Tři roky po představení úvodního návrhu a rok a půl po zahájení legislativního procesu (viz článek z června 2022) byla v Kanadě finálně přijata novelizace zbraňové legislativy, která zakazuje krátké palné zbraně a nové moderní sportovní pušky.
Zbraňová legislativa Kanady
Zbraňové legislativě Kanady se věnuje celá řada článků, mj.:
- Zbraně & zákonadbalí občané
- Právní rámec legálního držení zbraní civilisty
- Trudeau za nadšení médií obešel parlament a protizákonně zakázal 1.500 modelů zbraní
- Zbraň pro sebeobranu smí nosit celkem dva občané
- Vláda představila zákaz pistolí, airsoftových replik, snížení trestů ozbrojených lupičů a další fázi konfiskací
- Zákaz pistolí ukazuje, proč v Americe není možný kompromis v otázce civilního držení zbraní
- Zločinnost & nelegální zbraně
- Zdroje nelegálních zbraní
- Enormní nárůst nelegálních zbraní z hobbymarketů, policie se bojí hlavně “rozparovačů střev”
- Toronto: místo potlačování gangů snahy o zákaz legálního držení zbraní
- Debata o zákazu zbraní založena na nepravdivé statistice
- Policie dlouhé roky věděla o nelegálních zbraních pachatele a nic neudělala. Oznamovatelé se raději přestěhovali.
- Kanada: Policejní stanice v 2011 obdržely bulletin upozorňující na pachatele, měl nelegální zbraně a chtěl zabít policistu
Kanadská zbraňová legislativa dlouhodobě patřila spíše k těm permisivnějším pokud jde o možnosti nabývání a držení zbraní, a k restriktivnějším pokud jde o nošení zbraní pro osobní ochranu. Shrnutí v roce 2018 v podstatě popisovalo zákonný rámec, který by se dal shrnout jako evropský průměr.
Již v roce 2020 došlo prostřenictvím vládního nařízení k zákazu většiny moderních sportovních pušek. V 2021 byl představen návrh zákona, který by tento zákaz posvětil, a dále rozšířil také mj. na krátké palné zbraně a palné zbraně s vyměnitelným zásobníkem. Jelikož se vládě zdál legislativní proces příliš dlouhý, v polovině 2022 zakázala převody pistolí mezi legálními majiteli.
Zákon C-21 a zákaz pistolí
C-21 představuje čtvrtou verzi pokusů o zákaz krátkých palných zbraní v Kanadě. Na úplném začátku měla legislativa zakazovat jejich držení pouze na území velkých měst. Politici tím reagovali na vysokou míru kriminálního násilí páchaného nelegálními zbraněmi. S argumentem, že v případě zákazu legálních pistolí dojde k snížení jejich dostupnosti pro zločince, je chtěli ve městech zakázat. Tento návrh, stejně jako dva následující, skončil v samotném počátku.
Novela kanadského zákona o zbraních, známá jako zákon C-21, pak prošla prvním čtením ve sněmovně v květnu 2022. Bezprostředně po jejím předložení kanadská vláda přijala nařízení, kterým zakázala převody legálně držených krátkých palných zbraní. Legislativní proces byl završen schválením v senátu 14.12.2023 a následným schválením zástupce krále 16.12.2023.
Díky tomuto procesu rozdrobení přijímání restrikcí, tedy známé salámové metodě, došlo k výrazném snížení míry odporu zastánců občanských práv v oblasti civilního držení zbraní.
Salámová metoda se dále vztahuje také na samotné odzbrojení zákona dbalých občanů. Nedojde k němu blokově a ke konkrétnímu datu. Současní legální držitele si pistole a revolvery smějí ponechat, avšak nemohou je dále převést na jiné osoby. Nyní tedy sledujeme poslední generaci legálních držitelů krátkých palných zbraní v Kanadě.
Zákaz nových pušek s externími zásobníky
Vláda se v průběhu legislativního procesu snažila o přijetí znění, které by zakázalo veškeré moderní samonabíjecí pušky, resp. ty zbývající po zákazu z května 2020. Nakonec však bylo přijato kompromisní řešení, podle něhož zákaz dopadá na dlouhé zbraně, které
(i) vystřelují poloautomatickým způsobem střelivo pro střelbu se středovým zápalem, (ii) byly původně konstruovány s odnímatelným zásobníkem nábojů s kapacitou šest nebo více nábojů a (iii) jsou zkonstruovány a vyrobeny v den vstupu tohoto odstavce v platnost nebo později; (arme à feu prohibée)
Zákaz tedy dopadne na moderní samonabíjecí pušky, jejichž konstrukce bude vyvinuta po 16. prosinci 2023.
Další dopady zákona
Celá řada dalších dopadů zákona ještě není známa. Kanadská legislativa totiž ponechává rozsáhlé pole působnosti vládě v rámci vydávání podzákonných předpisů. Vedle toho interpretace řady ustanovení zákona ještě zdaleka není vyjasněna, například dopady zákona na air-softové repliky.
Kanadská konzervativní strana, největší opoziční uskupení, která prohrála poslední volby s náskokem téměř 200.000 hlasů, již oznámila, že bude usilovat o zrušení této novely.
Zdroje: C-21, CBC, National Post, CBC, True North,
Komentář zbrojnice.com
Při sledování situace v Kanadě se nedá zbavit dojmu absolutního syndromu vyhoření a defétismu mezi místními zastánci občanských práv v oblasti civilního držení zbraní.
Pokud by kanadská vláda chtěla všechny nyní zavedené zákazy prosadit “jedním šmahem” v roce 2018, nejenže by silně narazila, ale jistě i “neutrální” veřejností byla ve svém protizbraňovém tažení považována za extremistickou. Salámová metoda se naopak ukázala být velmi efektivní.
Stejný postup lze vysledovat i na naší straně oceánu. Evropská směrnice, znehodnocovací nařízení, dříve olovo “v mokřadech”, nyní “olovo všude”, a tak dále a tak podobně. Dopadneme stejně?
Základní chyba je vůbec dovolit státu, aby do takových věcí _jakkoli_ mluvil. Na to prostě z principu věci nemá právo.
„the right of the people to keep and bear Arms, shall not be infringed“
Dopadneme stejně, pokud se nepostavíme na odpor. Náš stát musí být silnější navenek, nezávislý na vnějších hráčích ve svém rozhodování a vedený lidmi, kteří se řídí zájmy občanů ČR a nikoliv zahraničních loutkovodičů, jak to tomu od roku 1990.
Je jasné, že eurobolševici mají prostředky, čas, peníze, zdroje a moc … oni mohou stejnou věc protlačovat tisíci způsobů a stačí jim, když jim to projde jedou. My to platíme. My se můžeme bránit velmi chabě, a i když eurobolševiky chytneme při flagrantním porušení jejich vlastních zákonů, jejich “soud” stejně rozhodne, že se musíme podřídit.
Není proto dlouhodobě udržitelné se nechat pomalu eurobolševiky likvidovat a hrát hru na zmírňování dopadů. Bohužel, tahle hra se hraje prakticky všemi subjekty na politické scéně, v tom lepším případě, v tom horším, jak právě sledujeme, některé subjekty situaci ještě zhoršují nad rámec vynucovaného, přičemž aktivně.
Oni nás likvidují, my se nebráníme. Je potřeba začít mluvit jasně jak ve věci situace, tak potřebných kroků. Je třeba mít pročeskou representaci ve vedení vlastní země a tu zemi učinit suverenní.
Pušky a pistolky jsou z tohoto pohledu bezvýznamná epizoda, ale na straně druhé je to dobrý indikátor.
Za prvé uvádět, že tomu tak je od roku 1990, je… velmi mírně řečeno nešťastné, jelikož tomu tak je bez jediné pausy od roku 1918. Naopak v tomto období ty vlády po 90. roce patří mezi _relativně_ méně špatné.
Jediné rozumné a smysuplné řešení by samozřejmě byl návrat před rok 1918, ale to ve všeobecné demokracii bohužel naprosto žádným způsobem neprosadíte (nemluvě o celkem zásadní otázce, zda by o nás Karel vůbec stál).
Lepší než nic by byl Czexit, ale i zde je šance jej ve všeobecné demokracii prosadit mizivě nízká 🙁 Nicméně při troše štěstí by se mohla v dohledné době Čtvrtá říše rozpadnout celkově — nicméně že do té doby ještě napáchá nesmírné škody, o tom žel sporu není.
Každopádně bych osobně navrhoval se v diskusích na těchto konkrétních stránkách držet těch „pušek a pistolek“ — jejichž důležitost je ostatně podle mého názoru daleko větší než jen marginální, srovnejte prosím třeba excelentní Raymondův esej http://www.ocs.cz/Guns/Ethics-from-the-barrel.pdf
Pokud se nezačneme chovat jako Poláci (pokuta za těžbu v dole Turów,právní úprava nabývání a držení perkusních revolverů atd) tak bezpochyby dopadneme stejně jako v Kanadě.