Čestná zmínka

Čestná zmínka: Abdul Aziz (zahnání teroristy v Christchurchi)

Abdul Aziz se 15.3.2019 se svými syny účastnil páteční modlitby v mešitě v Linwoodu, čtvrti novozélandského města Christchurch, když se zvenčí ozval hluk výstřelů. Jeden z věřících se podíval z okna, zaregistroval ozbrojeného muže v taktickém oblečení a helmě a začal křičet, aby se všichni schovali.

Abdul Aziz zasahuje

Související: Teroristický útok v Christchurch: Neznámý bezbranný hrdina pachatele srazil k zemi, přitom zahynul

Aziz vyběhl z budovy, po cestě vzal první věc, co mu přišla pod ruku – čtečku kreditních karet – a běžel kolem mešity vstříc pachateli, 28 letému australskému pravicovému extremistovi.

Pachatel mezitím po zasažení několika osob před budovou směřoval zpět k autu, zřejmě pro druhou zbraň nebo náhradní zásobníky. Aziz na pachatele zakřičel, aby upoutal jeho pozornost, a hodil po něm čtečku kreditních karet. Podařilo se mu pachatele čtečkou trefit, a ten upustil zbraň.

Měl další zbraň, otočil se na mě a začal střílet. Skrčil jsem se, kličkoval mezi auty. Utíkal jsem. Chtěl jsem, aby mě pronásledoval směrem k parkovišti a nešel směrem k mešitě, ale asi mě neviděl.

Tak jsem běžel zpátky. Minul jsem další tělo a všiml jsem si zbraně ležící na zemi. Slyšel jsem další výstřely směrem od mešity a začal jsem na něj křičet: Jsem venku, pojď ven!

Pachatel utekl směrem k autu. Aziz chtěl na pachatele vystřelit ze zbraně, kterou sebral ze země. I když bral za spoušť, žádné výstřely z ní nevycházely. Aziz doběhl k automobilu a brokovnici na něj alespoň hodil, přičemž nárazem došlo k rozbití okna.

Pachatel na Azize zakřičel nadávku, sešlápl plyn a ujížděl z místa útoku pryč, zatímco Aziz ještě chvíli běžel za autem.

Než byl zastaven, stačil pachatel na místě zavraždit sedm osob, další zemřela po převozu do nemocnice.

Abdul Aziz ke svému zásahu následně uvedl:

Neměl jsem strach. Jediné, na co jsem myslel, bylo zachránit ostatní.

Zdroj: Euronews, Newshub, SkyNews, USNews


Druhý útok týž den

Jednalo se o druhý útok téhož pachatele týž den. Dříve útočil na osoby v mešitě vzdálené 11 minut jízdy autem od Linwoodu.

V této mešitě byl jiným mužem sražen k zemi, při pádu jej ale spíše náhodou než cíleně zastřelil.

Zatímco v první mešitě pachatel zavraždil 41 osob, při druhém útoku díky úspěšné intervenci Azize zahynulo výrazně méně osob – 8. Přítomní se shodují, že nižší počet obětí zde nastal jen díky tomu, že pachatel utekl a nevešel dovnitř mešity.

Policie za celou dobu pachatelova útoku nezasáhla, byť se obě mešity nacházejí v širším centru Christchurche; první mešita se nachází pouhé dvě minuty od policejní stanice.

Policisté pachatele dopadli až 36 minut po prvním nouzovém volání. Premiérka Nového Zélandu pochválila zasahující policisty a oznámila, že připraví zákaz samonabíjecích pušek. (Zdroj)

Zákony Novozélanďanům znemožňují účinnou obranu

Zbraňová legislativa Nového Zélandu se podobá “evropskému standardu” známému například ze Švédska. Občané mohou zbraně držet po získání zbrojního průkazu, a to především pro účely sportu nebo lovu. Držení zbraní pro účely sebeobrany zákon sice nezakazuje, nicméně policejní výklad vede k tomu, že příslušná povolení vůbec nejsou vydávána (něco, s čím se setkal také šéfredaktor Charlie Hebdo, jehož žádosti o povolení k nošení zbraně nebylo vyhověno).

Stejně jako ve většině Evropy je pro zákonadbalé občany nemožné získat povolení k nošení zbraně pro sebeobranu. Mimo honební pozemky a přesně vymezený prostor střelnic představuje Nový Zéland bezzbraňovou zónu. I když se občané chtějí bránit, zákon jim znemožňuje k tomu mít dostatečně účinné nástroje.

Například izraelský poslanec Amir Ohana svou úspěšnou snahu o změnu izraelské legislativy v oblasti nošení zbraně pro sebeobranu komentoval těmito slovy:

Civilista se zbraní je řešením a ne hrozbou a představuje posilu pro bezpečnostní složky. Jen v Jeruzalému v poslední době civilisté zastavili 11 útočníků. Je přitom zločinem na občanech nechat je bránit se za pomocí obalu na pizzu, selfie tyče, kytary nebo deštníku. Zákonadbalý občan, který má potřebné základní dovednosti, musí mít možnost bránit sebe a své nejbližší.

Zásahy neozbrojených civilistů

Související: Dva bezbranní hrdinové zabránili štrasburskému pachateli vstoupit do klubu. Oba zahynuli, RIP Pascal Verdenne: při útoku ve Štrasburku zavražděn legální držitel zbraní, stát mu znemožnil se bránit

V článku FBI Report: lepší zbraň u sebe než policistu na telefonu jsem shrnoval poznatky ze studie FBI týkající se útoků aktivních střelců v letech 2016-17. Pro úspěšný zásah je nezbytná přítomnost na místě útoku, odhodlání a efektivní nástroj. Chybějící efektivní nástroj (kterým za určitých okolností může být i automobil, viz Mark Pinnavaia) sebevětší odhodlání nahradit nedokáže.

Úspěšné zásahy neozbrojených osob proti pachatelům aktivních vražd jsou naprosto výjimečné. K úspěšným hrdinům patří například Robert Caleb Engle, který je paradoxně držitelem povolení ke skrytému nošení, ale zbraň ve chvíli útoku nechal v automobilu na parkovišti. Dalším úspěšným zásahem je případ Johna Sawchuka, který měl neuvěřitelné štěstí – do pachatele doslova omylem vběhl na rohu chodby a následně jej přepral.

Lze předpokládat, že řada neozbrojených civilistů se snažila bránit vrahům v 249 takových případech v USA v letech 2000-17, ale téměř nikomu se to nepovedlo. Naproti tomu v 33 případech, kdy v daném období byli na místě přítomni ozbrojení civilisté, byli v zásazích proti pachatelům úspěšní z 94%. Přítomnost ozbrojené osoby na místě útoku – bez ohledu na to, zda-li jde o policistu nebo civilistu – vždy vede k výrazně nižšímu počtu obětí.

Stejně tak v Evropě se zastavení útočníka neozbrojeným civilistou podařilo jen za zcela výjimečných okolností – když se útočník pohyboval v omezeném prostoru, neuměl ovládat svou nelegální útočnou pušku (všechny zbraně použité teroristy v Evropské unii byly nelegální) a zneškodnili ho američtí vojáci na dovolené (Thalys 2015).

V podobné situaci jako Aziz se ocitl také neznámý hrdina v pařížském supermarketu Hypercacher. V průběhu islamistického teroristického útoku se mu podařilo zmocnit zbraně, kterou terorista odložil, a pokusil se jej zastřelit. Není známo, zda-li zbraň byla vybitá, měla závadu nebo ji neuměl použít, bohužel bezprostředně poté byl pachatelem zavražděn. Teroristický útok v Hypercacher byl jediným, při němž bylo doloženo použití původně znehodnocených slovenských zbraní; ty se přitom k pachateli dostaly od policejního informátora v rámci operace zaměřené na sledování černého trhu.

Teroristický útok v Christchurch, novozélandská zbraňová legislativa a další souvislosti

Podrobnější informace k teroristickému útoku v Christchurch, novozélandské zbraňové legislativě a další souvislosti jsou uvedeny v článku: Teroristický útok v Christchurch: Neznámý bezbranný hrdina pachatele srazil k zemi, přitom zahynul.

Mediální motivace

Obecně

Pachatelé se snaží dosáhnout šíření své podobizny, jména a dalších detailů masovými médii. Tento případ, v němž pachatel, pravicový extremista, připravil “manifest” a útok přenášel živě na sociální média, zapadá mezi podobné typizované případy. Kromě toho pachatel tento záměr v manifestu přímo uvádí.

Pachatel ve svých spiscích opakovaně odkazuje na pachatele útoku v Norsku, jehož tvář a jméno je v médiích i nyní, 8 let po útoku, zobrazováno nejméně co čtvrt roku. Motivace mediální proslulostí je zřejmá.

Problematice motivace pachatelů skrz mediální proslulost více v článcích:

Většina českých médií opět v souvislosti s útokem zobrazuje podobiznu pachatele, jeho jméno a detaily o jeho životě, které mají nízkou či žádnou informační hodnotu. Tímto vytvářejí motivaci pro budoucí pachatele, a tedy i svůj budoucí obsah, přinejmenším v českém jazykovém prostředí.

Jak informovat o podobných případech

Doporučení Johnston a Joy k správnému referování o podobných incidentech:

  • Pokud je vrah mrtvý nebo zadržen, neuveřejňovat jeho jméno a podobiznu. Jde o informace, které jsou pro veřejnost zajímavé, ale nemají žádný přínos z hlediska možnosti veřejnosti zasáhnout nebo předejít budoucím masovým vraždám. Autoři připouštějí, že tyto informace se stejně na veřejnost dostanou, ale současně je velký rozdíl mezi jejich dopadem, pokud musí být aktivně vyhledávány a pokud jsou na všech obrazovkách a předních stranách.
  • Neuveřejňovat fotografie, spisky a „manifesty“ vrahů, jejich osobní preference, detaily o pracovní a školní minulosti a detaily o použitých zbraních, a to zejména s ohledem na to, že mnoho potenciálních vrahů se může v těchto informacích najít, s vrahem se identifikovat a cítit potřebu jeho čin napodobit a překonat.
  • Ve vztahu k pachatelům používat pouze neutrální označení, nejlépe pouze “pachatel”, nikoliv vrah, masový vrah, atp.
  • Věnovat mnohem více času obětem a detailech o obětech než pachatelům.
  • Věnovat mnohem více času lidem, kteří útok zastavili, překazili, nebo jinak pomáhají obětem.
  • Věnovat prostor příběhům o tom, jak se zasažené obce vyrovnávají s následky útoku.
  • Detaily o průběhu vraždění zveřejňované policií by měly být uveřejněny se zpožděním, pokud vůbec; policie by se měla snažit dosáhnout stažení profilů vrahů ze sociálních sítí.
  • Obecně změnit způsob referování z šokujícího a explicitního na vážný.

Příklady zásahů ozbrojených civilistů:

Příklady teroristických útoků, při nichž proti pachatelům zasáhli ozbrojení civilisté:

Příklady útoků ve školách, při nichž proti pachatelům zasáhli ozbrojení civilisté:

Příklady útoků v modlitebnách, při nichž proti pachatelům zasáhli ozbrojení civilisté:

Příklady útoků v nákupních centrech, restauracích a jiných veřejných místech, při nichž proti pachatelům zasáhli ozbrojení civilisté:

Příklady zásahů ozbrojených civilistů k záchraně členů bezpečnostních složek:

Příklady zásahů ozbrojených civilistů při násilném přepadení v obydlí

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *