Domácí

Rozsudek Evropského soudního dvora: Evropská unie má pravomoc zakázat civilní držení jakékoliv kategorie zbraní

V letech 2014-2017 teroristé v Evropské unii pomocí nelegálních střelných zbraní, které byly téměř všechny propašovány skrz hranice Evropské unie, zavraždili přibližně 164 osob ve státech, kde je legální držení a nošení zbraní za účelem sebeobrany běžným občanům zakázáno. Ve stejném období teroristé zavraždili přibližně 193 osob pomocí automobilů, výbušnin a dalších nástrojů. Odpovědí Evropské unie na tuto vlnu džihádu bylo přijetí nové zbraňové směrnice, jejíž nejkontroverznější část zakazuje civilní držení vybraných kategorií zbraní.

V důsledku odporu České republiky se směrnice stala předmětem přezkumu Evropského soudního dvora. Ten se poměrně očekávatelně postavil na stranu Evropské komise. Již jen samotný závěr soudu je pro mnohé frustrující. To hlavní se ale skrývá v jeho odůvodnění, které by nemělo uniknout pozornosti nikomu, kdo si váží demokracie a svobody. Rozsudek totiž staví činnost Evropské unie na roveň náboženského dogmatu. Evropská unie je dobrá, její cíle jsou vznešené. Vše ostatní je podružné a ve světle dogmatismu vlastně ani nevyžaduje snahu o intelektuálně plnohodnotné odůvodnění. Pokud hlavní závěry Evropského soudního dvora dovedeme do logického důsledku, pak Evropské unii náleží pravomoc zakázat civilní držení jakékoliv kategorie zbraní, případně i úplně všech střelných zbraní.


Tento článek navazuje na: Výročí představení zbraňové směrnice – podrobný popis legislativního procesu. Trialog, většinové hlasování, analýza dopadů.


Žaloba České republiky proti zbraňové směrnici

Česká republika proti směrnici uplatňovala čtyři žalobní body, a to:

  1. Absence pravomoci Unie směrnici vydat – unie totiž nesmí přijímat harmonizační opatření v oblasti bezpečnosti a nesmí zasahovat do působnosti států v oblasti vnitřní bezpečnosti.
  2. Porušení zásady proporcionality, neboť žádná z nově zakazovaných zbraní doposud v Evropské unii nebyla použita k spáchání teroristického útoku (specificky v ČR dokonce nikdy ani k spáchání úmyslného trestného činu).
  3. Porušení zásady právní jistoty, neboť definice zakázaných zbraní jsou nejednoznačné a také protože by stát měl konfiskovat zbraně legálně nabyté po 13.6.2017.
  4. Porušení zásady diskriminace, protože směrnice obsahuje ze zákazů specifickou výjimku, kterou může uplatnit pouze Švýcarsko.

Bezpečnost je předpokladem volného obchodu, ergo je nutné zakazovat zbraně v rámci procedury vytváření vnitřního trhu

Než se dostanu k tomu nejzásadnějšímu závěru Evropského soudního dvora (ESD) uvedenému v titulku článku a který se týká druhého žalobního bodu, podívejme se krátce na jeho další myšlenkové pochody.

Nejshnilejší částí směrnice spočívá v jejím samotném přijetí. Směrnice byla přijímána s cílem řešit otázku bezpečnosti, což ale podle primární legislativy jednak nelze činit tímto způsobem, a už vůbec ne skrz přehlasování veta České republiky (podrobně vysvětleno v předchozím článku).

ESD oprávnění Evropské unie k tomuto postupu vysvětluje v několika směrech:

  • Od přijetí původní směrnice v roce 1991 došlo k několikeré změně okolností, která si vyžaduje novelizaci:
    • došlo k opakovanému rozšíření Unie,
    • byl zřízen Schengenský prostor,
    • zesílily hrozby související s teroristickými činy a přeshraniční kriminalitou.
  • Harmonizace aspektů týkajících se bezpečností zboží je jedním ze zásadních faktorů pro zajištění řádného fungování vnitřního trhu.
  • Právní základ pro zbraňovou směrnici, článek 114 SFEU, hovoří o “přijímají opatření ke sbližování ustanovení právních a správních předpisů členských států, jejichž účelem je vytvoření a fungování vnitřního trhu“, přičemž ono sbližování může mít i charakter úplného zákazu konkrétního zboží. A že se sbližuje zákazem, který téměř v žádných zemích doposud neexistoval, k tomu se ESD již nevyjadřuje.

