Analýza: Vybrané zásahy ozbrojených civilistů proti aktivním vrahům

V posledních dnech se v českých masmédiích opět vyrojily desítky “odborníků” na civilní držení zbraní, kriminalitu a masové vraždy. Protože sepisovat tucet fact-checkových článků nepovažuji za účelné, rozhodl jsem se zaměřit na jednu neustále opakovanou lež českých novinářů a komentátorů. Ti neustále tvrdí, že ozbrojení civilisté ještě žádné pachatele nezastavili.

Tato analýza je z roku 2019. Aktuálnější verze článku z 12/2022 je dostupná zde:

Analýza zásahů 54 ozbrojených civilistů proti aktivním vrahům

Základní informace

Pro začátek shrnutí informací, které jsou čtenářům zbrojnice.com dlouhodobě známé:

• Podle statistik FBI jsou ozbrojení civilisté úspěšní v 94% zásahů proti aktivním vrahům. V 76% případů pachatele zastavili, v 18% zásahem pomohli snížit ztráty na životech. (Pozn. seznam níže obsahuje také případy záchrany policistů civilisty, které nespadají do definice aktivního vraha FBI).
• Přítomnost ozbrojené osoby na místě útoku je naprosto zásadní pro snížení počtu obětí, bez ohledu na to, zda-li zasahuje policista nebo ozbrojený civilista.
• Ve většině zemí světa civilisté nesmějí nosit zbraně pro sebeobranu. To platí pro téměř celou Evropu, velkou část USA včetně Kalifornie a většinu ostatních států světa včetně extrémně vražedných zemí Latinské Ameriky (Venezuela, Mexiko, Brazílie).
• V zemích s restriktivní zbraňovou legislativou pro pachatele není problém si obstarat nelegální zbraně. Při všech teroristických útocích v Evropské unii byly použity nelegální zbraně, zejména propašované z Balkánu. Často byly nelegální nejen zbraně, ale také pachatelé, jako například v Bataklanu.

V okolních zemích převažuje nelegální držení zbraní.

• Střelné zbraně jsou pro pachatele snadno nahraditelné. Útoky s použitím výbušnin, hořlavin či nákladních automobilů jsou přitom co do počtu obětí výrazně nebezpečnější než útoky střelnou zbraní.
• Většina masových vrahů je motivována snahou dosáhnout mediální proslulosti. Střelné zbraně si vybírají, protože vědí, že jim média věnují výrazně větší pozornost, než jiným nástrojům.

Vybrané zásahy ozbrojených civilistů proti aktivním vrahům

Níže jsou přehledně shrnuty základní informace o vybraných zásazích ozbrojených civilistů proti aktivním vrahům v případech, které jsou podrobně popsány v sekci Čestná zmínka. Zahrnují většinu případů vedených v ročenkách FBI a také další vybrané případy včetně těch z jiných zemí.

Pozn.: Tabulka s přehledem příkladů zásahů ozbrojených civilistů byla aktualizována v únoru 2021. Ostatní části článku zůstaly nezměněny (grafy níže nezohledňují nové případy doplněné do přehledu výše).

Zbraňová legislativa v zemích zásahů ozbrojených civilistů

Případy uvedené v přehledu výše se udály jen v několika málo zemích, což odpovídá faktu, že ve většině světa civilisté nesmějí legálně zbraně pro sebeobranu nosit (mnohde ani vlastnit).

• Legislativě skrytého nošení v USA se podrobně věnuje celá řada článků na webu. USA měly v přepočtu na obyvatele do roku 2010 méně povolení k skrytému nošení zbraně, než Česká republika. Zásahy ozbrojených civilistů proti aktivním vrahům se staly častějšími v období po roce 2014, kdy počet povolení v USA dosáhl dvojnásobku ve srovnání s ČR (v přepočtu na obyvatele). Řada států USA nicméně ani v současnosti civilistům povolení nevydává, a v těch zbývajících převažuje rozsáhlá právní úprava “bezzbraňových zón”, kam legálně ozbrojení civilisté nesmějí vstoupit. Tato místa si přitom v naprosté většině případů cíleně vybírají aktivní vrazi pro své činy. Celková americká statistika tedy klame, reálně se zásahy častěji odehrávají ve státech s relativně vysokým počtem ozbrojených civilistů – “nosičů” ve společnosti, zatímco ve zbytku země k nim téměř nedochází.

• Izraelská legislativa skrytého nošení zbraně nedávno prošla zásadní liberalizací, čemuž se podrobně věnuje zvláštní článek.
• Jihoafrická legislativa se dá v současnosti nazvat velmi “dynamickou”, což popisuje celá řada článků.
• Poslední zemí, kde došlo k zásahům ozbrojených civilistů zařazeným do přehledu, je Keňa. Ta má permisivní legislativu skrytého nošení zbraně.

Reakční doba k zásahu

Někdy je slyšet volání společností poskytujících střelecký výcvik po zpřísnění zkoušky odborné způsobilosti. Ta by podle nich měla zahrnout přezkoušení schopnosti rychlého tasení zbraně a zasažení cíle. Ve sloupci “doba na reakci” je vyznačen odhad, jak rychle museli zasahující civilisté v dané situaci reagovat. Reakční dobu neurčovali samotní zasahující civilisté, ale především objektivní okolnosti na místě útoku, především jejich poloha:

• Červeně jsou vyznačeny případy, kdy zasahující civilista musel zahájit střelbu bezprostředně po zahájení útoku. Téměř ve všech těchto případech byl zasahující civilista sám ohrožen a nemohl si vybrat ústup. Výjimkou je případ z Cicero, Illinois, kde civilista samotný v danou chvíli nebyl bezprostředně ohrožen, ale neváhal a okamžitě střílel po pachateli, který střelbou z nelegálního samopalu těžce zranil policistu.
• Žlutě jsou vyznačeny případy, kdy zasahující civilista sice nestřílel bezprostředně po tasení zbraně, musel ale reagovat velmi rychle, kolem ca. 10 vteřin. Většinou šlo o případy, kdy civilista sám nebyl přímo ohrožen a měl možnost ústupu. Když už se ale rozhodl jednat, musel tak učinit rychle.
• Zeleně jsou vyznačeny případy, kdy civilista zásah nezahájil bezprostředně po začátku útoku. Většinou se nacházel poblíž, například na jiném místě v obchodním centru, nebo mimo místo útoku, ale povedlo se mu proti pachateli zasáhnout dříve, než policii.
  • Téměř ve všech těchto případech zasahující ozbrojený civilista měl možnost ústupu z místa útoku, výjimku představuje případ zásahu Aarona Guytona. Ten byl zamčen uvnitř kostela, jehož dveře pachatel po chvíli snažení vyrazil – tj. měl dlouhý čas na přípravu ke střelbě, ale nemohl utéct.
  • Osm zasahujících civilistů v době začátku útoku na místě vůbec nebylo, ale vyrazili k němu a zasáhli dříve než policie.
  • Osm dalších civilistů bylo poblíž místa útoku (v jiné části budovy či v poblíž) a aktivně se vydali vstříc hluku výstřelů, byť mohli ustoupit.
  • Řada osob se v USA nacházela poblíž útoku uvnitř bezzbraňové zóny. Po začátku útoku se vydali pro svou legální zbraň mimo bezzbraňovou zónu (např. do automobilu před školu) a, byť to dělat nemuseli, vrátili se zpět, aby se postavili pachateli.

Míra připravenosti zasahujících civilistů

Zatímco ohledně samotného způsobu zásahu, včetně rychlosti jeho průběhu, je informací přehršel, u většiny civilistů míru jejich připravenosti neznáme. Lokální média si většinou nenechají ujít možnost poukázat na příslušnost k policii nebo armádní zkušenosti. Zjistit, zda-li zasahující civilista prošel čtyřmi pokročilými kurzy dynamické střelby nebo mu sotva uschnul inkoust na povolení k nošení zbraně, je ale ve většině případů nemožné.

• V osmi případech v USA zasahovaly osoby mající spojitost s bezpečnostními složkami, typicky šlo o policisty mimo službu ozbrojené osobní zbraní nebo bývalé policisty. Omezení skrytého nošení zbraně se na ně v řadě států USA nevztahují. Právě tato odlišná pravidla umožnila například zásah Donalda J. Moora, který byl náhodný, nebo Jonathana Moralese (člen pohraniční stráže), kterého dříve rabín prosil, aby do synagogy nosil svou civilní zbraň. Jiný z přítomných Židů by totiž povolení nedostal.
• Dva ze zasahujících civilistů v USA dřívě prošli pokročilým výcvikem zásahu proti aktivnímu střelci. Juan Carlos Nazario v rámci práce pro soukromou bezpečnostní agenturu, David George z vlastního zájmu.
• U civilistů zasahujících v Izraeli bližší informace nejsou známy, lze nicméně poměrně bezpečně předpokládat jejich dřívější vojenský výcvik. Ten měli také tři z mužů zasahujících v Keni. Vyloučit se to nedá u dalších zasahujících amerických civilistů, ale konkrétní informace v tomto směru nejsou.
• Ve dvou případech zasahovali střelečtí instruktoři: Stephen Willeford v USA a Inyat Kassam v Keni. Oba přitom nebyli na místě při začátku útoku, vyrazili tam cíleně a v obou případech zachránili desítky životů (Inyat ve spolupráci s dalšími ozbrojenými civilisty nejméně 600).
• U 23 zasahujících civilistů nejsou známy žádné informace o úrovni výcviku, v jednotlivých případech lze dovozovat škálu od aktivního střeleckého výcviku až po minimální.
• Není známo, že by v kterémkoliv případě došlo v důsledku střelby ozbrojených civilistů k zasažení nezúčastněných osob.

Tisíce zachráněných životů

Při zde uváděných zásazích ozbrojených civilistů bylo zachráněno přibližně 2.000 životů:

• Charl van Wyk sám zahnal 4 teroristy, kteří měli v plánu odpálit a postřílet co nejvíce osob, a následně zbylé z 1.000 věřících v kostele upálit. Van Wyk jednoho teroristu postřelil.
• Abdul Haji, Harish Patel, Dominic Troulan, Inyat Kassam a Peter Bonde (a policista Nura Ali) zachránili nejméně 600 nakupujících (jde o odhad potenciálních obětí, pomoci ven pomohli výrazně více než tisícovce) z obchodního centra ve chvíli, kdy se policie podobně jako v Bataclanu nebo Uherském Brodě rozhodla čekat na příjezd zásahové jednotky. Zda-li některého z extrémně těžce vyzbrojených teroristů (měli i bezzákluzové dělo) zasáhli, nevíme. Místo hledání dalších obětí se každopádně teroristé kryli před jejich střelami, dokud je nevystřídala policejní zásahová jednotka. Ta se sama po dvou dnech bojů stáhla a předala operaci vojenským speciálním silám; při finální bitvě se na teroristy zřítila část obchodního centra.
• Jean Assam a Stephen Willeford zachránili bezpočet osob v kostelech. Willeford bohužel zabránil až druhému útoku pachatele, při prvním bylo zasaženo 46 osob, z nichž 26 nepřežilo.
• Ve většině dalších případů byly bezesporu zachráněny vyšší jednotky či nižší desítky životů.
• Ve většině případů záchrany policistů byly bezprostředně ohroženy pouze jejich životy.

Naprostá většina případů aktivních vrahů, při nichž zasáhli ozbrojení civilisté, nespadá do statistik masových vražd, protože počet při nich usmrcených osob je nižší, než odpovídá definici.

Tragické zásahy

Jednotlivé články v sekci Čestná zmínka poskytují nenahraditelný studijní materiál pro všechny aktivní uživatele zbrojního průkazu sk. E.

Nejvíce se ale člověk učí z chyb, a proto na závěr shrnu případy, a vyslovím úctu, těm, jejichž zásahy skončily tragicky:

• Joseph Robert Wilcox (USA) se choval jako řádný legálně ozbrojený občan – tedy zdrženlivě. Nelegálně ozbrojeného pachatele mohl pohodlně zastřelit, ale místo toho jej s namířenou zbraní vyzval, aby se vzdal. Netušil, že pachatel není sám. Netušil, že pachatelé předtím ve vedlejší budově zastřelili dva policisty. Svou vražedkyni neviděl, zatímco mířil na pachatele, ta jej zezadu zastřelila. Z 250 případů aktivních vrahů, které FBI vede ve svých statistikách mezi lety 2000 a 2017, bylo vícero pachatelů pouze ve čtyřech incidentech.
  • Wilcox nemusel zasáhnout a zřejmě by mohl z místa útoku uniknout. Na chvíli na sebe upoutal pozornost pachatelů, což umožnilo únik jiným lidem. Pachatelé následně přistoupili k asistované sebevraždě policií.
• Ari Fuld (Izrael) žádnou chybu neudělal. Měl prostě smůlu, terorista s nožem si jej na ulici náhodně vybral jako první oběť a začal ho bodat do zad. Než vykrvácel, tak Fuld zajistil, že sám zůstane teroristovou poslední obětí.
  • Fuld neměl možnost úniku. Svým zásahem zjevně zabránil pokračování útoku proti dalším osobám.
• Jemel Roberson (USA) zahnal aktivního střelce v baru. Postřelil ho a zadržel. Zatímco místní policisté poskytovali první pomoc zraněným, tak přijel příliš horlivý policista z vedlejšího okresu a Robersona (černocha), který v pokleku držel na zemi pachatele, zastřelil.
  • Roberson v baru pracoval jako ochranka. V prvotní chvíli neměl na výběr, následně postřeleného pachatele mohl nechat utéct, ale ještě jej zadržel v souladu se svým povoláním. Svým zásahem zachránil životy řady osob.
• Byron Wilson (USA) se se svou pistolí pokusil postavit vojenskému veteránovi s plně automatickou AR 15 (ty jsou v USA zakázány od roku 1986) a byl velmi těžce zraněn, stejně jako později dva zasahující policisté (policisté dokonce následně zásah vzdali, pachatele obklíčili a čekali na příjezd odstřelovače, který situaci vyřešil).
  • Pachatel se pohyboval volně po ulici a střílel náhodně proti osobám, které spatřil. Po té, co zaregistroval Wilsona, se pachatel přesunul do zákrytu, čímž ztratil možnost vyhledávat další oběti.

Závěr

Nikdo netvrdí, že by náhodný ozbrojený civilista na místě útoku v Evropě představoval automatickou záruku rychlé eliminace pachatele.

Dobře ale víme, že každou minutu, kterou se pachatel kryje, nemůže trávit hledáním dalších obětí.

Každou vteřinu, kterou pachatel věnuje svou pozornost zasahující osobě (ať už civilistovi nebo policistovi), nemůže věnovat vraždění.

Čas je přesně to, co oběti nemají, ať už jde o Bataclan (zásah policie 2 hodiny 40 minut po začátku útoku), Uherský Brod (zásah policie po sebevraždě pachatele 1 hodinu 27 minut po začátku útoku) nebo Parkland (velitelka policie zásah zakázala, začal “omylem” po příjezdu policistů z vedlešího okresu).

Edit: Tabulka s přehledem příkladů zásahů ozbrojených civilistů aktualizována v lednu 2020, březnu 2020, únoru 2021.

Související:

• Návod pro policisty: na co myslet, když jde o ozbrojené civilisty
• Návod: jak rozklíčovat masmediální dezinformace a fake news v oblasti civilního držení zbraní
• Návod: co dělat, když se zblázní příbuzný s agresivními sklony a přístupem ke zbraním
• Analýza: Motivování masových vrahů médii na příkladu Českého rozhlasu
• Teroristický útok v Bataclanu představuje argument pro legální civilní držení zbraní, ne proti němu