Na začátku března 2021 nevládní organizace Statewatch zveřejnila návrh portugalského předsednictví Rady EU na zahrnutí národních databází legálních držitelů zbraní do struktury posílené přeshraniční policejní spolupráce dle Prümského rozhodnutí. Ke dni publikace tohoto článku návrh z 16. února 2021 stále není veřejně dostupný na stránkách Rady EU. Bez přehánění jej tedy můžeme označit za cíleně utajovaný. Je na místě se na něj podrobně podívat.
Úvodní foto – některé z 500 nelegálních zbraní nalezených v domě zesnulého německého stařečka.
Úvodem – základní fakta místo dezinformací
Identifikace zbraní teroristů v současnosti
13. listopadu 2015 došlo v Paříži ke třem koordinovaným teroristickým útokům, při nichž pachatelé palnými zbraněmi a výbušninami zavraždili 139 a zranili 340 osob.
Již o dva týdny později agentura Reuters přinesla podrobný článek o původu zbraní teroristů. Ve všech případech se jednalo o zbraně typu kalašnikov vyrobené v letech 1987 a 1988 na Balkáně. Milojko Brzakovic, ředitel srbské továrny Zastava, k tomu uvedl: “Zkontrolovali jsme sedm, možná osm sériových čísel, která jsme dostali od policie, a zjistil, že jde o zbraně, které byly předány do vojenských skladů ve Slovinsku, Bosně a Makedonii. (…) Není pochyb, že šlo o námi vyrobené zbraně, byli jsme tehdy jediným výrobcem. Máme sériová čísla ke všemu kdy vyrobenému, ale v 90. letech se k nim pak mohl ve vojenských skladech dostat kdokoliv.”
Pokud anglo jazyčným novinářům trvalo zjistit uvedené informace dva týdny, lze předpokládat, že francouzská policie měla ohledně původu zbraní teroristů jasno v řádu dní. Srbsko přitom není členem Evropské unie ani Europolu.
Se zjišťováním původu zbraní teroristů problémy nejsou
Obdobně promptní bylo zjištění původu zbraní také při jiných teroristických útocích. Téměř ve všech případech se jednalo o zbraně propašované skrz vnější hranice Evropské unie. Hlavní trasy zbraní pašovaných do EU jsou dobře známé, ať už jde o granáty a krátké zbraně mířící z Balkánu do Švédska nebo o dlouhé automatické zbraně typicky mířící námořní cestou do Itálie. Podrobně se zdrojům nelegálních zbraní v EU věnuje série článků z roku 2018.
Tato realita je v naprostém protikladu k oficiálním dezinformacím Evropské komise a masmédií, které právě jako hlavní důvod zavádění nových restrikcí v novele zbraňové směrnice uváděly snahu omezit dostupnost legálních zbraní teroristům. Díky žalobě České republiky proti směrnici víme, že tuto spojitost přes veškerou snahu nedokázal najít ani Evropský soudní dvůr. Ten v jádru rozhodování “odskočil” od původního argumentu předcházení terorismu k dezinterpretaci dat týkajících masových vražd spáchaných s palnými zbraněmi – neteroristických, bez přeshraničních souvislostí.
Ve velkých unijních zemích převažuje nelegální držení zbraní
Česká republika a Slovensko představují v Evropské unii co do civilního držení zbraní určitou výjimku. Zatím zde nedošlo k zásadnímu narušení vzájemné důvěry mezi občany a státem, resp. k obecnému vnímání zbraňové legislativy jako nelegitimní. V obou zemích převažuje legální držení zbraní, zatímco ve všech okolních zemích podle Small Arms Survey převažuje nelegální držení zbraní.
Kromě našich sousedů toto platí také pro “velké” unijní státy jako Itálie a Francie.
Nejenže teroristé neužívají legálně držené zbraně, ale mimo typicky užívané typy propašovávané skrz vnější hranice EU mají k dispozici rozsáhlý černý trh i uvnitř Evropské unie.
Tedy pokud by si je nebyli schopni vyrobit sami, jako útočník v Halle.
“V hledáčku” protiteroristických jednotek a se zbraněmi
Teroristé doposud legální zbraně nepoužívali a v zemích, kde jsou útoky páchány, nelegální držení zbraní převažuje.
Přesto se ale najdou jedinci, kteří jsou “v hledáčku” úřadů a současně legálně drží zbraně:
- Pachatel, který spáchal teroristický útok automobilem v červnu 2017 ve Francii měl zbrojní průkaz na přímý rozkaz francouzské tajné služby. Ta ho dlouhodobě sledovala a měla obavu, že pokud by přišel o legální zbraně, tak by se mohl vylekat.
- Německo, které jindy odebírá zbrojní průkazy například i za domnělé členství v motorkářském klubu či účast na demonstraci proti Angele Merkelové, umožňuje legální držení zbraní některým osobám vedeným na seznamech nebezpečných islamistů. Je veřejným tajemstvím, že jde obvykle o policejní agenty či informátory.
Někdy mají teroristé s vědomím policie dokonce i nelegální zbraně. Tak tomu bylo v případě pachatele útoku v Hypercacher, tedy jediného útoku, kde primární zbraně pachatele měly původ ve slovenských “znehodnocenkách”. Zbraně pachateli prodal policejní informátor Claude H. v rámci operace zaměřené na sledování černého trhu. Zda-li jej nezatkli, aby se nevylekal, obdobně jako teror-kolegu výše, si můžeme domýšlet, přímé zdroje v tomto směru nejsou.
Databáze ukradených a ztracených zbraní
Černý trh v Evropské unii má několik hlavních zdrojů. Vedle garážové výroby a pašování jde především o zbraně, které “vypadnou” z legální sféry při zavádění zbraňových restrikcí. Například při zavádění povinnosti registrace brokovnic v Rakousku byla odhadovaná míra ohlášení kolem 20%. Ještě nižší procento se nedávno podařilo konfiskovat po zákazech na Novém Zélandu.
Po těchto masivních přelivech, které z podstaty věci nejsou nijak podchyceny “tvrdými” daty, pak postupně ve velmi malé míře dochází ke krádežím a ztrátám registrovaných zbraní, viz případ nelegálně ozbrojeného jelena. Data o těchto zbraních jsou již v současnosti sdílena v příslušných databázích Interpolu, Europolu a Schengenského informačního systému.
Zákazová směrnice “EU Gun Ban” z roku 2017
Konečně v úvodním shrnutí nelze pominout novelu zbraňové směrnice z roku 2017. V České republice se veřejná debata kolem novely směrnice soustředila na části zakazující držení vybraných typů zbraní a zásobníků. Vedle toho ale byla směrnice novelizována v řadě ohledů týkajících se stanovení standardů pro nabytí a držení zbraní. Této části směrnice se v Česku příliš pozornosti nevěnovalo. Jednoduše proto, že jsme v tomto Evropskou unii o čtvrt století předběhli.
Zásadní ale je, že uváděným důvodem novelizace bylo zajistit, že k legálním zbraním budou mít v Evropské unii přístup pouze zákona dbalé a řádně prověřené osoby.
Vedle toho v Evropské unii existuje masivní trh s nelegálními zbraněmi, z něhož těží teroristé. Většina těchto zbraní nikdy neprocházela současnými policejními databázemi. U těch, které byly “ztraceny” po registraci, již sdílení informací probíhá.
Návrh portugalského předsednictví nelze vnímat jinak, než jako zaměřený čistě proti legálním držitelům zbraní.
Prümská dohoda a Prümské rozhodnutí
V roce 2005 sedm unijních států v německém Prümu uzavřelo dohodu zcela mimo rámec unijní legislativy. V roce 2008 na tuto dohodu navázalo rozhodnutí Rady Evropské unie č. 2008/615/SVV, “o posílení přeshraniční spolupráce, zejména v boji proti terorismu a přeshraniční trestné činnosti“, které de facto převzalo principy z dřívější mimo unijní dohody.
Jádrem Prümského rozhodnutí je sdílení informací z národních databází DNA, otisků prstů a registrů automobilů, a to:
- Soubory analýzy DNA vytvořené a uchovávané za účelem vyšetřování trestných činů. Do Prümské databáze jsou zadávány “nekódující části DNA a referenční číslo“, tedy nikoliv osobní údaje osoby, s kterou je daná DNA spojována. Členský stát může v individuálním případě využít automatizované vyhledávání shody DNA s údaji již vedenými v databázi. Pokud je shoda nalezena, následně se orgány hledajícího státu “standardní” cestou obrací na zemi nalezené shody se žádostí o poskytnutí další součinnosti.
- Obdobně funguje vyhledávání v databázi otisků prstů, tj. opět jej lze činit “pouze v jednotlivých případech“, kdy pozitivní výsledek má podobu referenčního čísla a pro bližší identifikaci či další součinnost je nutno žádat “standardní” cestou.
- V případě registru vozidel již není kladen důraz na vyhledávání v “pouze v jednotlivých případech”, nýbrž jej lze činit pouze s úplným číslem podvozku či registrační značky. Narozdíl od DNA a otisků prstů výsledné informace nemají podobu anonymizovaného referenčního údaje, nýbrž přímo údajů o vlastníkovi a provozovateli vozidla. Tj. pro bližší určení není potřeba další součinnost státu, v němž je vozidlo registrováno.
Podle úvodníku utajovaného portugalského návrhu v roce 2019 v uvedených databázích proběhlo 2,2 milionu vyhledávání profilů DNA, 400.000 otisků prstů a 16 milionů vyhledávání registrace vozidel. Lze tedy konstatovat, že požadavek vyhledávání “pouze v jednotlivých případech” si orgány některých zemí vykládají velmi volně. 2,2 milionu vyhledání DNA je sakramentsky velký počet jednotlivých případů…
Portugalský návrh sdílení informací z databází legálních držitelů zbraní
Návrh portugalského předsednictví navazuje na novelu zbraňové směrnice z roku 2008, podle níž měly členské státy povinnost do roku 2014 zavést centralizované elektronické evidence držitelů zbraní.
Nyní je tedy podle Portugalska s cílem “bojovat proti terorismu, násilnému extrémismu, vážnému a organizovanému zločinu a pašování nelegálních zbraní” potřeba Prümské rozhodnutí rozšířit právě na tyto národní zbraňové databáze.
Původcovství návrhu
Vzniká tedy logická otázka cui bono. Důvěryhodný vysoce postavený člen portugalských bezpečnostních složek zabývající se zbraňovou legislativou, který si pro účely publikace tohoto článku nepřál být jmenován, byl existencí portugalského návrhu zaskočen. Poprvé se o něm dozvěděl až při kontaktování ze strany zbrojnice.com.
Zdroj zbrojnice.com dotazy na příslušných místech ověřil, že návrh nebyl v Portugalsku standardním způsobem konzultován ani uveřejněn: “Portugalská bezpečnostní policie (Polícia de Segurança Pública – PSP) [jedná se o jinou bezpečnostní složku, než ve které působí zdroj] má blízké vztahy s Evropskou komisí a také proti zbraňovou lobby. Některé z návrhů, které se objevily v poslední evropské zbraňové směrnici, byly sepsány úředníky PSP. Domnívám se, že právě oni mohli být za řečeným návrhem.”
Kromě nestandardního původcovství návrhu si zdroj zbrojnice.com také všímá faktu, že současný portugalský zbraňový registr má co do funkčnosti výrazné nedostatky a patrně by ani nemohl být do systému přímé mezistátní výměny informací zapojen. Stejný problém má většina zemí EU, ostatně proto návrh nové zbraňové legislativy v ČR počítá s vytvořením zcela nového registru zbraní, který by dokázal automatizovaně a v reálném čase zužitkovat údaje vedené v rejstříku trestů.
Mizerný přínos pro policejní práci
Portugalský zdroj zbrojnice.com si jakožto policejní důstojník zaměřený na oblast zbraní položil otázku, k čemu by rozšíření Prümského rozhodnutí na zbraně mohlo být dobré. “Myslím, že tento návrh sdílení údajů z databází by byl invazivní, protože by patrně měl zahrnovat údaje o všech legálních zbraních. Nedokážu si představit, k čemu by to bylo dobré v policejní práci. Hlavně proto, že nepřímý přístup k těmto informacím, stejně jako k dalším, jako například bankovní data, může být stejně dobře dosažen běžnými justičními procesy.”
K čemu by tedy možnost portugalského policisty zjistit, zda-li má Jan Novák v Praze legální zbraně, mohla být dobrá?
Existují snad nějaké konkrétní příklady přeshraniční kriminality legálních držitelů zbraní v Evropské unii, k jejichž řešení nedostačují současné procedury spolupráce a výměny informací? Existuje vůbec taková kriminalita?
V návrhu portugalského předsednictví nic takového zmíněno není. Za to slovo terror se na sedmi spoře popsaných stránkách nachází devětkrát. Že teroristé legální zbraně nepoužívají? Ale mohli by, a proto je s tím potřeba něco udělat!
Závěr
Přijetí novely zbraňové směrnice v roce 2017 předseda Juncker komentoval slovy, že by raději “zašli mnohem dále, avšak i tak se jedná o důležitý milník v kontrole zbraní“.
Werner Salzmann k tomu trefně poznamenal: “Milník neleží u cíle, nýbrž na cestě, a kontrola není boj s terorismem, nýbrž moc nad životy a směřováním kontrolovaných.”
Unijní odborníci směrnici v roce 2017 napsali takovým způsobem, že namísto přiblížení národních zbraňových legislativ došlo k velmi výraznému rozklížení. Implementace nabraly povahu od autoritářských (Německo), přes švejkovské (Itálie, Rakousko) až po nulové (ve Švédsku už pětkrát odmítnuto parlamentem).
Proti zbraňová lobby si nyní patrně uvědomila, jak těžko se zavádí centralizovaná kontrola bez centralizovaných informací.
A že se na tom zrovna teď objevil portugalský podpis, tím se nenechme zmást.
Protože když přijde v EU na věc, musí se lhát.
Portugalsko
- Policie přestala vydávat povolení k držení a nošení zbraně pro sebeobranu, cílem je “dosáhnout evropského standardu”
- Současný stav zbraňové legislativy v Portugalsku – dokonce i povolení na pepřové spreje se stávají nedostupnými
- Aplikace salámové metody k postupnému odzbrojení Portugalců po roce 2006
- Znehodnocení nebo konfiskace – pracovní návrh “implementace” má odzbrojit 245.000 legálních držitelů zbraní
qui bono – správně cui bono
You have o good source, one of the very few in Portuguese police that knows the real dangers of over legislation in legal weapons/owners. I almost can guess who the source is 😉