Domácí

Ochrana života zdraví nebo majetku v citlivých prostorách, resp. výjimka pro ochranu měkkých cílů dle novely zákona o zbraních

Tento článek vysvětluje význam a širší souvislosti “výjimky” pro nakládání se zbraněmi kategorie A-I a s “nadlimitními zásobníky” dle § 11a odst. 1 písm. b) bodu 1 zákona o zbraních, tedy pro ochranu života, zdraví nebo majetku v citlivých prostorách dle aktuální novely zákona o zbraních.


Úvodní foto: Ozbrojený civilista Inyat Kassam, který dvakrát v průběhu pěti let zasáhl proti útočícím teroristům, přičemž se podílel na záchraně několika stovek lidských životů.


Kořeny zbrojnice.com

7.2.2018 vláda schválila návrh “implementační” novely zákona o zbraních, tisku PSP č. 92. Tato událost přišla ve chvíli, kdy došla do finále nedohoda ohledně mé snahy se zapojit do činnosti jednoho nově vznikajícího uskupení zaměřeného na občanská práva v oblasti civilního držení zbraní.

O dva týdny později vznikl web zbrojnice.com. První článek publikovaný 21.2.2018 byl věnován právě implementační novele. Na něj v průběhu let navázala celá řada dalších zaměřených na způsob implementace ustanovení týkajících se zbraní, které se ocitly v nelibosti bruselských úřadů. Lze z nich poměrně dobře vysledovat kořeny a důvody finálně přijaté úpravy. Ale protože na pozadí dalších nyní již více než 620 článků na webu mohou být lehce přehlédnutelné, je na místě výklad nového ustanovení shrnout a rozšířit v rámci tohoto textu.

Výchozí právní stav

Správní uvážení a hranice právního státu

Již i původnímu návrhu implementační novely nelze zapřít určitou snahu hledat přijatelný způsob vyrovnání se s unijní směrnicí. Bohužel ale přejímal zásadní nedostatky platné právní úpravy týkající se udělování výjimek pro zbraně kategorie A, tedy neurčité právní pojmy a rozsáhlé správní uvážení.

Zákonodárce pochopitelně nemůže v legislativě definovat a normovat úplně každý detail. Proto zůstává výklad poměrně velké části právních norem otevřený.

V případě rozhodování o základních právech ale široký prostor pro rozhodování orgánu veřejné moci nepřijatelným způsobem rozmělňuje hranice právního státu, tedy vede k vzniku prostředí odporujícího základnímu principu vyjádřenému v čl. 1 odst. 1 Ústavy.

V zahraničí široké správní uvážení na poli zbrojních oprávnění vytváří různé výsledky. V Kalifornii nebo na Slovensku na něm vzkvétá korupční prostředí. V Británii a Německu přispívá k tvorbě orwellovského světa. V zemích jako Brazílie nebo Švédsko jde o cestu k nastolení plíživých konfiskací.

V případě civilního držení zbraní přitom opravdu jde o základní právo. Právo rozhodovat o tom, jakým způsobem, a zda vůbec, chránit svůj život, zdraví a majetek, v němž má nesvázaná úřední libovůle často tragické následky. Ty nejlépe dokládá případ šéfredaktora Charlie Hebdo Stéphane “Charb” Charbonniera. Byl sportovním střelcem, držel legálně dvě pistole a v souladu s francouzskými zákony je směl nosit nenabité v zamčeném kufříku na střelnici a zpět. Zároveň jej Al Kájda vedla na veřejném seznamu osob určených k zavraždění a dostával každý týden výhrůžky smrtí. V této situaci si podal žádost, aby u sebe mohl nosit nabitou zbraň pro sebeobranu. Žádosti nebylo vyhověno

Správní uvážení v zemi Franze Kafky

Víme tedy, jak funguje správní uvážení v případě zbrojních oprávnění v zahraničí. K české správní praxi žádná analýza neexistovala, a tak mi nezbylo, než ji sám vypracovat. Za tím účelem jsem se seznámil se všemi druhostupňovými rozhodnutími ohledně vydávání výjimek ke zbraním kategorie A vydaným v letech 2013 – H1 2018.

Rozhodovací praxe se ukázala jako veskrze kafkovská. Jako stříbrná nit se jí prolínalo postupné navyšování požadavků správních orgánů. Často když žadatel splňoval požadavky, pro které nebylo vyhověno předchozímu žadateli, se najednou objevil jiný, dříve v rámci správního uvážení nevyřčený.

To postupně co do výkladu neurčitého právního pojmu “provádění sběratelské činnosti” přerostlo k požadavku na určitý stupeň unikátnosti dané střelné zbraně. Což pochopitelně u komodity vyráběné sériově činí Áčkové zbraně de facto zcela zakázané.

A kdyby přece jen sběratel našel unikátní prototyp, či kus z malosériové výroby, ještě policii zbývalo správní uvážení ohledně splnění podmínky “souladu s veřejným pořádkem“. A policisté uvažovali a uvažovali, až došli k ultimátním argumentům. Že důkladné zabezpečení nestačí, protože by si zločinci mohli vynutit přístup k Áčkové zbrani například prostřednictvím únosu příbuzného. To by bylo samo o sobě dost hrozné, ale co teprve, kdyby se operativci Islámského státu skrytí mezi uprchlíky zaměřili na vykrádání sejfů s Áčkovými zbraněmi, aby mohli páchat teroristické útoky?

A tento soudy posvěcený veskrze kafkovský přístup správních orgánů k rozhodování o žádostech o vydání výjimky k nakládání se zbraněmi kategorie A v rámci implementace hrozil také u nově zaváděné kategorie zbraní A-I a neeurokonformních zásobníků.

Výchozí faktický stav

Unikátnost českého civilního držení zbraní

Civilní držení palných zbraní je od roku 1421 bytostně spjato s českou společností a kulturou, a to navzdory snahám o jeho vykořenění v průběhu německé okupace a komunistické diktatury.

Tato unikátnost se přitom váže nejen k historii, ale i současnosti. Po totalitou vynucené “přestávce” se v posledních 30 letech pevnou součástí právního řádu stalo právo držet a nosit zbraně pro ochranu života, zdraví a majetku. To představuje symbolický návrat nejen k faktickým kořenům v roce 1421, ale také právním ve Svatováclavské smlouvě z roku 1517 a Zřízení o ručnicích z roku 1524:

“…ručnice všickni lidé všech stavuo[v] míti mohú v svých domech…” (Svatováclavská smlouva, 1517)

V současnosti ochrana života, zdraví a majetku jakožto formální důvod oprávnění k držení a nošení zbraně naprosto převažuje. Zbrojní průkaz skupiny E má 250.342 z 307.372 držitelů.

V tom je Česká republika v Evropské unii naprosto unikátní, podobně jako jiné země vyčnívají civilním držením zbraní pro účely kolektivní ochrany (Švýcarsko, Estonsko, Finsko).

Je tedy pochopitelné, že tento unikátní fakticko-právní stav vymezuje rámec implementace směrnice jinak, než u většiny ostatních států, kde převažuje formálně zájmové (sportovní/lovecké) držení zbraní.

Civilista Charl van Wyk se svým kapesním revolverem zahnal čtyři teroristy vyzbrojené automatickými puškami a granáty, čímž zachránil přibližně tisíc lidí, které teroristé plánovali postřílet a upálit uvnitř kostela.

Ozbrojení civilisté vs. aktivní vrazi

V odborných kruzích, ať už jde o šéfa Útvaru rychlého nasazení nebo generálního tajemníka Interpolu, existuje dlouhodobý konsensus ohledně prospěšnosti legálního civilního držení a nošení zbraní jakožto první linie odporu proti teroristům či jiným aktivním vrahům.

Přesto v době, kdy zbrojnice.com začínala, převažovala mainstreamová dezinformační linie ohledně neexistence, či v lepším případě naprosté výjimečnosti, úspěšných zásahů ozbrojených civilistů. Tato mainstreamová dezinformace byla tak silně zakořeněná, že jsem si v začátku ani zdaleka nedovedl představit současných 72 článků v kategorii Čestná zmínka. Přitom když jsem sepisoval první, tak jsem doufal, že bych se mohl dostat alespoň k číslu deset…

Hlavní ponaučení z těchto případů shrnuje podrobná analýza. V souvislosti s novelou jsou přitom zásadní tato zjištění:

  • Podle statistik FBI jsou ozbrojení civilisté úspěšní v 94% zásahů proti aktivním vrahům. V 76% případů pachatele zastavili, v 18% zásahem pomohli snížit ztráty na životech.
  • Přítomnost ozbrojené osoby na místě útoku je naprosto zásadní pro snížení počtu obětí, bez ohledu na to, zda-li zasahuje policista nebo ozbrojený civilista. Typicky pachatelé nejvíce obětí zasáhnou během úvodní tří až pěti minut, což je výrazně kratší doba než dojezdový čas policie.
  • Navzdory této skutečnosti nejsou nijak výjimečné případy selhání bezpečnostních složek, kdy zásah nastupuje s odstupem desítek minut až hodin, jako například ve Westgate, Bataclanu, Parklandu nebo Uherském Brodě.
  • Nejsou známy žádné případy postřelení či zastřelení nezúčastněných osob, jiných zasahujících ozbrojených civilistů nebo policistů, ze strany zasahujících ozbrojených civilistů. Naopak existují případy, kdy policisté omylem trefili nezúčastněné osoby, jiné policisty či zasahující ozbrojené civilisty.
  • Počet oprávnění k nošení zbraně, stejně jako kultura opravdového nošení, nikoliv jen formálního držení příslušných oprávnění, je zásadní pro míru pravděpodobnosti přítomnosti ozbrojeného civilisty na místě útoku. V USA došlo k nárůstu počtu zásahů přibližně kolem roku 2014, kdy se rozšíření oprávnění k skrytému nošení zbraně ve společnosti dostalo na dvojnásobek oproti ČR (do 2010 jich v USA měli méně). Při zohlednění výrazných regionálních odchylek lze za ideální minimum považovat spíše více než trojnásobek současného počtu oprávnění sk. E.
  • V zemích s restriktivní zbraňovou legislativou pro pachatele není problém si obstarat nelegální zbraně. Při všech teroristických útocích v Evropské unii byly použity nelegální zbraně, téměř výhradně propašované z Balkánu. Často byly nelegální nejen zbraně, ale také pachatelé, jako například v Bataklanu.

Pokud tedy hlavním důvodem změny zbraňové legislativy, jak to opakovaně uváděl předseda Evropské komise, má být boj proti terorismu, představuje unikátní česká výchozí situace prostor také pro svojský způsob novelizace. Zatímco jinde legální zbraně představují druh sportovního náčiní, něco jako trochu více nebezpečné golfové hole, v České republice představují především nástroj individuální bezpečnosti, což umožňuje je takto brát také v rámci ochrany měkkých cílů v souladu se zkušenostmi z úspěšných zásahů shrnutými výše.

Citlivé prostory a měkké cíle

Výchozí směrnice a hodnotový žebříček

Samotná směrnice v článku 6 odst. 2 shrnuje důvody povolení: pro ochranu bezpečnosti kritické infrastruktury, obchodní dopravy, konvojů vysoké hodnoty a citlivých prostor, účely národní obrany, vzdělávací, kulturní, výzkumné a historické účely. V dalších odstavcích rozvádí povolení pro sběratelské a především sportovní účely, v jejichž rámci lze ve směrnici vystopovat dokonce i nárokovost.

Pokud bychom nechtěli rezignovaně akceptovat výklad, podle nějž sport či sběratelství mají vyšší hodnotu než lidský život, či snad rovnou dienstbierovské “zbraněmi chránit peníze, ne lidi, pak implementace nutně musela zohlednit výše uvedená česká specifika.

Je-li směrnice reakcí na terorismus, pak co jiného mají představovat citlivé prostory, než místa, kde se nacházejí typické oběti teroristů, tedy měkké cíle?

Výsledná úprava

Výsledkem je přijatá úprava s následujícími základními kameny oprávnění k nakládání se zbraněmi kategorie A-I a nadlimitními zásobníky:

  • “Policie udělí výjimku…” namísto původně navrhovaného “policie rozhodne o udělení výjimky“,
  • z důvodu ochrany života, zdraví nebo majetku v citlivých prostorách” namísto dřívějšího “podílení se na zajišťování bezpečnosti citlivých prostor“, což naznačovalo existenci formálního vztahu k uvedené činnosti,
  • citlivé prostory jsou oproti původnímu návrhu přesně definovány, a to jako ty “jejichž nedotknutelnost je zaručena jiným právním předpisem, nebo místa, kde se zpravidla nacházejí snadno zranitelné cíle“,
  • korektiv “veřejného pořádku a bezpečnosti” je oproti původnímu návrhu přesně definován v § 11a odst. 4, což správnímu orgánu nedává možnost argumentace ad ISISum zmíněné výše,
  • směrnicí uvedený požadavek výjimečnosti a náležitého odůvodnění je z větší části splněn již na úrovni rozhodování o vydání zbrojního průkazu; evropská úprava zbrojní průkazy nezná a ve většině států tedy může o příslušné povolení požádat kterýkoliv občan, u nás pouze osoby z okruhu držitelů zbrojního průkazu příslušné skupiny.

Přijetí novely samozřejmě není něčím, nad čím by se mělo jásat. Už jen samotné označení příslušných povolení jakožto “výjimek” je potenciálně problematické samo o sobě. Zahrnutí policie zbytečnou byrokracií namísto provádění činností s opravdovou přidanou hodnotou pro bezpečnost také ničemu neprospěje. V rámci možností jde ale stále o velmi dobrý výsledek, který hezky zohledňuje zvláštnosti českého civilního držení zbraní.

Ari Fuld se stal náhodně vybranou první obětí teroristy. Než stačil vykrvácet, tak se postaral o to, aby zůstal také obětí poslední.

Skrz 14/21 k potřebným dovednostem

V Česku tedy nově budeme mít legálně ozbrojené civilisty za formálním účelem ochrany měkkých cílů.

Pachatelé si vybírají cíl, místo, čas, nástroj a způsob útoku. Prvotním předpokladem úspěšného odporu je pro civilní držitele legální dostupnost nezbytných nástrojů, což se v novele zákona o zbraních podařilo zachovat. Druhým předpokladem je odhodlání, což je niternou záležitostí každého jedince.

Třetím předpokladem je existence dostatečné dovednosti, a to byť v případech zásahů ozbrojených civilistů mnohdy hraje významnou roli náhoda (ať už se ozbrojený civilista stane prvním náhodně vybraným terčem jako Ari Fuld, nebo naopak pachatel ozbrojenému civilistovi sám vběhne na mušku).

Míra dovednosti legálně ozbrojených civilistů v posledních třiceti letech zůstávala mimo zájem státu, přestože historicky například v září 1938 ozbrojení civilisté představovali významnou oporu bezpečnostních složek. Doposud zvyšování jejich schopností záleželo výhradně na soukromém sektoru a spolkové činnosti.

To nyní dozná zásadní změny skrz zákon se symbolickým číslem 14/2021 Sb., tedy 14/21, který zavádí státem aprobovaný způsob navyšování dovedností ozbrojených civilistů.

Závěr

Novelizace do zbraňové legislativy vnesla problematiku ochrany měkkých cílů, a to jak ve formální tak i praktické rovině. Pro její účinné rozvíjení bude potřeba zajistit zapojení co největšího počtu osob.

Jde bezesporu o kýžený vývoj, jakkoliv můžeme všichni doufat, že potřeba jeho uplatnění v praxi nikdy nenastane.


Příklady zásahů ozbrojených civilistů:

Příklady teroristických útoků, při nichž proti pachatelům zasáhli ozbrojení civilisté:

Příklady útoků ve školách, při nichž proti pachatelům zasáhli ozbrojení civilisté:

Příklady útoků v modlitebnách, při nichž proti pachatelům zasáhli ozbrojení civilisté:

Příklady útoků v nákupních centrech, restauracích a jiných veřejných místech, při nichž proti pachatelům zasáhli ozbrojení civilisté:

Příklady zásahů ozbrojených civilistů k záchraně členů bezpečnostních složek:

Příklady zásahů ozbrojených civilistů při násilném přepadení v obydlí

Zásahy ozbrojených civilistů proti aktivním vrahům.

3 Replies to “Ochrana života zdraví nebo majetku v citlivých prostorách, resp. výjimka pro ochranu měkkých cílů dle novely zákona o zbraních

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *