Poslanec Pavel Růžička v šestisté výročí českého civilního držení zbraní v rámci poslanecké iniciativy prosadil několik významných úprav v lednu přijaté novely zákona o zbraních. Šlo především o úvodní ustanovení, které jednoznačně deklaruje existenci práva nabývat, držet a nosit zbraně. Výslovné zavedení tohoto principu do zákona je důležité zejména s ohledem na implementaci unijní „výjimkové“ kategorie zbraní A-I. V rozhovoru se s panem poslancem zaměříme na očekávatelný další vývoj zbraňové legislativy.
Nasazení v Kosovu a Iráku
Pane poslanče, vy jste vlastně teprve druhý bývalý profesionální voják, se kterým dělám rozhovor. Hned po Jimu Smithovi, hrdinovi bitvy o Mogadisho. To jste asi v dobré společnosti, co říkáte?
Tak to mě hrozně moc těší.
Vy jste nicméně v armádě působil především v podpůrné roli. Dostal jste se přesto v rámci opakovaných nasazení v operacích v Kosovu a Iráku do situace, kdy jste musel sahat po zbrani?
V Kosovu k takovéto situaci nedošlo.
Na území Iráku měl náš kontingent Vojenské policie za úkol školit příslušníky Irácké policie v Basře a také na naší základně Shaiba. Zásobovací převozy jsme organizovali z Basry do Kuvajtu. Vždy jsme měli ochranu konvoje od naši speciální jednotky SOG. Shodou okolností jsem tam byl i s Jiřím Schamsem alias „Regi“. Tihle kluci plánovali přesuny a dělali to skvěle. Nebylo umění se do léčky dostat, ale umění bylo se léčce vyhnout.
Iráčani nechodili do přímých střetů, ale instalovali po trase improvizované výbušné systémy tzv. IED. Naším úkolem nebylo bojovat, ale zásobovat. Takže zbraň jsem použít nemusel.
Ale pokud se ptáte, zda na nás někdo střílel, tak ano. Naše základna byla pravidelně ostřelována raketami. Bylo zřetelně slyšeli svistění raket nad hlavami a pak výbuchy uvnitř základny poblíž našich budov. Ano to jsem zažil.
Vlasti jste sloužil de facto od dětství, když jste nastoupil na vojenskou střední školu. Vybral byste si tuto kariéru znovu? Jak byste reagoval, kdyby vás v tomto chtěly následovat vaše děti?
Nastoupil jsem ve 14 letech a v průběhu školy jsem toho chtěl několikrát nechat. Ale jen díky důsledností rodičů jsem to dokončil. Proto i ve svém životě co jsem začal to jsem dokončil, z ničeho jsem neutekl.
Naštěstí mám samé holky, tak to je jistota, že se cestou otce určitě nevydají. Nebylo to jednoduché, dnešní mládež vůbec neví, o čem je řeč. Například 3 měsíce nevidět rodiče bylo hodně drsné. Ve 14 letech jsem byl ještě dítě.
Jaké byly vaše začátky v civilním životě? Vy jste vlastně nic než armádu za celý život nezažil, dostalo se vám pro přechod do civilního života nějaké podpory státu?
Tak já končil v armádě v roce 2009 za vlády ODS a KDU-ČSL a to bylo peklo. Neměli jsme na naftu nemohli jsme jezdit šetřit požáry, takže se to dělalo z kanceláře, neměli jsme potřebné vybavení, všude samá korupce a klientelismus. To byla vláda ODS a KDU-ČSL pod vedením Topolánka. Už jsem to nemohl vydržet a řekl si, že dál to nemá smysl a odešel jsem do civilu.
Měl jsem výsluhu a začal jsem pracovat ve firmě manželky. V montérkách a rukama, potřeboval jsem si vyčistit hlavu. Pak jsem založil firmu a dělal jsem požární ochranu a prodával zbraně a střelivo.
Změnilo se v tomto ohledu něco? Patřilo to k tématům, které jste řešil v rámci výboru pro bezpečnost, jehož jste členem?
Dnešní armáda je úplně někde jinde. Naše armáda úžasně dospěla, a to díky misím jak v Iráku, tak v Afghánistánu. Dospěla jak v operačních schopnostech, tak i ve vybavení a technice. Náš výbor garantoval, že do konce volebního období se nebude nic dělat s výsluhami, a to jsme splnili no a o dalším vývoji rozhodnou voliči.
Zbrojní licence
Po přechodu do civilu jste získal zbrojní licenci a otevřel obchod se zbraněmi v malém městě. Co bylo nejtěžší v začátcích podnikání?
Nejtěžší bylo získat odvahu a obchod otevřít. Pak se to už rozběhlo. Dnes je obchod uzavřen. Jsem ve Výboru pro obranu a Výboru pro bezpečnost, nikdo mě nemůže napadat, že mám střet zájmů.
Řada držitelů licencí měla s rozvojem podnikání problémy, protože jim banky odmítají poskytovat úvěry. Veřejně to nikdo nechce přiznat, ale důvěrně zaměstnanci bank jako důvod nezřídka uvádějí vymezení se především zahraničních matek českých bank proti podnikání v oblasti zbraní a střeliva. Setkal jste se s tím vy osobně?
Ano. Ne osobně, ale na Výboru pro obranu jsme tento problém probírali. Já jsem své začátky zafinancoval z odchodného a pak z prostředků, které do firmy vložila manželka.
Co by se s touto zjevnou diskriminací dalo dělat na úrovni poslanecké sněmovny, případně výboru pro bezpečnost či obranu?
Řešili jsem to na Výboru pro obranu směrem k financování vývozu vojenského materiálu do zahraničí. S tím mají banky problém. O tom, že někdo otevře obchod a nemůže to profinancovat z důvodu odmítnutí bankou, jsem zatím neslyšel.
Zkušenosti s justicí a doktrína hradu
Vy jste byl spolu s dalšími zastupiteli Postoloprt tři roky nezákonně trestně stíhán na základě lživého udání místního kverulanta. Obžalobu za státní zastupitelství vedla žena, která byla dříve aktivistkou Transparency International. Nakonec vás soud osvobodil se stejným odůvodněním, na které jste poukazoval od samého začátku řízení, ale policie i státní zastupitelství to naprosto ignorovaly. Změnilo to váš pohled na justici? Promítlo se to do vaší činnosti v rámci bezpečnostního výboru?
Ze začátku jsem to bral jako neskutečnou křivdu. Protože práce policie konkrétně jedné osoby, a to vyšetřovatele a státní zástupkyně, to bylo fakt nad moje chápání. Nad moje chápání bylo i vydání trestního příkazu který zpracovala soudkyně přes víkend bez toho, aby se seznámila se spisem, prý se to tak dělá.
V tomto případě se jasně ukázalo, že si trestní stíhání lze objednat a 3 roky máte ze života peklo. Ale na druhou stranu musím přiznat, že paní soudkyně při mé následné žalobě na stát postupovala velice korektně a profesionálně.
Když se bavíme o trestním řízení – jaký je váš pohled na současnou legislativu nutné obrany, zejména na otázku zlepšení právního postavení osob bránících se v rámci svého obydlí, tzv. doktrínu hradu?
Vím, že tento problém má své příznivce a své odpůrce. Já se stavím spíše na stranu tzv. doktríny hradu. Nejsem ideologicky nastaven na to, že „vše patří všem“ a ani na Havlovské „všichni se mějte rádi“.
Blíží se volby – jaký má k doktríně hradu formálně postoj vaše strana – hnutí ANO?
Já si myslím že většina poslanců za ANO by nejspíš s tímto řešením souhlasila.
Myslíte, že je možné v otázce doktríny hradu v parlamentu nalézt obdobnou názorovou shodu, jako tomu bylo v případě novelizace zákona o zbraních a novely Listiny?
Pokud nebude garantem tohoto návrhu SPD, tak nejspíš ano.
Budoucnost občanských práv v oblasti civilního držení zbraní
Způsob, jakým se čeští zákonodárci postavili za občanská práva v oblasti civilního držení zbraní, je v Evropě opravdu unikátní. Čím si myslíte, že je to zapříčiněno?
Držení zbraní má v České republice svoji tradici. Nejsme národ hlupáků a teroristů, tak zvítězil zdravý rozum. Víc se k tomu opravdu nedá říct.
Pokud budu chtít spáchat nějaký ohavný čin, tak nemusím mít ani zbraň. Podívejte se do Bohumína. Stačí v bytové jednotce v 11 patře rozlít 5 litrů hořlavé látky a máte tu 11 mrtvých a opravdu k tomu není potřeba mít střelnou zbraň.
Novela zákona o zbraních je sice obecně považována za přijatelnou, nicméně šlo o nouzové řešení. COVID zastavil práci na téměř hotovém novém zákoně o zbraních. Tu připravovala expertní skupinou při Ministerstvu vnitra po dobu několika let. Novela sice převzala řadu principů připravovaného nového zákona, ale v důsledku je současný zákon o zbraních extrémně nepřehledný. Jaké jsou podle vás šance, že nová sněmovna projedná legislativu připravenou expertní skupinou?
Pokud bude složení sněmovny zhruba obdobné tak si myslím, že nový zákon připravíme a schválíme. Pokud bude mít hlavní slovo strana, které jde o legalizaci omamných a psychotropních látek tak o tom pochybuji. Zbraně a marihuana nejdou dohromady.
Po přijetí zákazu olova „v okolí kaluží“ Evropská komise nyní prosazuje úplný zákaz olova ve střelivu. Jde o primárně bezpečnostní otázku, ale Unie na to jde přes problematiku chemických standardů. Do jaké míry se v tomto procesu může angažovat bezpečnostní nebo obranný výbor, respektive český parlament jako celek?
Tak Poslanecká sněmovna se v tom může angažovat obdobně jako při implementaci zbraňově legislativy. Uvidíme, až budeme vědět konkrétnější věci.
Co byste na závěr vzkázal českým legálním držitelům zbraní, kteří se zejména v souvislosti s eurounijním vývojem obávají zákazů a konfiskací?
Jediné, co lze říci, volte strany, které nejezdí do Bruselu udávat a jsou schopny se za držitele zbraní postavit. Stačí se podívat na hlasování o novele zákona o zbraních a všem musí být jasno kdo to myslí opravdu vážně.
Druhá část rozhovoru:
Zbraně & poslanec Pavel Růžička
Výběr rozhovorů zbrojnice.com
- ČR:
- Poslankyně Jana Černochová: Obhajoba legální držby zbraní by neměla přestávat být principiální záležitostí ochrany svobody
- Europoslankyně Charanzová: Nerozumím, jak se Evropská komise vyhnula odpovědnosti za selhání při nevydání pravidel pro znehodnocování zbraní
- Poslanec Jiří Mašek: Návrh nového zákona o zbraních optimálně vyvažuje práva občanů a bezpečnostní zájmy státu
- Tomáš Gawron: V implementaci zbraňové směrnice je ČR premiantem
- Zahraničí:
- Jim Smith: Legálně ozbrojené a řádně trénované obyvatelstvo pomáhá státu se zajištěním bezpečnosti a stability
- Tomasz W. Stępień: Ve Firearms United očekáváme, že EU půjde v roce 2020 tvrdě po legálních držitelích zbraní
- Callum Long-Collins: Muž, kterému odebrali zbraně, protože spáchal myšlenkový zločin
- Vítor Teixeira: Aplikace salámové metody k postupnému odzbrojení Portugalců po roce 2006
- Hans Deutsch: Držení a nošení zbraně pro sebeobranu je v Německu tabu
- Pia Clerté: Ve Švédsku nelze mít jakýkoliv nástroj pro účely sebeobrany
“Pokud nebude garantem tohoto návrhu SPD, tak nejspíš ano.”
Tahle odpoved je desiva. V podstate je to hlavni princip fngovani politiky v “demokratickem” usporadani: “Neni dulezite CO je dobre, je dulezite KDO to rika.”
Poslanci zcela popiraji svuj mandat, tedy skutecnost ze haji zajmy lidi. Namisto haji zamy svoje resp. lobistu kteri je plati.
Fun hnus, tesim se az Eurounie padne drzku.
Aniž bych chtěl hovořit za pana poslance, myslím, že tímto vyjádřením směřoval k něčemu jinému.
Podpora pro naprostou většinu návrhů zákonů, novel, pozměňovacích návrhů, je poslanci prosazována dlouho před finálním hlasováním. Zajišťují podporu v rámci své strany, následně klubu, následně mezi podobně smýšlejícími poslanci jiných stran, následně skrz ně podporu těchto jiných stran. Dále také v rámci jednotlivých výborů sněmovny.
Například když se schvalovala lednová novela zákona o zbraních, bylo už několik týdnů předem prakticky jasné, které návrhy projdou. O těch ostatních se nedá říct, že by bylo jasné, že neprojdou, ale s ohledem na absenci této předpřípravy byly jejich naděje nízké.
To je poměrně logické a odpovídá to extrémně širokému záběru poslanecké sněmovny. Zatímco p. Růžička rozumí zbraním, například pokud by se hlasovalo o problematice dojení krav, lze předpokládat, že by se řídil pokyny a doporučeními, které mu zašle vedení strany, případně by se nechal tím nebo oním směrem přesvědčit od svých kolegů, ať už obecně nebo v rámci výboru.
O SPD je známo, že patří ke skalním podporovatelům civilního držení zbraní, ale ta kuloární práce tam často absentuje. Jak to pak vypadá v praxi ukázal z opačného spektra poslanec Pirátů Pikal se svým pozměňovacím návrhem k novele Listiny. Můžeme vést debatu o tom, zda-li byl dobrý, nebo špatný, zda-li byl předložen v dobré víře nebo jeho cílem bylo novelu Listiny torpédovat (v případě schválení PN Sněmovnou by se výrazně snížily šance na schválení novely v Senátu), ale faktem zůstává, že se objevil deus ex machina bez jakékoliv zajištěné podpory.
Tedy principiálně prozbraňový postoj (či v kontextu rozhovoru podpora Castle Doctrine) je jistě prospěšný, ale zase je potřeba vnímat tu praktickou stránku věci, tj. zda-li existuje upřímná snaha nalézt podporu pro prosazení, nebo jde spíše o výkřik do tmy.
Nicméně ten směr, v jakém jste tomu vyjádření porozuměl, se také nesmí podceňovat. Při původním senátním hlasování ohledně Chovancovy ústavní zbraňové novely sněmovna poslala jako zpravodaje člena KSČM Zdeňka Ondráčka. Několik senátorů, kteří návrh podporovali, čistě kvůli tomu hlasování přítomni nebyli. 17. listopad 1989 už byl sice dávno, ale přece jen se některým stále příčí poslouchat o potřebnosti změny ústavního zákona od někoho, kdo byl na Národní s pendrekem v ruce.
Dekuji za rozsahle damage control. Budeme li na chvili predpokladat ze mate pravdu. Pak text pana Ruzicky:
“Pokud nebude garantem tohoto návrhu SPD, tak nejspíš ano.”
Bud
a)
Predjima nekvalitni praci SPD. A jiz dopredu vi ze se bude jednat o “vykrik do tmy”. A tak aby “ochranil” obcany pred potrebnym zakonem o ochrane obydli, oznamuje ze jej preventivne smete ze stolu.
b)
Nebo jeho veta proste znamena ze odmita komunikovat s opozicni stranou o cemkoli co neni “nase”. A pak jsme najednou tam kam sam hazi SPD, ze nedostatecne predjedna navrh. A jakozto clen vladnouci koaliice vlastne ani nemusi. A tak se sam dostava tam, z ceho obvinuje opozici, neni schopen-ochoten jednat o detailech. A tak kde jsme tam kde jsme byli na zacatku, nehaji zajmy nas obcanu ale obhajuje svoji zidli.
BTW: volit jsem byl naposledy kdyz byl Klaus ministr financi. Proste proto ze zajimat se o politiku je ztrata casu, Oni se nestaraji o nas, ja se nestaram o ne. Vasi snahu a vervu obdivuji, treba necemu pomuzete.
Jste si jist, že doktrína hradu je „potřebný zákon“?
Mohu se mýlit, samozřejmě; ale já si to nemyslím, ba právě naopak. Stávající zákon o NO je velmi dobrý, a pokrývá NO doma přesně stejně dobře, jako NO kdekoli jinde.
Jistě, bylo by vhodné najít způsob, jak omezit (a) policejní zvůli při vyšetřování, kdy se mnohdy zcela zjevná NO vyšetřuje primárně jako vražda, obránce namísto pochvaly (kterou by si skutečně zasloužil) přijde přinejmenším o zbraně a hrozí mu dokonce vazba atd., to je velmi zlé; (b) libovůli soudců, již za svá absurdní a na první pohled dokonale nezákonná rozhodnutí nenesou žádnou odpovědnost (takových caus asi všichni známe dostatek).
Podle mého soudu ale doktrína hradu v tomto směru bude jen zcela zanedbatelně malou pomocí při NO doma — a já se velice obávám, že naopak zásadně zhorší situaci obránců kdekoli jinde.
Stran politiky, on je problém, že oni se o nás, stokráte bohužel, starají — po svém 🙁 Kdyby mi prostě jen dali svatý pokoj a vůbec nic po mně nechtěli (stejně jako já nechci vůbec nic od nich), to bych byl ten nejšťastnější člověk! A stran chození k volbám, nu, jistě, sám se mnohdy utíkám k tomu bonmotu „kdyby mohly volby něco změnit…“; přesto mám za to, že z hlediska vyššího principu mravního má smysl se snažit o zlepšení, byť je šance na úspěch zanedbatelně mizivá — obzvláště tam, kde taková snaha stojí jen minimum času a námahy. Ale to by byla úplně jiná debata, která na tyto stránky, myslím, asi ani nepatří 🙂
P.S. Otevřel jsem odkaz na tu petici. Je to strašný blábol, proboha, kdo to psal?!?
Současná legislativa skutečně ani náhodou NEklade zákona dbalému občanovi povinnost neustále zvažovat, zda je jeho obrana „přiměřená“; jediné, co v tomto směru zákon požaduje, je, aby nebyla „zcela zjevně nepřiměřená“, a to je hodně něco jiného (a je to v zásadě správně, protože rozstřílet na sračky někoho, kdo mi nerad šlápl na nohu, by vskutku dobrý smysl nedávalo. Naopak rozstřílet týmž způsobem někoho, kdo se mi chystá dát ránu pěstí, je zcela zřejmě ze zákona v pořádku — jen nějak přimět ty policisty a soudce, aby si zákon aspoň přečtli, ale to píši už v minulém příspěvku).
Ještě absurdnější je tvrzení „dbát na to, aby … někomu jakýmkoliv způsobem „nepřiměřeně“ neublížil“ — to už je úplně dokonale mimo mísu. Zákon v NO vůbec nijak neřeší následky. Ani v nejmenším. Copak si jej ksakru ti kašpaři, již tu petici formulovali, nemohli aspoň jednou přečíst? Takto se sami postavili do jedné řady s hoplofobními soudci — přesně stejně jako oni si vymýšlejí úplné nesmysly, jen jaksi úchylné na jinou stranu 🙁
A pak máme něčeho docílit, s takovýmto materiálem 🙁
Já tomu prohlášení rozumím docela jinak:
“Nebude-li garantem SPD, asi to v parlamentu projde. Bude-li, asi to neprojde.”
To je prosté konstatování názorové nálady v parlamentu. Vůbec nic to neříká o jeho vlastní ochotě či neochotě jednat s kýmkoliv.
Kritizovat ho za toto prohlášení je na úrovni kriminalizace meteorologů za správnou předpověď špatného počasí.
Ad návrhy SPD (přičemž neřeším jakoukoliv související politickou činnost). V paměti mám tři:
1/ Nutná obrana – doktrína hradu
2/ Obecné referendum
3/ Zemské zřízení
I jako právní laik si dovolím tvrdit, že byly nekvalitní a že už jsem viděl lepší návrhy podobných zákonů. U toho posledního bych si snad i troufal tvrdit, že bych to napsal sám lépe. Vypadalo to jak kdyby jim došel papír, tak konec.
Pro OC: Z hlediska vyššího principu mravního… volby jsou jen pozlátkem pro rozmělnění odpovědnosti za obrovské množství násilí páchaného na lidech, kteří nikomu nic neudělali.