Austrálie je často médii dávána za příklad úspěšného zavedení zákazů a omezení civilního držení zbraní. V této souvislosti je často zmiňováno, že díky zavedení zákazů došlo k zásadnímu zlepšení bezpečnosti v zemi. Podobná tvrzení naposledy byla slyšet ze všech stran v souvislosti se zákazem samonabíjecích pušek na Novém Zélandu.
Že je Nový Zéland v dlouhodobém srovnání výrazně bezpečnější společností než Austrálie, většinu komentátorů nezastavilo. Podobně jako se neobtěžují zjišťovat informace pro své lživé články, jak například v Fact check – Austrálie bez masakrů, ČRo.
Související: S. Fontana: Pokud vás v noci přepadnou doma, plně se jim poddejte
Změny legislativy a konfiskace v letech 1996 a 2002
Do roku 1996 bylo civilní držení zbraní v Austrálii řešeno na úrovni jednotlivých států. S přihlédnutím k řadě regionálních odlišností byla legislativa jako taková považována za permisivní. Pokud jde o praktický přístup občanů ke zbraním, tak se do značné míry podobala legislativě Nového Zélandu před rokem 2019 – z českého pohledu ji lze tedy označit za “značně děravou”.
28. dubna 1996 osmadvacetiletý pachatel ve městě Port Arthur a jeho okolí s puškami AR 15 a L1A1 SLR zavraždil 35 a zranil dalších 24 osob. Útok se stal podnětem k zavedení celostátního přístupu k regulaci civilního držení zbraní. Ten obsahoval řadu smysluplných změn – de facto licencování držitelů (nutnost získat povolení na každou jednotlivou zbraň), registrace zbraní, zavedení formálních požadavků na držení zbraní (čistý trestní rejstřík, duševní zdraví, atd.) a zavedení podmínek uschovávání zbraní.
Novinkou bylo zavedení nutnosti prokázání “řádného důvodu” pro držení zbraně. Podobně jako ve většině Evropy důvodem není ochrana života a zdraví a nošení zbraní pro sebeobranu je zcela zakázáno.
Problémem výše uvedených systémových změn je, že je politici nemohou jednoduše prezentovat elektorátu. Proto bylo populisticky také mimo velmi úzký okruh výjimek zcela zakázáno držení samonabíjecích pušek a opakovacích zbraní na principu pumpy. Zákaz byl doprovozen rozsáhlým programem amnestie pro odevzdání zbraní. Politici mohli chodit do televize a médií a ukazovat – “tohle je ten zlý předmět, ten jsem zakázal, tím vás všechny ochráním”.
V roce 2002 osmatřicetiletý zahraniční asijský duševně nemocný student – držitel zbrojního průkazu – zastřelil dva a zranil pět dalších studentů na univerzitě v Melbourne. Případ byl opět využit k dalšímu populistickému kolu zbraňových zákazů a konfiskací, které tentokrát dopadly na pistole (pachatel jich při útoku měl u sebe pět). Na rozdíl od pušek lze pistole držet i v současnosti, avšak pouze členy formálních sportovních klubů, kteří prokáží, že je “potřebují” pro svou sportovní činnost. Míra restriktivního přístupu se liší stát od státu.
V současnosti je tedy pro australskou legislativu charakteristické následující:
- řada pojistek a bezpečnostních pravidel podobných ČR, a které Evropská unie podobně začlenila do zbraňové směrnice
- naprostý zákaz držení zbraní pro sebeobranu podobně jako ve většině EU nebo na Novém Zélandu
- licencování jednotlivých zbraní a nutnost prokázání důvodu pro jejich držení (lov/sport) podobně jako například ve Švédsku
- de facto úplný zákaz a konfiskace samonabíjecích pušek a opakovacích zbraní na principu pumpy, podobně jako se snažila/snaží prosadit Evropská komise
- velmi restriktivní regulace pistolí.
I po několika vlnách konfiskací mají Australané v průměru 12,8 zbraní na 100 obyvatel, tedy přibližně o třetinu více než Češi. Samozřejmě vzhledem k zaměření konfiskací se zásadně liší “kvalita” Australany držených zbraní.
Zdroje: Library of Congress, Parliament of Australia
Změny legislativy a vražednost
Masmédia srovnávají americkou a australskou vražednost, přičemž tvrdí, že nižší australská vražednost má představovat důkaz úspěšnosti zákazů a konfiskací legálně držených zbraní.
Toto tvrzení se ale míjí s realitou. V obou zemích došlo k značnému snížení vražednosti. V roce 1991, kdy měly obě země srovnatelnou zbraňovou legislativu, byla vražednost v USA 9,8 na 100.000 obyvatel a v Austrálii 2,0 na 100.000 obyvatel. V následujících 25 letech došlo k poklesu na 5,4 v USA, resp 0,94 v Austrálii.
Zatímco v Austrálii se toto dělo na pozadí zákazů a konfiskací zbraní, v USA to nastalo na pozadí výrazného uvolnění zbraňové legislativy, jak je popsáno v článku USA: Statistiky civilního držení zbraní a vražednosti (s některými regionálními odchylkami).
Srovnání Austrálie s USA každopádně výrazně pokulhávají. Australská společnost se mnohem více podobá evropské. Nečelí extrémní sociální stratifikaci, drogové epidemii a násilí gangů jako USA, které tyto problémy sdílejí se zeměmi jako je Mexiko nebo Brazílie.
Zajímavější pohled na “úspěchy” australských zbraňových zákazů a konfiskací přináší srovnání s Českou republikou a Novým Zélandem. V tomto grafu mnohem více vynikne poměrně vysoký nárůst australské vražednosti v letech následujících po konfiskacích zbraní.
Dlouhodobý trend je podobný novozélandskému, kde ke konfiskacím ve sledované době nepřistoupili. Zajímavé je srovnání s Českou republikou, kde došlo k uvolnění komunistických restrikcí v oblasti civilního držení zbraní a současně se bezpečnost zvyšovala citelně rychleji než v “zákazové” Austrálii.
Zásadním prvkem australských zbraňových restrikcí je znemožnění účinné obrany zákonadbalým občanům. Vedle vražednosti nicméně dlouhodobě výrazně klesly i další druhy násilné kriminality. Jakkoliv to pro jednotlivé oběti vloupání či těžkých ublížení na zdraví, kterým stát znemožnil se bránit, nepředstavuje útěchu, statisticky kriminalita obecně klesá podobně jako ve většině ostatních vyspělých zemí. Výjimku z trendu představuje sexuální násilí, jehož četnost na pozadí zbraňových zákazů vzrostla o 59,7%. (zdroj)
Masové vraždy
Masové vraždy v Austrálii představují zvláštní oblast, pro kterou je obvyklé zvlášť zavrženíhodné lhaní a vymýšlení dezinformací masmédii jako například Český rozhlas nebo aktuálně.cz. Tato média opakovaně přinášejí články o tom, že konfiskace zbraní v Austrálii měly vést ke “konci masakrů”, případně “zabránit konání masových vražd”.
V letech 1980 – 1996 došlo v Austrálii k 15 případům masových vražd. Od roku 1996 v Austrálii došlo k 11 případům masových vražd (seznam zahrnuje pouze masové vraždy páchané na “veřejnosti”, vynechány jsou “rodinné” masové vraždy, kterých bylo mnohem více).
- 1997, Richmond, Tasmanie, 4 mrtví, použit nůž
- 1999, Adelaide, 3 mrtví, 2 zranění, přestřelka mezi motorkářskými gangy
- 2000, Childers, 15 mrtvých, žhářský útok
- 2002, Melbourne, 2 mrtví a 5 zraněných, CZ 75
- 2009, Churchill, 10 mrtvých, žhářský útok
- 2009, North Epping, 5 mrtvých, oběti umláceny tupým nástrojem
- 2011, Hectorville, 3 mrtví, 3 zranění, brokovnice
- 2011, Sydney, 11 mrtvých, žhářský útok
- 2014, Rozelle, 3 mrtví a 2 zranění, žhářský útok
- 2014, Weddernburn, 3 mrtví, nůž, zbraň [jedna z obětí se dovolala policii a bylo jí sděleno: keep calm until we get there]
- 2017, Melbourne, 6 mrtvých, 30 zraněných, použit automobil
Pro pachatele jsou legální zbraně snadno nahraditelné:
- Všechny střelné zbraně použité při teroristických útocích v Evropské unii v posledních letech byly nelegální.
- V Mexiku, Venezuele a Brazílii je pro běžné občany prakticky nemožné držet a nosit legálně zbraň pro vlastní ochranu. Přesto násilí – a zejména násilí páchané s nelegálními zbraněmi – je na úrovni odpovídající „failed state“ a blížící se zónám válečných konfliktů.
- Naprostá většina z přibližně milionu obětí genocidy ve Rwandě byla zavražděna mačetami.
Vrahové si vybírají čas, místo, oběť i způsob provedení, a střelné zbraně jsou pro ně tedy nahraditelné. Obzvláště to platí pro masové vrahy, kteří typicky plánováním útoků tráví měsíce až roky. Co do počtu dokonaných vražd navíc střelné zbraně nepředstavují nejúčinnější nástroj:
- Bombový útok na školu v Bath, Michigan: nejhorší školní útok, 44 zavražděných, odpáleno dálkově
- Podpálení Happy Land klubu: 87 zavražděných, rozlití benzínu a zapálení trvalo útočníkovi ca 2 minuty (43,5 mrtvých za minutu trvání útoku)
- Bombový útok v Oklahoma City: 168 zavražděných, rozbuška na podomácku vyrobené náloži nastavena na 5 minut (33,6 mrtvých za minutu trvání útoku; reálně nicméně okamžitě)
- Útok automobilem v Nice: 87 zavražděných během 5 minut (17,4 mrtvých za minutu trvání útoku)
- Střelba v Las Vegas, nejhorší útok střelnou zbraní: 59 zavražděných během 10 minut (5,9 mrtvých za minutu trvání útoku)
Nelegální zbraně
Zákazy a konfiskace legálních zbraní jsou všude po světě doprovázeny výrazným nárůstem černého trhu. Ne jinak je tomu v Austrálii, kde od roku 2006 došlo k zdvojnásobení počtu trestných činů páchaných se zbraněmi. V roce 2016 policie zadržela 755 nelegálně ozbrojených recidivistů oproti 143 v roce 2011. Zatímco vražednost stále zůstává nižší než v letech po konfiskacích, počet těžce zraněných je výrazně vyšší (zdroj), což odpovídá pokroku v poskytování zdravotní péče.
Vzhledem ke své geografické vzdálenosti je australský černý trh velmi zajímavým tématem, a to hlavně s ohledem na rozsáhlou výrobu poměrně kvalitních nelegálních zbraní (podobně jako v Brazílii, Chorvatsku nebo Palestině). Tomuto tématu se budu hlouběji věnovat v samostatném článku.
Závěr
V oblasti vražednosti i obecné kriminality vývoj v Austrálii kopíroval podobný vývoj v jiných vyspělých zemích. Výjimku tvořilo období po konfiskacích legálně držených zbraní, kdy došlo k přerušení dlouhodobého trendu a nárůstu vražednosti přibližně o 10%, přičemž k návratu na původní hodnotu došlo až o šest let později (jde však o zanedbatelnou změnu, zejména pokud ji srovnáme například s nárůstem vražednosti v Německu o 40% v roce 2016).
Pokud jde o masové vraždy, lze v Austrálii vysledovat výrazný odklon od jejich páchání pomocí střelné zbraně k jiným nástrojům, co do četnosti po konfiskacích legálně držených zbraní ke změně nedošlo.
Externí odkazy:
- Studie věnující se sebevraždám v Austrálii
- Studie srovnávající Kanadu, Austrálii, USA, Anglii
- Studie dopadů australské legislativy provedená americkým ministerstvem spravedlnosti
Země s restriktivní zbraňovou legislativou
- Biránie: Před 22 lety zakázali zbraně, nyní proti vlně zločinu zvažují nasazení armády v ulicích
- Venezuela: šest let po zákazu civilního držení zbraní nejvyšší vražednost na světě
- Mexiko: Nejvražednější rok v historii
- Brazílie: Uvolnění zbraňové legislativy předmětem volební kampaně
- Kalifornie: Nejpřísnější legislativa v zemi nezastavila kalifornského vraha, mnozí se chtějí bránit sami
Oceánie:
- Austrálie:
- Nový Zéland
