Fact check

Fact check: Mohou Američané legálně držet automatické zbraně?

Dne 29.5.2022 vyšel na serveru forum24.cz článek Jiřího X. Doležala s názvem Další střelba v americké škole. Proč je v Texasu legální vlastnit útočné pušky? Autor se v článku zamýšlí nad mírou dostupnosti typu pušky, kterou střídavě nazývá útočnou, vojenskou a automatickou.

V českých masmédiích jde o poměrně často opakovanou úvahu. Je na místě ji tedy fact checkovat.


Úvodní foto: Nelegální převážně automatické zbraně, které německá policie k vlastnímu překvapení předloni zabavila v mlékárně v Euskirchenu.


Tvrzení ohledně automatických zbraní

V textu v úvodu odkazovaného článku lze nalézt následující zásadní tvrzení:

  • V USA si můžete koupit i útočné zbraně, které nesmí civilista v době míru vůbec použít a které umožňují vraždit dlouhými dávkami.
  • V Americe, konkrétně „vlevo dole“, ve státech tradičního trumpismu a centra učení, že „Země je placatá“, si můžete legálně koupit vojenskou útočnou pušku a v některých státech i lehký kulomet.
  • Obvykle mají přepínač kadence palby „single / short (3) / long“. Jde o zbraň určenou pro ozbrojené složky státu, která nemá žádné „občanské“ využití.
  • V USA by postačilo znepřístupnit občanům – třeba přijetím našeho českého režimu regulace – automatické vojenské útočné zbraně s vysoce kapacitními zásobníky.
  • Naopak – pokud vběhne šílený střelec ozbrojený pistolí či revolverem mezi lidi a začne pálit, efektivita jeho vraždění poklesne do té míry, že jej může okolí, často neozbrojený učitel, eliminovat. Třeba i jen slovy. Má na to pár sekund času, u pistole musí útočník každý výstřel „odmáčknout“ spouští. Pokud má střelec útočnou pušku v režimu dlouhé dávky, tak prostě drží kus železa, ze kterého bez jakéhokoliv jeho dalšího přičinění děsivou rychlostí stříká smrt, a není čas ani prostor na nic.

Z textu je zřejmé, že podobně jako u jiných novinářů nejde o zmatení pojmů, nýbrž o přesvědčení autora, že v USA jsou běžně dostupné automatické zbraně. Proto v tomto fact checku nebudu vysvětlovat pojmosloví. Čtenáře, kteří by takové vysvětlení potřebovali, odkazuji na střelecký slovník na webu spolku Lex, kde naleznou definici pojmů jako útočná puška, automatická resp. samočinná zbraň a poloautomatická resp. samonabíjecí zbraň.

Legislativa a dostupnost automatických zbraní v USA

National Firearms Act (Národní zákon o zbraních) z roku 1934

V roce 1934 byl na pozadí gangsterského násilí spojeného s prohibicí přijat National Firearms Act. Ten zaváděl povinnost registrace a zdanění konkrétních typů zbraní. Jednalo se přitom o zbraně, které byly typicky využívány gangstery, a současně jejich držení zákona dbalými občany nebylo obvyklé. Byť tedy gangstery nejčastěji využívanými zbraněmi byly pistole a revolvery, restrikce se na ně nevztahovaly (k ústavnímu aspektu obvyklosti podrobně níže).

Zákon konkrétně zavedl restrikce na:

  • Automatické zbraně (v pojmosloví zákona machineguns), u nichž lze dosáhnout opakovaného výstřelu jediným stlačením spouště.
  • Krátké pušky, tj. s hlavní kratší než 16 palců či o celkové délce kratší než 26 palců.
  • Krátké brokovnice, tj. s hlavní kratší než 18 palců nebo o celkové délce kratší než 26 palců.
  • Tlumiče hluku výstřelu.
  • Ničivá zařízení
    • Mj. ruční granáty, bomby, raketové hlavice, smrtící plyny, atd.
    • Palné zbraně s hlavní větší než 0,5 palce, ledaže jde o zbraně uznané za sportovní (do výjimky spadají např. brokovnice).
  • Jakékoliv další zbraně“, typicky zbraně o tvaru jiného předmětu (střílecí hole atd.).

Nabytí a držení těchto typů zbraní podléhalo (což u většiny platí dodnes) získání povolení Úřadu pro alkohol, tabák a zbraně (ATF). S tím se pojí následující požadavky:

  • Uhrazení registrační daně ve výši $200. Dnes jde pro Američany o marginální částku (výše poplatku se nezměnila), ale v roce 1934 šlo o více než dvojnásobek průměrné měsíční mzdy.
  • Bezúhonnost, resp. absolvování background checku, včetně zaslání fotografie a odebrání otisků prstů.
  • Čekací lhůta. Tato není oficiální podmínkou, nicméně v současnosti představuje zásadní překážku. Při podání žádosti elektronicky trvá vyřízení obvykle 3 – 4 měsíce, při podání žádosti papírovou formou kolem 11 měsíců.

Gun Control Act (Zákon o kontrole zbraní) z roku 1968

Tento zákon navázal na zákon z roku 1938, který podmínil výrobu a obchodování se zbraněmi držením zvláštní licence. V roce 1968 byla starší právní úprava doplněna a rozšířena zavedením Federální zbraňové licence (Federal Firearms License, FFL). Pro získání FFL je nutné splnit celou řadu podmínek, které jsou v zásadě obdobné podmínkám pro podnikatelské zbrojní licence v ČR.

V důsledku novelizace z roku 1993 musí všechny osoby kupující zbraň u držitele licence FFL projít bezpečnostní prověrkou NICS (systém prověrek ale ze zákona nesmí sloužit k vytvoření databáze zbraní a držitelů). Osoby kupující zbraň v jiném než domovském státě musí prodej provést prostřednictvím držitele FFL, tj. opět projít prověrkou. Na vnitrostátní prodeje mezi soukromými osobami se tato povinnost nevztahuje, nicméně celá řada států ji zavedla v rámci místní legislativy, avšak bez hmatatelného dopadu na bezpečnost.

I na prodeje mezi soukromými osobami se ale vztahuje federální legislativa. Vědomý prodej osobě nezpůsobilé držet zbraň je federálním trestným činem trestaným až deseti lety odnětí svobody.

Zákaz automatických zbraní v roce 1986 (FOPA)

Legislativa z roku 1968 zavedla rozsáhlá kontrolní oprávnění federálních úřadů. Dlouhodobé stížnosti na jejich zneužívání (např. neustálé opakování kontrol se zjevným cílem narušit činnost držitele FFL) vedly k novelizaci.

Zákon na ochranu držitelů zbraní (Firearm Owners Protection Act, FOPA) v roce 1986 provedl celou řadu dílčích změn, které měly vyřešit “nedorazy” zákona z roku 1968. Mezi držiteli zbraní je ale, s ohledem na název paradoxně, znám jako zákon zakazující automatické zbraně.

V rámci projednávání byl totiž rozšířen o přílepek, který “uzavřel” možnost registrace automatických zbraní. Navíc došlo k výraznému rozšíření procesu a požadavků na převod doposud držených automatických zbraní.

Z automatických zbraní se tak staly sběratelské kousky, jejichž převod je administrativně náročný a cena astronomická. Například koupě automatické pušky M-16 registrované před rokem 1986 dnes vyjde na částky kolem $16.000, zatímco policejní sbory obdobnou novou pušku mohou koupit za ceny od $600.

Nové automatické zbraně v USA mohou držet pouze držitelé licencí FFL a SOT, tedy dovozci, výrobci a prodejci registrovaných zbraní. Omezení roku 1986 se na ně nevztahuje a podmínky držení těchto profesionálních licencí odpovídají obdobným českým zbrojním licencím pro výrobu a prodej zbraní.

Druhý dodatek ústavy, restrikce a obvykle držené zbraně

Právo držet zbraně zaručuje jak druhý dodatek americké ústavy, tak i ústavy většiny amerických států. Oproti jiným otázkám se Nejvyšší soud USA držení zbraní v minulosti věnoval jen velmi sporadicky. Proto je také druhému dodatku přezdíváno nejméně oblíbené právo Nejvyššího soudu.

Otázku ústavnosti de facto zákazu držení automatických zbraní Nejvyšší soud neposuzoval. V případu District of Columbia v. Heller nicméně posuzoval legálnost zákazu pistolí, přičemž judikoval, že zákazy zbraní běžně držených Američany jsou v rozporu s druhým dodatkem.

Pokud v roce 1934 nebylo držení automatických zbraní běžným, bylo možné zavést restrikce na tyto zbraně. V důsledku těchto restrikcí se ani v následujícím půlstoletí držení automatických zbraní nestalo běžným, a tedy de facto zákaz v roce 1986 by měl být v souladu s ústavou.

Verdikt

Může si běžný civilista v USA pořídit automatickou útočnou vojenskou pušku?

Držení automatických zbraní v USA podléhá de facto zákazu a úroveň zákonné úpravy je v zásadě srovnatelná s ČR.

V některých evropských zemích je legální získání automatické zbraně snadnější než v USA. Ve Švýcarsku je poměrně snadné takové zbraně nabýt pro sběratelské účely. Ve Finsku jsou relativně snadno dostupné některé “historické” typy druhoválečných samopalů. V Litvě nedávno došlo k liberalizaci držení automatických zbraní pro členy miličně-sportovního spolku.

Jsou automatické zbraně užívány při masových vraždách?

Podle statistik FBI aktivní vrazi v USA užívají převážně krátké zbraně. Pachatelé přitom používají převážně dostupné typy zbraní, tedy nikoliv automatické zbraně.

Moderní sportovní pušky, tedy samonabíjecí zbraně vzhledově odpovídající vojenským automatickým ekvivalentům, nejsou typickou zbraní aktivních vrahů a v celkových statistikách vražednosti mají marginální efekt.

Naopak v Evropské unii, kde převažuje nelegální držení zbraní, pachatelé používají automatické zbraně mnohem častěji. Ať už jde o zbraně pašované skrz vnější hranice EU, nebo zbraně vyrobené samotnými pachateli.

Je aktivní útočník s pistolí méně nebezpečný než útočník s moderní sportovní samonabíjecí puškou?

Na tuto otázku není univerzální odpověď:

  • Fact checkovaný článek byl sepsán v souvislosti s útokem ve škole. Nejvíce obětí ve škole v USA měla v případě útoku palnou zbraní masová vražda ve Virginia Tech, kterou spáchal útočník vyzbrojený pistolí. Úplně nejvíce školních obětí měla masová vražda v Bath spáchaná výbušninou. Nejhorší neteroristická masová vražda byla v USA podobně jako u nás spáchaná s pár litry benzinu.
  • Obecně je dlouhá zbraň méně vhodná pro obranu (a tedy i útok) v uzavřených prostorách s krátkými vzdálenostmi a tvrdými rohy. V USA je to podtrženo restrikcemi na pušky s hlavní kratší než 16 palců (viz výše). Nejúčinnější zbraní je v takovém prostředí SBR (puška s krátkou hlavní), která ale v USA není snadno dostupná.
  • Výše uvedené neplatí pro otevřené prostory, proto je obecně obráncům s pistolí proti útočníkovi s puškou doporučeno pokusit se vzájemnou vzdálenost zkrátit. Tj. pokud se již odhodlá zasáhnout, co nejvíce se k útočníkovi přiblížit, viz např. učebnicový postup Johna Hurleyho.
  • Nejzásadnějším faktorem ohledně počtu obětí aktivních vrahů není typ použité zbraně, ale doba, po kterou útočník může vyhledávat a zasahovat další oběti.
  • Ohledně šancí na zastavení aktivního útočníka a typu zbraně útočníka a obránce viz článek: Analýza: Vybrané zásahy ozbrojených civilistů proti aktivním vrahům.

Závěr

Američtí civilisté drží přibližně 400 milionů zbraní. Zavedení zásadních restrikcí by vyžadovalo změnu federální ústavy, přičemž k tomu je nezbytný souhlas 3/4 států. To je nejen nedosažitelné, ale příklad Chicaga, Mexika a Brazílie ukazuje, že by hmatatelný efekt nemělo.

Skrz nekonečnou a extrémně polarizovanou debatu ohledně zbraní zapadají zásadní možnosti zvýšení bezpečnosti, které lze provést rychle a efektivně. Jde o doporučení vyšetřovacích komisí ustanovených po předchozích útocích. Dosavadní zprávy naznačují, že tyto účinné možnosti ignorovali i v Uvalde. A nám nezbývá než čekat, zda-li vyjde najevo, že si tuto konkrétní školu útočník na rozdíl od “vlastní” nedaleké školy vybral právě z toho důvodu, jako se to už ostatně stalo mnohokrát dříve.


Příklady zásahů ozbrojených civilistů:

Příklady útoků ve školách, při nichž proti pachatelům zasáhli ozbrojení civilisté:

Příklady útoků v modlitebnách, při nichž proti pachatelům zasáhli ozbrojení civilisté:

Příklady útoků v nákupních centrech, restauracích a jiných veřejných místech, při nichž proti pachatelům zasáhli ozbrojení civilisté:

Příklady útoků na veřejných prostranstvích, při nichž proti pachatelům zasáhli ozbrojení civilisté:

Příklady zásahů ozbrojených civilistů k záchraně členů bezpečnostních složek:

Příklady zásahů ozbrojených civilistů při násilném přepadení v obydlí

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *