Zbraně

Zbraně z hobbymarketu: Útočník v Halle si vyrobil samopal, pistoli, brokovnice, výbušniny – a také střelivo

9.10.2019 německý pravicový radikál spáchal útok ve městě Halle. Tento útok se z řady jiných podobných událostí vymyká především výběrem zbraní. Pachatel si totiž kromě jedné historické všechny vyrobil sám ze součástek a s použitím nástrojů, které jsou běžně dostupné v hobbymarketech.

Zločinci v Evropské unii doposud dávali přednost nelegálním “opravdovým” zbraním. To s sebou ale často nese nebezpečí odhalení: například zbraně použité při teroristickém útoku v Hypercacher pachateli prodal policejní informátor v rámci operace zaměřené na sledování černého trhu. V Německu nedávno došlo k odhalení rozsáhlé zločinecké skupiny po té, co se k nim policie dostala skrz rozkrytí vynášení pistolí přímo z továrny.

Útok v Halle tak evropskému zločineckému prostředí ukazuje, že může fungovat i cesta domácí výroby. A tou se lze vyhnout policejnímu rozkrytí skz sledování původu nelegálních zbraní. Tento způsob vyzbrojování zločinců se stal běžným například v Austrálii a také některých částech Brazílie. Je pravděpodobné, že po “popularizaci” prostřednictvím útoku v Halle se podobné zbraně více rozšíří i v Evropě. Je tedy na místě pachatelovy zbraně podrobit analýze.


Nelegální zbraně:


Obecná poznámka k útokům aktivních vrahů

Naprostá většina aktivních vrahů je motivována primárně snahou dosáhnout mediální proslulosti. Tomuto případu se věnuji čistě z hlediska pro Evropu výjimečného výběru zbraní – a také protože se domnívám, že hobbymarkety po útoku v Halle navštíví řada osob, které by se do nich jinak nikdy nepodívaly.

K problematice aktivních vrahů, jejich motivaci a k tomu, jak jim čelit, se věnuji v detailu v těchto článcích:

Obecně k průběhu útoku

Pachatel v Halle byl vyzbrojen celou plejádou zbraní a výbušnin domácí výroby. K útoku si vybral synagogu ve městě Halle. Patrně vůbec nepočítal s tím, že se mu nepodaří dostat dovnitř. Na videu, které při útoku natáčel kamerou připevněnou na přilbě, je vidět, že do zjevně bezpečnostních dveří bez valného dopadu střílí z brokovnice. Zbraň nepoužil nejefektivnějším způsobem (co do místa, kam cílil), navíc lze odhadovat, že vstupní dveře by vydržely mnohem účinnější snahu o proražení.

V souvislosti s útokem je dobré si povšimnout, že Angela Merkel, německá kancléřka od roku 2005, v rozhovoru z letošního května uvedla, že všechny židovské instituce v Německu jsou pod neustálou policejní ochranou. Z průběhu útoku v Halle, který se odehrál na Jom Kippur, největší židovský svátek, nelze žádnou aktivní policejní ochranu této synagogy či zbytku města vysledovat. Pachatel se na ulici v okolí synagogy pohyboval po dobu pěti minut, než zavraždil náhodnou kolemjdoucí a z místa se vzdálil do další části města, aniž by z videa bylo možno vysledovat jakoukoliv policejní přítomnost. Do kontaktu s policií se pachatel dostal až po neuvěřitelných patnácti minutách a – opět neuvěřitelně – s jednorannou brokovnicí si policisty vyzbrojené moderními zbraněmi dokázal držet od těla a následně z místa ujet.

Německý stát tedy naprosto selhává při ochraně této menšiny čelící jak “tradičnímu”, tak i “novému” německému antisemitismu. Současně Židům, stejně jako dalším občanům, znemožnuje se bránit.

V Německu bylo v roce 2017 pouze 1.951 povolení k držení a nošení zbraně pro sebeobranu. I kdyby byla všechna tato povolení vydána jen Židům (což nejsou), kterých je v zemi přibližně 100.000, pak by jich bylo v přepočtu o čtvrtinu méně, než je běžné v české populaci.

Pachatel si vybírá oběť, čas, místo, způsob a nástroj spáchání. V tomto případě pachatel při plánování nepočítal se zamčenými bezpečnostními dveřmi a arsenál výbušnin a zbraní účinných především na krátkou vzdálenost tak naštěstí vůči osmdesátce osob shromážděných uvnitř nemohl využít.

Pachatel na poloprázdných ulicích zasáhl tři osoby, z nichž dvě zraněním podlehly. Následně se mu z místa podařilo odjet, avšak s automobilem naboural a byl zatčen.

Zbraně pachatele útoku v Halle

Výbušniny

Pachatel si vyrobil desítky kilogramů improvizovaných výbušných zařízení, která by v případě použití v uzavřeném prostoru synagogy měla naprosto devastující účinek. K jejich zamýšlenému užití tímto způsobem naštěstí nedošlo, pouze pár jich odpálil na ulici a hřbitově zřejmě s minimálními následky.

Lutyho samopaly

Podrobně: Luty’s SMG

Phillip A. Luty byl britský zbraňový nadšenec. Když v roce 1988 byly v Británii zakázány samonabíjecí pušky a pumpy, tak ještě držel své emoce na uzdě. Když mu ale v roce 1996 vzali pistole, stejně jako všem ostatním Britům, tak už to nevydržel, a rozhodl se dokázat, že jde o nesmyslnou legislativu, která odzbrojí jen zákonadbalé občany, ale zločincům nijak nezamezí přístup ke zbraním. Že má pravdu se rozhodl dokázat tím, že sestrojí plně funkční zbraň, k jejímuž vytvoření použije výhradně nástroje a součástky, které lze koupit v běžném hobbymarketu.

Lutyho samopaly jsou dnes rozšířené především v Austrálii, kde představují samozřejmý nástroj pro místní zločinecké kruhy. V samonabíjecí verzi existují také mezi americkými nadšenci, kteří si je legálně vyrábějí především s ohledem na jejich historický vztah k anglické odzbrojovací legislativě.

Podle Američanů je výroba velmi jednoduchá i pro středně zručné kutily. Největší problém představuje dodržení přesných výrobních tolerancí. Garážový výrobce tak může očekávat, že k spolehlivé zbrani, která by vydržela více než jedno použití při přepadení nepřátelského gangu, se propracuje až po několika kusech.

Australská policie se setkává s plejádou rozličné kvality těchto zbraní od těch odpovídajících výrobkům moderních zbrojovek až po zbraně působící vyloženě humpolácky.

Samopaly pachatele v Halle byly patrně přibližně uprostřed této škály, přičemž obě zbraně se odlišovaly od původního Lutyho návrhu, v důsledku čehož byly značně nespolehlivé.

“Primární” samopal podle pachatele neměl vytahovač nábojnic. Tento fakt spolu s využitím nábojů s chlorečnanovým prachem domácí výroby, které výrazně špinily nábojovou komoru, vedl k vysoké míře nespolehlivosti. V případě zaseknutí nábojnice mohl pachatel závadu vyřešit pouze s použitím nástroje.

“Sekundární” samopal měl oproti původní dokumentaci řadu dílů z plastu, patrně vyrobených na 3D tiskárně. Plastová náběhová hrana nábojové komory tak měla tendenci se při rychlé opakované střelbě rozpéct, v důsledku čehož se zbraň stala nepoužitelnou.

S Lutyho samopalem pachatel zavraždil náhodnou kolemjdoucí na ulici. Ta jej dokonce oslovila. Z videa je zřejmé, že pro běžné občany bylo nepředstavitelné, že se po ulici kolem synagogy a židovského hřbitova může pohybovat člověk ve vojenském oblečení se zbraní a výbušninami, aniž by jej vyrušila policie. Oběť celou situaci pravděpodobně brala jen jako špatný vtip, pachatel ji zavraždil dávkou ze samopalu do zad.

Trubkové brokovnice

Pachatel při útoku využil také nejméně jednu ze dvou připravených trubkových brokovnic. Patrně s touto zbraní střílel do vchodových dveří do synagogy a později s ní zavraždil osobu v obchodě s kebabem.

Tyto zbraně představují přesný opak Lutyho samopalů. Extrémně jednoduché na výrobu. Naprosto spolehlivé, přičemž spolehlivost je u nich vykoupena nízkou kadencí v důsledku jednotlivého nabíjení.

Jedná se o velmi primitivní design složený ze dvou trubek odpovídajícího průměru, jehož výroba nevyžaduje prakticky žádnou manuální zručnost. Absence jakýchkoliv pohyblivých částí z ní činí poměrně spolehlivou zbraň jednoduchou na obsluhu, ale zároveň je pomalá na přebití a střelba z ní není nijak přesná ani pohodlná. Přesto je na blízké vzdálenosti účinná a smrtící. Zbraň pachatel vybavil primitivní pažbou, rukojetí a plastovým držákem nábojů zřejmě ve snaze urychlit pomalé nabíjení a zjednodušit ovládání zbraně. Pachatel použil v brokovnici brokové náboje ráže 12, plněné černým prachem vlastní výroby a broky hrubosti 00, tedy cca 8,1 až 9 mm.

Brokovnice, která má kolem hlavně také držák na náboje, na některých nezaostřených záběrech vzhledem připomíná samopal Thompson. Jelikož se mi nepovedlo nalézt záběry opravdového Thompsona, domnívám se, že právě odtud patrně pramení některé mediální zmínky o jeho užití pachatelem.

Jezdecká puška z americké občanské války

Zřejmě jedinou palnou zbraní, kterou si pachatel sám nevyrobil, byla puška Smith Carbine ráže .50 pocházející z roku 1857. Tato jednoranná zlamovací zbraň je známá především jako jezdecká puška používaná během americké občanské války.

Puška je zlamovací a nabíjí se polopatronou, která se skládá ze střely usazené do mosazné, papírové nebo pryžové nábojnice plněné černým prachem. Nábojnice neobsahuje zápalku, v zadní části má průšlehový otvor. Po vložení polopatrony do komory se zbraň zavře, musí se natáhnout vnější kohout a na piston se nasadí perkusní zápalka. Pak teprve lze vystřelit a zbraň znovu nabít – po vyjmutí nábojnice – opakováním výše popsaného procesu. Proces je to zdlouhavý s vícero úkony, u nezkušeného střelce je pravděpodobnost selhání vysoká jak při výrobě patron, tak i při střelbě. Zkušení střelci za občanské války s touto zbraní byli ve značné výhodě proti nepříteli vybavenému zepředu nabíjenou mušketou, uměli poměrně rychle přebíjet a přesně střílet, ovšem vyžadovalo to značný výcvik a zkušenosti. Polopatrony se také hůře skladují a přenáší (zejména papírové jsou náchylné na poškození). Pachatel měl k dispozici jen několik  mosazných polopatron, ostatní měl papírové, a několik nábojnic z plastu tištěné na 3D tiskárně. Je zřejmé, že vzhledem k tomu, že byl pachatel vybaven spolehlivější a jednodušší podomácku vyrobenou brokovnicí a samopalem, od použití perkusní historické karabiny zcela upustil.

Pachatel ji označil jako jedinou zbraň s účinným dostřelem více než 25 metrů, z čehož se dá dovodit, že vůbec nepočítal s tím, že by se nedostal do synagogy a měl zbraně používat na ulici.

Zbraně pro útok zblízka

Pachatel byl vybaven jednorannou pistolí vlastní výroby kalibru .38, nožem a mečem pro případ, že by se na něj někdo pokusil vrhnout při přebíjení jiných zbraní.

Komentář zbrojnice.com: absurdní závěry médií a politiků

Odzbrojení Židé čekající bez možnosti se účinně bránit na rozuzlení, zda-li jsou jejich dveře opravdu tak bezpečnostní, jak jim to sliboval dodavatel.

Pachatel chodící volně po ulici tam a zpátky, střílející a odpalující nálože bez vyrušení.

Kolemjdoucí až absurdně ignorující smrtelné nebezpečí, protože si nedovedou představit, že by se toto opravdu mohlo dít, aniž by bylo alespoň z velké dálky slyšet houkání blížících se sirén.

Vždyť přece říkali, že “policie je ochrání“. Dokonce Mutti Merkel povídala, že všechny židovské instituce mají neustálou ochranu státu.

Pachatel si vybral místo (synagoga), čas (svátek), oběti (Židé). Vybral si způsob i nástroje spáchání k maximalizaci smrtivosti. Zbraně kombinoval tak, aby vzájemně kompenzoval jejich nedostatky a získal nejvražednější mix pro omezený prostor jedné budovy o několika malých místnostech.

Na rozdíl od ČR v Německu převažují nelegální zbraně. Pachatel si mohl obstarat jiné nástroje, ale po podrobném plánování shledal, že tyto nejlépe plní sledovaný účel.

Podobně jako ve vlaku Thalys pachatele nečekaně zastavili američtí vojáci nebo v Berlíně pachatele nečekaně zastavila multikolizní brzda moderního náklaďáku, v Halle pachatelův plán překazily jednoduché bezpečnostní dveře.

Pokud by se pachatel ke dveřím dostal ve chvíli, kdy šli dovnitř věřící, zbytek útoku by pravděpodobně dopadl v souladu s jeho mnohaměsíčním či spíše mnohaletým plánováním…

Na co se nyní soustředí média a politici? Že prý útok ukazuje nadřazenost německé zbraňové legislativy. Že je útok důkazem nízké účinnosti podomácky vyrobených zbraní. Radujte se, říkají. Sice stát nikoho neochránil, ale vlastně nastavením restrikcí ochraňuje všechny.

Přitom rozdíl mezi jedním z nejhorších masakrů dekády a radostí politiků nad údajně efektivní zbraňovou legislativou tvoří pouze jedny bezpečnostní dveře a anonymní člověk, který je zrovna včera nezapomněl zamknout.


Související

9 Replies to “Zbraně z hobbymarketu: Útočník v Halle si vyrobil samopal, pistoli, brokovnice, výbušniny – a také střelivo

  1. Onehdá mě překvapila reakce sheriffa v komentáři pro media po události kdy místní obyvatel nešťastnou náhodou zastřelil příbuzného. Zkráceně: Je to tragedie pro rodinu, stát se to může, tečka…

    Takhle uvažují svobodní lidé.

    Bohužel už i například v Texasu se veřejně debatuje o zákazu AR15 :/

  2. Tak jsem spočítal hmotnost výbušných zbraní v tabulce. Je to celkem 29,35kg. Palné zbraně k tomu několik kilogramů přidají. Opravdu to všechno nesl? Měl výcvik u SAS, Specnaz, Delty, …?
    Je to na samé hranici toho, čemu jsem ochoten věřit.

    1. Jistě, ale když se dobýval do objektu, tak měl u sebe, podle mě, jen podmnožinu toho všeho. Je zajímavé, že stejně jako na Novém Zélandu, si zbraně sebou vezl autem. Množství bylo dost přehnané, ale asi nemám uvažování pro tento druh útoků. Já bych se po návratu k autu snažil zmizet, ne si brát druhou dávku zbraní a pokračovat.

      Každopádně souhlasím, že neúspěch útoku nesvědčí o malé účinnosti doma vyrobených zbraní. Kromě nějaké protipancéřové pušce ráže 0.50 by dveře odolaly i běžným zbraním.

      1. Patrně dobře studoval útok na NZ. Tam se pachatel opakovaně vracel do auta pro náboje, případně vyměnit zbraně. Přece jen za 33 minut, než se k němu dostala policie, pachatel zvládne do lidí vystřílet mnohem více nábojů, než kolik jich unese.

        V Halle měla policie s pachatelem kontakt po 15 minutách od začátku útoku. Fakt, že policisty přestřílel s jednorannou brokovnicí, o německém výcviku hovoří mnohé.

  3. Výroky politiků jsou tradičně účelové a pokrytecké, to předvedli např. při policejním fiasku při útoku teroristů amatérů na Charlie Hebdo…a nakonec se všichni poplácali po ramenou a rozdávali se Řády čestné legie… za co, že je někdo v uniformě odstřelen jako kachna!
    Útok selhal proto, že pachatel věnoval příliš času výrobě něčeho, co se dá na černém trhu EU sehnat (koupit), a vůbec si neprovedl rekognoskaci terénu a nepromyslel a neprocvičil taktiku a střelbu.
    Ony vzpomínané bezpečnostní dveře, resp. nemožnost proniknout do objektu synagogy, ho patrně natolik rozhodilo, že dále již jednal zcela chaoticky.
    Při takovém útoku lze k plné výstroji (balistika), samozřejmě za cenu omezené pohyblivosti, ještě pobrat max. 25-30kg vybavení, u sebe lze mít přímo i 30 zásobníků, z toho patrně 10 rychle po ruce. Při opravdu intenzívní nepřetržité palbě však hrozí vyřazení zbraně v důsledku přehřátí…
    Kontakt s ozbrojeným pachatelem po 15 minutách je v případě dobře připraveného a bezchybně provedeného útoku již pozdě, zejména pokud nemají ohrožené osoby kam utéci.
    Ano, také překvapuje, jak si kolemjdoucí vůbec neuvědomovali závažnost situace.
    Naštěstí většinu útoků doposud provedli zcela nevycvičení amatéři, jinak by byly následky o řády horší….

  4. “Naštěstí většinu útoků doposud provedli zcela nevycvičení amatéři” Ano, tak. Ale priste si naky amater veme svarecku, trri kusy zeleza a navari to na koleje, nejlepe pred mostem a pocka na prndolino. Nebo veme plny nakladak a na ty koleje ho proste postavi. Nebo veme tlakovou lahev chloru, nebo cpavku, to koupis nebo ukradnes, a vypusti ji nekde v uzavrenem prostoru. Za chvili lze vymyslet desitky zpusobu jak udelat masakr s nevysledovatelnymi, zcela dostupnymi prostredky.

  5. Ano, moderní, na technice závislá západní společnost je pro teroristy poměrně snadným cílem. Ruční palné zbraně zdaleka nejsou tím nejefektivnějším prostředkem, který mohou použít. Nakonec, doposud patrně nejefektivnějším prostředkem byl tuším nákladní vůz v Nice.
    V ČR, na rozdíl od západní Evropy, můžeme prozatím sice vysledovat rozumnější přístup politiků k civilnímu držení a nošení zbraní, ale v oblasti akceschopnosti státu, zejména schopnosti bezpečnostních složek rychle a účinně zasáhnout, zde rezervy existují a to nemalé.
    Jde o tradiční aroganci moci, která má především své partikulární zájmy, kdy odpovědní, bez ohledu na zkušenosti ze zahraničí, spoléhají, že vše podstatné bude odhaleno s předstihem, a to ostatní se nějak vyřeší. V případě požadavků na nápravu často padají protiargumenty: “kdy za posledních 10 let se zde něco takového stalo”….
    Stačí se jen podávat na letité výdajové priority politických vedení, samé PR projekty, zpravidla bez reálné přidané hodnoty pro přímý výkon služby, přitom v oblasti výcviku, výzbroje, výstroje a výcvikových základen (vhodných střelnic) existují velké problémy, a to nehovořím o kvalitě personálu, kdy počet dobře vycvičených policistů, byl vždy několikanásobně nižší, než by bylo žádoucí, a díky odchodům zkušenějších do civilu, tento neustále klesá. Přitom nová generace nastupujících, tedy pokud se vůbec podaří někoho získat, je pro tento typ zákroků ve velké míře nevhodná (kritéria se neustále snižují).
    Co asi můžeme chtít od někoho, kdo za celý výcvikový rok vystřelí okolo 200 nábojů, často ještě limitován podmínkami pro dynamickou střelbu nevhodných střelnic, a to jde o lidi v přímém výkonu služby…ti ostatní mají roční limit tuším 50 nábojů…
    Ano, máme speciální jednotky, ovšem ty zpravidla přijedou k podobným záležitostem vždy pozdě, tam můžeme dosah obvykle počítat až v hodinách.
    Kdo věří politikům, že ho stát vždy ochrání, je omezený a naivní trouba.

  6. @I.N. Dodržkyn:

    Proč chodit tak daleko? Mým favoritem pro žebříček nejprimitivnějších zbraní teroru je zapalovač a dřevěný klín pod únikový východ.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *