Británie: Před 22 lety zakázali zbraně, nyní proti vlně zločinu zvažují nasazení armády v ulicích

Britové v 90. letech uvěřili příslibu bezpečnější společnosti založené na de facto zákazu civilního držení střelných zbraní. Protože se kýžený výsledek nedostavoval, navázaly na zákaz střelných zbraní další zákazy chladných zbraní. Pak zákazy elektrických paralyzérů, pepřových sprejů – a dnes už prakticky všeho, co by šlo použít jako nástroj útoku – nebo sebeobrany. Nyní, když už téměř nezbývá, co dalšího by ještě šlo zakázat, dosahuje kriminální násilí takových rozměrů, že Britové začínají vážně debatovat o nasazení armády v ulicích.

Britská zbraňová legislativa

Pokud odhlédneme od Severní Korey, pak Velká Británie patří celosvětově k zemím s nejrestriktivnější zbraňovou legislativou. Podobně jako v Brazílii byly i v Británii zákazy přijímány s populistickým příslibem, že díky odstranění zbraní z rukou zákonadbalých občanů dojde k zásadnímu zvýšení bezpečnosti. To doprovázela floskule známá i od českých odpůrců civilního držení zbraní: “zbraně nepotřebujete, policie vás ochrání”.

Související: Nelegální zbraně – Luty’s SMG

• V roce 1986 byl v Británii zaveden zákaz samonabíjecích pušek (s výjimkou malorážek). Pušky, jejichž zákaz se v původním návrhu směrnice pokoušela prosadit Evropská komise, jsou v zemi zakázány již 33 let.
• Jelikož konfiskace pušek z rukou zákonadbalých občanů slibované zlepšení bezpečnosti nepřinesly, bylo v roce 1997 zcela zakázáno také držení krátkých zbraní. Tedy všech pistolí a revolverů. Dokonce i členové olympijského týmu musí trénovat v zahraničí.
• Dnes mohou Britové držet pouze některé typy brokovnic a opakovací pušky (případně samonabíjecí malorážkové pušky). Splnění kritérií pro jejich držení je pro většinu občanů nemožné. Zbraně musí mít zabezpečeny způsobem, který znemožňuje jejich dostupnost pro případnou sebeobranu v rámci domácnosti. Pro jakékoliv praktické využití v souvislosti s vlnou násilí jsou střelné zbraně zákonadbalým občanům v podstatě zcela zakázány.
• Nošení jakýchkoliv nožů či jiných obdobných předmětů je v Británii zcela zakázáno (s výjimkou otevíracích nožů s čepelí kratší než 7,62cm, které nejde otevřít jednoručně).
• Vybrané typy nožů a meče (kromě historických) je zcela zakázáno i vlastnit.
• Držení pepřového spreje nebo elektrického paralyzéru, byť i jen v domácnosti, je trestné stejně jako nelegální držení střelné zbraně.

Protože dosavadní zákazy a konfiskace zbraní držených zákonadbalými občany neměly na jednání zločinců blahodárný vliv, zvažuje nyní Británie také zákaz některých opakovacích pušek.

Odzbrojení Britové čelí extrémnímu násilí

Británie v posledních letech čelí extrémnímu nárůstu vražedného násilí páchaného především noži. To pochopitelně vyvolává zděšení společnosti i politiků.

V mezinárodním srovnání je pohled na Británii nicméně čistě co do vražď otázkou perspektivy. Z českého pohledu jde ve vraždách o mimořádně nebezpečnou společnost na úrovni našich “divokých devadesátek” (mimochodem, Britové si stejně jako Francouzi statisticky pomáhají tím, že mezi oběti vražd nepočítají osoby zavražděné při teroristických útocích, a navíc statistiku vedou podle odsouzení, tedy nevyřešené případy propadnou). Z mezinárodního pohledu co do vražd jde stále o bezpečnější zemi, než je Litva nebo USA.

Samozřejmě, jak v Británii tak i v USA platí, že v nich existují vysoce nebezpečné enklávy, zatímco ostatní velké části jsou – co se vražd týká – v podstatě naprosto bezpečné.

Jiný pohled ale nabízí další druhy násilného zločinu:

• Počet trestných činů spáchaných se střelnou zbraní je v Británii v přepočtu 8x vyšší než v České republice, v Londýně 18x vyšší (článek, zdroje v článku).
• Zločinci v Británii dnes mají tolik střelných zbraní, že je po činu prostě odhazují (článek, zdroje v článku).
• Trestné činy spáchané s použitím nože jsou v Británii v přepočtu 5x častější než u nás (článek, zdroje v článku), zásadně se ale liší způsob (vyhrožování x bodání) a brutalita jejich použití.
• Počet znásilnění v Británii vystoupal na 101,8 na 100.000 obyvatel. Jižní Afrika, která byla v tomto ohledu dlouhodobě považována za naprosto hororovou zemi a odstrašující příklad, je na 75 na 100.000 obyvatel (ČR: 5,7).
• Británie také vede žebříček zemí co do počtu útoků kyselinou (zdroj). Na rozdíl od zemí třetího světa, kde jde často o útoky s partnerským podtextem, se v Británii kyselina stala oblíbenou zbraní lupičů. Ti ji lidem chrstnou do obličeje, protože ti se pak nebrání a lupičům nehrozí případné pořezání jako v případě loupení s nožem. Kyselinové útoky se už staly tak běžnou záležitostí, že policie hovoří o jejich “relativně nízkém počtu ve srovnání s jinými druhy zločinů”, a BBC uvádí návody, jak nanést make-up na rozleptaný obličej.

Ne všechno jde ale v Británii z kopce. Policii se letos povedlo dosáhnout snížení “mopedového zločinu”. Zatímco dříve policisté za případný náraz do zločince na motocyklu čelili trestním stíháním, nyní se srážení mopedistů policejními vozy stalo přímo oficiální taktikou.

Možné nasazení vojáků v ulicích

Pokračující spirála násilí letos v Británii vedla k poměrně unikátním návrhům:

• Policie se obrátila na veřejnost, aby jí pomáhala se zásahy proti zločincům, neboť policisté na to často sami nestačí.
• Politici přišli s nápadem, že by k snížení počtu vražd mohly přispět zákazy facebooku a jiných sociálních médií.

Nyní vyšlo najevo, že ministerstvo vnitra začíná zvažovat také nasazení vojáků v ulicích. Ministr obrany se k tomu vyjádřil (zdroj):

Vím, že ministr vnitra velmi podrobně zvažuje všechny možnosti, jak se postavit tomuto problému. Ministerstvo obrany je vždy připraveno pomoci kterékoliv jiné součásti vlády.

Opatrný způsob “úniku” této informace přitom naznačuje, že vláda testuje vodu, jak by podobný postup přijala média a veřejnost. Na informaci nenavázala vlna hysterie (až na výjimky), takže subjektivní pocit ohrožení u britské populace je asi opravdu enormní.

Vojáci jinde v Evropě

Nasazení armády v ulicích se díky vývoji v Evropské unii v posledních letech může zdát jako standardní záležitost – ostatně jsme si tím také prošli. Zatímco jinde v Evropě ale vojáci slouží především s cílem posílit akceschopnost bezpečnostních složek proti případným teroristům, v Británii záměr směřuje k potlačení “běžné” zločinnosti.

Pokud budou vojáci v ulicích britských měst opravdu nasazeni, nezbývá než doufat, že nebudou jen na okrasu. Tak tomu bylo ve Francii, jak se tragicky ukázalo při útoku na hudební klub Bataclan. Ve chvíli, kdy uvnitř začali vraždit teroristé nelegálně ozbrojení zbraněmi propašovanými z Balkánu, bylo na ulici před klubem osm vojáků. S rozkazem svou přítomností v lidech zvyšovat pocit bezpečí – a zásadně nic nedělat, ledaže by někdo zaútočil přímo na ně. Policie dovnitř vstoupila 2 hodiny 40 minut po začátku útoku.

Komentář zbrojnice.com

Británie se před 33 lety vydala přesně na tu cestu, kterou chtějí v ČR nastavit “pachatelé dobra” po každé tragické události jakkoliv související se střelnými zbraněmi.

Komentáře, články a návrhy na zavedení té regulace či onoho zákazu se obvykle vyrojí rychleji, než stačí zaschnout krev případných obětí. Mnohem dříve než jsou známa jakákoliv relevantní fakta daných případů – a typicky od osob současné legislativy zcela neznalých.

Faktem ale zůstává, že pachatel si vybírá oběť, čas, místo, způsob i nástroj spáchání. Ať už jde o desetitisíce znásilněných v Británii, statisíce zavražděných v Brazílii nebo genocidu ve Rwandě, existuje dostatek příkladů, že zákaz legálního držení zbraní pachatelům jejich kriminální činnost příliš neznesnadňuje.

Právě naopak. Dopad zákazů na možnost zákonadbalých občanů se bránit je nezpochybnitelný. Když jde o vteřiny, je policie minuty daleko – bez ohledu na to, jak silný je na místě mobilní signál nebo – což je britská specialita – naprosté pokrytí ulic bezpečnostními kamerami.

A vojáci se samopaly na tom nic změnit nemohou – pachatelé si vybírají místo a čas, takže prostě půjdou o ulici dál. Nebo si jen počkají, až o ulici dál půjde vojenská patrola.

Související

• Jeff Cooper: skřeti nemají rádi ozbrojené oběti
• Hans Deutsch: Držení a nošení zbraně pro sebeobranu je v Německu tabu
• Pia Clerté: Ve Švédsku nelze mít jakýkoliv nástroj pro účely sebeobrany
• Vítor Teixeira: Současný stav zbraňové legislativy v Portugalsku – dokonce i povolení na pepřové spreje se stávají nedostupnými
• Německo: Policejní odbory požadují zákaz „zabijáckých“ pepřových sprejů