Čestná zmínka: Domobrana mošavu Ein HaBesor (odražení teroristů Hamásu 7.10.2023)

Rabshatz, styčný bezpečnostní pracovník mošavu Ein HaBesor, byl 7.10.2023 brzy ráno vyrušen vyhlášením červené výstrahy a bezprostředně poté také explozemi. Červená výstraha skrz tlampače izraelské občany varuje před nebezpečím dopadu raket či úlomků sestřelených raket. Standardní reakci představuje co nejrychlejší přesun do krytu; kdo je od krytu daleko, ten by měl zalehnout na zem, nejlépe do nějaké prolákliny. Chránit si hlavu a vyčkávat do ukončení výstrahy. Rabshatz v Ein HaBesor ale z poplašené, avšak nekonkrétní rádiové komunikace místních bezpečnostních složek vytušil, že rakety nepředstavují to největší nebezpečí. Při absenci jakýchkoliv pokynů převzal iniciativu a navzdory červené výstraze a dopadajícím raketám oslovil ostatní členy domobrany, aby sebrali zbraně a vyrazili chránit vnější perimetr mošavu.

Úvodní foto. Členové domobrany odráží útok přesily teroristů na hlavní bránu mošavu. Ležící domobranec pokračoval ve střelbě navzdory prostřelení ramene.

Lidé formují domobranu

Ein HaBesor (Pramen Besoru) je mošav s přibližně 1.100 obyvatel, který byl založen v roce 1982. Nachází se v Izraeli pouhých šest kilometrů od zdi oddělující Pásmo Gazy.

Stejně jako další obdobné osady v Izraeli také Ein HaBesor má dlouhodobě ustavenou domobranou skupinu formálně nazývanou jako pohotovostní četa. Ty začaly být zřizovány v 50. letech v návaznosti na zhoršení bezpečnostní situace po suezské krizi. Typická pohotovostní četa se skládá z trénovaných dobrovolníků, kteří musí být schopni reagovat v řádu minut na bezpečnostní hrozbu a zasáhnout způsobem, který pomůže překlenout čas potřebný k dojezdu bezpečnostních složek. Z právního hlediska v případě aktivaci domobranecké skupiny dochází následně k jejímu retroaktivnímu povolání jakožto vojenských rezervistů, díky čemuž je také jejich bezprostřední zásah vystaven méně přísnému následnému přezkumu.

Obyvatelé Ein HaBesor byli ve zvláštní situaci. Přibližně před rokem mošav zasáhla série krádeží automobilů a zemědělské techniky. Krádeže byly přisuzovány pouštním beduinům. Obvykle došlo k poškození bezpečnostního plotu na vnějším perimetru osady, a skrz takto vytvořenou díru v noci mizely auta, traktory i další věci.

Policie i armáda nejevily o tento problém větší zájem. Naopak, po nástupu vlády Netanjahua došlo k přesunu většího množství bezpečnostních složek od Gazy k Západnímu břehu na opačném konci země. Vláda byla přesvědčena, že skrz finanční toky dostatečně pacifikovala hrozbu Hamásu a z Pásma Gazy obecně.

Obyvatelé se tedy rozhodli výrazně posílit svou domobranu. Z původního počtu 12 osob během roku rychle narostla k 78. Členy domobrany, respektive pohotovostní čety, se mohou stát dobrovolníci s příslušným výcvikem. Vedle přímé ochrany vlastní komunity jsou pak dvakrát ročně formálně povoláváni jakožto vojenští rezervisté k celodennímu výcviku. Při něm jsou cvičeni, jak eliminovat různé bezpečnostní hrozby. Jejich výcvik je obdobný našim stanoveným zálohám.

Díky nárůstu počtu mohlo být k hlídkování v ulicích a na perimetru osady každou noc nasazeno osm členů domobrany, což přineslo kýžený výsledek co do předcházení krádeží.

Stát občany odzbrojuje

Rapidní nárůst počtu členů domobrany nevedl k vyššímu ozbrojení mošavu. Paradoxně tomu bylo spíše naopak. Státu totiž série krádeží nebyla tak zcela ukradená. Namísto pomoci ale úředníci pojali obavu, že by mohlo dojít také ke krádežím domobraneckých pušek. Pro činnost domobran v osadách totiž stát zapůjčuje zbraně, především útočné pušky M-16. Ty musí být uskladněny v centrální zbrojnici, odkud jsou v případě vyhlášení poplachu domobrancům spolu se střelivem vydány.

Úředníci se zamysleli nad rizikem, že by někdo mohl celou zbrojnici vykrást, a zbraně předat zločincům či teroristům. Ve snaze k snížení rizika nedošli k jedinému logickému výsledku – předání zbraní přímo domobrancům (ostatně zbrojnice se na většině míst staly prvním cílem teroristů při útoku 7.10.2023). Naopak od roku 2020 postupně došlo k snížení počtu pušek v Ein HaBesor. Z původních 43 nejprve na 21, a nedlouho před útokem na pouhých šest zbraní.

K tomu je potřeba připočíst velmi restriktivní izraelskou zbraňovou legislativu, jejíž zavedení v 90. letech vedlo k masivnímu odzbrojení civilistů. Popsána byla ve zvláštních článcích. Ve zkratce: zbrojní průkaz pro osobní obranu mohl obdržet pouze velmi omezený okruh osob s předchozím kvalifikovaným vojenským výcvikem. I poté pak tento držitel mohl mít pouze jednu pistoli a k ní jen padesát nábojů. Proto je v době před 7.10.2023 v souvislosti s Izraelem na místě hovořit spíše o pseudo-civilním držení zbraní.

Když tedy rabshatz 7.10.2023 navzdory červené výstraze vydal pokyn k nasazení domobrany na vnější perimetr, mělo 1.100 obyvatel osady k dispozici celkem 78 odhodlaných obránců. Z nich se pět (plus rabshatz) mohlo vyzbrojit puškou M-16. Několik dalších mělo pistole s počtem nábojů, jaký u sebe běžně nosí řada čtenářů tohoto webu. Zdroje neuvádějí počet pistolníků, pouze jej obecně zmiňují jako “několik” či “nižší počty”; lze tedy předpokládat, že jich domobrana měla přinejlepším kolem dvaceti.

Je to neskutečná lhostejnost. Žebrali jsme o zbraně, helmy a neprůstřelné vesty.

Bezbrannost ale odhodlání zbývajících nezastavila. Navzdory předtuše o teroristické hrozbě se přidali ke svým ozbrojeným sousedům s mačetami, holemi a podobnými nástroji v rukou.

Nástup Hamásu

Řada domobranců měla při úvodním pokynu, který byl v rozporu s pravidly pro červenou výstrahu, pochybnosti o správnosti tohoto rozhodnutí. Již v průběhu rozmisťování na vnější perimetr postupně do mobilů dostávali tak apokalyptické zprávy, že situaci jeden následně pro novináře popsal jako “sci-fi, v jehož pravost vůbec nevěřil”.

Naštěstí byli dobře organizovaní, protože útok teroristů začal sotva pár minut po rozmístění domobranců na vytyčených pozicích. Řada domobranců přitom přemýšlela, jestli nejde o nějaké důmyslné cvičení. Počty a těžká výzbroj teroristů, kteří se k nim zcela suverénně přibližovali jako při vítězné přehlídce, se zcela rozcházely s normální představou reality. Pokud někteří chvíli váhali se zahájením střelby, tak dopady střel a RPG je jednoznačně vyvedly z omylu.

Měli jsme štěstí, že jsme se stačili včas zorganizovat. V jiných osadách se probudili a už měli teroristy doma.

Bitva o Ein HaBesor

Následná bitva o mošav Ein HaBesor trvala pouhých dvacet minut. Jednalo se však o extrémně intenzivních dvacet minut. Útočníci, kterých bylo kolem padesáti, zjevně takovouto míru odporu nečekali. Po úvodním střetu se stáhli a přesunuli se k vraždění především na přilehlých silnicích.

Několika teroristům se podařilo proniknout také dovnitř osady, kde byli ale rychle odraženi a zůstaly po nich krvavé stopy.

Při bitvě byli postřeleni dva členové domobrany. Rivan měl obrovské štěstí v neštěstí: V místě, odkud pokračoval ve střelbě, byl následně nalezen odjištěný, avšak nevybuchlý granát teroristů. Při přestřelce v zemědělské části osady utržil čistý průstřel ramene, sám se ošetřil a naordinoval si antibiotika. O dva dny později opět hlídkoval na perimetru.

Podobné štěstí měl i Eled, druhý postřelený. Ten se účastnil odražení útoku na hlavní bránu. Při následném převozu k nemocnici jeho bratr vjel na silnici pod kontrolou Hamásu. Díky zpětné kameře a vysoké zpáteční rychlosti tesly se mu povedlo vycouvat před útočníky, kteří je pronásledovali a stříleli z motocyklů. K dříve prostřelenému rameni Eled utržil průstřel pánve a močového měchýře. Střely přitom zasáhly také baterii elektrovozu. Z tesly se sice kouřilo, i tak ale po otočení řidič teroristům ujel rychlostí 150 km/h. Eled o tři měsíce později s M-16 v rukou a s úsměvem na tváři ukazoval střely, které jej zasáhly, novinářům u hlavní brány mošavu.

Vždycky jsem si myslel, že existuje hrozba infiltrace osady. Ale nikdy mě to nenapadlo v takovém rozsahu. Ale když se teď nad tím zamyslím, proč mě to vlastně nenapadlo? Neumím to vysvětlit.

Následky

Na rozdíl od jiných osad a měst toho dne představitelé palestinské samosprávy v mošavu Ein HaBesor nevhodili žádné batole do ohně, neposadili do kruhu svázané rodiče s dětmi a neodřezávali jim zaživa kusy těla, neprováděli zde systematické mučení a znásilňování žen, a nikdo z obyvatel se nezařadil na seznam 1.400 cíleně zavražděných civilních obětí palestinské ofenzivy.

Domobranci Ein Habesor v průběhu dne opakovaně vysílali žádosti o předání alespoň nějakých palných zbraní, aby mohli vyzbrojit větší počet svých převážně bezbranných 78 členů. Tyto ale zůstávaly nevyslyšeny, stejně jako prosby o přidělení bezpečnostních složek k ochraně osady. Nešlo přitom o netečnost: například policistům na nejbližší policejní stanici rychle došlo střelivo a sami pak byli k ničemu.

První pomoci od státu se obyvatelé dočkali až 14 hodin po útoku, a to v podobě předání šesti dalších pušek. Příjezdu vojáků, kteří se přidali k zajištění perimetru osady, se mošav dočkal až následujícího dne.

Bezpečnostní složky přitom mohly sbírat velmi zvláštní “ovoce” – v sadu totiž domobranci ke stromům přivázali několik teroristů, kteří se v průběhu bitvy vzdali.

Při čekání na policii a armádu domobranci stále chránili vnější perimetr, přičemž pokyny a instrukce si předávali skrz WhatsApp. Nemohli přitom vědět, že jejich úvodní odpor byl tak odhodlaný, že se teroristé po úvodním střetnutí rozhodli na útok v Ein HaBesar definitivně rezignovat.

Bezprecedentní selhání státu následně vedlo k urychlenému rozvolnění legislativy civilního držení zbraní a výslovné politické podpoře nošení zbraní civilisty. Během následujících dvou měsíců se vyzbrojilo více izraelských civilistů, než za předchozích dvacet let dohromady.

Byť jsem k tomu nedohledal konkrétní informace, lze předpokládat, že bezbranného člena domobrany mošavu Ein HaBesor bychom dnes již hledali velmi těžko.

Články popisující bitvu o Ein HaBesor hovoří o tom, že se jednalo o jediný případ úspěšné obrany osady “v oblasti”.

Edit 14/03/2024: Blíže nevysvětleným termínem “v oblasti” mají místní zdroje patrně na mysli oblastní radu Eškol. V oblastní radě Ša’ar ha-Negev došlo také k úspěšné obraně kibucu Nir Am, čemuž bude věnován zvláštní článek. Zde nicméně došlo k bitvě uvnitř kibucu, zatímco obráncům mošavu Ein HaBesor se podařilo teroristy odrazit již na perimetru.

Pro tento článek byl využit robotický překlad původních zdrojů v hebrejštině.

Zdroje: dokument izraelské televize (video geoblokováno, použijte VPN a automatický překlad titulků), ynet, zman, Wikipedia

Příklady zásahů ozbrojených civilistů:

Příklady útoků ve školách, při nichž proti pachatelům zasáhli ozbrojení civilisté:

Příklady útoků v modlitebnách, při nichž proti pachatelům zasáhli ozbrojení civilisté:

Příklady útoků v nákupních centrech, restauracích a jiných veřejných místech, při nichž proti pachatelům zasáhli ozbrojení civilisté:

Příklady útoků na veřejných prostranstvích, při nichž proti pachatelům zasáhli ozbrojení civilisté:

Příklady zásahů ozbrojených civilistů k záchraně členů bezpečnostních složek:

Příklady zásahů ozbrojených civilistů při násilném přepadení v obydlí

5 Replies to “Čestná zmínka: Domobrana mošavu Ein HaBesor (odražení teroristů Hamásu 7.10.2023)”

M.S.P. napsal:

05/03/2024 (14:53)

Takže část obětí teroristů má na svědomí svou tupostí a laxností státní správa, která vlastní obyvatelstvo nechala s holýma rukama. Otázkou je, jestli to nebyl záměr….

Odpovědět
1. OC napsal:
  
  05/03/2024 (20:18)
  
  Jako kdyby tomu třeba v Charlie Hebdo bylo nějak jinak… 🙁
  
  Odpovědět
Martin V napsal:

13/03/2024 (21:18)

Dobrý den. Vím o jiném kibucu, Niv Am blízko městečka Sderot (na mapě u pravého horního rohu pásma Gazy. Teroristé v místě prorazili bezpečnostní plot okolo Gazy, ale kibuc se jim nepodařilo obsadit. V kibucu měla na starost bezpečnostní situaci mladá 25ti letá dívka, byla krátce po vojenské službě. Udělala poplach pro 12 členů ochranky kibucu, nechala odpojit el. proud a tím zablokovala bránu do kibucu, rozdala zbraně a obsadili strategická místa. V několika hodinové bitvě kibuc udrželi. Sama dívka zlikvidovala několik (tuším 4-5) teroristů.

Odpovědět
1. zbrojnice.com napsal:
  
  14/03/2024 (08:37)
  
  Děkuji za komentář. Zachytil jsem to zpátky v říjnu a měl jsem v plánu se k tomu vrátit (stejně jako k zneškodnění teroristů na dálnici), a určitě o Inbal Rabin-Lieberman bude zvláštní čestná zmínka. Bohužel plánů je hodně a času se nedostává – každopádně díky za připomenutí.
  
  Odpovědět
  1. Martin V napsal:
    
    15/03/2024 (12:12)
    
    🙂 pokojné dny a ať se daří … Martin
    
    Odpovědět