Nutná obrana X: Jak se zachovat a co dělat po úspěšném zastavení útočníka

Policie v pochybnostech obviňuje, soud zprošťuje. Na rozdíl od běžných podezřelých, u nichž je zpravidla nejlepší mlčet, je obránce ve velmi prekérní právní situaci. Spolupráce a vysvětlování je obvykle jedinou cestou, jak docílit zastavení řízení ještě v přípravné fázi. Naopak pokud se řízení dostane do soudní fáze, předchozí vysvětlování typicky zlepšuje důkazní situaci obžaloby a výrazně zhoršuje šance na úspěch obránce.

Z tisíců stran spisu se pro hlavní líčení stane zásadními několik hlavních bodů. Z mnohahodinových výslechů si obžaloba vytáhne několik vět. Český trestní proces se nazývá inkvizičním. Zapomeňte na definici tohoto pojmu v odborném slovníku, pokud na vás stát zaklekne, bude se to mnohem více podobat laickému vnímání slova.

Úvodní foto: Ozbrojený civilista Inyat Kassam, který dvakrát v průběhu pěti let poskytl napadeným pomoc v nutné obraně proti teroristům.

Co dělat a proč

Bezprostředně po úspěšné nutné obraně

Ubránili jste se útoku. Co teď?

• Ujistěte se, že útočník už opravdu nepředstavuje přímou hrozbu dalšího útoku.
• Vaše tělo je napumpované adrenalinem. Máte pozměněné vnímání a tunelové vidění. Zpomalte se a dobře se rozhlédněte. Žádný taktický scan, nýbrž cíleně si uvědomte: (1) zda-li se v blízkém okolí nachází další potenciální hrozba, (2) pokud to bude potřeba, kterým směrem můžete z místa uniknout, a (3) vše, co může být důležité z hlediska pozdějšího dokazování – přítomnost svědků, pravděpodobná přítomnost bezpečnostních kamer, stopy po napadení, atd.
• Uklidněte se, zbavte se strachu a paniky. Přemýšlejte.
• Bránili jste se palnou zbraní? 4 pravidla! A pak do pouzdra.
• Vaše tělo je napumpované adrenalinem. Máte pozměněný práh bolesti. Cíleně a důkladně se ujistěte, že jste v pořádku.
• Pokud můžete útočníkovi poskytnout první pomoc, aniž byste tím sami sebe ohrozili, udělejte to. I kdyby to mělo být zjevně beznadějné, pokuste se o to.
  • Každý život je hoden ochrany, i ten útočníkův.
  • Poskytnutí první pomoci může být významné z hlediska pozdějšího posuzování vašeho úmyslu, tedy zda-li obránce směřoval pouze k zastavení útoku, nebo svůj zákrok vedl cíleně likvidačně.
  • § 150 odst. 1 TZ: “Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví nebo jiného vážného onemocnění, neposkytne potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.“
  • Součástí poskytnutí pomoci je i přivolání lékaře (záchranné služby).

Ohlášení nutné obrany

• Obecná poznámka: Soudy mají obecně i při zachování stejných okolností a následků výrazně vyšší míru shovívavosti pro kající se obránce jednající pudově a na pokraji nervového zhroucení než pro obránce vykazující cílený a umný obranný postup. Pokud jste doteď dokázali zachovat chladnou hlavu, nedávejte to nijak ostentativně najevo.
• Pokud se vás přítomné osoby (svědci) ptají, zda-li jste v pořádku, pak poukažte na své zranění. Případně jim odpovězte, že jste nejspíš v šoku a nejste schopni se nyní o ničem bavit. (Praktické dopady viz monitornig nutné obrany #3).
• Cokoliv řeknete, bude použito proti vám.
• V závislosti na situaci před nebo po ohlášení policii kontaktujte advokáta. Pokud se nedaří, kontaktujte blízkou osobu a instruujte ji, ať okamžitě zajistí příjezd advokáta. Ani osobě blízké žádný bližší detail nesdělujte.
• Nejprve se alespoň trochu uklidněte, až pak volejte policii. Myslete na to, že váš hovor bude nahráván.
• Když budete ohlašovat incident, volejte policii na 158, a ne hasičům na 112. V závislosti na situaci trvejte na zachování spojení, byť byste měli mlčet, do příjezdu policie (například, pokud je na místě více osob, které jsou vulgární či verbálně agresivní); pokud nedokážete ovládat své verbální projevy, hovor naopak sami co nejdříve ukončete.
  • Pokud můžete, ohlášení proveďte sami osobně, i pokud jsou na místě jiné osoby, které zjevně již volaly/volají policii.
  • Policista na lince se vás bude snažit navést k souhlasu s ukončením hovoru. Pokud jste došli k závěru, že situace si vyžaduje záznam, nenechte se do souhlasu s ukončením hovoru vmanévrovat. Buďte případně připraveni trvat na tom, že má zůstat na lince. Pokud bude hovor ukončen, musí to být jen a čistě jeho rozhodnutí, které ničím nepodpoříte.
  • Zřetelně a jasně oznamte, že jste byli napadeni. Pokud jste v situaci nutné obrany, která není naprosto banální, pak je toto jediná informace k minulosti a průběhu incidentu, kterou můžete policii před konzultací s advokátem poskytnout.
  • Nepopisujte a neříkejte, co jste dělali (jak jste se bránili, nebo že jste se vůbec bránili). Pokud to situace vyžaduje, pouze oznamte, že útočník i vy potřebujete lékařskou pomoc, případně oznamte rozsah zřejmých zranění. Alternativně oznamte, že je útočník na útěku a jak vypadá. Pokud je nehybný, oznamte, že je nehybný a nepředjímejte ukončení jeho životních funkcí.
  • Budete dotázáni, abyste popsali sebe (své oblečení). Pokud jste ozbrojeni, zřetelně požádejte operátora, aby to sdělil přijíždějícím hlídkám.
  • Pokud se policista na telefonu chce doptávat, opakujte, co jste mu již řekli. Že na vás útočili. Že útočník je zraněn. Že vy jste zraněni. Že jste ozbrojeni. Klidně i několikrát, nic víc, žádný popis ničeho. Alternativně se omluvte, že nejste ve stavu cokoliv popisovat, a že žádáte, aby zůstal na lince (pokud je to třeba).
• Pokud jste nevolali advokáta před voláním policii, udělejte to teď.

V momentě, kdy čelíte možnému obvinění z těžkého ublížení na zdraví či vraždy, je velmi pozdě na proces vybírání advokáta. Toho jste už dávno měli mít na rychlovolbě v telefonu.

• Pokud k tomu máte prostor a jste toho schopni, začněte zajišťovat místo incidentu tak, aby se s ničím nehýbalo apod. Požádejte svědky, aby setrvali na místě.
• Cokoliv řeknete, bude použito proti vám.

Související: Jak provést výběr advokáta – obhájce pro eventuální případ nutné obrany

