2020: Opotřebovávací válka proti občanským právům v oblasti civilního držení zbraní pokračuje, vytrvejme!

Ohlédnutí za nejvýznamnějšími momenty roku 2019 a výhled do nejbližší budoucnosti problematiky občanských práv v oblasti civilního držení zbraní.

Místo ztečí opotřebovávací válka

Vystoupení předsedy Evropské komise Junckera 18. listopadu 2015 mělo vést k rychlému a snadnému PR vítězství. O pět dní dříve devět teroristů střelnými zbraněmi a výbušninami zavraždilo 138 a zranilo 413 osob v Paříži. Šlo již o 11. útok islamistických teroristů během dvou let.

Střelné zbraně představovaly zhmotnění extrémního zla. Bylo potřeba ukázat nějakou aktivitu k uklidnění mas. Ze šuplíků byly vytaženy návrhy zbraňových restrikcí, které doposud narážely na tvrdý odpor. V Bruseli se tento postup musel jevit jako předem vyhraný boj.

Namísto rychlého uzákonění drakonických restrikcí přišel rok a půl nekonečného prosazování “alespoň nějakého zákazu“. Namísto PR vítězství přišla studená sprcha reality-checku ze strany odhodlaných legálních držitelů: Prakticky všechny střelné zbraně užité při islamistických útocích byly propašovány skrz vnější hranice EU a nikdy nebyly v legálním civilním držení. Nelegálně byla v EU i řada pachatelů. V tom jednom případě, kdy byly použity nedostatečně znehodnocené zbraně, je pachateli útoku v Hypercacher dodal policejní informátor s vědomím úřadů. Navíc znehodnocování neřeší směrnice, ale zvláštní nařízení, které měla Komise přijmout již v roce 2008.

Co mělo být snadným a rychlým vítězstvím, se změnilo ve výrazný nárůst euroskepticismu. Ve světle faktu, že většina států EU ani o čtyři roky později směrnici neimplementovala, by se skoro chtělo říct, že šlo o prohru.

Jenže unijní byrokratický aparát, stejně jako virová onemocnění, nikdy neprohrává. Podle hesla “co držitele zbraní nezabije, to je oslabí,” neúnavně postupuje vpřed.

Zbraňová legislativa v 2020

Přichází implementace

V prosinci 2019 došlo k přijetí implementační legislativy v Německu. Bruselští úřednící zatím nemohli šlapat na krk České republice a současně ignorovat německou neimplementaci. To se nyní změní.

Praha a Brusel si již v průběhu podzimu k otázce implementace vyměnily několik depeší. Přístup Brusele nejlépe dokresluje, že odmítl akceptovat implementaci v oblastech, kde Česká republika zavedla nové povinnosti dříve, než byly uloženy ve směrnici. A to byť čeští úředníci podrobně rozvedli, jak tyto povinnosti česká legislativa implementovala prostřednictvím celkem 36 konkrétních předpisů.

V kuloárech Poslanecké sněmovny se v posledních týdnech roku začalo řešit projednání tzv. “zombie zákona“, tedy implementační novely – tisku č. 92, a to po boku tzv. “zákona proti ozbrojeným tlupám” (tisk č. 669). Implementační novele jsem se podrobně věnoval v seriálu článků (nejproblematičtější aspekty popsány zde a zde).

Po letech ukázkově transparentní přípravy nové zbraňové legislativy nelze než vyjádřit znepokojení nad nedostatkem veřejně dostupných informací ohledně výše uvedených dvou tisků a otázky implementace. Doufám, že se mi k této otázce v nejbližších týdnech podaří přinést rozhovor, který situaci osvětlí.

Nová zbraňová legislativa

V souvislosti s možným návratem implementačního zombie zákona se nabízí otázka: Proč, vždyť to přece bude mnohem elegantněji řešit nová zbraňová legislativa? A tu už “jen” stačí odhlasovat.

Nová legislativa si bohužel vyžádá zcela nové IT systémy. I pokud by byla přijata relativně rychle v průběhu roku 2020, účinná bude nejspíš až od roku 2022.

Proslýchá se, že zombie zákon by měl být komplexně změněn tak, aby implementace v rámci současné legislativy odpovídala principům v návrhu nového zákona o zbraních. Zda-li to je pravda, teprve uvidíme.

Novou zbraňovou legislativu bude mezitím čekat ještě jeden potenciálně velmi bolavý bod, a to připomínky legislativní rady vlády. Vládní odborníci návrh mohou jen velmi těžko zlepšit, avšak velmi snadno jej mohou v klíčových částech posunout mnohem blíže nepovedenému implementačnímu zombie zákonu. Tento moment tedy sledujte velmi bedlivě.

Neméně bedlivě bude potřeba sledovat pozměňovací návrhy v Poslanecké sněmovně a následně Senátu. Lze očekávat, že ne všechny návrhy držitelé zbraní potěší jako ten představený poslancem Pavlem Růžičkou.

Právo bránit se se zbraní za podmínek stanovených zákonem v Listině

Znění senátního tisku 135 nelze než označit za obrovské zklamání. Než o garanci čehokoliv jde o bezzubou úlitbu voličům – držitelům zbraní. Tou chce Senát napravit svou pověst po odmítnutí novely ústavního zákona o bezpečnosti republiky, která měla civilní držení některých zbraní stavět do roviny vnitřní bezpečnosti a tím je vymanit z dosahu unijní legislativy. Nový návrh nemá tuto ambici a vlastně ani není jasné, k čemu by měl v tomto “mexickém” znění být dobrý.

Navzdory výše uvedenému zklamání nám nezbývá, než jej v roce 2020 podporovat. Lepší alternativa se v současnosti nenabízí.

Podpisem při předložení návrhu deklaroval podporu menší počet senátorů, než  jaký byl potřebný k přijetí předchozí ústavní novely. I když je nový návrh zcela bezzubý, ani tak není jeho přijetí samozřejmé.

Přezkum implementace

Jakkoliv dopadne případná implementace, ať už rychle prostřednictvím zombie zákona, nebo odloženě prostřednictvím zcela nové legislativy, Evropská komise ji opět podrobí svému “odbornému” zkoumání.

Evropský soudní dvůr jí přitom v rozhodnutí o žalobě České republiky dal munici, o které se snad nesnilo ani největším odpůrcům civilního držení zbraní v samotné Komisi. Zbraně jsou zlé. Občané mají povinnost předpokládat, že jim je stát zabaví. V případě nejasnosti směrnice je správný výklad, který je nejrestriktivnější. A další perly.

Revize směrnice

Mezitím jiní bruselští “odborníci” dají hlavy dohromady, aby v souladu s článkem 17 zbraňové směrnice zhodnotili její účinnost a navrhli případnou revizi.

Účelem směrnice bylo snížit dostupnost zbraní pro teroristy. Směrnice omezuje legální držení zbraní, avšak teroristé doposud v EU legální zbraň nepoužili. Jaký tedy může být závěr z hlediska splnění účelu?

A co teprve fakt, že jedním z cílů směrnice bylo sjednotit úpravu držení zbraní v EU, avšak implementace v jednotlivých státech směřuje k naprostému opaku?

A do toho ještě ty tisíce slovenských “flobertek” v rukou drogových dealerů a dalších zločinců na ulicích západoevropských měst.

Co myslíte, stačí všechny státy EU implementovat dříve, než bude představena další zbraňová směrnice?

Světlé zítřky vyžadují nový akční plán proti zbraním

Zatímco veřejnoprávní média Čechy uklidňují, že v oblasti civiního držení zbraní se v EU nic nechystá, v Bruseli se činí.

Během říjnového jednání v OSN se duchovní otec zbraňové směrnice Fabio Marini pochlubil, že EU připravuje nový “akční plán” v oblasti ručních zbraní pro roky 2020 – 2024.

Na začátku prosince jsem se obrátil na přední české europoslance, kteří se dřív vyjadřovali k civilnímu držení zbraní, s otázkou na tento “akční plán”. Odpovědi jsem se nedočkal…

Pokud výsledkem vraždění odzbrojených francouzských občanů prostřednictvím nelegálních zbraní propašovaných z Balkánu byla směrnice omezující legální civilní držení zbraní, co asi můžeme očekávat od “akčního plánu”?

Olovo

Olovo je pro sportovní střelbu nenahraditelný kov. Evropská komise v boji proti občanským právům v oblasti civilního držení zbraní otevřela dvě samostatné “olověné” fronty.

V rámci první fronty prosazuje zákaz olova v mokřadech, zatímco v rámci druhé současně prosazuje úplný zákaz olova ve střelách a brocích.

Novela směrnice – implementace – přezkum implementace – revize směrnice – akční plán – olovo 1 – olovo 2…

Nic si nenalhávejme, jsme vystaveni opotřebovávací válce proti našim právům v oblasti civilního držení zbraní.

Evropská unie spoléhá na smrt tisíci řezy. Jde o válku, kterou nemůžeme vyhrát. Vidíme ale, jak si EU současně podřezává i vlastní větev.

Zvítězit nemůžeme, vytrvat musíme!

Další významná témata

V roce 2019 měly články na webu zbrojnice.com celkovou čtenost 1,2 milionu. Základní rozcestník v části Úvod do civilního držení zbraní se dostal do podoby, ve které již odpovídá svému názvu.

Klíčové články zbrojnice.com drží přední místa ve vyhledávačích pro dané téma, a to nejen obecně, ale často také v případě aktuálních událostí. Články jsou dále vedeny ve vyhledávači Google News. V současnosti v ČR nelze rešeršovat otázky týkající se civilního držení zbraní a nenarazit na zbrojnice.com. Přesto není nouze o náměty pro sekci Fact Check. Cui bono?

Vedle výše uvedených českých a unijních okruhů byly velkým tématem roku 2019 restrikce a konfiskace legálně držených zbraní na Novém Zélandu. Proces novelizace zélandské legislativy podrobně sledovalo 17 článků. Jde o úžasnou ukázku dopadu neřízeného populismu na civilní držení zbraní v konkrétní zemi.

V roce 2020 plánuji podrobně sledovat vývoj ve Virginii a na jeho pozadí ukázat širší souvislosti současné americké zbraňové legislativy. S ohledem na vývoj v USA nelze než vzít s povděkem, že směrnice, implementace či mediální dezinformace nevedly k podobnému extrémnímu rozštěpení společnosti v České republice.

Dále budu sledovat implementaci směrnice v jiných unijních státech. Zajímavý bude pohled například na Švédsko a způsob, jakým politici legitimizují restrikce legálního držení zbraní, zatímco na ulicích se stalo běžným vraždění pomocí nelegálních zbraní propašovaných především z Balkánu a pomocí výbušnin. Gangsteři mají kalašnikovy a “monopol státu na násilí” se projevuje taháním náctiletých dívek po soudech za pepřáky… Neméně zajímavé bude sledovat agresivitu prosazování zbraňové směrnice Evropskou unií v zemích, které se k výjimkám ze zákazů postavily kreativně, jako například Rakousko, Itálie nebo Finsko.

V průběhu roku 2020 budu dále doplňovat články do rubriky Čestná zmínka. Musím se přiznat, že v době, kdy jsem s těmito články začínal, jsem byl tak naočkován masmediální propagandou “ještě nikdy legálně ozbrojený občan nezastavil masového vraha“, že pro mne současných 55 článků v této rubrice bylo naprosto nepředstavitelných. V míře, v jaké mi to čas dovolí, budu také starší články v rubrice k datu výročí zásahů komplexně přepisovat a doplňovat, aby kvalitativně odpovídaly současnému mustru. Tedy detailní popis obranné situace, hlubší popis okolností a také encyklopedický pohled na legislativu nošení zbraní pro sebeobranu v místě zásahu.

Závěrem přehled deseti nejčtenějších článků v roce 2019 pro případ, že vám některý z nich unikl. A pro ty, kdo je četli, je zde dávám jako kvíz. Zda-li pak dokážete správně přiřadit nadpisy k jednotlivým zemím, kterých se články týkají?

• Celníci chytili v autobuse švédského občana s kalašnikovy, nechali jej jít, neb státní zastupitelství odmítlo vydat příkaz k zatčení
• 17letá dívka odsouzena za držení pepřového spreje
• Pět let po nuceném odzbrojení domobran je země pevně v rukou zločinců, bezpečnostní složky drtivě poraženy v bitvě o Culiacán
• Policie zadržela islamistu s pistolí s tlumičem, podle soudu nejsou důvody pro vazbu
• Rozsudek Evropského soudního dvora: Evropská unie má pravomoc zakázat civilní držení jakékoliv kategorie zbraní
• Fact check: Zbraně a zločinnost v ČR, Česká televize
• Návrh nového zákona o zbraních I: implementace, zásobníky, tlumiče a expanzní střely
• Analýza: Vybrané zásahy ozbrojených civilistů proti aktivním vrahům
• Nelegální zbraně V – upravené plynovky, flobertky a poplašňáky

Související:

• Kdo jsou čtenáři zbrojnice.com – výsledky dotazníku z února 2019
• Historie civilního držení zbraní: Zřízení o ručnicích – česká zbraňová legislativa v roce 1524
• 50 let republiky: nastal čas ústavně chránit právo nabývat, držet a nosit zbraně
• Komentář: Vraždění v Ostravě a kazatelé bezmoci
• Počet zbraní v České republice ve srovnání s ostatními zeměmi EU: v okolních zemích převažují nelegální zbraně