Závěrem ESD shrnuje, že zákaz vybraných zbraní ve směrnici je nezbytný “s cílem zajistit zachování omezeného volného pohybu palných zbraní pro civilní použití na vnitřním trhu (odst. 62).

Válka je mír.

Občané mají povinnost předvídat, že jim stát zbraně na základě evropské úpravy sebere

Vypořádání se s druhým žalobním důvodem si ponechme na konec. Nyní krátce k třetímu, ve kterém ČR namítala porušení právní jistoty s ohledem na výkladovou nejasnost přijatých zákazových ustanovení (v detailu vysvětleno zde) a porušení zásady legitimního očekávání. Směrnice státu přikazuje konfiskovat zakázané zbraně, které občané legálně nabyli po 13.6.2017, byť povinnost zavedení zákazu těchto zbraní do národního práva byla stanovena až k datu 14.9.2018 (což stejně většina zemí nestihla).

V odst. 149 a násl. ESD naprosto stírá otázku výkladových nejasností. Přece pokud se dá něco vykládat vícero způsoby, je na místě považovat za správný pro občana nejméně příznivý (nejpřísnější) výklad. Jak elegantní připomínka časů, o kterých jsme si mysleli, že je máme dávno za sebou!

Vyřešení otázky povinnosti konfiskovat nově zakázané zbraně legálně nabyté po 13.6.2017 je neuvěřitelné v takové míře, že jej níže přináším v plném znění (odst. 154 – 156, zvýraznění doplněno zbrojnice.com):

V daném případě je nejprve zapotřebí uvést, že cílem kritizovaného ustanovení je, aby se v době mezi vstupem napadené směrnice v platnost dne 13. června 2017 a uplynutím lhůty k jejímu provedení do práva členských států dne 14. září 2018 nezvyšoval počet případů nabytí palných zbraní, na něž se od posledně uvedeného data vztahuje zákaz.

Dále vzhledem k tomu, že byla napadená směrnice vyhlášena v Úředním věstníku Evropské unie 20 dnů před jejím vstupem v platnost, mohl každý, kdo si přál nabýt takovou zbraň po jejím vstupu v platnost, vědět, že podle této směrnice bude jeho členský stát povinen jakékoli povolení udělené pro takovou zbraň odejmout nejpozději ke konci lhůty k provedení této směrnice.

Konečně nic nebránilo členským státům v tom, aby svou právní úpravu změnily tak, že by povolení udělená po 13. červnu 2017 byla platná pouze do 14. září 2018.

Všechny národy jsou si rovny, některé jsou si rovnější

Naprosté odloučení od reality obsahuje část rozsudku, ve kterém se ESD vyrovnává s tzv. “švýcarskou výjimkou”. Ta je sama o sobě nesmyslná. Vyžaduje splnění stejných podmínek jako výjimka pro sportovní střelbu. Jen je napsaná způsobem, aby ji švýcarští politici mohli prodat svým občanům před referendem.

Nicméně je tam a je zcela jednoznačně diskriminační – pokud by se ČR či jiný členský stát EU rozhodl zavést systém národní obrany obdobný švýcarskému, směrnice využití této výjimky neumožňuje. Je totiž podmíněna předchozí existencí takového systému po dobu nejméně 50 let. Slovy ESD:

Podmínka týkající se vojenského systému založeného na branné povinnosti, v jehož rámci se po dobu posledních 50 let uplatňoval systém převodu vojenských palných zbraní osobám opouštějícím vojsko, bere ohled na kulturu a tradice Švýcarské konfederace a na skutečnost, že vzhledem k těmto tradicím má uvedený stát zkušenosti a prokazatelnou schopnost dohledávat a monitorovat dotčené osoby i zbraně, na základě čehož lze předpokládat, že cílů veřejné bezpečnosti, které napadená směrnice sleduje, bude dosaženo i přes tuto výjimku. Vzhledem k tomu, že nelze předpokládat, že by tomu tak bylo v případě států, které nemají ani tradici systému převodu vojenských palných zbraní, a tudíž ani zkušenosti a prokazatelnou schopnost dohledávat a monitorovat dotčené osoby a zbraně, je třeba mít za to, že v situaci srovnatelné se situací Švýcarské konfederace se nacházejí pouze ty státy, kde takový systém existuje také po dlouhou dobu.

Tento závěr ukazuje naprostý nezájem ESD o reálná fakta, v horším případě cílené lhaní:

  • Švýcarsko je notoricky známé vysokým počtem neregistrovaných zbraní. Registraci podléhají pouze zbraně nabyté po roce 2008 (v ČR byla povinnost registrace zavedena neformálně v roce 1961, legislativně v roce 1984).
  • Řada kategorií zbraní je ve Švýcarsku podobně jako v Rakousku, byť nově podléhají registraci, dodnes dostupná “na občanku”. Před zavedením povinné registrace v roce 2008 takto byla dostupná většina kategorií zbraní, tj. na rozdíl od Nového Zélandu stát nejen neví, jaké má kdo zbraně, ale ani kdo zbraně drží.
  • Tento stav není náhodný, nýbrž cílený. Švýcarští občané byli historicky v rámci základního vojenského výcviku cvičeni k tomu, jak efektivně zbraně zatajit a schovat. Civilní držení zbraní ve Švýcarsku je totiž bráno jako hlavní záruka před hrozbou totality, ať už domácí nebo zahraniční (byť i to se mění).

Výsledkem je pak stav, kdy Švýcaři mají pouze o něco málo více registrovaných zbraní než Češi, a současně přibližně čtyřikrát více neregistrovaných zbraní.

Svoboda je otroctví.

Pokud je tedy reálně ve Švýcarsku mnohem více neregistrovaných zbraní, které stát cíleně není schopen dohledat, avšak Švýcarko si zaslouží vyšší míru důvěry než ČR… Pak se nabízí otázka, zda-li jsou Švýcaři v očích soudců ESD rovnější pouze kulturně, nebo přímo i geneticky?

Zásadní závěr: Evropská unie má širokou pravomoc zakázat kterékoliv kategorie zbraní

Z hlediska budoucího vývoje je nejzásadnější druhá část rozsudku, ve které ČR napadala specificky ustanovení směrnice zakazující vybrané kategorie zbraní jako neproporcionální.

Pravidla přijímání legislativy nejsou závazná a Komise je navíc smí kdykoliv změnit

Nejprve se ESD vyrovnává s chybějící studií dopadů (k tomu v podrobnostech zde). Konstatuje přitom, že pravidla přijímání legislativy, které si unijní instituce vytýčily v nezávazném dokumentu, vyžadují předložení studie dopadů zpravidla, tj. není to zcela nevyhnutelné. ESD přitom kouzelně odkazuje na pravidla z dubna 2016, návrh směrnice byl přitom předložen v roce 2015.

Interinstitucionální dohoda z roku 2003, která byla účinná v době předložení návrhu směrnice, přitom vytváření dopadové studia nečinila podmíněným.

Nevědomost je síla.

Čímž je nutné doplnit shrnutí o způsobu přijímání evropské legislativy v předchozím článku: Evropská legislativa se přijímá ve formálně neexistujícím procesu trialogu, v němž ji v utajení připravuje malá skupinka zástupců Komise, Rady a Parlamentu, a která je následně automaticky odhlasována  během přibližně 50 vteřin Parlamentem a Radou v plném složení. Formálně neexistující trialog se řídí pravidly v interinstitucionální dohodě, která po formální stránce nepředstavuje závaznou legislativu. Ve smyslu opomenutí ESD přihlížet k dohodě účinné v době předložení směrnice lze navíc uzavřít, že neformální pravidla pro formálně neexistující trialog se mohou v průběhu přijímání legislativy libovolně měnit.

Zbraně jsou zlé, Unie je dobrá. Dobro musí zvítězit nad zlem, tudíž Unie je oprávněna zakázat zbraně

Nyní přichází ona nejzásadnější část rozsudku (odst. 87 a násl.). ESD se přitom opírá o existenci devíti studií, na které odkázala Evropská komise, a z nichž ESD dovozuje závěry bez konkrétní reference do těchto studií.

Jen pro pořádek, zde je přehled oněch studií:

  1. Study to support an Impact Assessment on a possible initiative related to improving rules on deactivation, destruction and marking procedures of firearms in the EU, as well as on alarm weapons and replicas, Ernst & Young, Stockholm International Peace Reasearch Institute, 2014
  2. Report from the Commission  to the European Parliament and Council on The placing on the market of replica firearms, 2010,
  3. Study to Support an Impact Assessment on Options for Combatting Illicit Firearms Trafficking in the European Union, Center for Strategy and Evaluation Services, 2014,
  4. Global Study on Homicide, UNODC, 2013
  5. studie o vztahu mezi násilnou smrtí a dostupností palných zbraní – takových studií jsou desítky, není jasné, o kterou se opírá EK/ESD
  6. studie o dopadu kontrol nabývání a držení palných zbraní na úmrtí způsobená těmito zbraněmi, není jasné, kterou má ESD na mysli, domnívám se, že jde o What Do We Know About the Association Between Firearm Legislation andFirearm-Related Injuries?, 2015
  7. studie o pravidlech pro znehodnocování zbraní, pro přeměnu zbraní, pro poplašné zbraně a historické zbraně [nepodařilo se mi identifikovat, resp. nenašel jsem jinou, než ad 1]
  8. Armed to kill: An exploratory analysis of the guns used in public mass shootings in Europe, červenec 2016 (v odkazu aktualizovaná verze 2018)
  9. [v návětí ESD hovoří o devíti studiích, v samotném textu zmiňuje osm].

V první řadě zcela odhlédnu od problematiky znehodnocených zbraní. Tu řeší nařízení 2015/2403 o znehodnocování zbraní. Jejich násilné našroubování do zbraňové směrnice byl čistě propagandistický krok Evropské komise. S ohledem na převažující způsob mediálního informování o směrnici šlo o krok velmi úspěšný.

Co do “ostrých” palných zbraní Evropský soudní dvůr z naznačených, avšak nijak necitovaných studií v odst. 89 vyvozuje závěr, že držení zbraní vede k vyšší zločinosti se zbraněmi a že “téměř všechny palné zbraně použité při masových střelbách v Evropě byly drženy legálně“.

Odhlédněme od toho, že první závěr je výsledkem intelektuální lenosti (pro veřejnou bezpečnost není rozhodující nástroj spáchání zločinu, nýbrž zločinnost obecně) a druhý je v přímém rozporu s výsledky odkazované studie. Podle ní pachatelé masových střeleb v Evropě užívají přibližně stejně často legální i nelegální zbraně, přičemž specificky pachatelé islamistických teroristických útoků, které byly záminkou pro přijetí směrnice, doposud používali výhradně nelegální zbraně.

Evropská unie má pravomoc zakázat kteroukoliv kategorii zbraní

ESD totiž shrnuje, že mu přísluší pouze ověřit, jestli EU zjevně překročila širokou posuzovací pravomoc, která jí náleží pro zhodnocení, zda-li jsou přijatá opatření zjevně nepřiměřená ve vztahu ke sledovanému cíli (odst. 119). S odkazem na závěry o nebezpečnosti zbraní a jejich užití při masových střelbách (odst. 120) ESD následně shrnuje, že “nic nenasvědčuje tomu, že by uvedené orgány překročily širokou posuzovací pravomoc, která jim náleží. (…) nelze se domnívat, že by napadaná opatření byla zjevně nepřiměřená ve vztahu k cílům spočívajícím v zajištění veřejné bezpečnosti občanů Unie a v usnadnění fungování vnitřního trhu.

Když tuto argumentaci redukujeme do nejzákladnější roviny, vychází následující:

V prvé řadě: Logicky tam, kde není střelná zbraň, se nepáchá trestná činnost za pomocí střelné zbraně. Podobně v poušti je snížené riziko specificky utopení, avšak nikoliv smrti obecně.

Toto lze ilustrovat následovně: Británie má 4x nižší vražednost střelnou zbraní než ČR. Co naplat, že obecně je v Británii vražednost dvakrát vyšší – zbraně jsou přece zlé, o ty tady jde.

Pachatel si vybírá oběť, místo, čas, způsob i nástroj spáchání. Legálně držená zbraň je pro něj lehce nahraditelná. Na druhou stranu legální zbraň – ať už střelná, nůž, pepřový sprej nebo narvalí roh – je naprosto nenahraditelná pro potenciální oběti. To lze ilustrovat na míře nahlášených znásilnění, která je v Británii přibližně 16x vyšší než v ČR a to při řádově vyšší míře objasněnosti v ČR. Pro ty, které zajímá bezpečnost obecně, a nikoliv zbraně specificky, je rozhodující následující metrika:

Z logiky ESD nicméně vychází neprůstřelný výsledek: kriminalita se zbraněmi nebude, jen pokud nebudou zbraně. A protože příliš restriktivní legislativa podporuje nárůst černého trhu, logicky zákazů nebude nikdy dost a bude potřeba dál a dál směrnici zpřísňovat.

V druhé řadě se ESD opírá o argument užití legálních zbraní při masových střelbách v Evropské unii. Pomiňme, že ESD zde mění téma teroristických útoků na téma masových střeleb. Pomiňme, že ESD zcela naprosto lže, když tvrdí, že studie potvrzují užívání hlavně legálních zbraní, byť samotná studie konstatuje, že pachatelé používali mix legálních a nelegálních zbraní (islamisté vždy nelegální).

Aktualizovaná studie z roku 2018 při zkoumání 20 útoků aktivních vrahů identifikovala pouze jeden, při kterém byla použita legálně držená zbraň, jejíž držení směrnice nově zakazuje. A to v roce 2010 na Slovensku (vz.58). Další útok se směrnicí zakazovanou zbraní proběhl mimo EU v roce 2011 v Norsku (Ruger Mini 14) (s. 57 – 59).

Při jiných útocích v EU spáchaných legálními zbraněmi byly užity především pistole, ale také brokovnice nebo lovecká opakovací puška.

Závěry ESD odůvodňující přiměřenost zavedení zákazu vybraných kategorií zbraní prostřednictvím směrnice lze tedy v budoucnu vztáhnout na úplně všechny kategorie zbraní.


Pod čarou

Pokud bychom ignorovali všechny ostatní aspekty rozsudku, pak poslední zde uvedený závěr ESD je vlastně logický.

V téměř celé EU byly palné zbraně redukovány na prostředek zájmové činnosti. Tomu odpovídá také vnímání důvodu držení zbraní ve směrnici pouze v rovině sport & myslivost a nově také sběratelství. Ať už jde o Francii, Německo, Švédsko nebo chraňbůh Británii, občanům nenáleží si civilně držené zbraně spojovat se zajištěním individuální nebo kolektivní bezpečnosti.

Pokud je palná zbraň jen něco jako golfová hůl, proč by stát neměl mít možnost přikázat lidem hrát si jen s těmi holemi, které nestřílí? Uvnitř můžete na bowling, venku můžete čutat do míče. Maso máte v obchodě a zvěř lze účinněji kontrolovat jedem. Staré zbraně patří do muzea a stejně by měly být znehodnocené.

Z pohledu EU je civilní držení zbraní v zemích jako je ČR (individuální ochrana), Švýcarsko (individuální a kolektivní ochrana) nebo Finsko (kolektivní ochrana) úchylkou.

Zatím na onu “úchylku” směrnice obsahuje výjimku. A jak je to s ní nejlépe shrnul Werner Salzmann:

Občané ztratí právo držet zbraně, přestože ze zákazu budou existovat výjimky. Jenže samozřejmě výjimky se už právně dovolat nelze. A za 3-8 let přijde úplný zákaz samonabíjecích zbraní. Pak se budou muset pušky a pistole odevzdat státu a z naší střelecké tradice zbyde jen historie. Zde odkazuji na Jean-Clauda Junckera, předsedu Evropské komise, který na konci roku 2016 k textu směrnice na tiskové konferenci uvedl: “Tvrdě jsme bojovali za ambicioznější verzi (…) Raději bychom samozřejmě šli mnohem dál, ale jsem přesvědčen, že současná verze je milníkem v kontrole zbraní v Evropské unii.” Milník, dámy a pánové, neleží u cíle, nýbrž na cestě, a kontrola není boj s terorismem, nýbrž moc nad životy a směřováním kontrolovaných.


Související:

5 Replies to “Rozsudek Evropského soudního dvora: Evropská unie má pravomoc zakázat civilní držení jakékoliv kategorie zbraní

  1. Občané České republiky,uvědomte si že my bruselští si budeme dělat,co budeme chtít a vy už konečně držte hubu.To je to co nam bylo rozsudkem a jeho zdůvodněním řečeno.

  2. Tak, máme tu zcela zjevně zločinné a naprosto svévolné zřízení které vnucuje všem státům svá pravidla, občané, jejich hlas a zájmy jsou rudozeleným komisařům úplně u p….. Žalobou si zcela ukázkově vytřeli onu část a ukázali co jsou zač.(čekal někdo snad něco jiného? ) Drží se jen svých koryt. Zrazují a rozvracejí svými nápady národy ze kterých vzešli! EU vládnou defacto vlastizrádci! No vlastně, oni nemají vlast, to je v EU dnes zakázaný pojem… Je čas odejít z EU a oprostit se jako národ z nadvlády nové éry ,, nadlidí” a jejich geniálních nápadů na novou euroříši věčného blahobytu, míru a bezbřehé lásky ke všemu odlišnému a cizímu, říši kde západ je vždy nadřazen východu! Opravdu fascinující, jak si od hrstky takových necháváme s…. na naše hlavy. Zdar a čest všem vlastencům, kteří neztratili naději!

  3. Prostě se nepodřídím a nenechám o sobě rozhodovat jinou osobu. Komise nikoho v praxi neochrání. Zbraň vlastní a zachází s ní dospělý a odpovědný jedinec. Stejně jako vinař s expanzkou, chemik ve fabrice s tunami jedu, řidič linkového autobusu s volantem v ruce, vlakvedoucí osobního vlaku, pilot dopravního letadla, učitel s třídní výpravou, dispečeři atomové elektrárny, jeřábník s tunovým břemenem, řezník s noži, atd. atd. Mě, jako občanu, je důvěřováno jako řidiči tunového automobilu ale nikoli jako odpovědnému střelci (!). Co když riziko mého šoférství způsobit obecnou újmu je zjevně vyšší než moje střelectví? Chce někdo říci, že jsem neodpovědný, nechopný a potenciálně podezřelý? Neřídím vlak protože to neumím. Zbraň vlastnim protože s ní umím bezpečně zacházet. Zakázat zbraň, nůž nebo kasr (atd. atd.) je odebrání občanské odpovědnosti jinou osobou. Čí je mě (vám) občansky a lidsky tato osoba nadřazena!!!

  4. Mateřská starostlivost EU je velmi dojemná. Spíše tedy macešská a to přímo jak z hororu. Prostě cítí jako svou povinnost ve všech ohledech společnost vychovávat-seď rovně, nekuř,dojdi domů tehdy a tehdy. Budeš dělat to co ti říkáme nebo budeš přísně potrestán. A s tím souvisí i držení(a v našem případě i nošení) zbraní. Z jejich pohledu jsou jakékoliv zbraně fuj a opět, z jejich pohledu, zbraně do ruky dětem prostě nepatří!!!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *