Zahraničí

Komentář: Mantru “zbraně nepotřebujete” v USA doplnilo “zrušte policii”, přichází vražedné léto nebo vražedná léta?

Myslím, že bychom zde mohli mít léto lásky.” Tak odpověděla starostka Seattlu na dotaz CNN, jak dlouho plánuje ponechat část města v rukou Black Lives Matter a Antify. Ti v centru vyhlásili autonomní zónu poté, co starostka po několika dnech násilných střetů policii přikázala zabednit stanici a stáhnout se pryč. Zatímco masmédia opakovala kouzelnou formuli o “převážně pokojných protestech”, šéfka policie již po několika dnech hovořila o vybírání výpalného a bezprecedentním nárůstu loupeží a znásilnění. Po několika týdnech se začaly množit také vraždy, přičemž oběťmi ozbrojených bojůvek Black Lives Matter a Antify zde byli ve všech případech mladí černoši. Z “léta lásky” se stalo vražedné léto a Seattle se stal ukázkovým případem vývoje, který se v různých obměnách v návaznosti na demotivaci a rušení policie opakuje napříč USA.

Ve svých článcích dlouhodobě poukazuji na to, že představa zvýšení bezpečnosti v důsledku omezování civilního držení zbraní v USA je naprosto utopická. Co do zločinnosti USA čelí stejným problémům s gangy, drogami, sociální stratifikací a nízkou šancí na vymanění se z generační chudoby jako Mexiko a Brazílie. Je to právě kombinace dostupnosti zbraní pro zákonadbalé občany a efektivnosti policie, která stojí v cestě rozpadu na úroveň latinskoamerických zemí. Nynější vývoj ukazuje, jak to dopadá, když dojde k odstranění jednoho nebo obou těchto atributů.


Úvodní foto: Zavraždění otce vedoucího dceru na ulici v New Yorku.


Média, boogaloo a BLM

Na začátek ale musím krátce odbočit.

Dlouhodobé znepokojení svobodomyslné ozbrojené části americké společnosti ohledně trendu oklešťování občanských práv vedlo k jejímu semknutí kolem subkultury boogaloo. Jejím nejsilnějším vnějším projevem se stalo právě poukazování na policejní násilí, od nekonečného memu policistů naprosto zbytečně zabíjejících psy až po šíření informací o obětech policejního násilí, které masmédia převážně opomíjejí. Obětech jako Rick Cutshaw, Kelly Thomas, Vicki Weaver, Frank Ordonez, Duncan Lemp, Oscar Grant či Breonna Taylor.

Subkulturu boogaloo masmédia začala vykreslovat jako hnutí extrémní pravice vzniklé s cílem rozpoutat občanskou válku. Bez ohledu na to, že jde o názorově i rasově rozmanitou subkulturu, jejímž hlavním heslem je věta “I just wanted to be left alone“.

Vilifikace a špinění subkultury založené na odporu proti policejnímu násilí je obzvlášť do očí bijící ve světle následného mediálního sepětí kolem policejního usmrcení George Floyda.

V souvislosti se skupinami, ohledně kterých masmédia bijí na poplach – od osob demonstrujících za civilní držení zbraní ve Virginii po subkulturu boogaloo – až na ojedinělé výjimky problémy nevznikly.

Mezitím masmédii privilegované hnutí vyústilo v příchod vražedného léta. Což je poměrně symbolické, vezmeme-li v potaz, že symbolem Black Lives Matter se George Floyd stal navzdory své minulosti, kterou aktivistka Candace Owens podrobně shrnula jako “život zasvěcený terorizování černošské komunity“.

Rabování, žhářství a vraždění v průběhu tzv. “převážně pokojných protestů”

Tzv. “převážně pokojné protesty” v podstatě ve všech amerických velkoměstech přerostly v násilnosti, žhářství a rabování. V Minneapolis, kde policisté usmrtili George Floyda, došlo k poškození 1.500 budov, z nichž 150 bylo podpáleno a několik desítek vyhořelo do základů. Podobná zkáza se opakovala na řadě dalších míst. Jen během prvních deseti dnů “převážně pokojných protestů” utrpělo zranění více než 700 policistů a bylo zavražděno 17 osob (počty dál rychle narůstaly).

Mohlo by se zdát, že k podobným nepokojům došlo už dříve. Nejznámější 1992 Los Angeles, z poslední doby 2014 Ferguson nebo 2015 Baltimore. Jenže ty měly co do násilného elementu pouze lokální dosah. Analytická pojišťovací skupina Property Claim Services naopak současnou situaci poprvé od založení v roce 1950 prohlásila pro účely likvidace pojistných událostí za občanské nepokoje probíhající současně napříč USA.

Rabování a ničení v dlouhodobém horizontu bude mít negativní efekt v dotčených místech, kam se část obchodů a služeb prostě nevrátí. Jinak ale jeho efekt pomine společně s tím, jak odezní protesty.

Jeden z hlavních požadavků protestního hnutí spočívající v hlasitém prosazování zrušení policie ale tak snadno neodezní a bude mít léta trvající dopady.

Požadavek zrušit policii

Zatímco jiní opatrně našlapují kolem správného překladu sousloví “defund the police“, já mezi dovysvětlením New York Times, že jde “doslova o zrušení“, vyhnáním starosty Minneapolis z demonstrace BLM, protože odmítl podpořit rozpuštění sboru a následným schválením zrušení policie radou města, zůstanu u slova “zrušení”. A nenechte se zmást masmediálními zprávami o “zrušení městské policie v Minneapolis”, z kterých si většina Čechů odnese informaci, že se nebudou vybírat pokuty za špatné parkování. Místní sbory v USA představují hlavní bezpečnostní složku, k níž jsou státní a federální úřady v roli pomocných složek.

Vedle mediálně vděčných rušení celých sborů jako v Minneapolis se napříč USA jako mor šíří méně viditelná varianta rušení vybraných součástí policie. Především těch, které jsou dlouhodobě v přímém kontaktu se zločinnými elementy, jako například jednotky 600 policistů zaměřených na potlačování násilné kriminality v New Yorku.

Naprostá demoralizace

K příkazům dát zločinu volný průběh (prakticky vždy ve městech, která po desetiletí ovládají představitelé Demokratické strany) či přímo rušení policie nebo jejich částí se přidává hluboká demoralizace. V lepším případě v podobě jednání pouze velení, v horším vyžadovaná napříč sborem. Od odprošování demonstrantů v pokleku až po omývání jejich nohou.

Taktika naprosté demoralizace sboru byla v předchozích letech úspěšně otestována na americké pohraniční stráži. Nyní stejné démonizaci čelí také policie.

A nakonec politicky motivované trestní stíhání

Aby toho nebylo málo, policisté nyní čelí také nebezpečí politicky motivovaného trestního stíhání za jednání činěná v průběhu výkonu služby, jako v případu policisty Garretta Rolfa. Ten ještě s jedním kolegou řešil opilého řidiče, který usnul za volantem před výdejním okénkem restaurace Wendy’s v Atlantě. Jak ukazuje pořízené video, policisté se k opilému řidiči jen stěží mohli chovat slušněji. Řidič se většinu času chová také velmi slušně.

Policisté ale netuší, že řidič je v podmínce a jinak běžné zatčení za řízení pod vlivem alkoholu by pro něj mohlo znamenat návrat do vězení. Po přibližně čtyřiceti minutách vzájemně poklidné komunikace muž policisty překvapivě napadl a srazil k zemi, kde jednomu sebral taser. S ním z místa utíkal pronásledován druhým policistou (Rolfem). Při útěku se muž částečně otočil a taserem vystřelil na Rolfa, který opětoval střelbou ze služební zbraně. Pachatel nepřežil.

Rolf byl propuštěn, obviněn z vraždy, restaurace vypálena a v jejím okolí byla vyhlášena “bezpolicejní zóna”. “Převážně pokojní protestující” zde následně v rámci vymáhání hranic bezpolicejní zóny zavraždili osmiletou dívku (stejně jako naprostá většina ostatních obětí “převážně pokojných protestů” byla i tato dívka černé barvy pleti).

Zatímco dříve měli zjevně špatní policisté v zásadě volné pole působnosti, nyní aby se i dobří policisté vůbec báli vylézt ze stanice. I když opětují střelbu, budou čelit obvinění z vraždy.

Výsledkem extrémní nárůst násilí

Zločinnost bezprostředně navazující na protesty představuje jen výkyv. Extrémní nárůst zločinnosti navazující na stažení a demoralizaci policie je ale trendem, se kterým se USA budou ještě dlouho vyrovnávat. Vražedné léto již přišlo, vražedná léta budou nejspíš následovat.

Chicago, kde došlo během posledních tří let k poklesu vražednosti o třetinu, si v červnu prošlo nejnásilnějším víkendem za posledních 60 let (hlouběji statistiky nesahají). Hned první víkend v červenci toto chmurné prvenství překonal.

Ještě lepší příklad představuje město New York, kde platí přísnější legislativa pro civilní držení zbraní než v ČR. Zatímco 600 policistů z rozpuštěného útvaru pro potírání násilné kriminality se rozkoukává na svých nových místech, město zaznamenalo vysoký nárůst vloupání, vražd i přestřelek.

Chtěli zakazovat zbraně, nyní chtějí rozpouštět policii, výsledkem jsou mexické pořádky

Americká levice zasvětila poslední desetiletí snahám o restrikce civilního držení zbraní. V některých metropolitních oblastech se jí to podařilo.

Je to ta stejná americká levice, která nyní prosazuje rušení policie, ať už úplné, nebo částečné. V některých metropolitních oblastech se jí to daří.

Výsledky tohoto sociálního experimentu se začínají ukazovat již nyní. Odzbrojená a odpolicejněná města se co do míry vražednosti nezačala přibližovat Evropě, nýbrž Mexiku. Bude zajímavé sledovat, jak tento vývoj ovlivní nejbližší politickou budoucnost Demokratické strany.

Na hlasování u uren si Američané musí počkat do podzimu. Mezitím hlasují peněženkami. Naprostý historický rekord prodejů zbraní z letošního března byl opět překonán v červnu. Všechny ostatní měsíce byly těmto rekordům v prodejích blízké a představovaly rekordy pro prodeje v daných měsících roku.

Zbraně nepotřebujete, policie vás ochrání a policii taky zrušit

Mantře “zbraně nepotřebujete, policie vás ochrání” může po vývoji předchozích měsíců v USA věřit jen naprostý idiot. Všichni rozumnější si vzali z převážně pokojných protestů potřebná ponaučení a mají už doma pro svou obranu moderní sportovní pušky.

Zatímco dříve byl každý svým vlastním “first responderem“, nyní Američanům na mnoha místech nezbývá, než se smířit s realitou, že mohou být i responderem jediným.

Snad si z toho potřebné ponaučení dokážeme vzít i v naší zatím relativně bezpečné zemi.

Související:

6 Replies to “Komentář: Mantru “zbraně nepotřebujete” v USA doplnilo “zrušte policii”, přichází vražedné léto nebo vražedná léta?

  1. Myslím, že se díváme na zánik Římské říše II, a to v přímém přenosu. Západní civilizaci ničí levičáctví, které je umožněno jen a pouze vysokou životní úrovní. Lidi prostě nemají co na práci, protože nemají existenční problémy. V Evropě to bude velmi brzy a proto je třeba se na to připravit.

    1. > Západní civilizaci ničí levičáctví

      ano, přesně tak.

      > které je umožněno jen a pouze vysokou životní úrovní

      ne, přinejmenším rozhodně ne „jen a pouze“, a nejspíše ani „převážně“. Primárním problémem je demokracie, jejíž princip naprostého oddělení volby od osobní odpovědnosti za ni vede k totální osobní neodpovědnosti — a právě naprostá osobní neodpovědnost (nahrazovaná jakousi naprosto ilusorní a fundamentálně nesmyslnou odpovědností státních složek) je tím nejzákladnějším principem levicového světa.

      Doporučuji projít si např. sloupky pana Waltera Williamse, v nichž se zabývá demokracií; doporučuji dohledat si a přečíst rozbor Rona Paula „Sorry, Mr. Franklin, We’re All Democrats Now“; doporučuji přečíst si velmi podrobnou knihu H. H. Hoppeho „Democracy – The God That Failed“, atd.

      Je naprostá pravda, že třeba komunistická či nacistická diktatura jsou horší, než demokracie; demokraté z tohoto neoddiskutovatelného faktu ale jaksi odvozují prahanebnou lež, že demokracie je z definice dobrá. Opak je pravdou; demokracie je z definice špatná, a v horších případech se výše zmíněným diktaturám dokáže hodně blížit, a je velká otázka, zda v budoucnosti neukáže svou schopnost být ještě horší.

      1. P.S. ačkoli to pan Franklin možná neřekl a téměř jistě nenapsal, nesmírně pravdivý je jemu často připisovaný aforismus „Demokracie, to jsou dva vlci a jehně, hlasující o tom, co bude k obědu. Svobodu zajistí pouze dobře ozbrojené jehně, jež se vlčí volbě postaví.“

      2. Díky za zajímavé odkazy. Nevím, jak demokracie, ale kapitalismus je podle mě nejméně špatný systém, když vezmeme v úvahu lidskou povahu. A s osobní zodpovědností v demokracii máte pravdu. Spousta lidí má bohužel myšlení otroků a nejsou schopni a ochotni převzít zodpovědnost za sebe sama. Nerozhodují se ve volbách racionálně ve prospěch společnosti, ale ve svůj – to funguje v kapitalismu, ale demokracie takhle moc daleko nedojde. Musíme se připravit na “nedemokratickou cestu”…

        1. Otroci jsme porad uz tisice let a do ted se nic nezmenilo. Jen diky pokroku a technologiim nemusite 16 hodin hakovat na poli. Monetarni system jednou padne a to bude teprv mela.

        2. > kapitalismus je podle mě nejméně špatný systém, když vezmeme v úvahu lidskou povahu

          Souhlasím, ačkoli bych osobně spíše preferoval pojem „volný trh“ (který je ovšem do značné míry s pojmem „kapitalismus“ synonymní).

          > Nerozhodují se ve volbách racionálně ve prospěch společnosti, ale ve svůj

          To je samo o sobě v pořádku; „prospěch společnosti“ — obzvláště tam, kde by se měl nějak zásadně lišit od prospěchu jednotlivých prostých lidí — je cosi, pod co se v historii, obávám se, schovávalo nejvíce těch nejhorších svinstev.

          Problém je podle mého názoru právě v tom absurdním a nešťastném systému, který umožňuje ostatní omezovat a ubližovat jim bez jakéhokoli osobního risika a bez jakékoli osobní odpovědnosti.

          Pokud se dejme tomu rozhoduji, zda mám či nemám já sám osobně vzít sekeru a jít k sousedovi, rozbít mu hlavu a sebrat mu jeho peníze, vážím jistou potenciální výhodu (že bych měl více peněz a stálo by mne to jen minimum práce) — proti spoustě ukrutných nevýhod: především, měl bych svědomí zatížené loupeží a vraždou; to málokdo unese (jsou tací, ale je jich málo; lze to označit za psychickou nemoc). Navíc, i kdybych dokázal nějak ve svém svědomí překonat ten první problém, pořád ještě riskuji, že se bude soused účinně bránit a naopak zabije mne. Nebo třeba i to, že se mi jeho přátelé či jeho syn pomstí. Není náhoda, že s pravděpodobností, že jsou slušní lidé ozbrojeni, rapidně klesá násilná kriminalita (srovnejte třeba notorický protiklad Kennesaw a Morton Grove).

          Naproti tomu je enormně snadné v demokratických volbách hlasovat pro systém, který ze zákona sousedovi peníze sebere a mně je dá. Svědomí? „Já to přece nedělám, to stát, a ten má vždy pravdu!“ Osobní risiko? Nulové: postará se za mne o to státní represivní systém se státní policií a státní armádou, a já jsem dokonale „z obliga“… 🙁

          > Musíme se připravit na “nedemokratickou cestu”

          I to je možné; ale skoro se více obávám cesty ryze, totálně (a totalitně) demokratické, podobné, jakou lze už léta pozorovat kupříkladu ve Velké Británii 🙁

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *