Ať už jde o návštěvnost střelnic, nebo pokročilé kurzy střelby, dominance mužů v českém civilním držení zbraní je naprosto zjevná. Odpovídá tento dojem reálným statistikám v centrálním registru zbraní? A jak to souvisí s odbojem proti omezování občanských práv v oblasti civilního držení zbraní?
Ozbrojené hrdinky
V posledních letech přínos civilního držení zbraní pro společnost nejlépe ilustrovaly ženy ve dvou silně medializovaných případech.
V prvním případě legálně ozbrojená Šárka P.O. zasáhla ve chvíli, kdy lupič s nožem bodal prodavače v obchodě v Opletalově ulici v Praze. Zákrok, kterým byl bezesporu zachráněn život prodavače, později ocenilo také Hlavní město Praha. Případ pak dokonce zasáhl i do prezidentské kampaně.
Další případ se stal v Ostravě, kde Zdeňka K. pohrůžkou užití legálně držené zbraně zastavila brutální útok recidivisty na náhodné cestující v tramvaji. Útok byl zastaven ve chvíli, kdy pachatel útočil na již těžce zraněného muže ležícího v bezvědomí na podlaze. I v tomto případě zásah, který je podrobně popsán ve zvláštním článku, s vysokou pravděpodobností zabránil dokonání vraždy. Také Zdeňka K. se dočkala ocenění, tentokrát od ředitele moravskoslezské policie.
Historie ženského civilního držení zbraní
Vyzbrojování žen palnými zbraněmi je historicky nerozlučně spjato s českými zeměmi.
Nasazení vozových hradeb Husity umožnilo využití doposud těžkých a neohrabaných střelných zbraní nejen zpoza zdí hradů, ale také přímo na bojišti. Tím byl zase vytvořen tlak na jejich další vývoj směrem k lehčím a snáze přenositelným a použitelným typům.
Složení husitské armády nejen z profesionálních fyzicky zdatných bojovníků, ale nasazení také žen a někdy i dětí vedlo k důrazu na zapojení typu zbraní, u nichž nezáleží na relativní fyzické převaze bojovníků, tedy především kuší a střelných zbraní.
Stejně jako v době husitské, i dnes střelné zbraně představují ultimátní nástroj vyrovnání sil. Pro současného lupiče či jiného násilníka spoléhajícího na moment překvapení a fyzickou převahu je i drobná žena se střelnou zbraní stejně nevhodnou obětí, jakou představovala před téměř šesti stoletími pro profesionálního křižáckého válečníka v plné zbroji na polích v okolí Kutné Hory.
Podíl žen mezi držiteli zbrojních průkazů v jednotlivých krajích
V současnosti jsou ženy mezi držiteli zbrojních průkazů v České republice zastoupeny pouze z 9,41%, přičemž existují poměrně významné regionální rozdíly.
Jak je vidět v grafu výše, v poměru k mužským držitelům zbrojních průkazů mají ženy největší zastoupení v Praze s 11,92% a nejmenší v Pardubickém kraji s 8.02%. Kombinace vysokého podílu a druhého největšího absolutního počtu držitelek v Praze táhne celý český průměr výrazně výše. Kromě Prahy mají ženy mírně nadprůměrné zastoupení ještě v Libereckém, Středočeském, Plzeňském a Jihočeském kraji.
Pokud bychom si odmysleli Prahu, pak by zastoupení žen mezi držiteli zbraní bylo napříč zemí poměrně rovnoměrné v hladině 8-10% z celkového počtu držitelů zbrojních průkazů v daném kraji.
Podíl žen se zbrojním průkazem na ženské populaci
Další graf ukazuje podíl ženských držitelek zbrojního průkazu na celkové ženské populaci v jednotlivých krajích. Zde lze již vysledovat opravdu velmi výrazné rozdíly.
Nejvíce se vyzbrojují ženy na jihu Čech, přičemž je zde v přepočtu na hlavu vyzbrojeno 2,3x více žen než v Moravskoslezském kraji, kterému patří místo na opačném konci statistiky.
Celkově je v ČR legálně vyzbrojeno 0,53% žen (všech včetně neplnoletých). Od průměru se výrazně odchylují Jihočeský (0,81%), Plzeňský (0,71%), Pardubický (0,37%) a Moravskoslezský kraj (0,35%).
Na závěr se ještě podívejme na současné znázornění dat z obou předchozích grafů:
Zdroj dat: Policejní prezidium pro zbrojnice.com
Komentář zbrojnice.com
Právo držet zbraně patří všem
Jak jsem psal na přelomu roku, jsme vystaveni systematické opotřebovávací válce proti občanským právům v oblasti civilního držení zbraní, přičemž hlavní linie útoku je nyní vedena z Evropské unie.
My přitom neznamená “my – držitelé zbraní“, nýbrž “my – občané“.
Nikdy se neptej, komu berou svobodu. Berou ji tobě.
Právo držet zbraně není právem těch, kteří zrovna mají příslušná oprávnění vydaná státem, stejně jako právo na svobodu projevu nemají jen ti, kdo zrovna mluví.
Realita je nicméně taková, že síla odporu proti omezování konkrétních práv a svobod (zdaleka nečelíme jen útoku v oblasti civilního držení zbraní) se odvíjí od míry angažovanosti odporujícího občanstva.
Sílu odboje proti restrikcím určuje jeho intenzita a rozsah
Síla odboje proti restrikcím závisí na jeho dvou kvalitativních stránkách: intenzitě a rozsahu.
Co do intenzity od roku 2015 došlo v České republice k změně mající doslova kulturní ráz. Dříve držení zbraní v podstatě nebylo předmětem veřejné debaty a už vůbec ne zásadním politickým tématem.
Pokud jde o rozsah, nic zásadního se nezměnilo. Sice došlo k obratu dlouholetého poklesu počtu legálních držitelů zbraní, ale stále se ani zdaleka neblížíme maximu z roku 2001.
Čelíme tažení proti občanským právům a každý, kdo čte tyto řádky, si jistě pokládá otázku, zda-li v této věci dělá dost pro zajištění vítězství.
Psát poslancům a senátorům, přispívat na činnost organizací jako Lex a osobně, věcně a fakticky přispívat do veřejné debaty, je minimum, které by měl co do intenzity odboje činit každý, komu není zachování občanských práv lhostejné.
Pak je zde ale také druhá stránka, a to přispění k navyšování rozsahu angažovanosti odboje, kterou nazývám šířením evangelia zbraně.
Potřebujeme více žen se zbrojními průkazy. Včera bylo pozdě.
Zachování občanských práv v oblasti civilního držení zbraní nezbytně vyžaduje prudký nárůst držitelů zbrojních průkazů.
To přitom nutně nemusí znamenat nárůst počtu zbraní. Držení zbrojních průkazů představuje základní dovednost pro život v moderní společnosti. A podobně jako u řidičských průkazů nemusí mít každý držitel vlastní auto, nemusí být každý držitel zbrojního průkazu ozbrojen.
V České republice je 276 701 mužů – držitelů zbrojních průkazů a pouze 28 751 žen – držitelek zbrojních průkazů.
Nejrychlejší, nejsnadnější a nejlogičtější cestu k hranici 500.000 držitelů tvoří ženy bez zbrojních průkazů, v jejichž domácnostech se již zbraně nacházejí.
Jde přitom o kýžený výsledek také z hlediska bezpečnosti. Když už je v domácnosti zbraň, měly by všechny přítomné osoby být schopny s ní bezpečně a účinně zacházet. Jak z hlediska předcházení nehod, tak i využití v případě nutné obrany.
Jaký z toho plyne závěr?
Pokud jako držitel zbraní sdílíte domácnost se ženou, která splňuje zákonné předpoklady, avšak není držitelkou zbrojního průkazu, pak pro zachování občanských práv v oblasti civilního držení zbraní zdaleka nečiníte dost.
Ostatně pokud o potřebě civilního drržení zbraní nedokážeme přesvědčit ani své nejbližší, jakou šanci pak máme v dlouhodobém horizontu na udržení konsensu se zbytkem společnosti?
Související:
- 2020: Opotřebovávací válka proti občanským právům v oblasti civilního držení zbraní pokračuje, vytrvejme!
- Analýza: Vybrané zásahy ozbrojených civilistů proti aktivním vrahům
- Zřízení o ručnicích – česká zbraňová legislativa v roce 1524
- 50 let republiky: nastal čas ústavně chránit právo nabývat, držet a nosit zbraně
- Čestná zmínka: Jeanne Assam (zastavení pachatele útoku v kostele v Colorado Springs)
- Čestná zmínka: Casey King (zneškodnění dvou ozbrojených lupičů ženou v 9. měsíci těhotenství)
- Čestná zmínka: Katia da Silva Sastre (zastavení pachatele před školou v Jardim dos Ipês)
- Čestná zmínka: Zdeňka K. (zastavení pachatele v ostravské tramvaji)
- Čestná zmínka: April Adamson (záchrana policisty Randy Harknesse)
- Fact check: matka postřelila poutníka, novinky.cz
- Citát dne – šerif R. Clark: zářný příklad, proč mít zbraň
- Citát dne – A. Jones: nevím, co bych si počala beze zbraně
- Citát dne – soudce Roger Benitez: K čemu vedou omezení kapacity zásobníků
Jo, už tři roky mi žena slibuje, že si udělá zbroják.
Už tři roky se začne v létě učit otázky a pak s tím praští, že nedávají smysl.
Plně souhlasím s názorem že pokud je zbraň/zbraně v rodině je opravdu nutné aby dovedly zacházet se zbraní i ostatní členové rodiny konkrétně ženy – manželky, dcery . Už jenom příkladně z důvodu obyčejné ale fatalní chyby – taťko co to máš tady na stole ? …. mámo polož to …………
Faktem je že část ženské populace nemá ke zbraním takový vztah jako muži ikdyž dle zkušeností kolegů střelců – časem se o ” TO” střílení začne zajímat vetšina žen a některé žačnou své polovice i podporovat.Hlavně to chce pomalu , v klidu , být trpělivý a rozhodně vyvracet i takové názory některých žen – mě stejně jednou zabiješ, cos to zase koupil ,co s tím krámem budem dělat , ježíši teď nás napráská soused apod. I v domácích podmínkách lze v klidu naučit , se sušilkami , ženu základním dovednostem a pak vzít s sebou na střelnici a kupodivu některé předčí i své skvělé střelce. No a potom třeba i ten zbrojní průkaz a jak praví klasik – i slepé kuře najde zrno.
Dá se zjistit, o jaké skupiny ZP v popsaných případech jde? Pokud by byl vidět např. podíl skupiny C, pak by to bylo zajímavé. A možná i krajová závislost by dostala jiný rozměr.
V tomto detailu to bohužel policie neumí ze systému vytáhnout.
Vždyť je proboha SW… jestli nejde vytáhnout jakákoli myslitelná statistika z databázového systému, jde.o skrytou vadu a měla by se reklamovat…m
……………jak NEJDE ? Ono to jde, a docela snadno. Jen NĚKDO musí chtít….
Plánuju si nadělit zbroják od ježíška 😀
Docela jsem se bál manželčiny reakce a opravdu mě překvapila… chtěla by si taky zastřílet 😮
sice si nemyslím, že bych ji ukecal na průkaz, ale na druhou stranu… sama projevila zájem vystřelit si a nemá problém s tím, že budeme mít doma zbraň… takže si říkám, že bych tomu následně dal čas a vytvořil v ní touhu porážet mě ve střelbě a třeba i na průkaz dojde 🙂