Bezmála rok plánovaný a podrobně připravovaný útok aktivního vraha ve dnech 15. a 21.12.2023 kromě celé řady nezměrných tragédií doprovodilo také několik hrdinských činů. Studentka, která navzdory vlastním zraněním vedla ostatní přeživší ve snaze zabarikádovat dveře. Tomáš Hercík, který varoval další potenciální oběti a policistům ukázal cestu do čtvrtého patra. Reportér Jiří Forman, který na sebe navázal střelbu pachatele z ochozu. Těm všem se média věnovala poměrně podrobně. Hlavním hrdinou zásahu proti pachateli je ale někdo jiný – profesionální policista a dobrovolný hasič Jiří P.
Útok v budově fakulty započal v 14:54:xx. V 15:11:19, když policisté uvnitř budovy byli teprve ve třetím patře, pachatel zahájil střelbu do ulic z ochozu terasy o patro výše. V 15:18:51 zazněl třináctý výstřel z pachatelovy pušky AR 10. V 15:18:54 až 15:18:59 na pachatele třikrát vystřelil ze svého služebního Glocku nprap. Jiří P. Pachatel poté již nevystřelil, naopak, o jedenáct vteřin později zahodil nabitou pušku do ulice, a za dalších 14 vteřin spáchal sebevraždu.
Pachatel útoku na FFUK spáchal sebevraždu v přímé časové návaznosti po výstřelech nprap. Jiřího P.. Okolnosti nasvědčují závěru, že ji spáchal také v přímé příčinné souvislosti, a to aby eliminoval riziko vlastního zranění, následné neschopnosti spáchat suicidu a, patrně, také “poškození” vlastního obrazu v navazujícím trestním řízení. Tento a navazující článek přinášejí rozhovor s nprap. Jiřím P., operativcem 8. Oddělení obecné kriminality Obvodního ředitelství Praha I, který zastavil útok aktivního vraha 21.12.2023.
Dle požadavku nprap. Jiřího P. je v tomto článku zachována jeho anonymita.
Automobilová kriminalita
Pane nadpraporčíku, můžete prosím uvést, odkud pocházíte, jak jste se dostal k policii?
Pocházím z Českých Budějovic, kde jsem vystudoval Česko-anglické gymnázium v Českých Budějovicích. Pracoval jsem v několika různých logistických společnostech a pak jsem se jednoho krásného dne rozhodl, že ze mne bude policajt. K policii jsem nastupoval v polovině roku 2009. Původně jsem prošel náborem pro oddělení železniční policie v Holešovicích. To se pak po třech letech při reorganizaci změnilo na místní oddělení, ale pro nás to znamenalo pouze změnu názvu. Jinak ty úkoly se v podstatě nezměnily.
Po pěti letech jsem přestoupil na dopravní inspektorát pro Prahu I v Krakovské ulici. Pak už to byla krátká cesta, po dalších pěti letech, na 8. oddělení skupiny kriminální policie a vyšetřování Praha I, což je oddělení, které se zabývá motorovými vozidly. Řešíme vše související s nimi, samozřejmě krádeže, provádíme podporu pro místní oddělení, pokud jde o vloupání do vozidel, děláme podvody, zpronevěry. Teď bohužel i internetovou kriminalitu, protože to je teď velký boom.
Jedná se o internetovou kriminalitu nějak související s vozidly?
Ne, to ne. Problém je, že internetové kriminality je teď tak moc, že si to musíme rozdělovat, protože nápad trestné činnosti je obrovský. S auty to nemá žádnou souvislost. Jde například o phishing, různí navolávači. To u nás občas přistane.
Jak tedy vypadá váš typický pracovní den?
Ráno přijdu do práce, zkontrolujeme nápad trestné činnosti, tedy co se vlastně stalo. Zkontrolujeme fotky, zkontrolujeme Maják, což je systém, kterým policie mezi sebou komunikuje.
Jsme rozdělení do minitýmů po dvou nebo třech policistech, a každý tým má přiděleno jedno nebo dvě místní oddělení na Praze I, což zahrnuje městské části Praha 1, 6 a 7. Já osobně mám přiděleno Místní oddělení policie Krakovská. Zkontroluji, co se tam děje. Pokud se například stane vloupačka, tak na tom začnu pracovat. Naše oddělení má přístup k městskému kamerovému systému. Začnu vyhodnocovat kamerové záznamy, stopy, včetně ohledání místa činu, a všechno kolem toho. Zahrnuje to hodně administrativy.
Snažíme se dohledat pachatele, hlavně systémem 21. století, než že by člověk chodil po ulici a ťukal lidem na rameno, jestli to nejsou oni.
Gros naší práce jsou krádeže vozidel a trestné činy spáchané na vozidlech. Místní oddělení je tím, které provádí prvotní šetření v případech neznámého pachatele, a my jim poskytujeme podporu prostřednictvím našich rozšířených technických možností.
Co vlastně znamená to označení „operativec“, jak vás to odlišuje od jiných členů oddělení?
Já mám na starosti trestní řízení ve fázi prověřování. Jakmile dojde k posunutí do vyšetřování dle § 160 trestního řádu, tak už za věc odpovídá vyšetřovatel, který mne dále úkoluje ohledně toho, co je třeba doplnit.
Do jaké míry to je týmová práce?
Je to velmi týmová práce. Například pokud je odcizeno vozidlo, tak jsme na oddělení perfektně sehraní. Každý máme nějaké schopnosti, každého na té práci něco baví. Máme zaběhnuté postupy, byť to působí chaoticky, tak ve skutečnosti se každý „rozutečeme“ za svou prací, abychom to vozidlo co nejrychleji zachytili.
V případě krádeže vozidlo typicky do dvou hodin opouští území České republiky. Pokud tedy nejde o krádež jedničkové Fábie feťákem, který chce jen popojet. Ale pokud jde o gang mezinárodních zlodějů, tak ti jsou opravu velmi rychle mimo území republiky. Proto je prvotní impuls to nejdůležitější.
Vzpomenete si, co jste řešil v posledních dvou týdnech před prosincovými útoky?
Ne, jednalo se o rutinní práci. Pokud se ptáte, jestli jsem byl nějak zapojen do případu klánovických vražd, nebo toho, co se odehrávalo bezprostředně před útokem na fakultě, tak to vůbec.
Den útoku na fakultě
Obecně jste musel dříve použít služební zbraň ve své kariéře?
Pouze varovný výstřel, myslím, že jednou.
Víte přesně, co jste dělal od rána v práci v den útoku, než jste vyrazil na fakultu?
To si pamatuji dobře. Den předtím jsme měli realizaci, zůstával jsem v práci, a to ráno jsem spal. Pak jsem normálně pracoval u počítače. Práce na SKPV se z pohledu diváka seriálů může zdát být akční, ale ve své podstatě to je hrozně moc administrativy.
Doneslo se k vám, že se někdo hledá?
Ne, já jsem měl vypnutou vysílačku. Dozvěděl jsem se o tom až tak, že za mnou přiběhl kolega s tím, že je aktivní střelec. Tak jsem sbalil bouchačku a neprůstřelnou vestu. Skočili jsme do auta a v 15:05 vyjeli na místo.
Jakou jste tedy měl výzbroj a výstroj?
Nosím palebný průměr, což je 15 nábojů ve zbrani a 15 v náhradním zásobníku. Vestu mám obyčejnou podkošilovku, proti pistolovým střelám. Žádnou těžkou balistiku.
Jak rychle jste se dostali na místo?
Velmi rychle, řídil kolega, v autě jsme byli tři, projeli jsme na majáky Kulaťák, skrz Chotkovy sady a na Mánesův most.
Dostali jste po cestě nějaké konkrétní informace o té události?
Věděli jsme, že jedeme na Náměstí Jana Palacha. Věděli jsme, že se to odehrává na fakultě, a že tam je aktivní střelec, a že jsou na místě již další jednotky. Víc toho vlastně ani člověk vědět nepotřebuje.
To jste se rozhodli sami, že vyrazíte, nebo jste dostali nějaký rozkaz?
Ne, to jsme se rozhodli sami.
Na Náměstí Jana Palacha
Kam jste přesně dojeli?
Viděli jsme, že bezprostředně u fakulty je velké množství policejních vozidel, takže jsme zastavili u vyústění Mánesova mostu na Náměstí Jana Palacha. Bylo jasné, že v budově už probíhá zákrok uvnitř. My jsme vyběhli z auta a všude kolem stáli lidi, takže jsme šli rychle vyklidit prostor.
Já nechci nikoho urazit, ale lidi jsou… No… Tam pro mě vznikla naprosto nepochopitelná situace, kterou asi nikdy nedostanu z hlavy. I když informace byly strohé, tak jsme věděli, co se tam odehrává. Kolegové, co dělali zákrok uvnitř, tak se snažili co nejvíc těch lidí dostat ven.
A i když těm lidem řekli „utíkejte“, tak oni přeběhli silnici, otočili se čelem k fakultě a začali si to natáčet na mobil. Pro nás to bylo bizarní, věděli jsme, co se odehrává uvnitř. Myslím si, že ti lidé to tušili taky. Ale otočili se a měli pocit, že jsou už v bezpečí. Vytáhli mobily a začali na to koukat.
My jsme tam přiběhli a první, co bylo, tak bylo vyklidit prostor.
Takže jste to začali vyklízet dřív, než byl pachatel na ochozu.
Určitě, my jsme tam přiběhli, měli jsme policejní pásky, a křičeli jsme na ně, aby utekli. Ono to není jako požár, kde se dá vyběhnout ven a v klidu fotit. V případě aktivního střelce je nebezpečí i v okolí, takže jsme ty lidi zahnali.
Kolik jste na to měli času?
To byly nižší jednotky minut. Já jsem vyběhl od auta, doběhl jsem na to prostranství, a ty lidi jsme odehnali. Zůstali tam stát jen dva lidé. Jedna paní zamrzla, tak té musel kolega pomoci dostat se pryč.
Pak tam byl ještě jeden chlap. Původně jsem si myslel, že to je nějaký kolega, jak tam tak stál a koukal celkem zpoza krytu. Až když jsem k němu přiběhl, tak jsem zjistil, že to byl pan novinář, pan Forman.
To už vylezl pachatel na tu terasu, a já jsem se snažil dávat relaci vysílačkou. To samozřejmě chvíli trvá, protože probíhá nějaký rádiový provoz, a také operační nemusí vše okamžitě stíhat. Když se stane takový bezprecedentní útok, tak hrají roli nervy, počet lidí. Všechno se odehrává najednou, všichni mají nějaké informace, všichni mají potřebu ty informace sdělit. A do toho se neděje jen ta fakulta. Do toho Praha žije svým životem se svými klady i zápory, a ti operační řeší všechno, nejen tady tu jednu věc.
V podstatě kromě lidí, kteří byli zapojení v okolí fakulty, tak ještě celá Praha vůbec netušila, co se tam děje.
Rádiový provoz byl tedy docela plný?
Ano, ale s tím se musí počítat. Na to jsme i vycvičení a procházíme školeními. Potřebujete ty informace sdělit, on ten operační nemusí hned odpovědět, ale je to někde zaznamenané. Rádiový provoz se nahrává, takže je vše zaznamenané.
Major Jan Daněk (oddělení tisku PČR): Jak udával pachatelovu polohu, tak hlídky uvnitř se díky tomu orientovaly. Je to vidět i na tom námi zveřejněném videu, že kolegové uvnitř běhali kolem oken, a na tom videu je vidět, že díky informaci, že je na ochozu, od oken odstoupili pryč. Informace od nprap. Jiřího P. byly velmi cenné, protože týmy, co šly budovou, díky tomu věděly, kam směřovat.
Kromě vás a dvou kolegů, byl ještě poblíž nějaký další policista? Vy jste do vysílačky říkal, ať střílí někdo s dlouhou. To byl obecný pokyn, nebo jste poblíž vnímal někoho, kdo by mohl pachatele zasáhnout?
Ne, to bylo pouze obecně, nikoho takového jsem tam nezaznamenal.
To znamená, že vy a kolegové, co řeší krádeže aut, jste tam přijeli, jinak by ty lidi na náměstí neměl kdo vyřešit.
Já si myslím, že postupně tam dojížděli další… Tohle prostě člověka nenechá chladným.
Já vím, že další hlídka byla na druhém konci mostu, kde odháněli další civilisty, ale v tom prostoru, když jste říkal, aby ho zasáhl někdo s dlouhou, tak tam tedy nikdo, kdo by mohl pomoci, tam nebyl?
V Praze byla od Uherského Brodu snaha proškolit všechny policisty na aktivního střelce. Podrobně jsme se školili v postupech při takových situacích. Prvotním úkolem je toho člověka zneškodnit. A to se dá provést jedině tak, že na něj vytváříte nějaký tlak. Takže veškeré hlídky, které na místo jedou, tak vstupují do toho objektu, a toho člověka v podstatě loví. Je hrozně ošklivé to tak říct, ale opravdu ten člověk se musí zlikvidovat co nejrychleji, protože dokud má prostor a čas, tak zabíjí lidi. A ti policajti vbíhají dovnitř a toho člověka prostě musí zlikvidovat.
Problém tohoto konkrétního pachatele byl, že to měl velmi dobře připravené. Což jsme se pochopitelně dozvěděli až hodně dlouho po tom útoku. Já osobně jsem se to dozvěděl, až když to bylo vše zveřejněno, protože do toho vyšetřování ani nemám šanci se jak dostat. To mi ani nepřísluší. Nejenže k tomu nemám možnost, ale ani nemám důvod a chuť do toho nahlížet.
Takže ty prvotní hlídky všechny vlezly dovnitř. A my jsme byli ta druhá vlna, která přijela. Proč my bychom lezli dovnitř, když na to nejsme vybavení… a to že tam nebyl nikdo s dlouhou zbraní, je jednak shoda náhod, ale hlavně si nemyslím, že to byla chyba.
Takže tam nikdo takový nebyl.
Já jsme tam nikoho takového neviděl. Rozhlídl jsem se doleva – doprava, nikdo takový tam nebyl.
Tedy nebyla to výzva nikomu konkrétnímu.
Ne, to bylo spíš, kdyby přijížděly další hlídky, co mají u sebe dlouhé zbraně, tak právě aby nechodili dovnitř do toho baráku, ale aby se zaměřili na ten ochoz a zkusili to z dálky.
Ukončení útoku pachatele
K té vaší střelbě bych se podrobně vrátil v druhé části rozhovoru. Teď bych se chtěl věnovat časové ose, ze které vyplývá, že pachatel jedenáct vteřin po vašem výstřelu odhodil zbraň, pak už neútočil, a o chvíli později spáchal sebevraždu. Sledoval jsem expertní pokus Hard Tasku, kde je pachatel vidět několikrát pár vteřin, a tedy opravdu před vámi klobouk dolů. Já jsem tedy napočítal nějakých 11 vteřin, přičemž pachatel odhazoval zbraň nabitou nábojem v komoře a s docela plným zásobníkem. Odpovídá to tak?
Teoreticky by mohlo.
Vy jste se na to zpětně nedíval, nezkoumal jste to?
Já jsem se k tomu nevracel. Samozřejmě to video jsem viděl, ale to taky neukazuje všechno.
Jsou vám známy ještě další skutečnosti, které by bezprostředně vedly k jeho sebevraždě, kromě vaší střelby?
Nemyslím si… Ono je to takové zvláštní. Je to téma, které se děje. Všichni jsme věděli, že se něco takového tady jednoho dne stane. Zkusím vysvětlit, co mě vedlo k té střelbě. Zákon o policii nezná něco takového, jako je postřelování nebo krycí palba. Střílet na sto metrů z Glocku je ve své podstatě nesmysl. Ale když se zamyslím nad situací aktivního střelce, tak jediný případ, o kterém vím, že se pachatel nechal zatknout, byl [pachatel útoku v Norsku, 2011]. A to bylo s ohledem na jeho přesvědčení, ke kterému se nechci rozvádět. Pro něj bylo i to následné vyjadřování součástí jeho manifestu.
Ale většina aktivních střelců je takových, že jakmile na ně policie vytvoří tlak, tak oni s námi nechtějí bojovat. Většinou někam zalezou a tam to ukončí sami. A to byl důvod, proč jsem to zkusil.
Já tedy nemám přístup do spisu, ale z toho, co jsem si načetl, tak mi to vychází tak, že vy jste ten člověk, díky kterému on skončil. Můj dotaz směřuje k tomu, zda-li když jste se o tom bavil zpětně z kolegy, nebo jste se na to díval, zda-li jste našel něco dalšího, co mohlo přispět k ukončení útoku, kromě vaší střelby.
Nepátral jsem po tom.
Major Jan Daněk (oddělení tisku PČR): Dle mého názoru šlo o souběh dvou událostí, a to střelba Jirky, a tlak těch, co šli zespodu po pachateli nahoru. Takže on už věděl, že jdou po něm, už se blížili, on je slyšel. V ten okamžik Jirka začal střílet, takže pachatel věděl, že už je v pasti. Pak tam byl ještě ten třetí moment, který pachatel nemohl vědět, že ho měl na mušce kolega naproti v hotelu. A ve chvíli, kdy se kolega rozhodoval, že do něj bude pálit dlouhou, tak on se zrovna rozhodl, že odhodí pušku.
Tady bych chtěl vyzdvihnout, že je naprosto neuvěřitelné, že se kolegové PMJ zorientovali v tom baráku a dokázali si najít to správné okno, kde na pachatele viděli. To je souhrn zkušeností a výcviku, které jsou nenahraditelné.
Odkud by tedy pachatel mohl navnímat, že už se blíží policisté uvnitř budovy? Když policisté do místnosti 423 vstoupili ve stejnou chvíli, kdy ti další teprve došli k jeho mrtvole? [Pozn. 15:23]
Major Jan Daněk (oddělení tisku PČR): Tam byly totiž dva týmy. Každý šel z jedné strany. Je pravděpodobné, že je mohl slyšet. Jeden kriminalista dokonce říkal, že ho zahlédl na schodišti, že před nimi vybíhal. Mihl se tam někdo v černém oblečení, nakoukl na ně na schodišti. Že šlo nejspíš o pachatele, to tomu policistovi došlo až zpětně. Myslím si, že musel slyšet, když policisté čistili barák, otevírali dveře, a postupovali vnitřkem budovy.
Když si procházím tu časovou osu, tak pachatel střílel z ochozu 8 minut, přičemž začal pálit v 15:11:19, ale policisté vstoupili do 4. patra až někdy v 15:12…
Major Jan Daněk (oddělení tisku PČR): Kolegové, se kterými jsem hovořil, to popisovali tak, že už byli na kontakt, už o nich musel vědět. Pak došlo k střelbě [nprap.. Jiřího P.] a potom to skončil. Samozřejmě, je to spekulace.
Takže jediné, co víme jistě, je ta střelba od pana nadpraporčíka Jiřího P..
Major Jan Daněk (oddělení tisku PČR): Ano.
Můžete popsat, jak pak probíhalo vyšetřování vaší střelby? Co to pro vás znamenalo služebně, dával jste pistoli na expertízu?
Služebně to pro mě neznamenalo nic. Na expertízu jsem pistoli nedával, nechali mi ji. Asi kdyby došlo ke zranění, nebo kdyby střílelo více policistů, tak ano, ale v takto k tomu nebyl důvod. Večer jsem zbraň odevzdal svému vedoucímu, protože probíhalo šetření ze strany odboru vnitřní kontrolu ohledně oprávněnosti a zákonnosti použití zbraně. Ale tím, že jsem nikomu neublížil, za což jsem rád, tak to v tu chvíli nebyla priorita.
Pro vás to tedy skončilo sepsáním úředního záznamu o vašem zákroku?
Ano, a pak mi přišla zpráva od odboru vnitřní kontroly Policejního prezídia, že má střelba byla oprávněná a přiměřená.
Druhá část rozhovoru bude publikována v sobotu 31.5.2025.
Rozhovory
- Jim Smith: Legálně ozbrojené a řádně trénované obyvatelstvo pomáhá státu se zajištěním bezpečnosti a stability
- Shane Jones: Dobrovolník ozbrojeného bezpečnostního týmu farnosti v Jižní Karolíně
- Mike Lindsay: V Británii je zločinem mít u sebe jakýkoliv předmět pro účel sebeobrany
- Pia Clerté: Ve Švédsku nelze mít jakýkoliv nástroj pro účely sebeobrany
- Hans Deutsch: Držení a nošení zbraně pro sebeobranu je v Německu tabu
- Poslankyně Černochová: Obhajoba legální držby zbraní by neměla přestávat být principiální záležitostí ochrany svobody
- Poslanec Pavel Růžička: Novela zákona o zbraních představuje vítězství zdravého rozumu
- Europoslankyně Charanzová: Nerozumím, jak se Evropská komise vyhnula odpovědnosti za selhání při nevydání pravidel pro znehodnocování zbraní
- Milena Bačkovská, MV: Chceme zákon o zbraních dostat do 21. století
- J. Bartošek: Naše připomínky při přípravě směrnice nebyly brány v potaz
- Skryté nošení zbraní v Česku a systém střelecké přípravy
Útoky 15. a 21.12.2023
- Postup policie
- Policista, který zastavil vraždícího studenta FFUK, by měl být vyznamenán
- Policie při hledání “vysoce nebezpečného” ozbrojeného podezřelého z tří vražd údajně fungovala jako stádo koček
- 29 minut v pekle bezmoci
- Usnesení PČR o odložení případu
- Zpráva úřadu vnitřní kontroly
- Klánovický vrah běhá na svobodě, zachovejte ostražitost
- Zdravotní způsobilost, psychotesty
- Pozměňovací návrh řešící mezery posuzování zdravotní způsobilosti žadatelů o zbrojní průkaz v reakci na útok na FFUK
- Tři kliky stojí mezi ne/splněním povinnosti psychiatra informovat všeobecného lékaře
- Sněmovna odmítla změnu, která by vrahovi z FFUK znemožnila získat zbrojní průkaz
- Senát odmítl změnu, která by vrahovi z FFUK znemožnila získat zbrojní průkaz
- Podrobně: Psychotesty a zdravotní způsobilost žadatelů a držitelů zbrojních průkazů
- Výbor Psychiatrické společnosti nechce zavádět plošné psychotesty
- Tlumiče
- VŠCHT: Závěrečná zpráva ASSZ z expertního pokusu šíření hluku střelby ve vysokoškolské budově
- VŠCHT: Expertní pokus šíření zvuku střelby ve vysokoškolské budově
- Pachatel ve 4. patře FFUK střílel také z brokovnice – bez tlumiče
- Proč jsou tlumiče hluku výstřelu legální?
- Fact check: Pozměňovací návrh zavádějící restrikce tlumičů hluku výstřelu a sebeobrana
- Vražedná zbraň
- Ozbrojená veřejnost a ochrana měkkých cílů
Když na sebe pan nadpraporčík prozradí tolik informací, tak to asi s tou anonymitou nebude tak horké…
Jsem zvědavý, jestli se někdy k té věci dozvíme pravdu. Spíš ne…