Po příjezdu policie

• Po odeznění adrenalinového šoku se vám do krve začnou automaticky vyplavovat další hormony, jako například endorfin. To u mnohých vede ke zlepšení celkového rozpoložení a především navození “povídavé nálady”. Vědomě se soustřeďte na tyto fyziologické pochody a cíleně potlačte jejich nežádoucí důsledky. Nikomu nic nepovídejte.
• S policisty se nehádejte a čiňte, co vám řeknou. Uvědomte si, že po cestě na místo v závislosti na získaných informacích patrně došlo také k jejich výraznému nabuzení adrenalinem.
• Zásadně v jejich přítomnosti nemanipulujte se svou zbraní. Pokud vás k tomu vyzvou (“vytáhni zbraň z pouzdra a polož ji na zem”), opakovaně se ujistěte, co máte dělat. A udělejte to, až když jim zpátky přesně popíšete své následující kroky a oni po té, co vašemu popisu bezpochyby rozuměli, vám toto výslovně a jednoznačně odsouhlasí.
• I když vám dorazivší policisté způsobí povalením na zem, zatlačením tváře do blátivé louže, klečením plnou vahou na krku, následným zvednutím obuškem za krk vedoucím ke kolapsu ohryzku a otoku dýchacích cest, přiložením náramků způsobem ohrožujícím oběh v rukou a vedením způsobem kloubícím ramena, bolestivá zranění, vždy se chovejte slušně a uctivě. S tímto počítejte a buďte na to připraveni. Jakékoliv lepší zacházení považujte za bonus.
• Pokud by jednání policistů přesáhlo hranici snesitelného, obraťte se na ostatní přítomné policisty a hlasitě sdělte, co se stalo (např.: “udeřil mne do ledvin“) s tím, že žádáte, aby zabránili vašemu bití a věc ohlásili nadřízenému. Slušně, uctivě, jednoznačně a hlasitě.
• Každému policistovi, se kterým přijdete do styku, oznamte, že jste byli napadeni. Je to důležité pro jejich zaměření při úvodním zajišťování stop a důkazů. Nepředpokládejte, že si mezi sebou jakoukoliv informaci předají. I kdyby k útoku došlo uvnitř vašeho obydlí.
• Pokud k tomu máte prostor, upozorněte policisty na stopy (svědky) a vyzvěte je k jejich zajištění.
• Slušně a uctivě se omluvte, že nejste ve stavu se k čemukoliv vyjadřovat. Podle situace:
  • “Ten člověk na mne útočil, tam leží jeho zbraň a tyto osoby to viděly. Všechny otázky vám zodpovím za přítomnosti advokáta.”
  • Případně také: “Naprosto nejsem ve stavu se k čemukoliv vyjadřovat, žádám odvoz do nemocnice.”
  • Nepoužívejte strohé “nyní nebudu vypovídat“. To policistům umožňuje se dále ptát, jen vy můžete mlčet. V případě, že využijete práva na profesionální obhajobu, musí vám vyhovět a správně by se dále na nic neměli bez přítomnosti advokáta vyptávat. Tedy: “Všechny otázky vám zodpovím za přítomnosti advokáta.“

Nejlepší vybavení si vysoce stresující situace přichází až po dvou či třech cyklech plnohodnotného spánku. I kdybyste v rozporu se všemi radami uvedenými v tomto textu chtěli být co nejvíce nápomocni policii a snažili se vše výřečně popsat, nejspíš toho nebudete fyziologicky schopni. Pozdější změna či doplnění detailů mohou být v lepším případě vykládány jako účelové, v horším přímo jako lživé.

• Cokoliv řeknete, bude použito proti vám.
• K ničemu policistům neudělujte souhlas (osobní prohlídka, prohlídka automobilu, zajištění zbraně, atp.); přitom se vyhněte výslovnému odmítnutí. Oni vše provedou tak jako tak, jejich postupu se nebraňte.
• Pokud se vám nepodařilo zastavit útok zcela nekontaktně, trvejte na poskytnutí lékařské péče. Trvejte na tom, aby lékař do zdravotní zprávy zaznamenal jakékoliv, byť i sebemenší zranění. Snížený práh bolesti budete mít po dobu desítek minut (případně nástup bolesti v důsledku otoku přijde později). Soustřeďte se, abyste při rozpoznání nepominuli některé ze zasažených míst a aby ho lékař neopomněl zaznamenat. Pokud máte na těle jakékoliv viditelné stopy, trvejte na jejich okamžitém fotografickém zaznamenání (to platí také pro poškozené nebo znečištěné oblečení). I kdyby to mělo být jen na soukromý mobil lékaře s odesláním na váš email. Pokud později dojde k rozvoji otoků a modřin, opět navštivte lékaře a trvejte na jejich zaznamenání do lékařské zprávy a také fotograficky. Jinak lékařům stejně jako nikomu jinému nic neříkejte (kromě obecné informace, že jste byli napadeni).
• I když jste fyzicky v pořádku, zvažte vznesení požadavku na odvezení do nemocnice v souvislosti s utrpěnou psychickou újmou a stresem.
  • Psychologické pomoci by se měl dožadovat každý, kdo usmrtí či vážně zraní útočníka. Nikdo nejsme cvičeni na podobnou situaci a prakticky nikdo není vůči jejím následkům přirozeně odolný.
  • S lékařem/psychologem řešte pouze niterné prožívání následků události, nikoliv událost samotnou.
  • Toto bude mít v ideálním případě trojí efekt: odborník vám pomůže se se situací lépe vyrovnat, v případě poskytnutí psychofarmak dojde k oddálení procesních úkonů a vzniklá prodleva sníží míru vašeho kontaktu s policií bez přítomnosti advokáta (resp. poskytne čas k zajištění jeho přítomnosti).
  • Pozor! Policejní psycholog je především policista. Tj. pro komunikaci s policejním psychologem platí stejná pravidla, jako s jinými policisty.

Začátek šetření

• Konečně vám klesá adrenalin. V důsledku stresu jste vyčerpali obrovské množství energie. Nyní přijde únava. Při únavě padají nejhorší rozhodnutí. Pamatujte na to, že dokud vám to neřekne advokát, s nikým nebudete o ničem mluvit. S nikým. O ničem. Jen o tom, že chcete advokáta.
  • Možná vám budou říkat, že by vám chtěli pomoci, jsou na vaší straně, “ale když nám nic nepovíte, to bude vypadat opravdu podezřele“. Slušný člověk přece nemá co tajit. To jen grázlové. Nechtěli se na vás zaměřit, ale takhle teda budou muset.

Pokud by vám opravdu chtěli pomoci a byli na vaší straně, pak by vám sami doporučili, abyste drželi jazyk za zuby a čekali na advokáta.

• • Pokud bude útočník křičet jiný průběh incidentu (nebo ho z chodby uslyšíte vyprávět jiný průběh incidentu skrz otevřené dveře), nenechte se do toho zatáhnout. Je to naprosto bezpředmětné. Slušně a uctivě každému policistovi řekněte, že jste byli napadeni a že čekáte na advokáta.
• Pokud vám bude předáno jakékoliv poučení o čemkoliv, bedlivě, pomalu, dlouho a pozorně ho čtěte. Pokud nejste schopni jednoznačně ho vnímat a porozumět mu, omluvte se, že nejste ve stavu ho přebrat. Pokud nejste v naprosto 100%ním fyzickém a psychickém stavu, nic nepodepisujte. (Nápověda: nikdo zadržený policií po úspěšně provedené nutné obraně není ve 100%ním stavu.) Prostě se vám míhají písmenka před očima, ať laskavě ještě chvíli počkají.

Budou vám říkat, že to je nedůležitá formalita. Pokud to je nedůležitá formalita, jistě lze s podpisem počkat na advokáta.

• “Advokát se zpozdil? Kdoví kde je a jestli vůbec přijede. Pojďte, tady to sepíšeme, máte právo na advokáta, ale my nemáme povinnost na něj tady půl dne čekat. A když se vám to nebude líbit, tak vám dáme pořádkovou pokutu. Můžeme vám napařit opakovaně 50 tisíc!” To je dobrý vývoj. Znamená to, že vás nikdo nepraští telefonním seznamem přes ledviny. Slušně a uctivě se omluvte, mlčte a čekejte na advokáta. Podezřelý/obviněný nemůže být k ničemu nucen, a to ani ukládáním pokut. A zda-li jste v procesním postavení, kdy (ne/)můžete dostat pokutu, to si nechte vysvětlit od svého advokáta.

Blízké osoby

V rámci šetření se orgány pokusí vytěžit také vaše blízké osoby. V prvé řadě zajistěte, aby se podrobně seznámily s tímto článkem, měly číslo na vašeho advokáta a samy věděly, co očekávat.

Podobně jako vy ani osoba blízká nesmí vypovídat, pokud jí to po podrobné poradě a seznámení se s věcí nedoporučil advokát. Poskytnutí výpovědi ve váš prospěch je možné kdykoliv později v řízení. Zpětvzetí výpovědi (podání vysvětlení), která se později v důsledku okolností ukáže poškozovat vaše postavení, naopak už provést nejde.

Svědek či osoba podávající vysvětlení má právo na přítomnost advokáta. Buďte připraveni na to, že váš obhájce pro možnou existenci konfliktu zájmů odmítne být oním advokátem poskytujícím právní podporu vaší osobě blízké v průběhu výslechu či podání výpovědi. Tj. vaše osoba blízká bude potřebovat jiného advokáta, nejlépe doporučeného vaším obhájcem.

Právo odepřít výpověď zcela má příbuzný obviněného v pokolení přímém, jeho sourozenec, osvojitel, osvojenec, manžel, partner a druh.

Právo nikoliv odepřít výpověď jako celek, nýbrž odmítnout vypovídat o konkrétních okolnostech, má ten, jenž by výpovědí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě, svému příbuznému v pokolení přímém, svému sourozenci, osvojiteli, osvojenci, manželu, partneru nebo druhu anebo jiným osobám v poměru rodinném nebo obdobném, jejichž újmu by právem pociťoval jako újmu vlastní.

I odpovědi na zdánlivě nevinné otázky (v jakém byl rozpoložení? bere si zbraň s sebou vždy? jaký používá terč na střelnici?) mohou být později v řízení výrazně v neprospěch obránce. Taky pozor na triky ve stylu “ale my nešetříme vašeho manžela, ten se přece bránil, chceme obvinit jen toho syčáka, copak vy manželovi nechcete pomoci?”

Jak dlouho to bude trvat?

Doteď jste si žili normálním životem. Řešili jste zdraví svých blízkých, pracovní problémy, splácení hypotéky a plánování dovolené. Najednou sedíte v cele předběžného zadržení. Jste unavení, možná zbití, a udělali byste cokoliv, abyste byli zpátky v kolejích, které vám doteď připadaly samozřejmé. Cokoliv, třeba i mluvit bez advokáta. Vždyť i ti policisté vypadali chápavě…

Pokud se vám tohle honí hlavou, vnímáte to všechno špatně.

Ubránili jste se útoku útočníka, teď se musíte ubránit útoku státu. Ano, útoku státu a jestli o tom pochybujete, bedlivě si projděte předchozí články série, například:

• o člověku, který ležel na zádech s ústy zalitými krví a vybitými zuby, rotvajlerem zakousnutým do lokte a útočníkem na sobě, avšak jeho střelba byla vyhodnocena jako vražda a potrestána deseti lety odnětí svobody (viz 6. díl série),
• o člověku, který před útočníkem nejprve utekl z restaurace, následně z ulice, a když se mu ubránil poté, co útočník uprostřed noci násilně vrazil do jeho obydlí, byl přesto obžalován a nižšími soudy také odsouzen (viz 7. díl série),
• o člověku, který se ubránil útoku muže známého svou agresivitou, který byl na trestné výpravě městem v jejímž průběhu napadl celou řadu jiných osob, a přesto byl obžalován a v prvním stupni také odsouzen k osmi letům odnětí svobody (viz 7. díl série),
• o člověku, kterého ulicemi města naháněli tři agresoři, a když se jim nakonec ubránil, byl obžalován a v prvním stupni také odsouzen k jedenácti letům odnětí svobody (viz 7. díl série)
• o člověku, kterého za přítomnost svědků naháněli ulicí dva agresoři se zjevně rasistickým motivem, a když se jim ubránil, byl navzdory výpovědím nezávislých svědků jednoznačně v jeho prospěch obžalován (viz monitoring nutné obrany #1),
• o člověku, kterému se justiční průmysl věnoval po dobu 6,5 let za to, že se ubránil útoku dvou násilných, široko daleko obávaných recidivistů (viz monitoring nutné obrany #3),
• a vůbec, pokud to není jasné, asi jste v předchozích článcích série nedávali pozor.

Pokud jste se střelbou bránili skupině útočníků, už v tom můžete být na doživotí, či přinejlepším sazbu kolem 20 let za pokus vraždy na více osobách.

I v případě, že šlo o banalitu, si nemůžete být jisti, že útočník nedostane v nemocnici otok plic a vy nebudete hned o pár paragrafů jinde.

Co vás čeká?

48h (zadržení podezřelého)

Policie má 48 hodin, aby se rozhodla, jestli vás předá soudu s návrhem na vazbu nebo propustí ze zadržení. Zásadní pro běh času je zde moment počátku zadržení, proto je dobré se zeptat, jestli jste zadržení. Kdyby náhodou někoho v uniformě napadlo, že vás jen přátelsky bere na kávu na stanici…

Pokud jste přistoupili k nutné obraně, dalších 48 hodin si prostě odepište. Ty patří policii. Myslete na to, že snaha zkrátit tento čas přílišnou vstřícností k příslušníkům může znamenat prodloužení času následně tráveného ve vězení.

+24h (předání obviněného soudu s návrhem na vzetí do vazby)

Ve skutkově a právně naprosto jasné situaci nutné obrany budete v průběhu prvních 48 hodin propuštěni.

Většina případů ale úplně jasná během 48 hodin není, policie a státní zastupitelství se bude snažit postupovat “opatrně”, obviní vás a navrhnou vzetí do vazby.

O tom musí soudce rozhodnout do dalších 24 hodin.

+2.160h (3 měsíce koluzní vazby)

Člověku bez zkušenosti s justičním průmyslem se bude úvodních 72 hodin zdát nekonečných. Pro řadu případů nutné obrany jde ale pouze o začátek.

České právo zná tři odlišné vazební důvody. Účelem koluzní vazby je předejít možnému ovlivňování svědků nebo jinému maření vyšetřování. V případě doposud bezúhonných osob jde o vazební důvod, u nějž má policie a státní zastupitelství největší šanci na úspěch.

Koluzní vazba se od ostatních důvodů liší restriktivním režimem. Omezené návštěvy, které mohou být konány pouze za přítomnosti vyšetřovatele. Zákaz telefonování. Často samotka bez kontaktu s ostatními vězni. Dopisy jdoucí skrz kontrolu vyšetřovatelem, takže odpověď může přijít až za měsíc.

Délka koluzní vazby je maximálně 3 měsíce. Ledaže jste již dle názoru soudu vyšetřování mařili, pak toto omezení neplatí.

+26.280h (3 roky útěkové nebo předstižné vazby)

Zdánlivě nesmyslné číslo 26.280 hodin uvádím proto, abyste si hned v začátku uvědomili relativní bezpředmětnost délky trvání úvodního zadržení. Budete přemýšlet, že máte být ráno v práci…

Na to zapomeňte. Už nejde o hodiny, teď začala hra o roky vašeho života.

3 roky je maximální délka trvání vazby, pokud soud v návaznosti na návrh státního zastupitelství dojde k závěru, že představujete hrozbu útěku nebo pokračování trestné činnosti. Tři roky je doba, kterou můžete trávit ve vězení, byť jste nebyli odsouzeni, zatímco justiční průmysl se bude snažit najít řešení vašeho případu.

Pro české soudy je navíc typická snaha krytí předcházejících chyb. Pokud už jste ve vazbě, je pravděpodobnost, že budete za “něco” odsouzeni, výrazně vyšší (například za spáchání jiného činu přímo nesouvisejícího s jednáním v obraně, a to na dobu odpovídající času strávenému ve vazbě).

Soudní řízení

O tom, jak dlouho může trvat trestní řízení, se přesvědčte v předcházejících článcích série.

Praktické poznámky

V pochybnostech ve prospěch

I v případech nutné obrany platí ve fázi soudního řízení zásada in dubio pro reo, tedy v pochybnostech ve prospěch.

Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovými závěry soudu prvního stupně v tom, že nelze na základě shromážděných důkazů zpochybnit obhajobu obžalovaného D. V. potud, že mezi obžalovanými a poškozenými došlo v nočních hodinách k hádce, která přerostla v potyčku, během níž poškození J. D. a H. K. na ně útočili noži, přičemž obžalovanému M. M. bylo v průběhu této potyčky způsobeno řezné poranění. Stejně tak se odvolací soud ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že pokud za této situace použil obžalovaný D. V. proti poškozeným J. D. a H. K. násilí, šlo o obranu proti jejich útoku, popř. při respektování zásady “in dubio pro reo”, takovou obhajobu nelze vyvrátit na podkladě důkazů, jež jsou k dispozici. (Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp.zn. 1 To 55/93).

Jak jsem uvedl v úvodu, naopak pochybnosti v přípravném řízení vedou k obvinění a obžalobě. Snaha vyloučit pochybnosti za účelem předejití soudního řízení v případě selhání zpravidla hrozí vyloučením pochybností také pro následné soudní řízení.

Omezení spolupráce s policií v začátku na naprosté minimum zvyšuje šanci na úspěch v následném soudním řízení. Výmluvnost v začátku obvykle představuje jedinou cestu k předejití soudního řízení, ale současně také může znamenat poskytnutí zásadních důkazů proti sobě.

Proto, pokud už se rozhodnete k aktivitě, je výsostně důležité, aby byla od začátku činěna po schválení obhájcem. Druhé šance v řízení neexistují, i kdyby se o ně měl pokoušet sebelepší advokát.

Roky řízení, tisíce stran spisu, rozhodnutí závisející na jediné větě obránce

V předchozích dílech série jsem modře vyznačil věty, na nichž stálo obžalování a mnohdy i odsouzení obránců. Pokud by nebyly vyřčeny, práce obžaloby by byla mnohem těžší. Projděte si je a věnujte jim pozornost.

Sebepoškozující vyjádření obránce mohou být zásadní pro samotné rozhodování o naplnění podmínek nutné obrany. Ještě horší dopad mohou mít v případě selhání obhajoby nutnou obranou, kdy budou rozhodující pro určení spáchaného trestného činu, např.:

• Jde o vraždu s rozmyslem, přece sám řekl, že se rozhodl použít zbraň už předtím, než vyběhl na ulici.
• Jde o vraždu, nikoliv zabití, přece sám řekl, že postupoval vědomě, cíleně, bez zvláštního strachu.
• Jde o těžké ublížení na zdraví s následkem smrti, nikoliv pouze o ublížení na zdraví, přece sám řekl, že …
  

Následně

Po propuštění ze zadržení či vazby věc s nikým neprobírejte. Zásadně se vyhněte jakýmkoliv rozhovorům nebo zveřejňování čehokoliv (i nesouvisejícího) na sociálních sítích, v emailu apod. Pokud jste aktivní online, přepněte si všechna nastavení do důvěrného režimu. Žádné informace k věci neuvádějte do telefonu, a to ani svému obhájci.

V případě jakéhokoliv závažnějšího incidentu, pokud jste to doposud neudělali, navštivte psychologa. Nesnažte se o sebediagnózu, běžte k němu, i kdyby to mělo být jen proto, aby vám řekl, že to nebylo potřeba.

Závěrem

Kriminální systém je nastaven na vyhledávání a trestání pachatelů. V tomto systému obránci nepředstavují nic jiného než zvláštní kategorii pachatelů, kteří se obvykle sami ke všemu doznají. A výměnou za své doznání očekávají pochopení a beztrestnost.

Spolupráce obránce zpravidla představuje jedinou cestu, jak se dočkat rychlého konce řízení. Mnohdy ale může naopak vést k zvýšení pravděpodobnosti uložení dlouholetého trestu.

Systém je zde o toho, aby vytvářel výsledky. Pokud nechcete být součástí policejní výsledkové listiny usvědčených pachatelů, vyvarujte se jakýchkoliv kroků bez výslovného pokynu obhájce.

Shrnutí

Ubránili jste se útoku pachatele. Nyní se budete muset ubránit útoku státu.

1. Zajistěte bezpečí své a svých blízkých. Ujistěte se, že je útoku opravdu konec. Vytyčte si únikovou cestu. Přesvědčte se, že nejste zranění (cíleně, máte snížený práh bolesti v důsledku adrenalinového šoku).
2. 4 pravidla a zbraň do pouzdra.
3. Cíleně se zaměřte na své fyziologické procesy (adrenalinový šok, endorfinová vlna, únava) a na potlačení jejich negativních projevů.
4. Proveďte ohlášení. Jméno, místo, popis sebe a svého stavu, popis pachatele a jeho stavu, informace o tom, že jste byli napadeni, podle situace trvejte na zachování spojení s dispečerem.
5. Informujte svého advokáta, informujte osobu blízkou.
6. Pokud se tím nevystavíte ohrožení, poskytněte pomoc útočníkovi. Přinejmenším výslovně požádejte o zajištění lékařské pomoci dispečerem.
7. Pokud to je potřebné, upozorněte policii na důkazy či svědky a vyzvěte je k jejich zajištění.
8. Zvažte žádost o převoz do nemocnice, např. z důvodu psychického vypětí.
9. Řiďte se pokyny obhájce. Dokud nemáte konkrétní pokyny obhájce, nedělejte absolutně vůbec nic. “Ten člověk na mne útočil, tam leží jeho zbraň a tyto osoby to viděly. Všechny otázky vám zodpovím za přítomnosti advokáta.”
10. Doufejte v nejlepší, připravte se na nejhorší.

Další články k tématu naleznete na portálu nutná obrana.

Doplnění: několik praktických postřehů

Vzpomínám si, jak mě ve čtyři ráno policajti vezli na služebnu –  já nevyspalej, hladovej, v hlavě totální zmatek a prázdno…

Se ženou jsem se rozloučil slovy, ať se nebojí, že budu tři dny pryč – v zadržení – a že to je normální postup.

Hlavně,  ať se nebojí…

Sám jsem si sbalil do tašky nějaké oblečení  a jelo se…

V autě jsem si v duchu nadával za to, že si nemohu vzpomenout na žádné Vaše rady z čl.X. – věděl jsem, že jich byla celá řada –  jedna důležitější než druhá…

Jen jsem si pamatoval, že nesmím mluvit s policajty bez advokáta – prostě NESMÍM!

Bál jsem se, jak to mám vlastně udělat – co když mě budou mlátit, řvát na mě, nebo nějak vyhrožovat?

Naštěstí na nic takového nedošlo.

Ale s vazbou jsem napevno počítal…

Další děj už pane magistře víceméně znáte.

Schválně jsem si tenkrát čl.X, pár dní po té události, zase přečetl (co, že jsem to udělat  měl, a neudělal jsem…).

Je to obsahově dokonalé – ale, uvědomil jsem si, že těch informací tam na mě prostě bylo moc – a že i kdybych ho četl krátce před tím útokem – stejně bych v tu chvíli nejspíš nic nevěděl…

ALE – jsem rád, že jsem si pamatoval alespoň tu Vaši nejdůležitější radu…

Ještě jsem si vzpomněl na jednu spíš technickou drobnost – lidé by si měli předem domluvit nouzovou komunikaci pro případ nějakého maléru.

O mobil přijdete – seberou Vám ho policajti, a i když ho vrátí  je nutno počítat s napíchnutím.

Bylo  by vhodné doporučit každému dát si pár nejdůležitějších čísel do mobilu někoho blízkého (dítě, vnouče) a upozornit ty dotyčné na tuto skutečnost, a volat jen takto…

Vím, jak jsem byl odříznutý, když můj mobil ležel u policajtů, a i když ho vrátili, netroufal jsem si ho skoro užívat…