Zahraničí

Švédsko: Implementace zbraňové směrnice opakovaně odmítnuta parlamentem, hlavním bodem sváru jsou zásobníky

Švédsko se nachází ve zvláštní, do očí bijící situaci. Na ulicích měst ročně dochází ke stovkám gangsterských přestřelek a explozí, které vedou k desítkám usmrcení. Samotná policie přiznává, že zločinci nepoužívají legální zbraně. Naprostá většina střelných zbraní zločinců je do země propašována skrz vnější hranice Evropské unie. Švédsko i tak musí implementovat zbraňovou směrnici – která nečiní nic proti zločinu, pouze uvaluje restrikce na zákonadbalé občany.

Zbraňová směrnice a zásobníky

Vyměnitelné zásobníky začaly být u palných zbraní používány po roce 1860. Moderní zásobníky představují v podstatě jen kus plastu (nebo plechu) a kovovou pružinu. Na rozdíl od hlavních částí zbraně zásobníky ve většině zemí světa nepodléhají regulaci. Snahy o jejich regulaci na úrovni OSN selhaly především na neschopnosti je dostatečně definovat a individuálně identifikovat.

Vzhledem k tomu, že zásobníky nejsou regulovány, mohli si je pachatelé někerých teroristických útoků v Evropské unii jednoduše legálně objednat přes internet. Normální člověk by patrně došel k závěru, že pokud si pachatelé dokázali obstarat nelegální automatické pušky propašované z Balkánu (v EU zakázány od roku 1991), případná regulace zásobníků by na jejich činnost vliv neměla. V Bruseli ale vyzkoumali přesný opak.

Bruselští úředníci přišli  s velmi originálním řešením, které jsem v rozhovoru pro Euractiv vysvětlil následovně:

Směrnice vytváří novou kategorii zásobníků, které jsou eurokonformní a které nejsou. Pokud odhlédneme od legitimity nového zákazu, tak v technické rovině je opět litera směrnice velmi obtížně uveditelná v praxi. Zbraně by totiž měly měnit kategorii podle toho, jaký je do nich v danou chvíli zasunut zásobník. Směrnice na rozdíl od předchozích kategorií říká přesně, jaký je či není povolený počet nábojů, ale realita zásobníků je taková, že náboje uvnitř vymezuje pružina. Pokud si dnes pořídíte eurokonformní zásobník, tak za nějakých 5 let v roce 2023 pružina už může ztratit svoji pevnost a vy najednou zjistíte, že už nemáte 10 nábojů, ale máte jich 11. Což už není eurokonformní a vy jste zločinec, kterému by policie měla zabavit jeho legální zbraně. Další problém je v tom, že v současnosti civilisté v ČR drží pravděpodobně miliony standardních zásobníků. Většina států v zahraniční, které zaváděly podobné zákazy, umožnila upravení existujících zásobníků přiděláním nýtu k vymezení nižšího počtu nábojů. V důsledku by pak 300 tisíc legálních držitelů zbraní mělo takto hloupě omezené zásobníky, zatímco zločinci nic nebrání v tom, aby si takový zásobník pořídil a asi během 20 vteřin práce s vrtačkou se dostal zpět na původní kapacitu.

Tím se dostávám k té nejabsurdnější části směrnice. Směrnice totiž řeší dopady držení zakázaných standardních zásobníků pouze ve vztahu k legálním držitelům. Policisté někdy dělají třeba kontroly na střelnicích, a pokud by policista přišel na střelnici a viděl, že já mám zásobník, který by měl být dle směrnice zakázaný, měl by mi zabavit všechny legálně držené zbraně kategorie B. Mně jako legálnímu držiteli, který je ověřený, prošel procesem získání zbrojního průkazu a pravidelně chodí na prohlídky k lékaři a plní všechny ostatní povinnosti. Pokud by stejný policista jel ze střelnice zpět na stanici a na zákazu předjíždění jej předjelo auto a on by ho zastavil a zjistil, že řidič je například na watch listu, tedy že je potenciálním teroristou, a provedl prohlídku auta a zjistil, že má plný kufr těchto stejných zásobníků, tak kdyby se směrnice měla implementovat čistě doslovně, směrnice ne-eurokonformní zásobníky ve vztahu k osobám nedržícím legálně zbraně vůbec neřeší. Pokud takový člověk neporušil něco dalšího, nemá u sebe zbraň, ale pouze kufr plný zakázaných zásobníků, může takový člověk jet i se zásobníky dál.

Švédové hledající řešení zásobníkového nesmyslu

Zatímco v Bruseli i v Lucemburku si pochvalují, jak geniálně zásobníkové restrikce navrhli, v členských státech EU často jde o nejvíce problematickou část implementace směrnice. Snahy směrnici smysluplně vyložit zatím vedly k velmi odlišným způsobům praktické implementace. Zatímco v Itálii bude pro legální držení standardních zásobníků stačit členství ve střeleckém klubu, v Německu bude nutné vykazovat pravidelnou a častou účast na střeleckých soutěžích. U nás naopak by řešení mělo v případě schválení představovat vydání jednotného povolení, jehož podmínky byly podrobně popsány ve zvláštním článku.

Východiska Švédska při navrhovaní zásobníkové legislativy jsou následující:

  • povinnost implementace zbraňové směrnice,
  • naprostá nesmyslnost textu směrnice pokud jde o zásobníky (popsáno výše),
  • odmítnutí logiky směrnice, podle níž by zásobníková omezení měla dopadnout jen na legální držitele zbraní a nikoliv na zločince,
  • dlouhodobé snahy některých politických sil zavést extrémní restrikce na civilní držení zbraní – C. Malmström, “matka” zbraňové směrnice, se před příchodem do Evropské komise stejné návrhy pokoušela opakovaně neúspěšně prosadit ve Švédsku,
  • menšinová výrazně protizbraňová zeleno-rudá vláda,
  • 612.000 legálních držitelů zbraní (dvojnásobek oproti ČR).

Švédská vláda se rozhodla pro zásobníkovou “implementaci +“. Tím plusem mělo být rozšíření zásobníkových restrikcí obecně, tedy nejen na legální držitele a konkrétní velikost zásobníku, jak to požaduje Evropská unie.

Na první pohled to má svou logiku. Ve švédské veřejné debatě se nepodařilo prosadit tezi českých masmediálních komentátorů, že terorista s třemi zásobníky po deseti ranách je pro občanstvo výrazně bezpečnější variantou než terorista s jedním zásobníkem na třicet. Když už švédská vláda vyzkoumala tuto geniální informaci, byla už pak rychlá cesta k návrhu regulace zásobníků nejen u legálních držitelů zbraní, nýbrž obecně.

Myšlenka dobrá, provedení mizerné

Vláda tedy přišla s návrhem, podle nějž by držení zásobníků podléhalo zvláštnímu povolení, podobně jako je tomu u držení hlavních částí zbraně.

Tato povolení by byla dvojího druhu:

  • držitel legální zbraně by směl pro tuto zbraň a za konkrétním účelem držet zásobníky,
  • pokud by někdo chtěl jiné zásobníky, aniž by legálně držel střelnou zbraň, pro kterou jsou určeny, musel by získat zvláštní povolení pro každý jeden takový zásobník.

Držení zásobníku bez povolení by se trestalo stejně jako nelegální držení zbraně. Přičemž v souvislosti s nelegálními zbraněmi ve Švédsku nyní běží kampaň prosazování delších nepodmíněných trestů.

Co by to znamenalo v praxi?

  • Ve Švédsku je držení konkrétní zbraně pevně spojeno s jejím účelem. Velká část populace drží zbraně regulatorně pro účely lovu, avšak účastní se s nimi také střeleckých soutěží, přičemž pro každý z účelů mají jiné zásobníky (lovecké mají dlouhodobě omezenou kapacitu). Naopak se zbraněmi drženými pro sport nesmí lovit). Tito “lovci-sportovci” by patrně povolení na zásobníky nedostali a museli by si vybrat, zda-li je odevzdají nebo se nechají státem prohlásit za zločince.
  • Řada držitelů zbraní ani přesně neví, kolik a kde mají zásobníků. Ať už jde o lovce, kteří je mohou mít různě doma nebo v mysliveckých chatách, nebo sportovní střelce, kteří mohou mít doma zapomenuté zásobníky od zbraně, kterou dávno prodali. Tito by se taky automaticky stali zločinci.
  • Členové bezpečnostních složek mnohdy mají extra soukromé zásobníky ke svým služebním zbraním, a to aniž by měli příslušný civilní zbrojní průkaz.
  • Zásobníky má také řada sběratelů znehodnocených nebo salutních zbraní, muzea atp. Velká část z nich by patrně podmínky pro vydání povolení nesplnila.
  • Největší odpor k návrhu ale vznesla armáda. Pokud by se zásobníky mělo být zacházeno stejně jako se zbraněmi, pak by v případě jejich ztráty armáda musela vyvinout stejně důslednou snahu o jejich dohledání. Většina vojenských cvičení by nemohla být dokončena, protože by se z nich stalo periodické pročesávání lesa.

Není výběru, musí se to implementovat. Změna – je to kvůli efektivnímu boji proti zločincům.

Vládní návrh novelizace zbraňové legislativy byl předložen na jaře a podruhé v létě. V obou případech jej parlament odmítl, přičemž hlavním jablkem sváru se staly zásobníky. V předchozích případech vláda prostě konstatovala, že “se to musí”, “protože směrnice”. Díky veřejné kampani držitelů zbraní ale nezbylo než přiznat, že navrhované restrikce nepocházejí ze směrnice. Naposledy vláda návrh do parlamentu předložila 18. prosince s odůvodněním, že to policie potřebuje kvůli boji se zločinci.

Vláda přitom odkazuje na oficiální vyjádření policie, že zločincům “často” po zásahu zásobníky vrací. Tato překvapivá policejní intervence do procesu schvalování nové legislativy se velmi rychle změnila v bezelstné přiznání naprosté nekompetence. Současná legislativa totiž švédským úřadům (stejně jako českým) dává dostatečně široké pravomoci, aby zásobníky zločinců mohly propadnout nebo být zabaveny.

Po roce přetahované o budoucí podobu zásobníkových restrikcí zřejmě doznání policie představovalo příslovečnou poslední kapku, neboť ze strany opozice v médiích zazněla v lepším případě hodnocení jako “neefektivní populismus”, v horším Google Translate přeložená jako “zku-vený hnus”.

Je proto asi dobře, že vláda návrh potřetí v parlamentu předložila v poslední den před zimní přestávkou, která přispěje k uklidnění emocí. Přesto nic zatím nenasvědčuje, že by třetí hlasování o návrhu mělo dopadnout jinak než dříve.

Opozice požaduje zmírnění některých navrhovaných restrikcí

Vedle zásobníků v parlamentu nepanuje shoda ani na řadě dalších částí návrhu. Opozice mimo jiné požaduje zrušení omezení pětileté doby trvání zbrojních průkazů, snížení navrhovaných požadavků na zabezpečení zbraní, zrušení potřeby povolení pro tlumiče hluku výstřelu a přijímání Evropských zbrojních pasů.

Pro celou zbraňovou debatu je příznačné, že její součástí není umožnění držení a nošení zbraní pro sebeobranu. Nejen že toto ve Švédsku zůstává naprostým tabu co do střelných zbraní, ale Švédům zůstávají i nadále nedostupné i jiné prostředky sebeobrany. Zatímco gangsteři čím dal častěji na ulicích střílí z kalašnikovů a háží granáty, monopol státu na násilí se v zemi i nadále bude projevovat stíháním náctiletých dívek za držení pepřového spreje.

Zdroje: SVD, Dagens Juridik, SvenskJakt, Smedjan, Jakt & Jägere


Skandinávie:

Švédsko

Finsko

Norsko

One Reply to “Švédsko: Implementace zbraňové směrnice opakovaně odmítnuta parlamentem, hlavním bodem sváru jsou zásobníky

  1. Nenápadně nás sunou k evropskému totalitnímu společenství . Pro naše dobro a tzv. bezpečnost , zdravé životní prostředí nám zakázku všechno. Občan EU je přece neschopný, nezodpovědný proto mu musejí orgány EU veškerou činnost regulovat. To je přece ta správná demokracie!!!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *