Čestná zmínka: Domobrana v Sumy (záchrana východního přístupu ke Kyjevu ve dnech 24.2. – 6.4. 2022)

24.2.2022 ve 4:30 minut ráno začaly na Ukrajinu dopadat ruské balistické rakety, zatímco Vladimír Putin v televizi zahájil svůj projev “o zahájení zvláštní vojenské operace“. Pro obyvatele města Sumy, stejně jako ostatní Ukrajince, to bylo hororové probuzení. Vždyť jen o čtyři dny dříve ještě Putin v rozhovoru s Emanuelem Macronem přislíbil “hledání diplomatického řešení současné krize” v podobě rozhovorů zástupců Ruska a Francie. Situace v 250tisícovém městě Sumy, vzdáleném pouze 30km od ruské hranice, měla obzvlášť špatné vyhlídky. Ukrajinská armáda předpokládala hlavní útok ruských vojsk v Doněcké a Luhanské oblasti, které byly z části okupovány od roku 2014. Sumy tak sice formálně představovaly posádkové město a domov 27. raketové brigády vyzbrojené BM27 Uragan (dnes 142 Himars), ale reálně ve městě, které představuje hlavní překážku ve východním přístupu ke Kyjevu (290 km), bylo pouze několik desítek vojáků.

Ruští plánovači si toho byli vědomi. Předpokládali minimální odpor, snadné zničení pár lehce vyzbrojených vojáků a rychlé obsazení města.

Ilustrační foto: Domobranci, kteří právě vyfasovali zbraně v Kyjevu 24.2.2022.

Ústup státu a nástup domobrany

Policie dostala rozkaz pomoci s evakuací co nejvíce lidí a před blížícími se ruskými vojsky uniknout směrem ke Kyjevu. Hlavní bojovou sílu ve městě představovala padesátka speciálů 5. praporu taktické skupiny 81. aeromobilní brigády a čtyřicet členů Sil teritoriální obrany. Vojáci dostali nelehký rozkaz: Rusové nesmí projít.

Než ve 13:40 započala bitva o město, profesionály a záložáky v uniformách posílilo kolem tisíce domobranců. Ti přišli z části s vlastními civilními zbraněmi, včetně typu, na který chce Petr Pavel zavést restrikce. S ohledem na restriktivní ukrajinskou zbraňovou legislativu, která byla rozvolněna teprve těsně před půlnocí 23.2.2022, ale byla většina dobrovolníků bezbranná.

To se částečně změnilo ještě v průběhu dopoledne, když došlo k rozhodnutí otevřít zbraňové sklady a zbraně vydat každému, kdo o to bude mít zájem. Efektivnost tohoto rozhodnutí do značné míry podrývala skutečnost, že kromě pár desítek je většina uměla ovládat pouze ve zcela základní rovině… Kromě útočných pušek a granátů se lidé vyzbrojovali také RPG, nicméně s ohledem na omezené množství zbraní pro řadu zájemců nezbylo než si vyrábět molotovovy koktejly, případně čekat na trofejní zbraně odebrané Ruským útočníkům. Ozbrojených členů domobrany tak první den bylo pouze 400, byť dobrovolníků dorazilo mnohem více.

Speciálové se vyznamenali a odešli

Zatímco na několika příjezdových cestách k městu došlo k více či méně úspěšným snahám o odražení předsunutých ruských jednotek, v průběhu pozdního odpoledne ruská obrněná kolona, včetně mnoha tanků, dorazila do centra a zdánlivě nečelila žádnému výraznému odporu.

To se ale změnilo po desáté hodině večerní. Speciálové s podporou domobranců provedli útok proti ruským silám. Obrněná kolona byla po třech hodinách boje zničena a zbývajícím ruským vojákům nezbylo než se stáhnout vstříc novým jednotkám stále proudícím přes hranice, a rozvinout se ve vesnicích na východním, severním a západním okraji města.

WATCH: Heavy urban fighting in the Ukrainian city of Sumy – NYT pic.twitter.com/jjGgCrWww1

— BNO News (@BNONews) February 25, 2022

Úvodní vítězství bylo extrémně důležité pro odhodlání domobranců, jejichž řady se v následujících dnech a týdnech rozrostly ke 4.000 ozbrojenců. Formálně se sice nazývali “teritoriální obranou”, reálně ale mělo uniformu pouze čtyřicet z nich, a předchozí vojenskou zkušenost jen dvacet.

Nárůst počtu domobranců byl obzvlášť zásadní, protože jediná armádní bojeschopná jednotka ve městě, 5. prapor taktické skupiny, po zničení obrněné kolony v centru dostal rozkaz se přemístit do Lebedynu, 40km jihozápadně, odkud vedl de facto gerilové útoky proti ruským konvojům. S udržením města patrně velení nepočítalo.

Měsíc a půl nenahraditelného boje

Druhý pokus o dobytí města Rusové provedli až o den později, 26. února. Útoky toho a následujících dní přicházely z různých směrů. Lehce vyzbrojení domobranci díky nim přišli k první těžké technice, včetně tanku a několika BTR.

Ihor, 29 letý člen domobrany, shrnul:

Bylo to tak chaotické, že se to dá jen obtížně popsat. Neexistovala žádná koordinace ani instrukce z Kyjeva nebo něco podobného. Všechno jsme si museli udělat sami. Lidi telefonovali z jednoho okrsku, třeba z Kurské ulice: přijďte sem, tady se bojuje. A než to skončilo, už mi volal někdo jiný, protože viděli Rusy zase v jiné části města.

Ruské velení brzy nabylo přesvědčení, že zpravodajské informace o absenci ukrajinské armády ve městě byly mylné, a rozhodlo se město obklíčit, dále do něj nevstupovat a soustředit se na operační úkol ve formě postupu ke Kyjevu. K dalším srážkám mezi domobranou a útočníky tak v průběhu března docházelo hlavně ve vesnicích kolem Sumy.

Kromě bojů na perimetru si domobranci připsali také další významné úspěchy, zejména při útocích na zásobovací konvoje směřující západně od Sumy. Rusové sice měli stanoviště na všech hlavních silnicích, ale místa znalí domobranci udržovali praktickou kontrolu nad vedlejšími cestami a cestičkami, díky čemuž mohli narušovat ruský postup na západ.

Sumy, město, které patrně v plánování jak ruské, tak i ukrajinské armády představovalo pouze poznámku pod čarou, a s jehož udržením v ukrajinských rukou zřejmě ani v jednom štábu nikdo nepočítal, se tak díky činnosti domobrany stalo zásadní překážkou postupu ruské armády směrem k východní hranici Kyjeva. Ten díky tomu čelil útoku pouze ze severu, od běloruské hranice.

Bombardování města a ruský ústup

Zatímco pokusy o obsazení města ustaly, Rusové zahájili bombardování. Zprvu raketomety Grad, následně také letecky.

Poté, co Ukrajina zvítězila v Bitvě o Kyjev, došlo ke stažení ruských vojsk nejen severně od Kyjeva, ale také ze Sumské oblasti. 4. dubna 2022 již ruští okupanti neměli pod kontrolou žádné město ani vesnici, a o čtyři dny později bylo vyhlášeno vyčištění oblasti od posledních bloudících ruských vojáků.

V následujících letech pokračovalo sporadické letecké a raketové bombardování města. Rusko-ukrajinskou hranici v Sumské oblasti také opakovaně překračovaly menší jednotky, včetně Čečenců. Boje s nimi se ale omezovaly pouze na vesnice a lesy přímo v pohraničí.

V létě 2024 se u hranice Sumské oblasti opět začaly hromadit větší počty ruských jednotek. K rozsáhlému vpádu směrem k městu ale už nedošlo, protože byly následně navázány na ukrajinskou ofenzívu v Kursku.

Oficiální údaje odhadují následky bitvy o Sumy na jaře 2022 na 81 mrtvých a 21 zraněných ukrajinských bojovníků. S ohledem na chaotickou povahu boje a také aktivní napadání ruských sil za hranicemi města ale budou reálné počty padlých nejspíš násobně vyšší.

Zdroje: Guardian, Reuters, HRW, VoA, CNN, Modern War Institute, Wiki

Komentář zbrojnice.com

Hlava 22 české armády má následující podobu: 1) Ozbrojení civilisté nejsou přínosem pro moderní obranu, přičemž Ukrajina nepředstavuje výjimku z pravidla, protože zde mají povinnou vojenskou službu. 2) Povinná vojenská služba není přínosná, protože pouze vysoce profesionální voják má zásadní přidanou hodnotu na moderním bojišti. A proto armáda odmítá Stanovené zálohy.

Udržení města Sumy přitom ukazuje faleš tohoto argumentu, protože dostupné zdroje hovoří v tom smyslu, že “předchozí vojenskou zkušenost” mělo pouze dvacet z úvodních 400 členů domobrany.

A byť klíčové zničení prvního tankového konvoje, který obsadil centrum města, lze připsat především speciálům, s ohledem na poměry na místě je nepochybné, že by to zvládli také domobranci samotní – avšak stálo by je to mnohem více potu a krve.

Příklady zásahů ozbrojených civilistů:

Příklady útoků ve školách, při nichž proti pachatelům zasáhli ozbrojení civilisté:

Příklady útoků v modlitebnách, při nichž proti pachatelům zasáhli ozbrojení civilisté:

Příklady útoků v nákupních centrech, restauracích a jiných veřejných místech, při nichž proti pachatelům zasáhli ozbrojení civilisté:

Příklady útoků na veřejných prostranstvích, při nichž proti pachatelům zasáhli ozbrojení civilisté:

Příklady zásahů ozbrojených civilistů ve válečných konfliktech

Příklady zásahů ozbrojených civilistů k záchraně členů bezpečnostních složek:

Příklady zásahů ozbrojených civilistů při násilném přepadení v obydlí

5 Replies to “Čestná zmínka: Domobrana v Sumy (záchrana východního přístupu ke Kyjevu ve dnech 24.2. – 6.4. 2022)”

M.S.P. napsal:

24/02/2025 (06:38)

Speciálové alespoň mohli amatérům dát specifický výcvikový rychlokurs. Uč se rychle, nebo chcípni! Zbraň patrně vyfasoval každý, kdo si při přejímce neustřelil nohu nebo hlavu a byl natolik fyzicky zdatný, aby ji unesl. U nás bychom patrně jek sebe, tak nepřítele upapírovali k smrti, ale nejspíš by přitom nepadla ani rána – pokud by si někdo nepřinesl vlastní zbraň a náboje a úřad by mu je na místě nestihl zabavit. Erár patrně nemá nic – vše se stihlo buď zašmelit, rozdat do ciziny, nebo zrušit. Obávám se, že většina našich současných gaučových a počítačových válečníků by v praxi zbraň ani palebný průměr neunesla…

Odpovědět
1. gogo napsal:
  
  24/02/2025 (14:01)
  
  Ukrajinci myslím v armádě sloužili povinně a od roku 2014 velká část prošla operacemi “ATO”. Jaké to na koho zanechalo dojmy, a na kterou stranu by se raději přidal, je na jinou debatu.
  V obecné rovině ale máte pravdu, že samozřejmě civil nebo rychlobranec, co maximálně střílel na dálku do paneláků, nemá velkou zkušenost s ostrým nasazením. Což platilo pro obě skupiny. Ti co do Sum přijeli, zase měli od velení instrukce, jak se chovat zdrženlivě při velkolepém vítání místními obyvateli, vděčnými za osvobození. Místo toho je pálili kumulativními náložemi.
  Stejný obrázek byl v Charkově jak v roce 2022, tak v podstatě i předtím. Tam, 8 let předtím probíhala operace zase z druhé strany, neznalým méně známá než ta v Oděse a opět, kdyby bývali měli místní lidé dost zbraní, nejen ručních lehkých, ale i protitankových, mohlo to taky vypadat jinak. Stejně v Mariupolu, když tam v roce 2015 vjely obrněné jednotky a místní lidí akorát hrozili pěstmi, za což sklidili dávku z kulometu.
  Tam ale nešlo jen o to mít zbraně proti obrněné technice, tam došlo k dohodě mezi oligarchy a ty jednotky, které Mariupol předtím držely, se stáhly, respektive přesněji řečeno, Mariupol nechránily nebo nebránily vstupu těch druhých, abych to popsal neutrálně.
  
  V principu jsem v plné shodě s tezí, že místní lidé, co mají v oblasti svoje předky a kořeny po staletí, by měli mít právo a možnost se zbraněmi v rukách účinně vzdorovat těm, kteří tam přijeli dělat nové pořádky.
  Někdy na to stačí pistole proti kulturní obohacovačům, jindy je třeba protitanková technika, PVO, nebo i odstrašovací raketové jednotky s mezikontinentálním doletem.
  
  Odpovědět
gogo napsal:

24/02/2025 (12:00)

Je třeba říci, že Rusové se nechovali v souladu s euroatlantickými a kresťansko-židovskými hodnotami . Kdyby se chovali správně, jako Izraelci v Gaze, bylo by to vyřešeno velmi rychle. Rozdíl je v tom, že pro Rusy jsou obyvatelé Sum lidé jako oni, krajané, které nepřišli zabíjet. Opět srovnejme s vyjádřením vysokého vojenského představitele na otázku, zda nedochází k humanitární katastrofě – odpověděl, že z definice nikoliv, neb v místě nejsou lidé.
Ta celá operace, zejména na severu, byla totálně zpackaná od samotného počátku na nejvyšších místech. Politicky, vojensky, organizačně i logisticky. To nicméně neznamená nutně nulitní výsledek, ono se spousta věcí dá hrubou silou protlačit i přes tuhý odpor nepřátel a záškodníků ve vlastním vedení a velení. Jen to má kolosální důsledky ve ztrátách ve všech směrech, což je v důsledku tragédie pro obě strany.

V obecné rovině – ano, místní obyvatelé s kořeny by měli mít možnost vést ozbrojený odpor proti vetřelcům. Vetřelci nemají právo se uzazovat v místě, kde se nenarodili, pokud je tam místní zjevně nechtějí. Nemají právo tam zavádět svoje pořádky, pokud zjevně nejednají v nutné obraně.
Aspoň pokud se bavíme o principech.

Odpovědět
gogo napsal:

24/02/2025 (15:06)

Z odborného hlediska by mnohem lepší příklad byl ozbrojený odpor obyvatel Slavjanska a okolí, kterého se účastnily tisíce dobrovolníků, přičemž stejně jako v Sumách, asi jen 50 bojovníků mělo přímou zkušenost s vedením bojů. Jelikož šlo o dobu, kdy teprve Turčynov vyhlásil ATO a obyvatelstvo nebylo připravené střílet, docházelo k situacím, kdy lidé zastavili kolonu obrněnců VSU a vojáci, po vyslechnutí argumentů místních, jim techniku rovnou předali, nebo se prostě vrátili.
Na jejich příkladu je ale zjevný druhý důležitý moment – v případě, že nemají domobranci podporu zvenčí, dojdou jim velmi rychle náboje i technika a jsou nuceni zachraňovat holé životy. V tomto případě se jim podařilo proklouznout z prakticky již uzavřeného obklíčení do Doněcka.
Tito domobranci se vyzbrojili ze skladů místní policie a těžší techniku od vojáků VSU, kteří jim ji předali. I když v regionu existovaly sklady vojenské (např. Arťomovsk), netroufli si tam.

Tento příklad bude asi na tomto webu politicky nevhodný k umístění do rubriky čestné zmínky, ovšem z čistě odborného hlediska je mnohem ilustrativnější než uvedený. Mimo jiné pro vysokou míru zdokumentování a svědectví účastníků.

Odpovědět
M.S.P. napsal:

24/02/2025 (18:48)

Multikulturní obohacení (chirurgem z dovozu) bylo prosté synonymum pro uříznutí hlavy tupým perořízkem. Teď už se to rozšířilo í na pobodání/vykuchání. Bohužel u nás v Plzni převažují chirurgové dovezení z Polska, bývalého SSSR a Balkánu, vylepšení občas nějakým Slovákem nebo ožralým Němcem. Což nic nemění na skutečnosti, že je třeba mít po ruce prostředky k účinné obraně.

Odpovědět