Fact check: Rozdíl mezi právní úpravou držení a nošení zbraní v USA, souvislost s bezpečností, blog Jiné právo

Pachatel si vybírá oběť, místo, čas, způsob i nástroj spáchání. Toto vše činí tak, aby maximalizoval své šance na úspěch a minimalizoval šance oběti na úspěšnou obranu. Ani v nejnebezpečnějších oblastech potenciální oběti nežijí ve stavu neustálé připravenosti na eventualitu kriminálního útoku. Zatímco zločinec veškerou svou snahu ve vybraném čase napře k úspěchu svého kriminálního jednání, jeho potenciální oběti se věnují běžným činnostem. Čím více jsou pohrouženy do své každodennosti, tím více je jejich nepřipravenost pro pachatele lákavá.

Když se potenciální oběti rozhodnou zvýšit své šance na úspěšnou obranu, obvykle hledají cestu funkčního kompromisu. Tedy takovou, která co nejméně ovlivní možnost pokračovat v běžném dosavadním životě. V závislosti na posouzení svých potřeb sahají po různých nástrojích od pepřového spreje až po střelnou zbraň. Jejich možnosti přitom zásadně ovlivňuje legislativa. Ve většině Evropské unie je nošení pepřového spreje nelegální, a přesto se tak děje. Ve většině USA bylo až do nedávna skryté nošení zbraně nelegální, a přesto se tak dělo.

Článek Libora Duška z 8.7.2020 „Pořídíte si pistoli. Jste tím lépe chráněni před zločinem?“ a jím odkazovaná studie je založena na nepochopení rozdílu mezi držením a nošením zbraně a rozdílu mezi korelací a příčinností.

Úvodní foto: Suzanna Hupp, jedna z předních postav hnutí za legální skryté nošení zbraní v USA.

První chyba: naprosté nepochopení legislativy

Z odkazované studie nelze činit žádné závěry, pokud autorovi chybí naprosto elementární pochopení, co představují data, na kterých je studie založena. Tato data mají podobu propojení povolení ke skrytému nošení zbraně, politické příslušností a kriminality na úrovni sousedství ve městě Charlotte v Severní Karolíně v letech 2005 až 2013. Autor uvádí, že data ukazují dopady „pořízení pistole“, což předmětem zkoumání nebylo a být nemohlo. Proto je potřeba provést základní orientaci v hlavních aspektech legálního civilního držení zbraní.

Pořízení a držení zbraně

Napříč téměř celými USA představuje “povolení” pro nabytí a držení zbraně Druhý dodatek federální ústavy společně s příslušnými obdobnými úpravami státních ústav. Nabyvatel a držitel musí splňovat předpoklady kontrolované v rámci bezpečnostní prověrky National Instant Check System (NICS) především v oblasti bezúhonnosti (v USA nastavena nepoměrně přísněji než v ČR) a duševního zdraví (v USA nastaveno výrazně méně přísně než v ČR). Část států má bezpečnostní prověrku zostřenou. Jen pár států vyžaduje „zbrojní průkaz“ k nabytí a držení zbraně, jako například Illinois (pro všechny zbraně) nebo New York (pro krátké zbraně). Severní Karolína specificky podmiňuje nabytí pistole vydáním povolení ke koupi krátké zbraně nebo držením povolení ke skrytému nošení zbraně.

Naopak pro dlouhé zbraně občan Severní Karolíny pro nabytí a držení povolení nepotřebuje. Pokud nemá povolení ke skrytému nošení, v obchodně vyplní formulář NICS, prodejce zašle dotaz FBI a ve většině případů obratem obdrží online potvrzení, že osoba smí se zbraní odejít. Nejde přitom o unikátně americkou záležitost – podobně je nastavena například legislativa Rakouska co do opakovacích pušek.

Skryté nošení zbraně

V druhé polovině 19. století se napříč USA rozšířila tendence zakazovat skryté nošení zbraně. Obecně převládalo přesvědčení, že slušní lidé nosí zbraně viditelně a pouze lidé s nekalými úmysly mají potřebu zbraň skrývat. V některých oblastech došlo i k zákazům viditelného nošení krátkých zbraní.

Vlna rušení zákazů skrytého nošení zbraně přišla v USA až v 90. letech 20. století. V Severní Karolíně byl zaveden systém nárokových povolení k skrytému nošení v roce 1995, tedy ve stejném roce jako v ČR. S tím rozdílem, že v ČR platil nárokový systém také před nacistickou okupací a v letech 1990-1995 nenárokový permisivní systém, zatímco v Severní Karolíně občané v letech 1875-1995 tuto možnost vůbec neměli. Naopak mohli zbraně nosit viditelně.

Autorem odkazovaná studie jako výchozí data používá povolení ke skrytému nošení zbraně. Bohužel se mi nepodařilo najít starší historická data, nicméně v roce 2010 jich bylo při přibližně stejném počtu obyvatel v Severní Karolíně vydáno asi o třetinu méně než v ČR a nyní jich mají 2,6x více.

Zatímco 6,5% obyvatel Severní Karolíny má povolení ke skrytému nošení zbraně, kolik jich zbraně drží, nevíme. Odhady hovoří o přibližně třetinovém ozbrojení populace, tedy pětinásobku držitelů povolení ke skrytému nošení.

Data o vydaných povoleních k nošení zbraně tedy nepředstavují data o nových držitelích zbraní. Právě naopak, k tomu ale podrobněji níže.

Viditelné nošení

Zatímco skryté nošení Severní Karolína podmiňuje příslušným povolením, viditelné nošení zde nijak omezováno není. K němu stačí zbraň pouze legálně držet.

Některé jiné americké státy zaváděly rasisticky motivovaná omezení viditelného nošení zbraně v návaznosti na černošské emancipační hnutí v 60. letech 20. století. Severní Karolína specificky s cílem omezit dostupnost zbraní černochům v té době podmínila nabytí krátké zbraně získáním zvláštního povolení od lokálního šerifa.

Druhá chyba: naprosté nepochopení souvislostí

Vydání povolení ke skrytému nošení zbraně tedy nemá žádnou vypovídací hodnotu, pokud jde o pořízení zbraně. V tomto směru má určitou vypovídací hodnotu počet NICS prověrek, avšak i ten pouze omezeně. Pro provádění prověrek NICS je nutné pochopit několik zásadních okolností, které byly zjevně ignorovány i v samotné studii odkazované autorem:

• Držitelé povolení ke skrytému nošení zbraně:
  • Při posuzování žádosti o vydání povolení nebo obnovení povolení pro skryté nošení zbraně příslušné úřady provedou prověrku NICS (v některých jiných státech úřady provádějí prověrku držitelů povolení také průběžně, např. co měsíc). Tato prověrka je důležitá pro vydání povolení, nepředstavuje doklad o pořízení zbraně.
  • Držitelé povolení ke skrytému nošení v Severní Karolíně nemusí prověrkou při následném nabytí zbraně procházet.
• Ostatní veřejnost (nedržitelé povolení ke skrytému nošení):
  • Pro krátké zbraně: Pro pořízení krátké zbraně v Severní Karolíně nutnost získat povolení ke koupi, prověrku NICS provedou úřady při vydávání povolení.
  • Pro dlouhé zbraně:
    • Nákup v licencovaném obchodě: při jedné návštěvě obchodu je prováděna jediná prověrka, bez ohledu na počet zakoupených zbraní.
    • Prodej mezi dvěma soukromými osobami mimo obchod – bez prověrky, přičemž v případě nabytí či vědomého prodeje osobě, která nesmí zbraně držet (což zahrnuje okolnosti vedoucí k důvodným pochybnostem o bezúhonnosti), trest až deseti let odnětí svobody.

Běžná praxe civilního držení zbraní v USA vede k závěru, že typický nový držitel povolení ke skrytému nošení zbraně nepředstavuje nového držitele střelné zbraně, resp. že vydání povolení ke skrytému nošení zbraně v Severní Karolíně není dokladem “pořízení pistole“, jak o tom píše autor:

• Pro pořízení dlouhé zbraně stačí mít čistý rejstřík. Pro pořízení krátké zbraně nadto stačí zajít vyplnit žádost k šerifovi a zaplatit poplatek. Pro získání povolení ke skrytému nošení zbraně je nadto potřeba absolvovat osmihodinové školení (nejméně dvě hodiny z toho právní) a následně projít písemnou a střeleckou zkouškou.
• Některé studie naznačují, že i v době před vlnou postupného umožnění skrytého nošení zbraně v USA docházelo k poměrně častým obranným užitím zbraně. Nelegální nošení legálně držených zbraní patrně bylo relativně rozšířené. Lze předpokládat, že většina takovýchto nosičů si povolení pořídila v úvodní dekádě po jejich zavedení, tedy před studií zkoumaným obdobím.
  • Podobnou situaci lze vysledovat také v restriktivních evropských zemích, kde dochází k obranným užitím nelegálních zbraní jinak zákonadbalými občany především v rámci prodejen nebo domácnosti. Viz nedávný příklad z Tenerife.
• Naprostá většina nových držitelů povolení ke skrytému nošení zbraně předtím patřila k 1/3 držitelů zbraní, nikoliv k 2/3 neozbrojených občanů. Podobně jako s hrou na piano účinné ozbrojení se představuje proces, málokdo naskočí rovnou do jeho finální fáze.
• Ve většině USA se ozbrojení v rámci automobilu považuje za držení, nikoliv nošení. Většina držitelů se spokojí s dostupností zbraní “alespoň poblíž v autě”. Proces ozbrojení tedy typicky v USA má tři fáze: (1) pořízení zbraně pro domácí obranu, (2) „nošení“ zbraně při jízdě a (3) absolvování procesu získání povolení k nošení (mimo státy s ústavním nošením).
  • K problematice zbraní v automobilech a souvislosti se skrytým nošení podrobně viz například články Čestná zmínka: Bryan Whittle & Juan Carlos Nazario (zastavení pachatele útoku v restauraci v Oklahoma City) a Suzanna Hupp: Nejsem naštvaná na vraha, ale na zákonodárce, protože mi zakázali se bránit.

V USA lze tedy předpokládat, že typický nabyvatel povolení ke skrytému nošení zbraně již zbraň nějakou dobu drží. Je možné, že pro skryté nošení si pořídí jiný model, než jaký má roky na obranu doma či v autě, nicméně ze statistického hlediska nejdev rámci domácnosti a jejím nejbližším okolí (což sledovala studie) o nově ozbrojenou osobu.

Třetí chyba Cílená dezinterpretace

Studie v úvodním shrnutí uvádí (s. 4):

„Tato individuální analýza ukazuje, že nedávný násilný zločin ovlivňuje načasování pořízení povolení k nošení zbraně a že zločin v dané oblasti (násilný i proti majetku) vede jednotlivce k přestěhování na jiné místo. Výsledky ukazují pozitivní vztah mezi držením zbraně a pozdějším majetkovým zločinem a nárůst zranění v důsledku násilného zločinu.“

Autor článku z těchto dvou na sebe přímo navazujících vět převzal pouze tu druhou. Tím cíleně dezinformoval čtenáře, neboť jim zatajil zásadní okolnost, tedy že zločinnst podle studie předchází nárůstu počtu povolení k nošení zbraně. Reakce na toto přitom nezahrnuje pouze pořízení povolení, ale také odstěhování se.

Nedostatky v logickém myšlení

Mylnost autorovy teze lze ukázat na příkladu ženy pronásledované stalkerem. Je zjevné, že ozbrojené ženy pronásledované stalkerem čelí vyšší pravděpodobnosti utrpění zranění (i pokud by jejich obrana byla ve výsledku úspěšná), než neozbrojené ženy nepronásledované stalkerem.

Logicky uvažující člověk nebude porovnávat pravděpodobnost kriminální viktimizace ozbrojené ženy pronásledované stalkerem s neozbrojenou ženou nepronásledovanou stalkerem, nýbrž výsledek napadení ozbrojených a neozbrojených oběti násilných stalkerů.

To stejné lze říci o problematice povolení k nošení zbraně sledované ve studii a článku blogu Jiné právo.

Shrnutí

Autorem odkazovaná studie byla zaměřena na vztah nárůstu počtu povolení ke skrytému nošení zbraně a následné kriminální viktimizace. Vydání povolení k nošení zbraně v USA nepředstavuje doklad o existenci nového držitele zbraně, spíše naopak. Typický nabyvatel povolení ke skrytému nošení zbraně v USA je již nějakou dobu legálním držitelem zbraně.

Povolení ke skrytému nošení zbraně má zásadní dopad na možnost dotčené osoby bránit se kriminálnímu násilí mimo svůj domov. Studie přitom byla zaměřená na viktimizaci v obydlí a jeho okolí.

Posouzení

Tvrzení autora: “kvůli pohybům politických nálad lidé (hlavně republikánští voliči) pořizovali pistole, aniž by to nějak souviselo s vývojem kriminality v místě bydliště.“

Verdikt: Jde o částečně lživé tvrzení. Hlavními externími faktory pro nárůst počtu povolení ke skrytému nošení zbraně bylo dle studie ve sledovaném období zvolení Obamy (2009) a postřelení poslankyně Giffordové (2011), přičemž povolení si pořizují především republikánští voliči. Studie ale také výslovně hovoří o tom, že mimo tyto politické faktory je pro nárůst významný také předcházející násilný zločin.

Tvrzení autora: “Pořízení pistole ZVYŠUJE riziko, že se člověk stane obětí majetkové kriminality.”

Verdikt: Jde o lživé tvrzení. Data ve studii nebyla zaměřena na „pořízení pistole“, nýbrž získání povolení ke skrytému nošení zbraně, přičemž typický nabyvatel povolení k nošení v USA je již držitelem zbraně. Skryté nošení má navíc dopad na účinnost obrany mimo domov, nikoliv v rámci domova, což sledovala studie. Studie výslovně uvádí, že jedním z faktorů pořízení povolení byl předchozí násilný zločin.

Tvrzení autora: „U dalších majetkových či jiných trestných činů se riziko viktimizace pořízením pistole nesnižuje. Naopak na úrovni městských čtvrtí s pořízením více pistolí roste násilná kriminalita.“

Verdikt: Jde o lživé tvrzení. Podle studie nárůst kriminality na úrovni čtvrti předchází nárůstu povolení ke skrytému nošení. I po nárůstu povolení ke skrytému nošení zbraně lze vysledovat nárůst poranění v důsledku násilného zločinu.

Tvrzení autora: Z toho plyne i obecnější závěr. Není to tak, počet nelegálních zbraní rozhodně není fixní, ale závisí i na regulacích a počtech těch legálních.

Verdikt: Jde o zavádějící tvrzení. Ze studie plyne význam legislativy upravující zabezpečené uložení zbraní, ostatně je tomu věnován závěrečný odstavec studie. V evropském kontextu většina kriminálně užitých nelegálních zbraní pochází z míst dřívějších či současných vojenských konfliktů a je propašována skrz vnější hranice, nikoliv z legálního trhu. Takto tomu bylo také v případě téměř všech islamistických teroristických útoků páchaných střelnými zbraněmi. Dalším významným zdrojem nelegálních zbraní v Evropě jsou zbraně “ztracené” při zavádění restriktivní zbraňové legislativy, podobně jako na Novém Zélandu a dříve v Austrálii.

Správné shrnutí studie by tedy mělo znít takto:

Držitelé zbraní, kteří se v Charlotte, Severní Karolíně v letech 2007-2013 rozhodli pro získání povolení ke skrytému nošení zbraně, čelili statisticky vyšší pravděpodobnosti kriminální viktimizace.

Závěrem

Studie ukazuje především to, co už všichni víme. Naprostá většina lidí si zbraň nepořizuje pro legraci, ale pro konkrétní účel, kterým je typicky důvodná obava o bezpečí své a svých blízkých. V případě osob nabývajících povolení ke skrytému nošení zbraně lze předpokládat, že důvodná obava je výhradním motivem.

To platí i v případě pořízení zbraně v důsledku očekávaných změn legislativy, kdy je hlavním motivem obava z pozdější nemožnosti se ozbrojit, resp. následnou nedostupností účinného nástroje sebeobrany. U nás to bylo v souvislosti s unijní směrnicí stejné.

Studie ukazuje, že osoby pořizující si zbraně opravdu čelily zvýšené pravděpodobnosti kriminální viktimizace, a tedy typický nabyvatel povolení ke skrytému nošení zbraně není paranoidním hoplofilním bláznem.

Současně studie ukazuje význam zabezpečení zbraní, ať už v rámci domácnosti nebo automobilu. Zatímco tato studie ukazuje na významný tok zbraní do rukou zločinců konkrétně v Severní Karolíně, jiné studie poukázaly dopad na riziko poranění a usmrcení dětí v důsledku nezabezpečení zbraní.

Ostatně na našem území zajištění nedostupnosti nabité zbraně dětem legislativa přikazuje kontinuálně už od roku 1797 (nejde o překlep, opravdu jde o sedmnáctsetdevadesátsedm; v úpravě Evropské unie zavedeno 2017). V moderních souvislostech pak nelze ignorovat, že tzv. školní vrazi typicky užívají zbraně ukradené příbuzným.

Tato rizika je nutné vnímat a přiměřeně jim předcházet. Přiměřeně podobně jako v případě cyklistický přileb (byť by zákaz kol lépe splnil účel předcházení nehod) nebo zabezpečení zahradních bazénů (byť by zákaz bazénů lépe splnil účel předcházení utopení dětí).

Na rozdíl od kol nebo bazénů k střelné zbrani totiž efektivní alternativa pro účinnou obranu neexistuje.

Nošení zbraně pro sebeobranu v USA

• Nejdůležitější zbraňový zákon posledních desetiletí
• Nejpřísnější legislativa v zemi nezastavila kalifornského vraha, mnozí se chtějí bránit sami
• Jižní Dakota se stala 14. státem USA, kde bude možné nosit krátké zbraně bez zvláštního povolení
• Oklahoma se stala 16. státem USA, kde bude možné nosit zbraně bez zvláštního povolení
• Texaská legislativa skrytého nošení zbraně
• Havaj: faktický zákaz nošení zbraní shledán protiústavním
• RIP Kate Nixon: Oběť útoku ve Virginia Beach byla neozbrojena, protože nechtěla porušit zákaz zbraní