Prosazování restrikcí v oblasti civilního držení zbraní v zemi, kde se jedná o ústavně zaručené právo, ze své podstaty není jednoduchou záležitostí. Protizbraňové organizace vědí, že základem úspěchu je zamezit možnému přezkumu zákazů Nejvyšším soudem. Letos v lednu Nejvyšší soud poprvé za desetiletí oznámil, že přijme k přezkumu případ týkající se omezení držení zbraní. Protizbraňové organizace následně přistoupily k poměrně zvláštnímu kroku: podle veřejných záznamů o nákladech vynaložených na lobování začaly utrácet peníze ve snaze prosadit minimálně změny legislativy v New Yorku, aby následně město mohlo žádat o odmítnutí případu z důvodu neaktuálnosti žaloby.
Omezení držení a zákaz transportu zbraní v New Yorku
Pozadí žaloby spolku držitelů zbraní v New Yorku New York State Rifle & Pistol Associations Inc. (NYSTPA) je detailně popsáno v lednovém článku USA: Nejvyšší soud přezkoumá zákaz transportu legálně držených zbraní ve městě New York. Ve zkratce: ve městě New York je pro běžné občany prakticky nemožné získat povolení k nošení zbraně pro sebeobranu, a i pro držení zbraní v rámci domácnosti musí mít zvláštní povolení. Zbraně mohou mít pouze na určené adrese (nikoliv například v druhém obydlí) a mohou je nenabité v uzamčené schránce převážet pouze na některou ze 7 schválených střelnic ve městě a zpět domů. Občané tak se svou legální zbraní nesmějí ani navštívit střelnice mimo město, ani se de facto nemohou účastnit střeleckých soutěží.
Dřívější rozhodnutí
Druhý dodatek americké Ústavy je přezdíván “nejméně oblíbeným právem“, protože Nejvyšší soud dlouhodobě odmítal rozhodovat případy týkající se civilního držení zbraní. Přijetí k rozhodování musí podpořit alespoň čtyři soudci z devíti a pro rozhodnutí ve prospěch žalobce je pak potřebná většina pěti z devíti.
Protože soud byl tradičně v otázce zbraní názorově rozdělen (což se jmenováním B. Kavanaugha loni na podzim změnilo), od třicátých let rozhodoval pouze tři zásadní případy týkající se druhého dodatku. Mezitím případů týkajících se svobody projevu nebo nedotknutelnosti osoby řešil desítky jen v poslední dekádě. To má následující důsledky:
- Americké právo je dotvářeno soudními precedenty. Při jejich absenci řada států USA omezuje držení zbraní především nesystematickými a populistickými kroky, které často ani nemohou dosáhnout zamýšleného cíle snížení zneužívání zbraní k trestné činnosti.
- Nižší soudy si při absenci rozhodnutí Nejvyššího soudu druhý dodatek vykládají různě, v posledních letech přibývá případů výkladu i v přímém rozporu s existujícími rozhodnutími Nejvyššího soudu.
- Řada států (Kalifornie, Havaj, New York, New Jersey, atd.) přišla s drastickými omezeními legálního držení zbraní, která jsou v řadě oblastí přísnější než ve většině Evropy. Tato omezení navzdory druhému dodatku soudy nekorigují.
- Držitelé zbraní při pohledu na tyto státy mají reálnou obavu, že jakýkoliv ústup požadavkům na regulaci povede k extrémním důsledkům, jako např. v Kalifornii, či dokonce jako v Mexiku nebo Brazílii, kde bylo civilní držení zbraní ve svých praktických důsledcích zakázáno.
Před přijetím výše uvedené kauzy Nejvyšší soud rozhodoval v následujících věcech:
- District of Columbia v. Heller, kterým Nejvyšší soud USA v roce 2008 zrušil zákaz držení krátkých zbraní platný ve Washingtonu D.C.
- V případu Heller soud přezkoumal ústavnost zákazu vlastnění krátké střelné zbraně (a související zákonný požadavek mít dlouhou zbraň doma uschovanou buďto rozebranou, nebo uzamčenou a nenabitou), přičemž soud jasně řekl, že druhý dodatek zaručuje právo držet zbraně pro osobní ochranu bez ohledu na jakékoliv spojení vlastníka s domobranou.
- Washington DC je územím podléhajícím přímé federální pravomoci (není územím některého ze států USA), odpůrci civilního držení zbraní argumentovali tím, že rozhodnutí nemá precedentní povahu ve vztahu k případným zákazům přijímaným státy nebo městy.
- McDonald v. City of Chicago, kterým Nejvyšší soud v roce 2010 rozhodl otázku, zda-li druhý dodatek zakazuje zasahovat do práva občanů držet zbraně pouze federální vládě, nebo i státům a obcím.
- V případě šlo o praktický zákaz držení krátkých střelných zbraní ve městě Chicago, který byl zaveden v roce 1982.
- Soud došel k závěru, že přijetím 14. dodatku v roce 1868 byla ochrana před zásahy veřejné moci rozšířena také proti zásahům států a obcí.
- Stejně jako v případu Heller shledal, že zákaz je neústavní.
V obou výše uvedených případech tedy Nejvyšší soud shledal protiústavním zákaz držení krátkých střelných zbraní. Otázku ústavnosti zákazů nošení zbraní – nebo jejich přepravy, jak je tomu v nyní řešeném případě – Nejvyšší soud neřešil.
Jmenování soudce Kavanaugha
Přesně před rokem jsem psal o významu jmenování Bretta Kavanaugha na soudce Nejvyššího soudu. Brett Kavanaugh je zastáncem doslovného výkladu Ústavy a je znám svými dřívějšími rozhodnutími a menšinovými stanovisky, v nichž velmi důrazně bránil individuální právo občanů držet zbraně. V detailu k tomu v článku Brett Kavanaugh – zastánce civilního držení zbraní kandidátem na soudce NS.
Zatímco před jmenováním soudce Kavanaugha byl Nejvyšší soud ve výkladu práva držení zbraně rozpolcen, a také proto případy k přezkumu téměř vůbec nepřijímal, nyní lze očekávat, že soud bude hrát výrazně aktivnější roli ve vymezení, kam až mohou restrikce přijímané jednotlivými státy a městy zajít.
Zákonadbalí občané mají ústavně garantováno právo nosit zbraň
Rozhodnutí Nejvyššího soudu přezkoumat restrikce platné v New Yorku zjevně muselo v centrálách protizbraňových lobby způsobit poplach. Ředitel protizbraňové lobby One Pulse for America vysvětluje, že “rozhodnutí v případu by mohlo nejen zrušit newyorskou legislativu omezující přepravování zbraní, ale také zákony omezující vydávání povolení k skrytému nošení zbraní pro sebeobranu, a to nejen v New Yorku, ale i dalších místech.”
Stát New York podobně jako šest dalších, včetně Kalifornie, dává místním úřadům širokou rozhodovací pravomoc o tom, koho shledají “vhodným” k vydání povolení. Výsledkem je obvykle praktická nemožnost běžných občanů povolení získat. Toto vede k de facto kastovnímu systému, ve kterém vybraní politici, zaměstnanci úřadů a hvězdy show businessu mají možnost se účinně bránit, zatímco zbytek populace musí spoléhat na ochranu prostřednictvím tzv. “monopolu státu na násilí”.
Nošení zbraní je v současnosti vedle moderních sportovních pušek a standardních zásobníků jedním z hlavních cílů protizbraňových organizací. Zatímco zastánci civilního držení zbraní se snaží rušit restrikce a bezzbraňové zóny, odpůrci by rádi viděli rozšíření newyorské či kalifornské legislativy do zbytku USA. A tyto snahy by případné rozhodnutí Nejvyššího soudu v newyorském případu mohlo zásadním způsobem zhatit.
Stejným způsobem nižší federální soudy zrušily legislativu de facto neumožňující vydávání povolení k nošení zbraně pro sebeobranu ve Washingtonu DC. Soudce Thomas Griffith v něm vysvětlil, že “rozhodnutí spočívá na velmi jasném pravidle, které nutnost odůvodňovat [potřebu nosit zbraň] porušuje: z [ústavního] práva zákonadbalých občanů mít u sebe zbraně plyne povinnost [úřadů] umožnit nošení zbraní typickému občanovi.”
Vynesení těchto závěrů Nejvyšším soudem by je přitom učinilo závazné pro rozhodování soudů v celých USA.
Protizbraňové organizace lobují proti zbraňovým restrikcím
Organizace bojující proti civilnímu držení zbraní Everytown for gun safety a Giffords letos v květnu a červnu utratily celkem USD 21.275 při lobování za přijetí legislativních opatření, které částečně uvolnily restrikce transportování zbraní v New Yorku.
Ani tyto organizace, ani demokratičtí politici, kteří byli cílem jejich lobbingu, se ke své činnosti v tomto směru nechtěli vyjádřit.
Proč tak činili, ukazují následující kroky New Yorku: ten prostřednictvím právníků požádal Nejvyšší soud, aby bylo řízení zastaveno právě z důvodu uvolnění restrikcí.
Právníci NYSTPA návrhu na odmítnutí žaloby odporují s následujícím vysvětlením: “Město New York desetiletí ukládalo zákonadbalým občanům omezení, která jim znemožňovala převážet zbraně mimo sedm schválených střelnic. Před pěti lety navrhovatelé (tři obyvatelé města a jedna organizace zastupující držitele zbraní) tento režim napadli s odkazem na to, že jim druhý dodatek dává právo legálně držené zbraně transportovat kamkoliv, kde je mohou legálně držet, včetně druhého domova, střelnic mimo město a střeleckých soutěží. Město po dobu pěti let bránilo stávající režim, až se mu podařilo dosáhnout rozhodnutí federálního odvolacího soudu pro druhý okrsek, kterým byli občané v podstatě zbaveni svých práv podle druhého dodatku. Když Nejvyšší soud přistoupil k přezkumu tohoto rozhodnutí, město okamžitě zařadilo jinou rychlost a provedlo sérii výjimečných manévrů s cílem zamezit přezkumu soudem a zbavit se povinnosti vysvětlit důvody pro svůj postup.”
Zdroje: Free Beacon, Free Beacon, New York Daily News
Nošení zbraní k ochraně života mimo USA:
- Analýza: Vybrané zásahy ozbrojených civilistů proti aktivním vrahům
- Trendy civilního držení zbraní: ZP sk. E – ozbrojená veřejnost
- RIP Pascal Verdenne: při útoku ve Štrasburku zavražděn legální držitel zbraní, stát mu znemožnil se bránit
- Německo: Pouze 1.951 povolení k nošení zbraně pro sebeobranu, řadě žadatelů nejsou prodlužována
- Irák: legalizace držení a nošení zbraní pro sebeobranu
- Izrael: vývoj legislativy upravující civilní držení zbraní
- Ukrajina: snaha o reformu restriktivní zbraňové legislativy
- Venezuela: šest let po zákazu civilního držení zbraní nejvyšší vražednost na světě
- Brazílie, volby & zbraně: 8 rychlých faktů
- Jižní Afrika: Návrh zákazu držení zbraní pro sebeobranu
- Kanada: Zbraň pro sebeobranu smí nosit celkem dva občané
- Mexiko: Občané bez legální šance na účinnou obranu
