Portugalsko: Policie zpřísnila podmínky pro vydávání povolení k držení a nošení zbraně pro sebeobranu. Během loňského roku nebylo vydáno ani jedno nové povolení a také počet obnovených povolení (jsou vydávána na 5 let) dosáhl historického minima: pouze 190.
Nejde přitom o náhodu a jde o pokračování dlouhodobého trendu. V roce 2017 došlo k obnovení 409 povolení, přičemž ještě v roce 2016 bylo obnoveno 2.873 povolení. V současnosti ještě drží povolení 7.700 osob, všímá si deník Observador.
Zbraněmi chránit peníze, nikoliv lidi
Portugalsko se dlouhodobě drželo dienstbierovské logiky, podle níž se zbraněmi mají bránit především peníze, a nikoliv lidé. Vydávání povolení k držení a nošení zbraně pro sebeobranu podléhá správnímu uvážení, přičemž základem je přesvědčit úřady o tom, že konkrétní osoba čelí konkrétnímu nebezpečí kriminálního útoku. Dříve se tato povolení vydávala především bohatým osobám a jiným lidem, kteří v rámci své profese nakládali s větším množstvím peněz či jiných cenin.
Důstojník Pedro Moura k tomu pro deník Observador vysvětlil: “Dnešní realita je jiná, než ta před 20 nebo 30 lety, kdy občané potřebovali povolení, protože nosili větší obnosy peněz. Dnes se obvykle platí kartou, elektronické převody jsou standardní a nikdo nenosí peníze v obálce na konci dne domů. A toto byly přitom nejčastější důvody vydávání povolení.”
Pedro Moura také dobře ví, že monopol násilí patří státu: “Je úkolem státu postarat se o všechny aspekty ochrany občanů. Bezpečnostní policie má zákonem stanoveno zajistit jejich bezpečí.”
Povolení se přitom již v minulosti vztahovaly jen na zbraně málo výkonných ráží, které jsou jen ztěží vhodné pro sebeobranu. Navíc zbraň bylo vyloučeno použít k ochraně majetku – to je možné jen v případě přímého ohrožení života smrtící zbraní. K tomu v detailu v článku: Vitor Teixeira: Současný stav zbraňové legislativy v Portugalsku – dokonce i povolení na pepřové spreje se stávají nedostupnými.
Související: J. Bougrab: Charbovu žádost o povolení k nošení zbraně zamítli, spal ve strachu s nožem u postele.
Nově zbraněmi nechránit nic a nikoho, důvodem “dosažení evropského standardu”
Povolení přestala být vydávána v návaznosti na organizační změnu. Zatímco dříve byla tato pravomoc v rukou regionálních policejních velitelů, nově přešla přímo pod prezídium bezpečnostní policie. Dřívější regionálně různorodá praxe tak mohla být nahrazena centrálním de facto zákazem.
Velitel bezpečnostní policie Luís Farinha vydal rokaz k snížení počtu povolení a k zpřísnění kritérií pro jejich vydávání.
Pedro Moura dále dodává: “Naším cílem je dostat Portugalsko na úroveň nejlepších evropských úprav, přičemž ve většině zemí povolení pro sebeobranu vůbec nejsou vydávána. Toho stejného chceme dosáhnout i v Portugalsku. Kritéria pro rozhodování se budou týkat výhradně přímého ohrožení života a zdraví žadatelů, kteří musí existenci ohrožení prokázat. Důvody související s povoláním nebo majetkem nebudou akceptovány.”
“Je sui Charlie Hebdo” už i v Portugalsku
Takzvaný “evropský standard” dobře dokresluje nejznámnější případ odmítnutí vydání povolení k nošení legáně držené zbraně.
Francouzská legislativa podobně jako ve většině ostatních států Evropy obsahuje teoretickou možnost vydání povolení ke skrytému nošení zbraně pro sebeobranu. To nicméně podléhá správnímu uvážení a v praxi povolení “obyčejným občanům” vydávána nejsou.
Přesvědčit se o tom před svou smrtí mohl také šéfredaktor Charlie Hebdo Stéphane “Charb” Charbonnier. Byl sportovním střelcem, držel legálně dvě pistole a v souladu s francouzskými zákony je směl nosit nenabité v zamčeném kufříku na střelnici a zpět. Zároveň jej Al Kájda vedla na veřejném seznamu osob určených k zavraždění a dostával každý týden výhrůžky smrtí. V této situaci si podal žádost, aby u sebe mohl nosit nabitou zbraň pro sebeobranu. Žádosti nebylo vyhověno.
Člověk, který Charba zavraždil, už byl dříve ve vězení za terorismus, byl „v hledáčku“ bezpečnostních složek a neměl vůbec žádný problém pořídit si nelegální pušku Zastava M70AB2 pocházející z Balkánu a s ní jej bezbranného zavraždil.
Podle návrhu nové legislativy politici, soudci a státní zástupci smějí nosit zbraně bez splnění formalit
Zatímco obyčejní občané jsou považováni za příliš nuzné, než aby měli mít možnost své mrzké bytí chránit se střelnou zbraní, tak v portugalské sněmovně je nyní projednáván návrh implementace evropské směrnice.
Ten se také blíží tzv. “evropskému standardu” dobře známému například z Německa: politici, státní zástupci a soudci by měli nově mít možnost držet a nosit zbraně pro vlastní ochranu bez nutnosti splnit další formální podmínky vyžadované pro ostatní občany. K tomu více v článku Portugalsko: Znehodnocení nebo konfiskace – pracovní návrh “implementace” má odzbrojit 245.000 legálních držitelů zbraní.
Související:
-
- Vitor Teixeira: Současný stav zbraňové legislativy v Portugalsku – dokonce i povolení na pepřové spreje se stávají nedostupnými
- Vítor Teixeira: Aplikace salámové metody k postupnému odzbrojení Portugalců po roce 2006
- Ozbrojení civilisté úspěšní v 94% zásahů proti aktivním střelcům
- Původ zbraní použitých teroristy v Evropské unii
- Držení zbraní v ČR: Ozbrojená veřejnost
- Británie: Před 22 lety zakázali zbraně, nyní proti vlně zločinu zvažují nasazení armády v ulicích
- Německo: Pouze 1.951 povolení k nošení zbraně pro sebeobranu, řadě žadatelů nejsou prodlužována
- Portugalsko – dokonce i povolení na pepřové spreje se stávají nedostupnými
- Ve Švédsku nelze mít jakýkoliv nástroj pro účely sebeobrany
- Brazílie: Občané se těší a připravují na příchod permisivní zbraňové legislativy
- Kanada: Zbraň pro sebeobranu smí nosit celkem dva občané
- Zélandská policie proti pachateli zasáhla až po 36 minutách, občany, kteří by se chtěli bránit, obvinila z porušení zákona o zbraních
Takže ve zkratce jsou politici, státní zástupci a soudci evropská vyšší třída nedotknutelných. Rovnost mezi lidmi je kde?
„Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější.“ — George Orwell
Kapitán letadla který odmítne opustit pasažéry ač je mu nabízeno propuštění ze zajetí, velitel který vede svou jednotku v čele, člověk který nezištně pomůže nebo brání někoho jiného atd..to jsou lidé hodni následováni. Politik který sám sebe ozbrojí ale jiným to fakticky znemožní je zbabělý a hodný maximálně pohrdání.
Tak proč jsou pořád voleni tito “lepší” lidé? Ha, to je otázka do pranice. Nicméně vědomí lidé odpověď znají a ti žel ostatní, většina k tomu nikdy nedojde. Proto chcípneme bez šance a povšimnutí. Hle, to je ta levičácká svoboda, moderní demokracie.
Také by mne — kromě mnoha jiných věcí — zajímalo, jak je možné, že úředník, který Charbonnierovu žádost zamítl, nestane před soudem?
Vždyť se zcela zjevně provinil přinejmenším hrubou nedbalostí, ne-li přímo aktivním napomáháním vraždě.