Bartosz Niedzielski, 36letý Polák, a Antonio Megalizzi, 28letý Ital, spolu se dvěma muzikanty vyšli 11. prosince 2018 ven na ulici před hudební klub ve Štrasburku, aby si před začátkem koncertu zapálili cigaretu. V té chvíli k nim ulicí běžel pachatel nelegálně vyzbrojený nožem a revolverem Lebel model 1892. Niedzielski a Megalizzi neváhali a pokusili se pachatele zastavit. Zatímco oba postupně padli po zásazích do hlavy k zemi, ochranka klubu zevnitř zamkla vstupní dveře, čímž bylo pachateli zabráněno v jeho zjevné snaze dostat se dovnitř.
Bartosz Niedzielski se do Štrasburku přestěhoval před dvaceti lety. Pracoval jako průvodce v Evropském parlamentu, jako novinář v místním deníku a také jako průvodce městem. Byl činný také na místní kulturní scéně jakožto tanečník místního souboru, zpěvák ve sboru a pořadatel každoroční komiksové výstavy. Polský prezident oznámil, že odvahu Niedzielskeho odmění vyznamenáním in memoriam.
Antonio Megalizzi byl italským novinářem, který do Štrasburku přijel reportovat o probíhající schůzi Evropského parlamentu.
Zdroje: TVN 24, DW, Südtirol News, Dziennik Zachodni, Newsweek
Související:
- RIP Pascal Verdenne: při útoku ve Štrasburku zavražděn legální držitel zbraní, stát mu znemožnil se bránit
- Factsheet: Teroristický útok ve Štrasburku
- Zákaz nošení zbraní pro sebeobranu ve Francii
Zásahy neozbrojených civilistů
V článku FBI Report: lepší zbraň u sebe než policistu na telefonu jsem shrnoval poznatky ze studie FBI týkající se útoků aktivních střelců v letech 2016-17. Pro úspěšný zásah je nezbytná přítomnost na místě útoku, odhodlání a efektivní nástroj. Chybějící efektivní nástroj (kterým za určitých okolností může být i automobil, viz Mark Pinnavaia) sebevětší odhodlání nahradit nedokáže.
Ve sledovaném období došlo k 50 incidentům. Byť lze předpokládat, že neozbrojení civilisté se pokoušeli bránit v celé řadě z nich, úspěšný byl jen Robert Caleb Engle. Ten měl na své straně moment překvapení – útočník zahájil útok na parkovišti před budovou kostela, čímž Engle dostal možnost se připravit. Na útočníka se vrhl, jakmile vchodem vstoupil do kostela.
Engle byl paradoxně držitelem zbraně – jen se bohužel ten den rozhodl ji nechat v automobilu před kostelem, a po té, co útočníka přepral (přičemž při přetahování o zbraň došlo k postřelení pachatele), zašel do vozu pro svou pistoli a s ní na pachatele mířil do příjezdu policie.
Naproti tomu v období let 2016-17 bylo všech sedm zásahů ozbrojených civilistů úspěšných, přičemž přítomnost ozbrojeného civilisty na místě vždy vedla k mnohem nižšímu počtu obětí (lze předpokládat, že kdyby měl Engle zbraň u sebe, tak by také počet na místě zasažených osob byl nižší či nulový – díky jeho úspěchu nicméně mohlo být okamžitě zahájeno poskytování první pomoci, díky čemuž všech sedm v kostele zasažených osob přežilo).
Ze statistik FBI plyne, že v delším období let 2000-17 byly zásahy ozbrojených civilistů proti aktivním střelcům úspěšné z 94%. Úspěšné zásahy neozbrojených civilistů byly extrémně vzácné a obvykle zahrnovaly velké štěstí zasahujících (např. John Shawchuk se nacházel v pozici, kdy pachateli mohl dlouhou zbraň vytrhnout z ruky ihned, jakmile ze dveří zahájil útok, nebo Jon Meis, kterému se podařilo využít momentu překvapení a útočníka vykasrovat).
Stejně tak v Evropě se zastavení útočníka neozbrojeným civilistou podařilo jen za zcela výjimečných okolností – když se útočník pohyboval v omezeném prostoru, neuměl ovládat svou nelegální útočnou pušku a zneškodnili ho američtí vojáci na dovolené (Thalys 2015). Navíc zrovna v tomto případě bylo štěstím, že si pachatel pro útok vybral “ikonický” kalašnikov, se kterým ale neuměl zacházet. Snad ani nedomýšlet, jak by situace dopadla, kdyby měl tak jednoduchou zbraň, jako pachatel ve Štrasburku…
Ochrana měkkých cílů
Při teroristickém útoku ve Westgate celá řada ozbrojených civilistů (neznámí členové střeleckého klubu, neznámí zaměstnanci bezpečnostní agentury, Abdul Haji, Harish Patel, Dominic Troulan) pomohla zachránit stovky osob, zatímco policie dlouhé hodiny vyčkávala na příjezd zásahové jednotky (podobně jako v Bataclanu nebo Uherském Brodě). Šéf Interpolu Ronald Noble následně prohlásil, že existují jen dvě cesty, jak chránit měkké cíle. A to buďto umožnění nošení střelných zbraní pro sebeobranu občanům, nebo vytvoření neprodyšných a silně střežených bezpečnostních zón, kde musí být všichni podrobeni detailní prohlídce při vstupu.
Pokud vezmeme v potaz, že:
- štrasburský pachatel, který byl bezpečnostním složkám dlouhodobě znám jako potenciálně nebezpečný islamista, útočil v těsné blízkosti vánočních trhů v místě, kde byla velmi silná přítomnost policie i armády,
- vyzbrojený nelegálním revolverem z 19. století na 6 nábojů s municí, která je v současnosti považována za nedostatečně účinnou (pokud by oběti nezasahoval z beprostřední blízkosti přímo do hlavy, jejich šance na přežití by v případě rychlého poskytnutí první pomoci byly vysoké), se dostal do přestřelky se čtyřmi vojáky (ti jsou standardně vybaveni neprůstřelnými vestami a útočnými puškami), nicméně unikl,
- pachatel se následně dostal do přestřelky s policejní hlídkou, nicméně opět unikl,
- pachatel unikl, ačkoli do jeho pronásledování bylo zapojeno na 350 policistů a vojáků,
- v případě útoku v Bataclanu policie zasáhla až 2 hodiny a 40 minut po začátku vraždění obětí,
- zločinci a teroristé se běžně vyzbrojují pašovanými vojenskými zbraněmi, které jsou na území Evropské unie od roku 1991 zakázané,
pak se nabízí otázka, zda-li z Ronaldem Noblem nabízených dvou možností nepředstavuje v evropských reáliích efektivní variantu jen jedna.
