím se ale přiznat, že v tomto směru to v Portugalsku není dobré. Nejen proto, že máme málo střelnic, ale také kvůli ceně střelva. Daně v Portugalsku jsou vysoké a střelivo je velmi drahé, takže netrénuji tak často, jak bych chtěl.
I přesto se snažím účastnit alespoň jedné IPSC soutěže na úrovni 3 a tří až pěti IPSC soutěží na úrovni 2 každý rok.
Soutěžní úspěchy? Ty časy už pominuly. V “dobrých starých časech” členství v armádním střeleckém týmu jsem tři roky po sobě držel titul regionálního šampiona a jednou jsem dosáhl na druhé místo v národním mistrovství v odstřelovací pušce UIT na 300 metrů a CISM 300 metrů. Dnes už jsem jen “běžným” sportovním střelcem.
Cvičíš při tréninku nějaké zvláštní drily?
Jak jsem říkal, většina mého tréninku je spojena s profesionální “policejní střelbou”.
Asi bych měl vysvětlit, že v portugalské kriminální policii (“Polícia Judiciária“, PJ) máme rozsáhlý a povinný výcvik střelby. Jde o a střelbu a související techniky na opravdu vysoké úrovni. Bereme tyto věci velmi vážně. Například pro splnění minimálních ročních výcvikových povinností musí všichni policisté absolvovat tři střelby ročně. Střelby zahrnují realistické situace, pohyblivé terče, omezený čas pro zásah, rozhodování, zda-li střílet či nestřílet, střelbu za pohybu. Policisté mohou trénovat více, než je určené roční minimum 270 výstřelů. Instruktoři trénují podstatně více.
Mohl bys prosím popsat tvou oblíbenou zbraň? Jak sis ji vybral, jaké jsou její hlavní výhody a nevýhody?
Omezím se na krátké zbraně, protože ty nosím a používám každý den.
V tomto segmentu je mou nejoblíbenější pistole Glock.
S Glockem jsem vystřílel mnoho stovek tisíc střel, jak profesionálně jakožto střelecký instruktor, tak i v rámci IPSC soutěží. Považuji ho za nejspolehlivější zbraň, jakou jsem kdy střílel. A to mi věř, že jsem střílel z velkého množství různých modelů a verzí jiných značek.
Spolehlivost je hlavní výhodou Glocku. Musel jsem svou služební zbraň použít ve ve velmi ztížených podmínkách, někdy s náboji s příliš vysokým tlakem, jindy s náboji se slabou navážkou, někdy s pistolí plnou prachu nebo dokonce i bláta, a vždy fungovala. Navíc, vystřelí pouze, pokud zmáčknu spoušť. Když se nad tím zamyslím, tak jde o pistoli, která má přesně to, co chci od služební a obranné zbraně:
- Když zmáčknu spoušť, tak pokaždé vystřelí;
- aby vystřelila, stačí jen zmáčknout spoušť;
- nikdy nevystřelí, pokud spoušť není zcela promáčknutá;
Proto používám Glock 19 jako služební zbraň.
Dříve jsem měl pro soukromé nošení a pro IPSC Glock 34 a teď mám Glock 17 a přemýšlím o koupi Glocku 43 jako záložní zbraně. Vyměnil bych Glock 17 za Glock 45 na nošení i IPSC, ale portugalské právo neumožňuje používání zbraně s hlavní kratší než 105 mm pro sportovní střelbu. A Glock 45 je o 3 mm kratší.
Beru to tak, že bych měl používat stejnou zbraň pro sport i obranu a profesionální účely. Nosím Glock každý den jako služební a obrannou pistoli, takže si nechci navyknout na moderní sportovní pistole.
To je hlavní důvod, proč nepřejdu například na CZ Shadow 2. Tu bych měl raději na soutěže, protože Glock prostě není vhodný na vysoké úrovně sportovní střelby.
Samozřejmě, mohl bych hodně trénovat a mít dvě zcela odlišné pistole pro odlišné účely. Protože to ale nedělám, tak dávám přednost jen jedné, abych mohl profesionální a sportovní výcvik provádět s podobnou zbraní. Dokonce jsem si i upravil spoušťový mechanismus na svém Glocku 17 tak, aby měl stejně těžký chod, jako mám na služebním Glocku 19.
Velmi děkuji za rozhovor. Chtěl bys na závěr něco vzkázat českým držitelům zbraní?
Rozhodně! Prosím bojujte dál proti absurdní evropské legislativě!
Česká střelecká komunita nám všem jde příkladem. Přece jen jste asi poslední evropskou baštou obrany legálního civilního držení zbraní.
Skvělé interview, pána a všech portugalských střelců je mi líto. Radím přestěhovat k nám ;o)