Gun lobby jsi ty. Nikdy na to nezapomeň a úměrně tomu jednej.

“Osobně považují návrh zákona o zbraních za naprosto v pořádku. Ty mediální tanečky kolem jsou jen nafouknutá bublina. Po prostudování jsme žádné zásadní restrikce vůči majitelům zbraní nezaznamenali.” Takto se pro týdeník Táborsko vyjádřil správce střelnice v Čekanicích.

Plivnutí do obličeje se dá při troše sebezapření přejít mlčením. Tady jsme už ale na úrovni metaforického močení do očí, a to sebou začne mrskat jako ryba na suchu i člověk se sebevětší úrovní stoicismu.

Z Brusele až do Čekanice

Krev po obětech poslední vlny teroristických útoků ještě nestačila ani pořádně zaschnout, když se 18. listopadu 2015 do záře mediálních reflektorů nahrnuli představitelé Evropské komise. Přišli s nečekanou myšlenkou: nejlepším způsobem, jak překazit útoky páchané nelegálními zbraněmi propašovanými skrz vnější hranice Evropské unie, jejichž samotní útočníci byli často nelegální, se měly stát restrikce legálního držení zbraní. V první řadě měl zákaz dopadnout na samonabíjecí pušky. To se ale zdálo málo, a tak v dubnu 2016 vznikl návrh zákazu “všech samonabíjecích zbraní schopných pojmout zásobník na více než šest nábojů”.

Na střelnici v Čekanicích nabízejí mimo jiné také službu půjčení zbraní. Z webových stránek není jasné, jakých zbraní přesně. Na jedné z fotografií na webu mají vyskládáno přibližně patnáct zbraní. V závislosti na jednotlivých verzích návrhu směrnice by měli vyřadit buď sedm nebo třináct z nich. Pořád jenom taneček, nebo by tohle už bylo i v Čekanicích docela drsné pogo?

Někdo by mohl argumentovat, že to byly jen pracovní verze. Tak se podívejme na finální verzi směrnice. Ano, nikdo vlastně nerozumí, co ona přijatá ustanovení znamenají. Zde na pomoc přispěchal Evropský soudní dvůr s vysvětlením, že jediný správný výklad je ten nejrestriktivnější možný. V pochybnostech zakázat!

Tomu ostatně odpovídal taky původní návrh implementační novely představený na počátku roku 2018…

Mediální tanečky a nafouknuté bubliny

Svár o budoucí podobu občanských práv v oblasti civilního držení zbraní se v té chvíli přenesl do Česka. Téma, které doposud bylo v zásadě mimo veřejný zájem i politickou debatu se stalo jedním z nejdebatovanějších. Což bylo o to překvapivější, když u nás vlastně žádná extrémně protizbraňová frakce jako v Bruseli neexistuje. Jen pár hlasitých jednotlivců, u nichž se odpor proti zbraním stal nejviditelnější platformou, a které následně z veřejné diskuse odklidily výsledky voleb.

Přijatá směrnice je zásadní, o nic méně zajímavé bylo průběžně zevnitř sledovat proces jejího přijímání. Celý odpor proti omezování občanských práv totiž od začátku stojí na vytrvalosti, sebezapření a tvrdé práci několika málo jedinců, a to na evropské i na české úrovni. V jednotlivých státech se k tomu pak přidává neskutečný prvek náhody: jaká osobnost zrovna bude sedět u úřednického stolu, na který spadne úkol směrnici implementovat.

Tak třeba v Rakousku neměli extrémní grassrootový tlak, ale díky náhodě zrovna legislativu nesepisovali hoplofobové, takže jim “implementace” dopadla dobře. Oproti tomu v Německu a Španělsku veřejnost tlačila seč mohla, ale byrokraticko-legislativní aparát nepřetlačila, prostě se v určitou chvíli vytasil se svou verzí a tu si prosadil. Ve Švédsku nebo na Slovensku přetahovaná doposud neskončila.

Kdyby v Čekanicích dávali pozor, mohli si všimnout, že, jejich slovy, „mediální tanečky“ a „nafukování bublin“ kolem zbraňové legislativy probíhají napříč Evropou. A oni by možná i dávali pozor, kdyby se blížila podobná katastrofa, která držitele zbraní, a také správce střelnic, zastihla v jiných zemích.

Samo se to neupeklo, pro mnohé to bylo peklo

Čekanické podivování nad “mediálními tanečky” je na úrovni malého dítěte, které rozporuje težkosti při získávání obživy. Vždyť je jídlo každý den na stole! Vždyť je lednice stále plná! Vždyť je ten přijatý zákon naprosto v pohodě!

Přitom český výsledek je prací několika málo lidí, kteří mu byli ochotni věnovat stovky a tisíce hodin vlastního času a postavit profesionální i osobní život na vedlejší kolej (a tím nemám na mysli ty, co online prostor neustále zásobují svými fotkami). Samozřejmě by to nikam nevedlo, pokud by se nemohli spolehnout na podporu široké střelecké veřejnosti a několika málo členů parlamentu, kteří si věc vzali za vlastní. Nebo si snad v Čekanicích myslí, že se ze správního uvážení (původní návrh) pro vydávání výjimek na nově “zakázané” zbraně stalo nárokové povolení jen tak náhodou (přijatá novela)? Nebo že nebudou muset své zásobníky jednotlivé přihlašovat na policii jako v Německu díky zásahu boží prozřetelnosti?

Vraťme se ale ještě o pár kroků a let zpátky, do Brusele. Směrnice je špatná, ale vzpomeňme, o kolik mohla být horší. Osobnosti, jejichž činnost byla pro výsledek naprosto zásadní, přitom procházely dvojím peklem.

Katja Triebel, nejviditelnější německá bojovnice za občanská práva v oblasti civilního držení zbraní, v době přijímání směrnice procházela léčbou rakoviny. Tehdy úspěšnou. Ale protože neštěstí nikdy nechodí samo tak nyní, když koordinuje soudní bitvu proti německé implementaci, čelí relapsu. Dá rozum, že na řešení zákazu olova jí už pak síly nezbývají.

Podobně předseda evropské organizace, která zásadním způsobem ovlivnila výslednou podobu směrnice, přímo kvůli své aktivitě přišel o práci. Vyhazov dostal v den, kdy jeho manželka nastoupila na chemoterapii po odstranění tumoru hlavy. Vyléčila se, aby následně přišla o život při jiném operačním zákroku, který měl být pouze formalitou.

Co dál zažívali aktivní odpůrci směrnice napříč Unií? Kyberšikana, hacking a falešná oznámení, ať už trestní nebo s dopadem na správní uvážení při vydávání povolení k držení zbraně. Dlouhodobé sledování policií/rozvědkou a společenská ostrakizace. Vlastně je náš odpor v Česku docela pohodlný, když poslouchám některé kolegy ze zahraničí.

Nesčetné příběhy občanských aktivistů napříč Unií, kteří se dopracovali až k naprostému vyčerpání dlouholetých, mnohdy rodinných (generačních), finančních rezerv, pak znějí až banálně. Jedno mají společné: osobní hrdost a odhodlání se k věci vrátit, jen co to bude možné.

Jak jsem měl možnost a čest je v průběhu let poznat, žádného z nich by ani nenapadlo se například pohrdavě vyjadřovat třeba o správci střelnice v Čekanicích za to, že nepodpořil jejich činnost prováděnou i ve prospěch jeho samotného.

Žádná gun lobby kromě nás samotných neexistuje

A možná to je škoda. Možná bychom si na takové výlupky měli více ukazovat prstem, lépe posvítit a mlčky je nepřecházet. Abychom neskončili jako v Británii, kde se skrz tezi “hlavně buďme potichu, aby nám nic nezakázali” propracovali do stavu, který se může líbit jen českým střelcům trpícím nostalgií nad dobou, kdy bylo držení zbraně podmíněno správným kádrovým výkazem.

Když už se mluví o výlupcích, nemělo by se zapomínat na velký business. Jestli posledních pět let něco jasně ukázalo, tak to je nezájem průmyslu o oblast podpory občanských práv. Až na naprosté výjimky je v tomto směru situace všude v Evropě stejná.

Nějakou dobu jsem si naivně myslel, že alespoň existuje neviditelná paralelní snaha průmyslu oddělená od grassrootu, a proto podniky a podnikatelé grassroot nepodporují. Pak jsem se ale ocitl v naprosto absurdní situaci, když jsem při v zásadě náhodném setkání vedení jednoho z největších evropských podniků vysvětloval, že příprava úplného zákazu olova ve střelách opravdu, ale opravdu není hoax.

Opravdu může mít člověk, který si jen tak píše článečky na web, lepší přehled, než podnik s mnohamiliardovým obratem? Opravdu může mít člověk, který si jen tak čte článečky na webu, lepší přehled, než podnik s mnohamiliardovým obratem? V případě tohoto webu zjevně ano.

Oproti masmediálním představám žádná velká štědře sponzorovaná gun lobby v Evropě neexistuje. Podniky zajímá jen nejbližší účetní uzávěrka. Zda-li budou mít komu zbraně a střelivo za deset let prodávat, to už bude problém jiného managementu.

Jediná opravdová gun lobby zde jsi ty, já a další aktivní podporovatelé občanských práv v oblasti civilního držení zbraní.

Novelou, jak byla sněmovnou přijata, jsme utekli čertovi z lopaty. Nestalo se tak náhodou a na žádnou náhodu nemůžeme spoléhat ani do budoucna.

Teď opravdu není chvíle na to nechat se uchlácholit, naopak, je potřeba semknout šiky.

A aspoň už víme, že čekaničtí s námi na stejné straně nestojí.

Zbraně v České republice

Současnost

• Statistiky a trendy civilního držení zbraní v ČR:
  • Zbraňové statistiky 2019: Počet legálních držitelů se zvýšil o 0,5%, registrované zbraně překročily hranici 900.000
  • Nízké zastoupení žen se zbrojními průkazy ohrožuje dlouhodobé zachování civilního držení zbraní v České republice
  • Zbraně a zločinnost v ČR
  • Sběratelé
  • Sportovci
  • Myslivci
  • Profesionálové
  • Ozbrojená veřejnost
• Implementace zbraňové směrnice: Česká republika úspěšně implementovala většinu povinností
• Analytický seriál o praxi udělování výjimek k nabytí zakázané zbraně
• Nabývání a držení nově zakázaných zbraní v návrhu implementační novely (epravo.cz)
• Neurčité právní pojmy a správní uvážení v návrhu novely implementující směrnici o zbraních (epravo.cz)
• Fact check: české zbraně v rukou teroristů
• Komentář: EU a Nový Zéland ukazují, že zbraně opravdu představují svobodu
• Komentář: Vraždění v Ostravě a kazatelé bezmoci
• Komentář: Od domácích manufaktur na roušky k miliční armádě
• Měla by Policie ČR používat granátomety, kterými byly zmrzačeny desítky francouzských demonstrantů?

Historie

• Zřízení o ručnicích – česká zbraňová legislativa po roce 1524
• 50 let republiky: nastal čas ústavně chránit právo nabývat, držet a nosit zbraně
• Výročí 80 let od zahájení německo-československé války

Budoucí legislativa

• Situační hlášení k zavádění restrikcí na občanská práva v oblasti civilního držení zbraní 02-2020
• Jak vysokou pokutu může Evropská unie uložit ČR v případě odmítnutí implementační mininovely zákona o zbraních?
• Návrh nové zbraňové legislativy:
  • Návrh “hodnotového” úvodního ustanovení nového zákona o zbraních
  • Implementace, zásobníky, tlumiče a expanzní střely
  • Podmínky získání zbrojního oprávnění
  • Nabývání zbraní a nakládání s nimi
  • Plynovky, poplašňáky a další nezbraně
  • Ústavní změna: Co (ne)čekat od mexického doplnění Listiny o právo na obranu se zbraní “za podmínek, které stanoví zákon”
  • Zvýšení bezpečnostních aspektů v návrhu nového zákona o zbraních (epravo)
• Fact check: směrnice nikomu zbraně nebere
• Tlumiče hluku výstřelu jsou jedinou efektivní ochranou sluchu
• Forenzní balistika jako důkazně defektní věda

Praktické

• Jak získat zbrojní průkaz (zbraně.cz)
• Kam na střelnici (zbraně.cz)
• Jak zachovat možnost účinně se bránit pro příští generace (gunlex.cz)

Rozhovory

• Poslankyně Černochová: Obhajoba legální držby zbraní by neměla přestávat být principiální záležitostí ochrany svobody
• Europoslankyně Charanzová: Nerozumím, jak se Evropská komise vyhnula odpovědnosti za selhání při nevydání pravidel pro znehodnocování zbraní
• Předseda Senátu Kubera: Změna Ústavy zakotvující civilní držení zbraní v současnosti nemá šanci projít
• Poslanec Jiří Mašek: Návrh nového zákona o zbraních optimálně vyvažuje práva občanů a bezpečnostní zájmy státu
• Senátor Václav Láska: Ústavním zakotvením civilního držení zbraní bychom deklarovali jeho význam pro českou společnost
• Senátorka Chalánková: Jsem připravena předložit zbraňovou ústavní novelu
• Milena Bačkovská: Chceme zákon o zbraních dostat do 21. století
• Tomáš Gawron: V implementaci zbraňové směrnice je ČR premiantem