Rozhovor – poslankyně Černochová: obhajoba legální držby zbraní by neměla přestávat být principiální záležitostí ochrany svobody

Poslankyně Jana Černochová je na české politické scéně dlouhodobě známá jako nekompromisní obhájkyně civilního držení zbraní. V současnosti je zpravodajkou návrhu implementační novely zákazové směrnice, a je tedy nejlépe informovanou osobou co se týče blízké budoucnosti zbraňové legislativy.

Jana Černochová
Jana Černochová

Paní poslankyně, návrh implementační novely leží již od února ve sněmovně. Mezitím výrazně pokročily práce Ministerstva vnitra ohledně nové komplexní úpravy zbraňové legislativy a začíná se proslýchat, že implementační novela zřejmě spadne pod stůl. Jak vidíte další osud implementační novely Vy?

Na konci února se podařilo na můj návrh vyřadit tuto novelu z pořadu schůze. Od té doby jako ODS pravidelně navrhujeme vyřadit ji již při sestavování programu schůzí na organizačním výboru a s podporou dalších stran se nám to daří. Díky tomu zatím neproběhlo ani první čtení a vše nasvědčuje tomu, že argumenty ODS byly vyslyšeny. Je velmi pravděpodobně, že k projednání této novely nedojde a skutečně spadne pod stůl, což bylo mým cílem. Nesmíme totiž zapomínat, že Česká republika podala proti tzv. odzbrojovací směrnici žalobu k Soudnímu dvoru Evropské unie. Je to konkrétně žaloba na její neplatnost. A o této žalobě zatím nebylo rozhodnuto. Rozhodně zastávám názor, že je třeba vyčkat na rozhodnutí soudu, abychom neschválili novelu zákona o zbraních s celou řadou nesmyslů vyplývajících z této směrnice zcela zbytečně. ODS jako první proti směrnici o zbraních v listopadu 2015 vystoupila a na našem postoji se nic nezměnilo ani po volbách do Poslanecké sněmovny.

 

Jak jakožto poslanec-zpravodaj vnímáte implementační novelu ležící ve sněmovně? Jaké k ní máte hlavní výhrady?

Výhrad k novele mám samozřejmě celou řadu, protože již základ, ze kterého vychází, je špatný, tedy tzv. zákazová směrnice o zbraních. Transpozicí směrnice do našeho právního řádu se vystavujeme reálnému ohrožení naší bezpečnosti, kdy může dojít k přesunu doposud legálně držených a evidovaných zbraní do ilegality, vznikne nepřehledný terminologický zmatek. Například při zákazu samonabíjecích zbraní, do nichž je vložen nadlimitní zásobník (kategorie A7 dle směrnice). Směrnice totiž stejnou zbraň spolu se stejným zásobníkem považuje jednou za zakázanou zbraň kategorie A (je-li do ní nadlimitní zásobník vložen), jindy za povolenou zbraň kategorie B (není-li do ní nadlimitní zásobník vložen). V praxi tak změna kategorie zbraně může probíhat v řádu jednotek sekund, což je absurdní. A důvodů je ještě celá řada…

K návrhu směrnice nebylo zpracováno posouzení dopadů, přestože bezprecedentním a radikálním způsobem zasahuje do oblasti, kterou přísluší regulovat výhradně členským státům (oblast zajištění vnitřní bezpečnosti a veřejného pořádku). Nebyla splněna povinnost provést komplexní posouzení ekonomických, politických a sociálních aspektů dané problematiky a zvolit takové řešení, které je nezbytné ale zároveň přiměřené vzhledem ke sledovaným cílům, tedy povinnosti učinit informovanou volbu. Je to podobné, jako kdyby nám vláda do Poslanecké sněmovny poslala návrh novely zákona bez důvodové zprávy a bez vyjádření jeho dopadů na státní rozpočet a bez vyjádření, jak se bezprostředně dotýká práv našich občanů a bezpečnosti. Transpoziční novela, ačkoliv se snaží upravit jen to nejnutnější, je pro mě stejně nepřijatelná jako samotná směrnice.

 

Kongres ODS v lednu 2018 přijal usnesení, podle nějž poslanci nemají podpořit implementaci zákazové směrnice. Co to znamená v praxi? Jde o principiální odmítnutí směrnice, nebo vnímáte ochotu hledat „českou cestu“ vypořádání se s unijními zákazy?

Ještě bych připomněla usnesení poslaneckého klubu ODS, které jsme přijali v minulém volebním období. To hovořilo o odmítnutí implementace tzv. zbraňové směrnice do našeho právního řádu i za cenu vystavení České republiky sankcím. Ve stejném duchu postupujeme s kolegy ODS i v novém volebním období.

Již opakovaně jsem zmínila, že pro mě osobně, a troufám si tvrdit, že i pro řadu členů ODS, je obhajoba legální držby zbraní principiální záležitostí ochrany svobody a zdravého rozumu. Hledat „českou cestu“ není řešení, ale jen snaha mírnit následky.

Směrnice počítá s tím, že každé dva roky dojde k její revizi. Když si to spojíte s prohlášením šéfa Evropské komise Junckera, který současnou podobu směrnice považuje za málo ambiciózní, a s tlakem některých států na prosazení původní, mnohem drastičtější verze směrnice, je více než pravděpodobné, že budeme v budoucnu čelit dalšímu zpřísňovaní. Cestou je tedy úplné odmítnutí směrnice a důsledná obhajoba našich zájmů. Tím ale zároveň netvrdím, že nejsme ochotní spolupracovat na zmírnění, to rozhodně jsme, ale je nutné si připustit a říct nahlas, že se nejedná o žádné řešení problému, jen jeho alibistické oddalování!

Jana Černochová
Jana Černochová

Seriál implementace:


Dalším velkým tématem byla otázka zakotvení práva držet zbraně v Ústavě. Myslíte, že by se měla sněmovna k tomuto návrhu vrátit po podzimních senátních volbách? Pokud ano, připravujete nějaké kroky tímto směrem?

Původní návrh novely ústavního zákona o bezpečnosti jsem aktivně podporovala, ačkoliv se jednalo o jakousi práci za vládu, která svou nečinností při projednávání diletantsky připravené zbraňové směrnice neudělala prakticky nic. Novela ústavního zákona o bezpečnosti měla jasně deklarovat důvěru státu ve své občany, respekt k právu na držbu zbraní a garanci pro ty, kteří jednají dle zákona a splní zároveň všechny příslušné zákonem stanovené přísné podmínky. Proto jsem tento návrh podpořila svým podpisem, a i v tomto volební období s některými kolegy napříč politickým spektrem hovoříme o novém návrhu. Jelikož se jedná o výsostně bezpečnostní a ústavní téma, je zapotřebí hledat shodu nehledě na stranickou příslušnost.

 

Senátor Láska, který měl dle Pavla Černého z Ligy Libe naprosto zásadní vliv na odmítnutí novely ústavního zákona o bezpečnosti republiky, se vyjádřil v tom smyslu, že by byl ochoten podpořit zařazení práva držet zbraně přímo v Ústavě či Listině základních práv a svobod. Jaký je Váš názor na tuto možnost?

Nejsem apriori proti. Vždy přitom záleží na míře nárokovosti a konkrétních podmínkách takového práva, jelikož vždy musí být zaručena ochrana práv a bezpečnost druhých.

Nikdo rozhodně nechce, aby se rozdávaly zbraně na potkání, jak nám bylo v minulosti některými lidmi z řad médií, politiků a samozvaných expertů, podsouváno. Stále se musí jednat o efektivní funkční systém kontroly a prověřování těch, kteří mají zájem zbraň vlastnit. Vyváženost mezi právem a povinnostmi je zde klíčová.

V naší zemi máme velmi propracovaný systém kontroly a léty prověřenou legislativu v oblasti civilního držení zbraní, která se zároveň snaží jít s dobou. Je podstatné neustrnout a reagovat na případné mezery a nedostatky.


Související: Rozhovor – senátorka Syková: implementace by se měla řešit až po rozsudku Evropského soudního dvora


Pokud se podíváte na nyní existující legislativu, vidíte potřebu či vhodnost nějakých konkrétních změn? Co by měla nová zbraňová legislativa řešit jinak než ta současná?

Určitě je řada věcí, o kterých je zapotřebí vést debatu. Je důležité se zároveň neunáhlovat a projednávat a navrhovat věci s rozmyslem.

V minulém volebním období došlo například k prolomení nedotknutelnosti obydlí, což považuji za typický příklad selhání zdravého rozumu a nebezpečný populismus, který šel pod tíhou emocí naproti iracionální veřejné poptávce regulovat legální držení zbraní. Bezprecedentní a nebezpečné prolomení jedné ze základních lidských svobod, kdy policie může vstupovat do obydlí, provádět fakticky domovní prohlídku, a to bez povolení soudu nebo státního zástupce, jak je to obvyklé, a třeba jen na základě falešného udání znepřátelených sousedů považuji dodnes za pokřivení smyslu zákona o zbraních a o vychýlení vyváženosti regulace legálního držení zbraní.

Samozřejmě lze ve spojitosti s novelou zákona o zbraních uvažovat, pro některé lidi možná jen o zdánlivé maličkosti, týkající se zakázaných doplňků zbraně, problematiky střelnic apod. Bohužel všechny tyto změny jsou v porovnání se směrnicí o zbraních na první pohled marginální.

 

Když opomineme zbraně, jaká tři další témata, kterým jste věnovala na půdě sněmovny energii, byste vyzdvihla? Prosím krátce a věcně.

Rozhodně se jedná o oblast obrany, kterou se vyjma bezpečnosti dlouhodobě zabývám. Usilovně pracuji na tom, abychom plnili své závazky v rámci NATO a účelně začali vynakládat 2 % HDP na obranu, posilovali rozvoj aktivních záloh a celkově konečně stabilizovali bezpečnostní sbory a ozbrojené síly. V těchto oblastech máme velké mezery a je jen otázkou času, kdy se nám naše nečinnost a krátkozrakost některých vrcholných politiků může šeredně vymstít.


Citát dne – J. Dienstbier: zbraněmi bránit peníze, ne lidi


Co Vás napadne, když slyšíte následující větu: „Je logické, že u sebe může mít zbraň někdo, kdo převáží třeba větší obnosy peněz, ale aby nám prostě po ulici bez vážného důvodu chodili ozbrojení lidé jenom proto, že mají dobrý pocit, že si zvyšují svoji bezpečnost, tak to mně nepřijde úplně šťastné.“

S tímto výrokem se absolutně neztotožňuji a je podle mě dost mimo. Ani nevím, kde bych začala, co všechno je na tomto výroku špatně. Je pro mě z kategorie režimů, které se bojí vlastních obyvatel, a proto je chtějí udržovat zcela bezbranné.

 

Pokračování v druhé části rozhovoru: Zbraně & poslankyně Jana Černochová.

Sdílejte:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *