Kenneth Kiyul Lee
Zahraničí

Kalifornie: Soudce Kenneth Kiyul Lee, aneb jak kultura střešních Korejců přispěla k zrušení zákazu standardních zásobníků

Zvláštní subkulturu mezi americkými civilními držiteli zbraní tvoří tzv. “střešní Korejci”. Tato subkultura nyní nabyla mnohem většího významu prostřednictvím soudce Kennetha Kiyul Leea, který sepsal rozhodnutí Duncan v. Becerra federálního odvolacího soudu pro 9. okres, jímž byl kalifornský zákaz standardních zásobníků shledán protiústavním.

Dospívání na pozadí rasového násilí

Kenneth Kiyul Lee se do USA dostal jako čtyřletý, když jeho rodiče v roce 1979 utekli po vojenském puči z Jižní Korey. Rodina se usadila v převážně korejské čtvrti v Los Angeles. Oba rodiče se živili maloobchodem. Dlouho sami neuměli vůbec anglicky, avšak trvali na tom, aby jejich čtyři děti chodily zásadně do anglojazyčného kostela.

Palčivým problémem dlouhodobě vzkvétající korejské komunity byly špatné vztahy s místní černošskou komunitou. Korejci černochy považovali za chudé, násilné a líné, zatímco černoši Korejce za invazivní vykořisťovatele odmítající černochy zaměstnat ve svých podnicích. Tyto předsudky navíc mocně rozdmýchávala místní média.

V roce 1989 byla narůstající rasová averze ztvárněna ve filmu Jednej správně. O dva roky později korejská prodavačka několika výstřely do zad zabila patnáctiletou černošskou dívku, o které se domnívala, že chtěla ukrást 1,5 litrovou láhev džusu (porota z videozáběrů došla k závěru, že dívka měla peníze připravené v ruce a chtěla zaplatit). Byť porota navrhla prodavačku odsoudit k 16 letům odnětí svobody, soudkyně rozhodnutí poroty nerespektovala a zabití dívky “ocenila” pětiletou podmínkou, 400 hodinami veřejně prospěšných prací a pokutou 500 dolarů.

Když o rok později porota osvobodila bělošské policisty, kteří v přímém přenosu bezhlavě zmlátili černocha Rodneyho Kinga, Korejci se stali hlavním cílem následujícího černošského povstání. Jednalo se o první rasové nepokoje v USA, v jejichž centru nebyly střety mezi bělochy a černochy.

Kdo nemá střešního Korejce, přijde o všechno

Související: David Joo: Jakmile začala střelba, policisté utekli (LA Koreatown)

Nepokoje si vyžádaly 63 mrtvých a přes 2.300 zraněných. Přibližně polovina všech škod byla napáchána právě v korejské čtvrti, kde došlo k vyrabování, poškození či zničení více než 2.000 Korejci vlastněných podniků.

Z oceánu beznaděje v korejské čtvrti vyčnívaly ostrovy bezpečí, které se vyznačovaly siluetami místních obyvatel stojících v okolí a na střechách obchodů se zbraněmi v rukou. V roce 1992 se tak jako pevná součást americké zbraňové veřejnosti vynořila vysoce respektovaná subkultura tzv. “střešních Korejců”.

Ti se opět objevili také během letošních rasových nepokojů Black Lives Matter, často se zbraněmi a zásobníky, které jsou v současnosti v Kalifornii již dlouhá léta zakázané.

Střešní Korejci v roce 2020.

Donald Trump, federální soudnictví a soudce Kenneth Kiyul Lee

Kenneth Kiyul Lee měl v době rasových nepokojů v roce 1992 teprve 16 let. V různých amerických diskusních skupinách se objevily informace, že sám patřil ke střešním Korejcům, avšak toto tvrzení není obsaženo v žádném důvěryhodném zdroji.

Bez ohledu na lidové přikrášlení je zřejmé, že jakožto syn rodičů, kteří oba pracovali v korejské čtvrti (otec vlastnil obchod s barvami, matka byla lékárnicí), musel situaci vnímat velmi intenzivně. A ponaučení ohledně efektivity narychlo vytvořených domobran v situaci, kdy se policejní složky zcela stáhly, se mu muselo zarýt do morku kostí.

Konzervativní komentátoři dlouhodobě za největší úspěch Trumpovy administrativy považují jmenování vysokého počtu federálních soudců. Trump dosadil 200 prvostupňových a 53 odvolacích soudců (Obama ve stejném období 153/30).

Kennetha Leea, který byl dříve poradcem prezidenta Bushe a následně advokátem, Trump na pozici odvolacího federálního soudce nominoval hned dvakrát, protože první nominaci zvrátil senát.

Při hlasování o potvrzení tohoto Trumpem nominovaného korejského imigranta v senátu byli všichni členové republikánské strany pro a všichni členové demokratické strany proti.

Omezení standardních zásobníků v Kalifornii

Podrobně: Kalifornie: Nižší federální soud shledal zákaz standardních zásobníků protiústavním

Kalifornie omezení kapacity zásobníků na 10 nábojů zavedla v roce 2000. Kdo vlastnil standardní zásobníky před zákazem, ten si je mohl ponechat. To se změnilo v roce 2016, kdy došlo k další úpravě, která zakázala držení standardních zásobníků bez ohledu na dobu jejich nabytí.

Skupina žalobců se v návaznosti na přijetí úplného zákazu zásobníků schopných pojmout více než 10 nábojů obrátila na soud s tvrzením, že zákon je protiústavní.

V prvním stupni žalobě vyhověl soudce Benitez právě s odkazem na reálné případy, které ukazují význam dostatečné kapacity zásobníku pro účinnou obranu zákonadbalých občanů před zločinci.

Význam rozsudku pro civilní držení zbraní v USA

S ohledem na dlouhodobé odmítání Nejvyššího soudu řešit případy týkající se civilního držení zbraní bylo zřejmé, že následné rozhodnutí odvolacího federálního soudu pro 9. okres bude naprosto zásadní. Rozhodnutí bylo nakonec přijato většinou 2:1, přičemž Kenneth Lee následně sepsal 81 stránkový rozsudek.

Vzhledem k významu federálního soudu pro 9. okres (je považován za druhý nejdůležitější odvolací po soudu pro hlavní město Washington a federální jurisdikce) a dlouhému a podrobnému odůvodnění bude tento rozsudek, pokud se věcí odmítne zabývat Nejvyšší soud, klíčový pro výklad Druhého dodatku v následujících letech.

Podívejme se tedy blíže na vybrané pasáže.

Právo držet zbraně není historickým anachronismem

Soudce Lee v rozsudku podrobně odmítá názor zástupců Kalifornie, že právo držet zbraně je pouhým historickým anachronismem.

Nejpalčivější a nejpřesvědčivější připomínku významu základního práva sebeobrany představuje zákaz tohoto práva černým Američanům v tragické kapitole naší historie. Po založení jižanské státy často omezovaly či zcela zakazovaly držení zbraní otroky, svobodnými černochy a jinými skupinami. Také soudní moc hrála roli v potlačení tohoto práva černochům. V neblaze proslulém rozsudku Dredd Scoot v Sanford [kterým Nejvyšší soud rozhodl, že severské státy mají povinnost navracet uprchlé otroky jižanským majitelům] předseda soudu Taney vyjmenovával řadu příšerností, které by následovaly, pokud by černí Američané měli být považováni za občany, a to […] také právo držet a nosit zbraně, kamkoliv půjdou. […] Také legislativa po občanské válce se soustředila na odzbrojení černochů, které mezitím terorizovaly bojůvky bývalých konfederačních vojáků.

Lee dále v rozsudku vyzdvihuje význam domobraneckých skupin v 60. letech 20. století při odporu proti útokům Ku Klux Klanu , jako například Deacons for Defense and Justice.

Tyto hrozné scény se nestaly v dávné době v daleké zemi. Odehrály se na americké půdě, méně než před šedesáti lety. A tragicky, nejsou unikátní.

Soudce Lee pokračuje odkazem na současnost, kdy se Američané s asijským vzezřením stali terčem útoků v souvislosti s pandemií COVID19. V návaznosti na to se asijská komunita v posledních měsících citelně vyzbrojila, přičemž mezi jejich nákupy byly často pušky AR 15.

Stovky až tisíce osob spoléhajících na ochranu zbraní denně

Druhý dodatek není historickým reliktem, který by byl relevantní v době Publia a pergamenu. Je to právo, kterého využívají stovky osob každý den. Strany sporu se nemohou shodnout na tom, kolikrát je zbraň užita pro sebeobranu, přičemž jejich tvrzení jsou na škále mezi 240.000 až 2,5 milionu ročně. To znamená, že v průměru 657 Američanů – a možná až 6.847 Američanů – využije střelnou zbraň ke své obraně každý jednotlivý den v roce. Tuto skutečnost bereme na vědomí v rámci uznání základního práva na sebeobranu.

Význam standardních zásobníků pro účinnou obranu

V části věnující se standardním zásobníkům soudce Lee odmítá argumentaci Kalifornie, že lidé se stále mohou bránit, byť pouze s omezenými zásobníky.

Odkazuje přitom na odmítnutí podobného argumentu Nejvyšším soudem v případu Heller, v němž se Washington snažil tvrdit, že zákaz pistolí neomezuje možnost obrany, protože se lidé stále mohou bránit brokovnicemi.

Nejvyšší soud v případu Heller odmítl jako protiústavní zákaz konkrétního typu zbraní, které lidé výrazně preferují pro sebeobranu. Ke stejnému závěru došel také Lee co se týče zásobníků. Přitom skrz citaci rozsudku Heller odmítl žádost Kalifornie zvážit proporcionalitu a prospěšnost zákazu.

Ústavní záruka, která by byla předmětem výkladu budoucích soudců ohledně její prospěšnosti není žádnou ústavní zárukou. Ústavní práva jsou zakotvena v rozsahu, v jakém je chápali lidé, kteří je přijali, bez ohledu na to, zda-li si budoucí legislativci či dokonce soudci myslí, že je tento rozsah příliš široký.

Lee zcela odmítl námitky Kalifornie, že lidé mají dostatečnou možnost se bránit s malými zásobníky:

Sledujeme, co restrikce odebírají, a nikoliv co ponechávají. V tomto případě kalifornské právo odebírá rozsáhlou část ústavního práva se bránit, protože zakazuje držení poloviny zásobníků, které jsou dnes v Americe, a to přestože jsou běžné pro zbraně užívané pro sebeobranu.

Přísný standard přezkumu restrikcí v oblasti Druhého dodatku

Nejzásadnější část rozhodnutí plyne ze závěru soudu, že restrikce v oblasti Druhého dodatku podléhají přísnému standardu soudního přezkumu. Odpůrci civilního držení zbraní dlouhodobě tvrdí, že v oblasti Druhého dodatku stačí střední přezkum, podle nějž v případě napadení musí stát prokázat, že restrikce je potřebná k dosažení důležitého veřejného cíle.

Naopak v případě přísného standardu přezkumu může stát přijímat pouze omezení, která

  • jsou nezbytná pro závažný veřejný zájem, a současně
  • jsou vytvořena co nejúžeji pro dosažení tohoto závažného zájmu, a současně
  • užívají nejméně omezující opatření k dosažení tohoto zájmu.

Lee podrobně rozebírá, v jakých případech se uplatní střední přezkum, jako třeba zákaz prodeje v konkrétním místě bez dopadu na možnost držení, či omezení dopadající pouze na konkrétní osoby – např. pachatele domácího násilí.

Naopak v situaci zákazu dopadajícího na polovinu legálně držených zásobníku, který je nadto vynucován prostřednictvím domácích prohlídek a dlouholetých trestů vězení a nejsou z něj výjimky ani grandfathering, je na místě uplatnit přísný standard přezkumu.

Další citace z rozsudku

Mapplethorp a Dr. Dre

Jádro argumentu Kalifornie spočívá v tom, že přestože stát zakazuje občanům držení každého druhého zásobníku v USA, toto je zásadně neomezuje, protože Kaliforňané mohou stále vlastnit ony zbylé zásobníky. Žádný soud by přitom nerozhodl, že vláda smí zakázat “extrémní” umělecká díla Mapplethorpa, protože se lidé mohou dále dívat na Moneta nebo Matisse. Stejně tak by žádný soud nedovolil vládě zakázat takzvanou “nebezpečnou” hudbu, například Dr. Dre, jen protože se vláda rozhodla nezakázat Debussyho.

Nebezpečná občanská práva

Stát se odvolává na to, že Druhý dodatek zasluhuje méně ochrany, protože narozdíl od jiných údajně představuje inherentní nebezpečí pro veřejnou bezpečnost. Ale v tom není jediný […] Příkladem je trestní zásada vyloučení důkazů, podle níž musí být zločinec propuštěn, pokud policista učinil zásadní chybu. […] Nejde o hypotetický příklad. Zločinci jsou někdy propuštěni, protože naše společnost prioritizuje individuální občanská práva před obavou, že by volný kriminálník mohl znovu spáchat zločin.

Kde se zastaví krájení salámu?

Argumentace státu nemá žádných hranic. Podle této logiky by Kalifornie mohla omezit zásobníky na pouze tři náboje a současně zásadně neporušit Druhý dodatek, protože podle jedné ze studií je při sebeobranném užití zbraně v průměru vystřeleno 2,2 rány.

Když přijde čas střešních Korejců, je policie nedostupná

Zákonadbalí občané žijící v místech s vysokou kriminalitou, kde má policie plné ruce práce bránit sebe samu, se mohou bránit ve svých domovech se zbraněmi se standardními zásobníky. A v případech rozsáhlého chaosu a nepokojů může být policie prostě neschopná ochránit občany, čímž je nechá bránit samy sebe ve světě [kde je člověk člověku vlkem]. Konečně, mnoho občanů se prostě rozhodne nenechávat svou bezpečnost náhodě a nedat všanc ochranu sebe a svých blízkých, a vloží svou důvěru do zbraní vybavených standardními zásobníky jakožto posledního prostředku ochrany.

Závěrem: poučení z dětství

Závěrem si dovolím citovat několik vět, které soudce Kenneth Kiyul Lee pronesl během slyšení o své nominaci v příslušném výboru senátu. Jde o slova, která našim uším znějí obzvlášť palčivě při znalosti naprosté účelovosti rozsudku Evropského soudního dvora ohledně české žaloby proti zbraňové směrnici:

Co můj otec opravdu miloval, byl americký právní systém. Přestože nebyl právník, rád poslouchal příběhy o jedincích, kteří bojovali proti vládě, velké korporaci či jiné moci a vyhráli. Říkával, že v naší zemi původu se něco podobného nemohlo stát. Že tam se právo muselo vždy ohnout ve prospěch mocných, privilegovaných a těch, co měli známosti. Říkal: tady v Americe jsou věci férové a rovné.

Možná že měl otec trochu idealizovaný pohled na právní systém, ale je to důvodem, proč jsem se stal právníkem. Tuto víru v právní systém jsem se snažil vyzdvihovat v průběhu celé své kariéry.


Související:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *