Švýcarsko: Národní rada přijala neúplnou implementaci

Ve středu 29.5.2018 švýcarská Národní rada (obdoba naší poslanecké sněmovny) projednala vládní návrh implementace zákazové směrnice. Z implementace se ve Švýcarsku stalo ožehavé téma: vláda se snažila znění směrnice vykládat jako obrovský úspěch svých vyjednávacích schopností s ohledem na specificky švýcarskou výjimku, kterou se nyní ČR snaží zrušit žalobou k Evropskému soudnímu dvoru. Extrémní levice se snažila navrhovat ještě přísnější omezení. Držitelé zbraní začali připravovat referendum k úplnému odmítnutí pro případ, že by implementace prošla. A do toho se proti implementaci velmi výrazně postavil vlivný svaz armádních důstojníků.

Švýcarské cyklostřelkyně ještě neví, že všechny cesty vedou do Brusele. Ten smích je brzy přejde. Foto: Swissinfo.


Švýcarsko:


Zatímco u nás tedy existuje víceméně univerzální shoda na tom, že zákazová směrnice je nelegitimní a nesmyslný paskvil, jen se neví, jak přesně se k návrhu implementace předloženému do sněmovny vládou ANO postavit (snad kromě ODS, která přijala zásadové usnesení o neimplementaci), tak ve Švýcarsku zákazová směrnice vedla k hlubokému politickému rozkolu. A pokud dojde na referendum s podtextem setrvání v Schengenském prostoru, tak přinese i rozkol celospolečenský.

Než se dostanu k detailům, tak si nemohu odpustit tuto poznámku: argumenty zastánců zákazové směrnice krásně dokreslují její naprostou nesmyslnost, nedostatek legitimity a morální úpadek politických a státních elit. Na evropské úrovni byl hlavním argumentem zastánců strach: pokud nepřijmete směrnici, tak Vás zastřelí teroristé (že ti ještě nikdy v EU legální zbraň nepoužili, nevadí). V ČR je hlavním argumentem zastánců strach: pokud nepřijmeme směrnici, tak nás Brusel oškube (prostřednictvím pokut za neimplementaci). I ve Švýcarsku je hlavním argumentem zastánců strach: pokud nepřijmete směrnici, tak dojde k ekonomické katastrofě (kvůli následnému vyhození „ze Schengenu“) a zemi zavalí hordy muslimských imigrantů (kvůli následnému vyloučení „z Dublinu“, který Švýcarům umožňuje uprchlíky posílat zpátky do EU). Nebát se a nekrást? Bývávalo…

V úvodu zmíněná rozpolcenost švýcarské politické scény přispěla k výsledku, který nelze označit jinak než jako veskrze špatný.

Nejde o úplnou implementaci, takže Schengen a Dublin je stále v ohrožení.

Nejde o „chytrou“ implementaci, o kterou se zřejmě bude pokoušet ČR.

A nejde ani o sebevědomé odmítnutí, které by Švýcarům bylo velmi ke cti – a rozhodně se vyplatilo, až přijde další kolo bruselského omezování.

Tento pán už se připravuje na implementaci. Foto: Swissinfo.

Miliční zbraně

V prvé řadě Národní rada odmítla vztáhnout implementaci na zbraně, které si Švýcaři odnášejí domů po vykonání vojenské služby. V současnosti jde o SIG SG 550 (armádně Sturmgewehr 90, nebo-li Stg.90). Puška je po konci vojenské služby upravena tak, aby nešla použít v plně automatickém režimu, a standardně se k ní fasují zásobníky na 20 nábojů. Tj. do kategorie zakázaných zbraní by měla dle eurokrata spadnout ze dvou důvodů.

Odmítnutí implementace v tomto bodě je přitom obzvlášť bolavou porážkou vlády, která ve směrnici vyjednala zvláštní výjimku, a tu se snažila prodávat jako své velké vítězství. Předpokladem uplatnění vládou vyjednané výjimky je nicméně účast ve sportovním klubu a pravidelné cvičení se zbraní, což zákonodárce odmítl.

Zbraň ale spadne do zakázaných v případě, že by její „první poarmádní“ majitel ji chtěl převést (prodat) nebo by se měla dědit. Pak už je pro držení nutné splnit všechny požadavky zákazové směrnice. Dá se očekávat, že toto ještě bude jablkem sváru – ostatně, jak smysluplně občanům vysvětlit, že mohou mít doma ve skříni nejmoderní vojenskou pušku, ale nesmí zdědit 50 let starou po dědovi (Stg. 57)?

Zásobníky

V případě zásobníků se s tím Národní rada také nemazala. Původní vládní návrh implementace počítal s dodatečným označením všech nadlimitních zásobníků, vedením evidence o jejich prodeji obchodníky a potřebě zvláštního nákupního povolení podobně jako na samotné nově zakázané zbraně. To zákonodárce také odmítl – na evidenci zásobníků a jejich prodej se žádná omezení vztahovat nebudou. Současně ale bude implementována bruselská genialita o tom, že v případě vložení nadlimitního zásobníku do zbraně se z ní pro danou chvíli stane zbraň zakázaná.

To je přitom nutné vnímat v návaznosti na švýcarskou mentalitu, která je extrémním opakem té české. Minimálně v německojazyčných oblastech platí, že každý Švýcar je tak trochu policajt. To co je u nás vnímáno jako bonzování je ve Švýcarsku občanská povinnost a součást osobní cti. Takže hodně štěstí s nezakázanými standardními zásobníky…

Tenhle švýcarský voják má výraz, jako by už něco tušil. Stg. 90 si bude moci po skončení vojenské služby vzít domů i s nadlimitními zásobníky. Stg. 57 ale po dědovi nepodědí, a do civilní pušky si zásobník taky dát nesmí. Foto: Ltpcb, Wikimedia.

Označování zbraní

Národní rada také odmítla v souladu se směrnicí upravit otázku označování hlavních komponentů zbraní. Z pohledu držitele zbraně se jedná o technikálii, z pohledu výrobce o často neproveditelný požadavek směrnice (zejména u komponentů, které mají celou svou plochu funkční, a tedy tranlivost označení by byla velmi omezená).

Další části zákazové směrnice

V dalším se zdá, že Švýcaři budou implementovat. Budou si tedy moci vzít domů svou vojenskou pušku, ale pokud by si chtěli koupit další civilní, tak už bude muset být buď EU-konformní, nebo budou muset splnit požadavky zákazové směrnice (sběratelství nebo sportovní střelectví, s dalšími „bezpečnostními“ výjimkami si ve Švýcarsku, zdá se, příliš nehrajou). Požadavek „pravidelného tréninku“ předcházejícího vydání povolení ve Švýcarsku definovali jako „alespoň jednou ročně za předcházejících pět let“, což bude muset držitel v pětiletých intervalech prokazovat.

Stejně tak zřejmě budou implementovány povinnosti týkající se odebrání povolení k držení zbraně v případě zasunutí nadlimitního zásobníku nebo otázky registace nově zakázaných zbraní.

Další kolo

Návrh implementace nyní půjde do Rady států (obdoba našeho senátu, ale s vyslanci jednotlivých kantonů, nikoliv senátory). Řada kantonů se přitom už dříve proti implementaci velmi silně ohradila.

Odpůrci implementace nyní nechávají otázku vyvolání referenda jako otevřenou.

Poučení pro nás

Švýcarské implementační fiasko přináší poučení i pro nás: strach je špatný rádce. Švýcarští politici se nejprve vyděsili z EU, a chtěli implementovat všechno. Pak se vyděsili z možného odchodu z Schengenu a Dublinu, a jako pejsek a kočička narychlo dávali dohromady dort, který by mohli prodat doma i v Bruseli.

V ČR se pokuty za neimplementaci mohou nyní zdát být něčím abstraktním. Ale o to větší šok – a úlek politiků – by mohly přinést, pokud by opravdu přišly.

Zdroj: Parlament

Sdílejte:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *