Po více než dvou desetiletích Bruselem hnaného zavádění restrikcí na civilní držení zbraní se nyní některé země sousedící s Ruskem vydávají opačným směrem. Význam ukrajinských miličních sil teritoriální obrany při odporu proti ruské invazi jasně ukazuje důležitost civilního držení zbraní pro účely národní obrany. Ukrajina, která měla dlouhodobě velmi restriktivní zbraňovou legislativu, se pokusila provést sérii změn až v posledních chvílích, což výrazně snížilo jejich efektivnost. Některé země východu Evropské unie si z toho vzaly jasná ponaučení.
Litva: Útočné pušky a samopaly domů
Změny, které byly přijaty v Litvě, jsou nejen nejrychlejší, ale také nejzásadnější. Příslušníci obranných, paramilitárních a miličních složek si nově budou moci pořídit zbraně kategorie A.
Povolení na soukromé zbraně kategorie A budou konkrétně vydávána příslušníkům následujících obranných uskupení:
- Litevská armáda,
- Litevské národní dobrovolnické obranné síly, které se svým zaměřením blíží českým aktivním zálohám. Členové ročně procházejí 20 – 50 dny výcviku či služby.
- Spolek litevských střelců. Jedná se o miliční organizaci, která vznikla v roce 1919 vyčleněním střelců z Litevské sportovní unie. Zajímavostí je, že v současnosti toto miliční uskupení tvoří z poloviny mladí střelci ve věku 11-18 let. Dospělí (bez omezení věku) jsou zařazení do bojových a podpůrných rolí v poměru 4:1.
Zatímco dříve byly zbraně kategorie A svěřovány z armádních skladů pouze v rámci výcviku či služby, nově si soukromě držené zbraně kategorie A budou moci jejich vlastníci koupit a ponechat doma.
Změna nicméně není zcela bez vad. Povolení (výjimky) budou vydávána prvně na dva roky, následně na období pěti let. Dvouroční období patrně vychází z opatrnosti místních politiků, pětileté zase z eurounijní směrnice. Toto časové omezení dává najevo určitý nedostatek důvěry k nově zaváděnému systému, což může mít zásadní dopad na jeho praktické uplatnění.
Pro velkou část nabyvatelů nebude akceptovatelné investovat vysoké částky do moderní plně vybavené zbraně, o kterou by mohli za dva roky přijít. V důsledku lze předpokládat, že v Litvě se tak budou šířit především surplusové a základní levnější verze zbraní kategorie A.
Finsko: Zaměření na střelnice
Související: Finsko: Implementace přinese nový formální důvod držení zbraní – pro účely národní obrany
Zatímco Litva patří co do počtu legálně držených zbraní spíše k méně vyzbrojeným evropským zemím, Finsko je v tomto ohledu v čele. V zemi s dlouhou tradicí miliční armády, myslivosti i sportovní střelby se tak poslanci zaměřují především na problém úbytku střelnic.
Zpřísňování bezpečnostních, hlukových a enviromentálních požadavků vedlo v posledních třiceti letech k postupnému, avšak markantnímu úbytku počtu střelnic v zemi. Snížení dostupnosti střelnic se dle některých poslanců negativně projevilo jak na míře volnočasového, tak i miličního výcviku držitelů zbraní.
Ve finském parlamentu se nyní připravuje novela, která by měla výrazně snížit zátěž provozovatelů střelnic. Například by měla odpadnout podmínka výstavby hlukových stěn u střelnic, které se nacházejí daleko od obytných budov, či dojde k odpadnutí požadavků týkajících se průzkumu spodních vod.
Činnost střelnic by měly také podporovat místní samosprávy prostřednictvím finančních příspěvků. Stát by zase měl výrazně finančně podpořit poskytování střeleckých kurzů. Ty jsou od chvíle ruské invaze na Ukrajinu beznadějně zaplněné, a na dlouho dopředu jsou plné také čekací listiny.
Zatímco litevské změny již byly přijaty, ve Finsku jde zatím pouze o legislativní návrh.
Polsko: Střelecká výuka ve školách, debata o uvolnění restrikcí
Polská společnost je nejvíce odzbrojenou v Evropské unii. Negativní dopady extrémně nízkého civilního držení zbraní na národní bezpečnost si zde uvědomují dlouhodobě. Již v roce 2019 zde byl zaveden program “střelnice v každém okrese”, v jehož rámci stát hradí až 80% nákladů na stavbu nebo renovaci střelnic.
Vedle doslovné snahy o existenci střelnice v každém okrese k cílům programu patří také zajištění alespoň jedné nejméně 300 metrové střelnice na každých 4 až 5 okresů.
Nyní se v Polsku opětovně otevírá debata o uvolnění restrikcí na civilní držení zbraní a navýšení podpory miličních uskupení. Zatímco v tomto směru ještě návrhy nemají konkrétní podobu, první hmatatelná změna přijde od září do polských škol.
Ministerstvo školství totiž oznámilo, že existující programy civilní přípravy budou nově povinně zahrnovat také výcvik ve střelbě. Nemá přitom jít o legraci se vzduchovkou za školní tělocvičnou, ale přímo o výuku bezpečného ovládání palné zbraně a střelbu na střelnici.
Inspirace pro Česko
Loni přijatý zákon se symbolickým číslem 14/21 předpokládá zřízení systémů střelecké přípravy pro oblast vnitřní a vnější bezpečnosti. Ministerstvo vnitra svou úlohu splnilo. Ministerstvo obrany v tomto ohledu nejen selhalo, ale zatím případné zavedení daného systému, či jeho zaměření a směřování, není ani veřejně debatováno.
Příklady Litvy, Finska i Polska se dotýkají oblastí, které by si zasloužily pozornost i v České republice. Dostupnost zbraní kategorie A mimo centrální vojenská skladiště, která jsou typickým prvním cílem nepřátelských raket, je tristní.
Stejně tak tristní je dostupnost střelnic, které umožňují jinou než statickou střelbu na krátkou vzdálenost. Pokud již má někdo štěstí na takovou střelnici ve svém okolí, absence státní podpory se pak obvykle odráží v poměrně vysokých poplatcích za její užití.
Nic z toho ale neohrožuje evropskou bezpečnost jako probíhající unijní proces zákazu olova ve střelivu. Ve výše uvedených státech si již uvědomili, že civilní držení zbraní i schopnost je ovládat skrz výcvik na střelnicích jsou zásadními otázkami národní bezpečnosti. Stejně tak by se k těmto okruhům, a zejména k unijnímu zákazu olova, měla postavit Česká republika.
Praktické
- Jak získat zbrojní průkaz (zbraně.cz)
- Kam na střelnici (zbraně.cz)
- Jak zachovat možnost účinně se bránit pro příští generace (gunlex.cz)
Historie
- Unikátní české výročí: 600 let civilního držení palných zbraní
- Zřízení o ručnicích – česká zbraňová legislativa po roce 1524
- 50 let republiky: nastal čas ústavně chránit právo nabývat, držet a nosit zbraně
- Výročí 80 let od zahájení německo-československé války
Rozhovory
- Poslankyně Černochová: Obhajoba legální držby zbraní by neměla přestávat být principiální záležitostí ochrany svobody
- Europoslankyně Charanzová: Nerozumím, jak se Evropská komise vyhnula odpovědnosti za selhání při nevydání pravidel pro znehodnocování zbraní
- Předseda Senátu Kubera: Změna Ústavy zakotvující civilní držení zbraní v současnosti nemá šanci projít
- Poslanec Jiří Mašek: Návrh nového zákona o zbraních optimálně vyvažuje práva občanů a bezpečnostní zájmy státu
- Senátor Václav Láska: Ústavním zakotvením civilního držení zbraní bychom deklarovali jeho význam pro českou společnost
- Senátorka Chalánková: Jsem připravena předložit zbraňovou ústavní novelu
- Milena Bačkovská: Chceme zákon o zbraních dostat do 21. století
- Tomáš Gawron: V implementaci zbraňové směrnice je ČR premiantem
- Ivo Hofman, spoluzakladatel výrobce zbraní Proarms Armory
Já bych měl na autora 2 dotazy a budu moc rád za odpovědi pokud na ně znáte odpověď, případně alespon Váš názor.
1. Když vznikalo vše okolo zákona 14/2021 diskutovalo se nějakým způsobem i to, že by střelecké kurzy byly nějakým způsobem dotované státem? Ano příspěvek na náboje až člověk absolvuje celou posloupnost kurzů je fajn, ale někde jsem četl odhad (ztm jsem to osobně nepočítal), že to celé výjde tak na 20 000 Kč. To samozřejmě spoustu lidí odradí.
2. Proč se vlastně vymyslelo, že vzniknou 2 systémy střelecké přípravy? Chápu, že obrana a vnitro mají každé svoje zaměření a úkoly, ale příjde mi to zbytečné tříštění sil. Proč nemít jen jednu skupinu a ta by teoreticky sloužila oběma účelům dle potřeby? Navíc, pokud obrana s něčím příjde, mohu být zařazen tam i tam? Příjde mi to zbytečně komplikované.
Děkuji jak za odpovědi, tak za všechnu Vaši práci.
Mějte se
1) Na 14/21 jsem participoval výrazně méně, než u novely ZoZ, takže možná nemám zcela ucelenou informaci. Obecně nicméně platí, že čím levnější je zavedení něčeho nového pro stát, tím vyšší je pravděpodobnost přijetí. Ono dlouho nebylo jasné, zda-li alespoň ty náboje “dopadnou”, takže hrazení samotných kurzů se už snad ani neřešilo.
2) Těch důvodů dvojkolejnosti je celá řada. (A) Vnitro se toho ujalo velmi dobře, obrana neměla zájem. (B) Obrana je “přirozeně” spíše tím resortem, kde by to patřilo, navíc se náklady dají vykazovat jako náklady na obranu v rámci NATO (jako to dělají Poláci). (C) Řešilo se to primárně v rámci oblasti civilního držení zbraní, což je vnitrácká záležitost, a na což přirozeně navázalo zaměření na situace aktivního útočníka, což je zcela mimo obranu. (D) Než se našla shoda na “ochraně měkkých cílů” jako důvodu držení zbraní A-I přímo v ZoZ, tak 14/21 měl představovat cestu, jak se vypořádat se směrnicí – tedy opět čistě vnitrácká záležitost, byť ta potřeba nakonec odpadla.
Jak se k tomu postaví obrana do budoucna, to nikdo neví. Osobně předpokládám, že současné absolvování jak vnitrácké tak i obranné průpravy možné bude.
Moc děkuji za vyčerpávající odpovědi. Tak uvidíme jak se to bude vyvíjet. Mějte se
Domnívám se, že na tyhle záležitosti je dost pozdě.
Začínal jsem střílet. Malá vzduchovka, cca 13 let. Malorážka, 15 let (Svazarm při JZD. ) Náboje dotovány JZD. Otec myslivec, (měl pouze brokovnici, Dlouhou kulovou nesměl k vůli třídnímu původu. )
Základní vojenská služba? Hm, vystříleno, pamatuji přesně celkem 26 ran z osmapadesátky a 10 ran z pistole.
Po vojně myslivecké zkoušky. Stejně jako otec pouze brokovnice. Dlouhou kolovou a první krátkou jsem získal až po hadrovce.
A zaujala mě broková střelba na asfaltové terče a býval jsem dost dobrý. Z krátkých střílím cca 50-60 ran za rok . Což je málo. Z dlouhé kulové lovím a sem tam zkouším nastřelení. cca opět 50-60 ran ročně.
Když jsem začínal s brokovou střelbou, bylo v okolí několik střelnic s pohyblivým terčem (Divočák.) Ty už neexistují. Střílel jsem to taky.
Tedy se domnívám, že zhruba průměrnou střeleckou průpravu mám a stále se snažím ji udržovat.
Dnes. Bývalé Svazarmovské střelnice neexistují. Několik mysliveckých spolků má poloilegální brokové střelnice. Jsou rušeny střelnice k vůli hluku při nedělním obědě. (V mém okolí jedna střelnice má dočasně povolenu střelbu pouze v neděli od 9,00 do 12,00 a je blízko k zákazu, ač po balistické stránce naprosto vyhovuje,)
A teď to hlavní. Podnikal jsem, mohl jsem si dovolit prostřílet cca 800 korun za víkend.
Dnes stojí sportovní brokový náboj okolo 7.- Kč já to měl za 3, Kč. Terč stával 1,50. dnes 6,- Kč.
Položka na brokové střelnici stávala cca 90,- korun. Dnes stojí zhruba 350.-
Tedy, můžeme jaksi legislativou povolit držbu zbraní pro jakési obranné záležitosti státu či “národa” , ale musíme si uvědomit, že v době, kdy politika naprosto zvítězila nad ekonomikou a potažmo i zdravým rozumem bude jen málo lidí ochotných investovat do pořízení zbraně a do alespoň minimálního výcviku .
V tomto jsem skeptik.